Pod slovem „lék“ si dříve nikdo nepředstavoval pilulku, změnily to ropa a Rockefellerovy peníze

Martina: Jiří, já jsem tady mluvila o vaší ne úplně rovné životní cestě. Řekněte mi, najdete v ní, zpětně viděno, nějakou vnitřní logiku a posloupnost? To lesnictví a pak příroda, to bych chápala. Ale mezitím máme střešní tašky, stavební materiály. Jak se s tím popasovat?

Jiří Černota: Studoval jsem Vysokou školu lesnickou a dřevařskou a hned po škole jsem se dostal k firmě, která dělala střešní dřevěná okna, a tím jsem se dostal do stavebnictví. Po roce jsem založil s kolegou firmu, které jsem se nějakou dobu věnoval. Takže to zdánlivě spolu nesouvisí, ano, může to působit divoce, ale v průběhu podnikání jsem se zabýval zdravím, zdravým životním stylem, a když jsme firmu v roce 2006 prodali, tak už to šlo, řekl bych z dnešního pohledu, nějak přirozeně, že jsem se dostal k tomu, co mě bavilo.

Hledal jsem látky, které bych mohl nabízet, za které bych se nestyděl, a pro mě to znamenalo, aby v nich nebyla chemie, protože tím jsem se zabýval proto, abych to mohl s čistým svědomím nabízet známým a rodině. A v ten moment jsem shodou okolností narazil na esenciální oleje. Bylo to náhodné setkání, i když by někdo řekl, že náhody neexistují. A paní mě chtěla zaregistrovat do firmy poté, co mi dala olej vyzkoušet, a já jsem najednou cítil, že to má svou sílu, že tam není žádná chemie. A když mě chtěla zaregistrovat do americké firmy, tak jí říkám: „Já už se nikam nechci registrovat. Kdyžtak bych založil vlastní firmu.“

Martina: A to je výborné rozhodnutí. Já jsem si také založila vlastní rádio, abych už nemusela být nikde organizována. Promiňte, že vás přerušuji, jen do toho vstoupím. Ano, v tu chvíli mi vaše velmi úspěšná stavební firma dává smysl v tom, že jste si tam vydělal peníze na to, abyste si mohl plnit tento váš životní sen, nebo možná poslání?

Jiří Černota: Spíš bych to bral tak, že to byl organizační trénink, protože některé věci v podnikání jsou všeobecné. Třeba to, že je potřeba mít kolem sebe nějaké lidi, aby to mělo hlavu a patu, nějaký řád, někde se nakupuje, prodává, skladuje, vede se účetnictví. Takže bych to bral spíš jako trénink.

Jedno přičichnutí k mátě rozhodlo, a koncentráty, které vydrží staletí, prý nemají na planetě obdoby

Martina: Ano, není to romantika, že byste si nad kotlíkem dělal maceráty bylinek, už je to vlastně velká společnost. Vzpomenete si, který iniciační esenciální olej to byl, ke kterému jste si tehdy přivoněl?

Jiří Černota: Vzpomenu si, byla to máta, čili řekl bych, že poměrně silný olej, takže když si člověk přičichne, tak ho to trochu nakopne. Esenciální oleje jsou koncentráty, takže jsem okamžitě cítil, že to má svou sílu, a hned jsem se dozvěděl, že to může vydržet i desetiletí, možná i staletí. Takže jsou to látky, které jsou svým způsobem výjimečné. A potom, když jsem se o nich začal trochu něco učit, šel jsem do hloubky, tak jsem zjistil – a to si může každý přečíst ve skoro každé knize – že působí proti virům, bakteriím, plísním, a tak dále. A že nám můžou pomoci na mnoha úrovních a mnoha mechanismy, protože jsou to prostě výjimečné látky. Dokonce doktor Zielinski, americký aromaterapeut, jeden z nejznámějších, o nich říká, že z hlediska každodenní podpory našeho těla jsou esenciální oleje to nejcennější, co na této planetě existuje.

Martina: Oni to možná věděli už dříve, protože když si vzpomenu na to – nevím přesně, jestli to byla součást Tutanchamonovy hrobky, nebo jiné –, že tam archeologové našli lahvičky, ve kterých byl zbytek oleje z černuchy seté, to znamená z černého kmínu, a bylo to považováno za velmi vzácný esenciální olej.

