Pokud máte 15letou dívku a necháte ji tu samotnou… je normální, že ji znásilní.

IDNES: Čtvrtina Čechů nechodí na preventivní prohlídky. Vojtěch chce motivovat penězi.

Posluchej, ty zločinecke kovidove prase, to rozdavaš svoje prachy, kere sis zarobil, když si robil šaška v Helsinkach? Anebo zase chceš rozdavat prachy tohoto statu? Že se nestydiš!!!

Chibičky česke propagandy (2015): Nemam televizu. Mam taky velky placaty monytor a tam se pušťam filmy, co sem si kdysik nakupil na devedečkach, nebo nakradl na jutubě. Nemam ani radyjo. Na co bysem ho tež měl? Normalizačni hudbu posluchat nemusim a předžvykane plejlisty uchylnych programovych ředitelu radyjovych stanic mě nezajimaju.

To, co poslucham ja, se pušťat boji, to, co posluchaju oni, mě zas nebavi. Nemam ani auto. Teda to firemni nepočitam, bo enem idyjot by se dneska pořidil vlastni a platil tym vydřiducham nehorazne daně. Nemam ledničku, bo piva chladim ve sklepě a vlastnictvi mražaku mi připada uchylne, když mražak maju naproti v obchodě. Proč bych měl přesunovat věci z jejich mražaka do mojeho? Abysem platil eletryku? Nepotřebuju vlastnit věci, bo každa věc, keru mate, vam bere kusek vaši svobody.

Kupite si ledničku, a pak ju musite myt a odmražovat. Kupite si poličku, a pak ju musite utirat od prachu, nehledě na to, že na tu poličku si musite pořidit jakesik věci. Uznejte sami, že prazdna polička vypada tak nějak blbě. A ty věci, kere si na ňu kupite, vam zase beru svobodu, bo zas se o ně musite starat. Buty mam jedny a až se rozbiju, kupim si jine. Nechapu lidi, co maju dvoje buty. Džiny mam tež jedny a bundu tež. Triček mam teda vic, bo se mi nějak nahromadily. Furt mi kdosik kupuje jakesik trička. Jenže take tričko dneska par roku vydrži a tak se nove trička hromadi na hromadce a čekaju, až se ty před nima rozbiju a přide na ně řada. Taky řad věci mi připada normalni. Mam rad stare anglicke přislovi – „Pokud to neni rozbite, neopravuj to“.

A tak mam pračku, kera skřehota už patnacty rok, ale furt pere. A dokud se nerozbije, tak přece nekupim jinu enem proto, že skřehota. Susedova stara tež skřehota, a zatim ju neměni. Plno lidi dneska vyměnilo svoje stare enem proto, že skřehotaly, a pořidili si jine, kere skřehotaly ještě vic, ale jinak.

A do teho přide jakysik mamlas z Televize česke, že pry bych měl automatycky platit za něco, co nemam. Bo ta jeho tlusta uřednicka dupa by asi potřebovala lepši gatě, kere by seděly v lepšim ředitelskem křesle a vozily se v lepšim ředitelskem autě, bo to dva roky stare už je moc stare. To by mě zajimalo, jak je možne, že takeho pajtaša okamžitě neodvolaju z funkce a nezavřu do blazinca. Při te jeho logice by daň z nemovitosti platili i ti, keři žádnu nemovitost nemaju. Silnični daň by platil aji chlop bez řidičaka a povinnu činžu by měl platit aji kdejaky bezdomovec.

Petr Bystroň: „Náš společný boj proti levicovému terorismu přináší výsledky. Díky Donaldu Trumpovi americké Ministerstvo zahraničí globálně odpojí servery organizace Antifa.

Rozsah je obrovský. Bude zablokováno 16 000 e-mailových schránek používaných teroristy a 1500 webových stránek. Kromě toho bude smazáno 5500 mailingových seznamů a zlikvidováno

10 000 „blogů“.

To v podstatě znamená globální konec propojených struktur teroristů organizace Antifa. Již deset let odhaluji projevy levicového terorismu. V Německu požaduje zákaz organizace Antifa pouze AfD.

Síla k ukončení terorismu však vždy spočívala v USA. Tam se nacházejí servery, které tvoří propojené struktury organizace Antifa. V posledních měsících jsme s americkými kolegy vedli mnoho rozhovorů na toto téma. Jako důvod pro odpojení serverů uvádí americké Ministerstvo zahraničí i zbabělé útoky na berlínskou elektrickou síť. Tento útok v lednu, za mrazu, způsobil několikadenní výpadky proudu.

Thomas Paukner: Elfové zaútočili. A tentokrát jsem byl na řadě já.

24. srpna mě Čeští elfové zařadili do svého monitoringu a označili za jeden z nejvýraznějších „alternativních zdrojů“. O pár dní později můj Facebook zmizel.

Náhoda? Možná.

Nemám důkaz, že za zablokováním mého účtu stojí právě Čeští elfové, takže to tvrdit nebudu. Ta časová souvislost je ale natolik zajímavá, že ji rozhodně nebudu přehlížet. Facebook můj účet odstranil údajně kvůli nenávisti vůči ženám a menšinám.

