15 roku blogařem, 13 vydanych knižek a 7 zlatych

Leti to jak cyp. Letos to je patnacty rok, co pišu blogy na iDnesu. Tuž sem si zrobil radost a k tomuto vyroči zrobil knižku, v kere su nejlepši texty ze všech knižek aji blogu za celu tu dobu, co pišu.

Kdo chce, može si ju zadarmo v PDF stahnut TADY. Mate to až do konca zaři zadarmo, tuž si pospěšte.

A tady je cosik z předmluvy, keru mi napsal učitel naroda David Gruber:

Dovolte mi na úvod malé srovnání dopadu svého působení na veřejnost s dopadem působení Ladika Větvičky.

Za svůj pracovní život jsem potkal přes deset tisíc lidí osobně, na několik dnů, většinou nejen přes den při vzdělávání ale také večer v hospodě. Mohu říci, že se se všemi takovými znám blízce osobně.

Pak jsou zde další desetitisíce známých při hromadných přednáškách. Oni potkali osobně mne, já je pouze tak nějak v davu, hromadně na židlích velkého sálu. Leckteré z nich jsem střetl i z očí do očí třeba při podepisování knih.
No a konečně jsou zde jistě miliony lidí, které já osobně vůbec neznám, ale kteří o mne zavadili

1. v časopiseckých článcích (vyšlo jich přes 280 milionů výtisků),
2. jako čtenáři mých knih (prodalo se přes jeden milion a sto tisíc výtisků, zprávy mám i o dlouhých pořadnících lidí čekajících na výpůjčku některé z mých knih v knihovnách),
3. na internetu. (Netroufám si odhadnout, ale pouze ta nejsledovanější jednotlivá videa třeba na youtube nebo streamu mají statisíce návštěv. Nyní nejnověji natočené tři videokurzy, cca 80 dílů, za pár týdnů na svém webu vyskočily na tři tisícovky aktivních „home office“ studentů.)
4. V rozhlasových vystoupeních a hlavně v televizních seriálech (celkem čtyři, celkem čtyřiatřicet dílů).

Přesto si občas s povzdechem říkám: „Kam se, Davide, hrabeš na lidovou popularitu Ladika Větvičky?“
Oba jsme začali blogovat na iDnesu zhruba ve stejnou dobu – na sklonku nultých let našeho 21. století. Jenomže zatímco já tam mám s bídou celkových tři čtvrtě milionu přečtení (rok 2022), Ladik zde překonává dvanáct a půl milionů.

Pravda, já píšu převážně blogy naučné – o tom, že by měl člověk něco dělat, přemýšlet, studovat, učit se, namáhat se. A to přitahuje lidové vrstvy mnohem méně, než ladikovský reaktivní analytický článek na nějaký průšvih ve společnosti, v politice. Nebo jeho pohodový cestopis, kde nemusíte pracovně dělat nic, jen tam zajet, pojíst, popít, projít se po pamětihodnostech, pokecat si s obyčejnými lidmi.

Já píšu naučně třeba o odolávání manipulacím, trikům, fake news… a jak si tu obranu osvojit; tedy, milý čtenáři, přestaň lelkovat a jdi studovat, pracovat…

Ladik fotí, točí videa a píše mj. o dobrém jídle v překvapivě málo navštěvovaných zemích světa, o chlastu, o babách, o filozofii běžného každodenního života, o nezdolném životním pohodovém optimizmu…
Na to jsou u nás dvou rozdílně veliké tržní segmenty čtenářů, řečeno marketingovým žargonem.

Já prezentuji něco o námaze a odříkání dnes – s tím účelem, aby bylo člověku lépe zítra, za rok, za deset let.
Ladik o tom, že dobře je už teď a že je třeba užívat života, než se nám rozplyne.

A nějak stále více dospívám k závěru, že životaschopnější je to druhé, to Ladikovo.

V souvislosti s touto knihou mne Ladik požádal, abych mu okomentoval, zda správně v komunikaci se svými čtenáři používá poučení z mé Zlaté knihy komunikace. Tedy, zda správně používá multimetody neboli psychovzorce.

Samozřejmě že ano. Třeba psychovzorec opozice podvědomí uplatní každou chvíli v diskusi na zapšklé trolly, kterých přibývá. Nebo psychovzorec profesionální koncentrace – Ladik umí navázat s čtenářem ztotožnění, čtenář se v tom najde, napojí se na krevní skupinu autora, vystupňuje svůj kladný zájem o Ladikovo téma… A už to jede. Když pak Ladik putuje třeba na kole kolem celé republiky, nemá problém co kousek nalézt spřízněnou čtenářskou duši (nebo celou rodinku) na dobré jídlo, přespání, na výživný pokec o životě.

Takže tímto jednorázově potvrzuji, že Ladik zde to své grubrovské vzdělání uplatňuje soustavně a dobře; není třeba to takto komentovat nad každým jeho blogem, nad každou ukázkou z některé jeho knihy.

Takovou či podobnou velkou lidovou popularitu jsem zaregistroval kromě Ladika už jen u jedné populární osobnosti – u Jozefa Kronera, držitele Oscara. Kronerovým regionem mládí jsou Kysuce, oblast přiléhající k Moravě a Slezsku; ba i katastr jeho rodné obce Staškova na severu hraničí s Horní Lomnou – Kroner je tedy i geograficky tak trochu náš. Zaznamenal jsem výrok Jozefa Kronera na vrcholu popularity, že on si na svou popularitu na rozdíl od jiných hvězd nestěžuje; že je populární rád. A že si je vědom, že na rodných Kysucách by mohl v případě nouze zaklepat na dveře kteréhokoliv domu… a dostal by tam najíst, napít a mohl by přespat. Jako u svých. A toho že si na své popularitě váží nejvíc.

Připadá mi, že Ladik přes všechny závistivé trolly do tohoto stavu popularity také spěje. Samozřejmě v prvé řadě tam, kde se mluví krátkým severomoravským (moravskoslezským) dialektem. Což není jen Ostrava, Opava, Nový Jičín, Frýdek-Místek, Karviná a jejich okolí, ale celý pás země s více než milionem obyvatel… druhý nejhustěji osídlený region převážně městského a příměstského typu v naší zemi hned po městě Praze. Ale Ladikova poularita vzkvétá i v celé naší zemi a přilehlém okolí.

Před lety jsem se v Hradci Králové u sklenice piva ptal písničkáře Pavla Dobeše, co si z ohlasů svých písniček cení nejvíce. A on uvedl, že nejvýše si cení výroku, že „zlegalizoval ostravštinu“.

Ladik šel a jde v tomto směru ještě dál. On ostravštinu zrovnoprávnil. Milým důkazem je video z jeho rozhovoru s Janou Bobošíkovou. V talkshow Aby bylo jasno.

Pražačka Bobošíková se přizpůsobuje a z úcty k hostovi místy ochotně, snaživě i kvalitně mluví ostravsky! Plus za povšimnutí stojí fakt, že host Ladik Větvička celou dobu mluví naprosto spisovně, zvučným profesionálním příjemným barytonem bývalého rozhlasového spíkra. Obsahově to v té talkshow dává s profesionalitou renomovaného profesora historie.

Nečekal jsem, že v zemi s tak drtivou převahou pražského jazykového fenoménu se toho dožiju…

© David Gruber, 2022