Jiří Černota: Jenom malé upřesnění. Z černého kmínu se dělají za studena lisované oleje, takže ty vznikají trochu jinak, přestože v názvu je „olej“, ale chemicky je to úplně něco jiného. Ale ten zrovna také vyrábíme. My kromě esenciálních olejů děláme i ty lisované za studena. Je to jiný postup, a v Egyptě je používala Kleopatra, takže tam se to používalo už dávno.

Martina: Ještě trošičku odbočím, protože vy jste v jednom rozhovoru zmínil, že už v mládí za studií jste byl vegetariánem, což tehdy v osmdesátých letech nebylo až tak běžné, a až posléze se to stalo jakousi módou, a pak se to zase vystřídalo, a je to, řekněme, životní styl, který je už dnes akceptován. Řekněte mi, jak jste se propracoval k tomuto směru? Protože si myslím, že to má souvislost i s vaším pozdějším cílem.

Jiří Černota: Tak propracoval jsem se, řekl bych, jedním rozhodnutím. Bylo to tenkrát na vysoké škole. Jedna kolegyně si koupila vegetariánskou kuchařku, a jak jsme měli mezi cvičeními pauzu, tak tam začala diskuse. My jsme v naší skupince měli kulturistu, čili on měl naopak rád maso, a to hodně, a ona mu začala říkat argumenty, které si přečetla asi den předtím. Jeho to strašně provokovalo, takže to byla emotivní diskuse a trochu to gradovalo, až mu řekla, že v té knize je napsáno – on už byl trochu červený –, že člověk potom může být až vzteklý z toho, když jí hodně masa. A to on už opravdu byl. Takže mě to zaujalo, ten den jsem si tuto kuchařku koupil a rozhodl se, že to nebudu jíst. Takže to nebylo dlouhé propracovávání, šlo to rychle. Ale zase musím říct, že nepatřím k takovým veganům nebo vegetariánům, kteří nutně mají pocit, že musí všechny přesvědčit a argumentovat, až jsou někdy nepříjemní, obtížní. To není můj případ.

Martina: Říká se, že když potkáte vegana, který vám v prvních šesti vteřinách nesdělí, že je vegan, tak se ho můžete držet. Jiří Černoto, když se podívám na mnoho medailonků a odkazů o vás, tak najdu: „Jiří Černota, vizionář a zakladatel společnosti BEWIT.“ Řekněte mi, v čem spočívá to vizionářství?

Jiří Černota: Vyšly různé články. Ani nevím, jestli bych toto sám o sobě řekl. Ale tím, že jsem se oboru zdraví a zdravého životního stylu věnoval jako amatér, jsem získal určité zkušenosti, a když jsme potom začali dělat esenciální oleje, tak přirozenou cestou přibývaly další myšlenky a nápady, co bychom mohli dělat, jak bychom to mohli dělat. A ani jsem nepotřeboval dělat nějaké výzkumy. Takže vizionář, amatér, nebo jak to nazvat. Prostě všechno to šlo přirozeně. Začali jsme, a pak jsme začali přidávat, a postupně se to rozšiřovalo.

Desítky tisíc studií a dávné recepty se potkávají v laboratoři, kde bílé krémy vznikají bez ropy

Martina: Řekněte mi, a kde je ve vás chemik? Protože přece jen to jsou složité technologické procesy, ať už výroba esenciálních olejů, ale také míchání nejrůznějších holistických krémů a emulgování, a to všechno. Kde se ve vás objevil alchymista?

Jiří Černota: Už na škole byla zkouška z organické chemie jednou z nejtěžších zkoušek, takže tam jsem k tomu trochu přičichl. Ale samozřejmě máme laboratoř, měříme věci, jdeme do hloubky, a už je na to celý tým, který se tomu věnuje. Takže u mě je to poskládáno tak, že se díváme na vědu, to znamená, že dneska jsou ohledně esenciálních olejů desítky tisíc vědeckých studií, takže tomu, kdo to chce studovat, bych skoro řekl, že mu na to nebude stačit celý život. Ale současně se můžeme dívat do minulosti, co se kde používalo, co komu pomohlo, a tyto dvě věci kombinovat.

Mám na mysli podporu těla, podporu naší mysli, ale část esenciálních olejů jsou také například parfémy, a tam se dostáváme spíše do pozice umění, protože udělat parfém, to je také věc názoru. Někdo řekne: „To je super, to krásně voní.“ A někdo jiný řekne: „To je hrozné, to vůbec nechci používat.“ Takže jsou to různé obory.

A kosmetika, s tou jsme také postupně začali. Začali jsme olejovou kosmetikou, pak jsme přidali různá másla, a už to budou dva roky, kdy jsme začali tyto věci emulgovat. To nám trvalo jeden a půl roku, a to hlavně proto, že jsme si řekli, že nechceme používat žádné chemické emulgátory na bázi ropy. To je většinou u bílých krémů na trhu, a když se posluchači podívají, tak tam většinou je nějaký PEG, tedy polyetylenglykol.

Martina: Nějaký ten derivát se tam najde…

Jiří Černota: To tam je, a my jsme si právě řekli – a to je červená nit, která prochází celým BEWITem hned od začátku –, že právě aditiva na bázi ropy, dehtu, uhlí a mnoha jiných průmyslových zkratek vůbec nechceme. Mně to připadalo úplně přirozené, protože já jsem tím žil až – nechci říct do extrému – ale dost jsem to všechno četl a vyškrtával to ze svého života.

Takže když jsem to teď tak trochu rekapituloval, že už máme několik tisíc vlastních výrobků napříč různými obory – esenciální oleje, právě kosmetika, doplňky výživy, superpotraviny, a dokonce vyrábíme i přírodní prací prášky –, tak jsem si uvědomil, že ani v Evropě nemůžu najít srovnání s nějakou další firmou této velikosti, která by si dala takto přísné zásady. Nemluvím o malých pěstitelích, kteří mají bio, když si někdo něco pěstuje doma, tomu všemu fandím, to je perfektní. Ale ve větším měřítku, když už je to napříč obory, tak jsem na to docela pyšný, že jsme to postavili dost výjimečně.

Ale myslím, že do budoucna to bude standard. Protože to, že lidstvo začalo do svého potravního řetězce a do kosmetického řetězce dávat tolik chemických látek, je vlastně anomálie. Dokonce můj oblíbený filozof Paul Brunton říká, že pokud lidé toto budou dělat, tak nemůžou být zdraví, protože dlouhodobé používání chemických látek – neříkám, jsou situace, kdy by mohly pomoci, když jde o záchranu života, tak tam nejsem ani proti použití chemických léků, to je v pořádku, to nám nevadí, že trochu poškodíme ledviny, žaludek, játra – je vlastně omyl, a lidstvo to bude muset v nějaký moment opustit.

Žít dnes úplně zdravě je náročné a bohužel to souvisí i s penězi, supermarket je nastražený jinak

Martina: Teď se mi honí hlavou několik otázek, protože jste zmínil Paula Bruntona – k tomu se za malou chvíli dostanu – a zároveň jsem ráda, že jste řekl, že vy sám jste to žil až do extrému, a mnozí lidé jsou už trochu hákliví na to, když jim někdo říká: „Vyhoďte všechno, co máte na poličce, všechno, na co je reklama v televizi. Hoďte to do koše, protože je to byznys, který tady není proto, abyste kypěli zdravím.“ Ale řekněte mi, zdali je to v našem životě možné? Protože když vezmu váš původní obor, les, tak můžeme nezasahovat do lesa, ale nesmíme ho předtím oslabit, zničit. Nesmíme ho oslabit kyselým deštěm, pak ho nechat napadnout kůrovcem a pak říct: „Lese, pomoz si sám.“ A přesně tak je to s námi, lidmi. My jsme do sebe pustili spoustu podivných sloučenin, spoustu chemie, spoustu špatných myšlenek, mechanismů – tak jak nám teď může pomoct olejíček, aby se tělo rozjelo správně?

Jiří Černota: Tak souhlasím, že pro průměrného člověka žít úplně zdravě, nebo udělat nějaký přechod, nemusí být úplně jednoduché, a může to být trochu i náročné, a může to bohužel v dnešní době trochu souviset s financemi, s penězi. Protože to je také paradox: Dneska vejdeme do obchodu, do supermarketu, je tam čisto, někdy tam hraje hudba, pěkně to tam svítí, je tam vlastně teplo, anebo to tam v létě chladí.

Martina: Říkáme tomu: Jdeme plašit smrt.

Jiří Černota: Ale když si tam prohlédneme potraviny, nebo to, co tam prodávají, tak je skoro problém tam najít něco, co bychom mohli označit, že to je opravdu přírodní. Tam je masivní přítomnost průmyslových aditiv, a to dokonce nakonec i u toho, co se tváří přírodně – hromada pěkně naleštěných jablek, a pak zjistíme, že to 20krát za sezonu postříkali nějakým herbicidem. Takže taková změna není jednoduchá. Některé věci jsou jednodušší, některé můžeme udělat rychle a hned, ale některé můžou být složitější.

A ještě to také komplikuje situace, že to, co jíme – a obzvlášť když je to zprocesované –, vytváří závislost. Existují studie, které hovoří, že na bílém cukru je závislost asi 8krát větší než závislost na kokainu. Takže změnit to, něco odstranit ze svého života, z jídelníčku – jsme bytosti návykové – to vyžaduje rozhodnutí a vůli, a také nějaké znalosti.

Esenciální oleje jsou výjimečné v tom, že jsou to přírodní koncentráty, a jak jsem řekl, působí na mnoha úrovních a mnoha mechanismy. To by bylo na několik pořadů jít do hloubky a bavit se o detailech. Ale to, že mají tu koncentraci, že mají tu sílu, může někdy znamenat, že jejich působení a účinek můžeme cítit okamžitě. Esenciální olej z hřebíčku zubaři používali ještě v 60. letech minulého století, a když mě bolí zub a kápnu si na něj tento esenciální olej, tak to často přestane bolet za 20 sekund.

V laboratoři dvě směsi olejů předčily běžná antibiotika proti patogenům

Martina: A jeho stahující účinky na dásně a podobně jsou možná zmiňovány v mnoha takzvaných „babských receptech“.

Jiří Černota: Je toho mnoho. Já jsem dokonce v této souvislosti udělal jednu předpověď – ale radši řeknu „disclaimer“. Protože my jsme sice výrobci, ale zákon nám neumožňuje léčit, dokonce ani preventivně působit, ale můžeme se bavit z hlediska studijního a vědeckého, to povoleno je.

My jsme měli případ jedné mladé ženy, která pracuje v laboratoři, kde testují antibiotika, a která zná a dlouhodobě používá výrobky BEWIT. A ona vzala naše dva esenciální oleje, směsi – v těchto směsích jsme se stali dokonce světovou jedničkou, máme jich 250, čili nejširší nabídku na světě –, tedy vzala Bodyguard a Protect, a tak, aby to nikdo nevěděl, si to v té laboratoři otestovala. A k jejímu překvapení zjistila, že to je daleko účinnější z hlediska působení proti patogenům než běžná antibiotika.

A její přítel, se kterým se znám, mi to řekl, a na základě této zkušenosti jsme do té laboratoře poslali oficiální objednávku, ať nám to změří, a přišlo nám to černé na bílém: „Působí proti virům, bakteriím, plísním, trichomonádám, včetně zlatého stafylokoka.“ Ale toto nás neopravňuje, abych to dal na web, protože tam jsou zase jiná pravidla, zákony, a to by bylo porušením těchto zákonů.

Takže si dovolím spíš říct předpověď: Domnívám se, že až v budoucnosti lékařská věda, která už to částečně přijala, přijme plně tyto informace a znalosti a začlení je do svého systému, tak esenciální oleje, esence, nebo silice – také pěkné české slovo –, které nás posilují, možná nahradí podstatnou část chemických antibiotik. A to ve prospěch člověka. Jeden lékař v Olomouci, pan doktor Nasswettr, už před 20 lety, když jsem s ním byl v kontaktu, říkal: „Antibiotika v našich střevech působí jako atomová bomba.“

Martina: Padni, komu padni.

Jiří Černota: Neselektivně, ale dneska už je to všeobecně známo. Ve střevech je víc než 2000 bakterií. Ano, některé jsou patogeny, ty potřebujeme zlikvidovat, ale je tam spousta bakterií, které potřebujeme pro svůj život. Dobře, když jde o záchranu života, tak je v pořádku, když použijeme něco silného, ale dneska není výjimkou, že se to používá 3krát, 5krát do roka u dětí na základní škole, a tam může v některých případech hrozit, že se mikrobiom střeva naruší a oslabí se ledviny a nadledvinky.

Moje zkušenost je, že v některých případech esenciální oleje mohou velice dobře posloužit jemnějším, inteligentnějším způsobem, a že likvidují to, co je třeba likvidovat, ale podporují to, co je třeba podporovat. Ale ještě jednou, toto říkám z vědeckých a studijních důvodů, ať něco neporušíme.

Představa léku jako pilulky je stará sotva sto let, začala u ropy a Rockefellerových peněz

Martina: Ano, úřední šimle, slyšíš to? My samozřejmě nemůžeme tvrdit, že něco, co zabírá, léčí, protože přece to dá rozum, že když mi něco pomáhá, tak to prostě neléčí, protože to mám černé na bílém, a zákon o propagaci léčiv hovoří jasně.

Jiří Černota: Já jsem sice studoval Essential Oil Institute u doktora Axeho, Američana. On se tam dokonce trochu chlubil, že jeho doména byla v té době nejnavštěvovanější stránka na světě, čili mu tam chodily miliony lidí. A on jako lékař řekl: „Esenciální oleje jsou vlastně léky.“ Samozřejmě tady to z právního hlediska léky nejsou, protože léky jsou to, co schválí SÚKL, Státní ústav pro kontrolu léčiv, ale on jako lékař hovořil o historické paralele.

Protože dneska, když někdo řekne lék, tak většina lidí si představí pilulku. Jdu do lékárny, vezmu si pilulku. Ale tato představa v podstatě má jenom kolem 100 let. Začalo to v roce 1910, kdy Rockefeller ovládl trh s ropou, a postupně se z ropy začala dělat chemická léčiva. A po 20 letech tohoto působení byla ve Spojených státech historická medicína nahrazena touto moderní medicínou. Ale když se podíváme 200, 300, 400 let zpátky, tak když se řeklo „lék“, tak si většina lidí nepředstavila pilulku, ale představila si esenciální olej, nebo tinkturu, nebo vodičku.

Martina: Nebo čaj z bylin, nebo obklady, nebo masti.

Jiří Černota: Ale v pomyslné pyramidě toho, jak podporovat své tělo a psychiku, je základem jídlo. „Nechť je strava vaším lékem“, to přece říkal už Hippokrates. Ale pak tam budou čaje, tinktury, ale esenciální oleje budou na špici díky své síle. Jenom samozřejmě musíme respektovat jejich sílu. A zásada číslo jedna je: Nikomu neublížit, ani sobě. Takže to chce mít určité znalosti a jít postupně.

Protože – a to už říkal Paracelsus: „Všechny látky jsou jedy. A to, co rozlišuje jed od léku, je jenom míra dávkování.“ Takže i esenciální oleje by nám mohly ublížit, kdybychom s nimi pracovali neodborně. Stejně tak, jako kdybychom teď spolu vypili každý 9 litrů čisté vody, což je smrtelná dávka. Nebo když si dám na večeři 300 gramů kuchyňské soli, to by také byla smrtelná dávka.

Martina: Nedávejte tady návody.

Jiří Černota: Ale kdybych měl nejlepší jídlo na světě, čerstvé, ze stromu utržené mango, nebo co koho napadne, ale kdybych se tímto jídlem přejídal, tak mi to také bude škodit. Takže je to o rovnováze a nepřehánění.

Sledujme tok peněz – kopřivu si nikdo nezapatentuje, a proto z ní velký byznys nikdy nebude

Martina: Je vidět, že skutečně planete pro svůj obor. Ale mě by zajímala podstata toho, proč nás, speciálně v České republice, zákony chrání před tím, abychom si všimli bylinek, abychom si všimli macerátů, abychom si všimli esenciálních olejů. Četla jsem, že se svého času v izraelských nemocnicích stěny umývali koloidním stříbrem, protože působí velmi silně antisepticky. U nás se na internetu velmi často dočtete, jak po použití koloidního stříbra zmodráte a jak je to celé jeden velký omyl. Je pak trochu rušivé, když zjistíte, že v Olomouci dělají pokusy, kde antibiotika, která přestávají účinkovat – protože nadužíváním si na ně vytváříme rezistenci –, potencují tím, že je míchají s koloidním stříbrem. Což je tedy zase trochu zvláštní, ale dobře, necháme to laboratořím. Řekněte mi, proč si myslíte, že tak silně, speciálně u nás, stojíme proti jakékoliv alternativě chemických léků? Je to jenom byznys?

Jiří Černota: Tak to je závažná otázka. Nemyslím si, že u nás je to až tak úplně extrém, protože sleduji hodně – už možná 20 let – některé weby ve Spojených státech, a dívám se na situaci v západní Evropě, takže to tam není až tak odlišné.

Martina: Promiňte, že vás přeruším, neztraťte nit, ale třeba v Británii homeopatii propaguje samotná hlava státu, král Karel III. Ve Francii jsou homeopatika také oficiálními léčivy. A ve Švýcarsku má holistická medicína zelenou.

Jiří Černota: Ano. Často i v jiných oborech, a i tady, stojí za zamyšlení otázka, nebo konstatování: Sleduj tok peněz. Příroda ve většině případů není patentovatelná, takže když si vezmu kopřivu, tak je jasné, že z toho nebude moc velký byznys. Ale situace se mění a máme čím dál tím víc lékařů, kteří mají holistický pohled, který se rozšiřuje, takže i v BEWIT s námi spolupracují stovky lékařů.

Ale já mám rád pana doktora Košlíka, to je primář naturmedicíny z východního Slovenska, už má možná okolo 80 let, a on už kdysi říkal, že moderní medicína je dobrá v akutní části: Když se nabourám v autě, když si zlomím nohu, na JIPce, když mi zachrání život. A říkal: „Smekám, všechna čest, to je velice záslužná činnost.“ Ale akutní medicína je kolem deseti procent celé medicíny, protože devadesát procent medicíny je o chronické části. A on říká, že tam jsme často ve slepé uličce, nebo to může být dokonce někdy sklon k tomu, že v tom převládne byznys a finance.

Takže když se podíváme na historii moderní medicíny, tak to v podstatě začalo – jak jsem zmínil – u Rockefellera. A on na to šel z jeho pohledu možná chytře, protože dal vysokým školám, které šly jeho cestou, peníze, a ostatní školy je nedostaly. A během 20 let se to změnilo, a v následujících letech to přešlo do celé západní Evropy.

Martina: Jiří, je něco, za čím není Rockefeller?

Jiří Černota: Takže to změnilo lidstvo. A samozřejmě, kdybychom se podívali na takzvané alternativní metody, kdybychom si dali otázku, a ta je klíčová – co to vlastně je „zdraví“? –, tak musíme říct, že to je náš přirozený, normální stav, vlastně harmonie. Všichni lékaři od středověku po dnešní dobu vlastně hovořili o homeostáze, o rovnovážném stavu. A když mě něco vytlačí, vyvede z rovnováhy, tak jsem v nerovnováze, a tam můžeme hovořit o nemoci.

Takže já bych řekl, pokud by někdo měl léčit v pravém slova smyslu – když se podíváme historicky –, tak jeho úloha číslo jedna je, ale to platí i pro pacienta, nejenom pro lékaře, najít příčinu stavu a tuto příčinu odstranit. Takže základ číslo jedna je vždycky diagnostika, zjistit, proč to tak je, a potom příčinu odstranit. Ale my se v dnešním systému často setkáváme – a sami lékaři používají toto slovo – se symptomatickým léčením. Často je to jenom boj s bolestí: „Bolí tě něco? Vezmi si brufen.“

Popraskané cévy si tělo zalepí cholesterolem, a batoh křivd z dětství si někdo nese celý život

Martina: Ale jak člověk, který si otevře to množství, stovky vašich přípravků, ví, kde je kořen jeho problémů? Jak to najde? Nemůže si prostě naordinovat esenciální olej, který mu nesedí? Notabene, když si to objedná po e-shopu, tak si ho dopředu nemůže očichat, a tudíž zmizí základní vjem, že když mi něco voní, tak je to pro mě pravděpodobně asi dobré, protože nás od toho odděluje zásilková služba.

Jiří Černota: Já zase pro jistotu řeknu „disclaimer“. My opravdu léčit nemůžeme. Takže my jsme v rovině: Možná podpora. Podporovat můžeme. A u běžných případů se příčina opakuje. Skoro vždycky je to buď nedostatek živin – to je prostě současná společnost, že v tom, co se běžně kupuje v obchodech, chybí minerály, vitaminy, aminokyseliny, je to ochuzená výživa. Tělo je geniální, když tam něco chybí, tak to překlene, přemostí, a chvilku vydrží. Ale když je to dlouhodobě, tak má problémy. Dokonce jeden lékař, doktor Rath – ale nemám na mysli toho českého Ratha…

Martina: Davida Ratha nemáte na mysli.

Jiří Černota: Ne. Myslím, že dokonce existují stránky Rath Foundation. A on dokonce kdysi podal žalobu na farmaceutický průmysl a hovořil právě o výživě. Hovořil o tom, jak námořníci ve středověku pluli po oceánech, a protože jim chyběl vitamin C, tak umírali na kurděje. Umřít na kurděje znamená, že popraskaly cévy, protože tam vznikaly záněty z nedostatku vitaminu C, ale popraskaly tak rychle, že námořník vlastně vnitřně vykrvácel.

A on to srovnával. To bylo v té žalobě. A já jsem si říkal: „To je borec, on roky svého života věnoval tomu, aby jasně a stručně popsal, o co jde.“ A on říká, že moderní člověk netrpí absolutním nedostatkem, ale přece jenom tam chybí látky jako selen, hořčík a další věci, a v cévách vznikají záněty. Ale tělo to stihne zalepit speciálním lepidlem, kterému se říká „cholesterol“. Čili cholesterol nás v ten moment – podle něj – chrání.

Dokonce jsem teď v Americe viděl plno lékařů s názory, kdy lékař říkal: „Když vidím pacienta, který má nízký cholesterol, tak je mi jasné, že léčba bude trvat dlouho a bude náročná.“ Cholesterol je látka, kterou máme všude. Je v mateřském mléku a nejvíc ho máme v mozku. Takže už jsou na to různé názory.

Ale co se týče zdraví, tak tam zpravidla něco chybí, takže skoro každý, kdo má nějakou disharmonii, nějakou nemoc, by měl přemýšlet o tom, jestli mu tam něco nechybí, nebo tam něco nepřebývá. To je druhá stránka věci, že jsme většinou zatoxikovaní, jsou tam věci, které se dostávají do našeho těla a které by tam být neměly.

A samozřejmě můžeme také hovořit o mentálním, psychickém působení. Jestliže si – a to je případ velké části lidí – neseme různé zátěže z minulosti, batohy negativních myšlenek a emocí, které dlouhodobě promítáme nebo udržujeme v naší mysli. A ty mohou být různé, třeba neschopnost odpustit. Prostě muž má 50 let a pořád nese křivdu ze základní školy: „Paní učitelka mi tenkrát dala čtyřku, nebo pětku, a to jsem si nezasloužil, to bylo nespravedlivé.“ Ale těmito negativními emocemi vlastně trestáme sami sebe. Takže to je druhá rovina – psychická. Nakonec v naší nabídce máme BEWIT knihu „Aromaterapie pro léčení duše“ od pana Mojaye, britského aromaterapeuta, a celá kniha je vlastně o tom, jak můžeme pomocí esenciálních olejů podpořit naši psychiku.

Celý rozhovor s Jiřím Černotou o esenciálních olejích, chemii v potravinách a kosmetice a o hranicích moderní medicíny si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme. Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.