Tak bych rád věděl jednu jednoduchou věc: Který můj konkrétní příspěvek? Co přesně jsem napsal? Komu jsem vyhrožoval? Koho jsem nenáviděl? Jaké konkrétní pravidlo jsem porušil? Protože umlčet člověka je velmi jednoduché. Kliknete na tlačítko a účet zmizí. Vyvrátit jeho argumenty je podstatně těžší. Jestli někde lžu, ukažte kde. Jestli manipuluji, rozeberte moje tvrzení. Jestli zveřejňuji nepravdivé informace, předložte fakta. To všechno beru.

Ale metoda „nelíbí se nám, co píšeš, tak tě odstraníme“ není boj proti dezinformacím.

Je to cenzura zabalená do modernějšího obalu.

A pokud si někdo myslí, že odstraněním jednoho facebookového účtu odstraní i mě, mám pro něj špatnou zprávu.

Mě zastavit nemohou.

Hynek Kmoníček: Nejsme malá země, jsme desetimilionový stát. Desetimilionové Švédsko by o sobě nikdy netvrdilo, že je malý stát.

iDNES: Island v referendu odmítl obnovit rozhovory o přístupu do Evropské unie, uvedl web tamního veřejnoprávního média RÚV. Stále sice nejsou sečteny všechny hlasy z posledního volebního obvodu Jihozápad, zbývající hlasy už ale podle média nemohou výsledek zvrátit.

Proti obnovení přístupových rozhovorů se podle dosavadních výsledků vyslovilo 52,8 procenta voličů, zatímco pro jejich pokračování hlasovalo 47,2 procenta.

Gratuluji, synci. 

IDNES: S Macinkou se nepotřebuji usmiřovat, jeho vyjádření beru jako folklor, řekl Pavel.

Sam si folklor, henlajnovský vlastizradče. Odejdi do skanzenu a už sa nevracaj.

Hal Turner: Ruská vojenská letadla přepravují vládní úředníky na Dálný východ Ruska. Právě jsem zjistil, že ruská vojenská letadla během posledních 36 hodin přepravovala vládní úředníky z Moskvy do Kazaně, Jekatěrinbergu a dále na Sibiř.

Prvních PĚT letů se uskutečnilo z pátku v noci na sobotu ráno newyorského času.

Letadla letěla z Moskvy do různých míst na východě Ruska. Přistála. Strávila na zemi dostatek času na vylodění lidí a doplnění paliva, a pak znovu vzléta.. zpět do Moskvy.

V době, kdy byl tento článek publikován v sobotu večer 29. srpna 2026 ve 23:19 východního amerického času, tedy asi před šestnácti hodinami, těchto pět letadel ZNOVU vzlétlo z Moskvy a na stejná místa odvezlo mnoho dalších vládních úředníků.

Je to poprvé – VŮBEC – co byly tyto typy potenciálních vládních evakuačních letů uskutečněny hned po sobě během dvou dnů.

V minulých letech Rusové pořádali cvičení pouze s jednou sadou letadel. Nyní vidíme evakuace hned za sebou. Později v noci. O víkendu.

Taková rozptýlená opatření byla historicky spojována s obdobími zvýšeného napětí a měla za cíl zachovat kontinuitu vlády a armády v případě velké strategické krize.

Obzvláště pozoruhodné je současné přesunutí kvůli hlášenému opakování: poprvé k nasazení dochází ve dvou po sobě jdoucích dnech.

Dnes večer MOSKEVSKÉHO ČASU, ruská státní televize: „Abychom zastavili Evropu, budeme muset použít jaderné zbraně“

V ruských státních televizních diskusních pořadech se prohlásilo, že konvenční válka s Evropou není proveditelná a že by byly zapotřebí jaderné zbraně.

V pořadu „Vremja pokazhet“ na televizní stanici Channel One údajně ředitel Fondu národní energetické bezpečnosti Konstantin Simonov prohlásil, že Evropa demograficky, technologicky i ekonomicky převyšuje Rusko a dodal: „Nemůžeme s ní vést konvenční válku. Abychom Evropu zastavili, budeme muset použít jaderné zbraně.“ Podobná jaderná rétorika kolovala i na stanici Rusko-1 spolu s mapou Spojeného království.

Toto načasování přichází uprostřed návštěvy ředitele CIA Johna Ratcliffa v Moskvě a zpráv s odvoláním na zdroje blízké Kremlu o obnovené diskusi o taktických jaderných možnostech.

Americké letouny „Doomsday“ vykazují neobvykle vysokou aktivitu. USA provozují 16 letadel E-6B Mercury a 4 letadla E-4B Nightwatch. Během posledních 24 hodin údajně vzlétlo nad Spojenými státy 7 strategických velitelských letadel.

Letouny E-6B zajišťují odolnou komunikaci pro jaderné velení a řízení, zatímco E-4B slouží jako vzdušná velitelská centra během velkých krizí.

To NEZNAMENÁ, že jaderná válka je na spadnutí. Pokud by se však nedávný nárůst aktivity potvrdil, naznačovalo by to výrazně zvýšenou úroveň strategické připravenosti uprostřed rostoucího globálního napětí.

Myslím, že Spojené království bude zasaženo. Sleduji, jak NATO tlačí Rusko k reakci, která mě děsí.Dovolte mi, abych vám vysvětlil, co se vlastně děje.

Kurský vpád nebyl ukrajinskou operací. Byla to operace NATO. Satelitní data v reálném čase. Umělá inteligence shromažďující digitální a mobilní informace o síti, které ukazovaly přesné umístění ruských vojsk. Speciální agenti NATO a ukrajinské síly se nechali navést hluboko na ruské území pomocí technologií a plánování, které samy o sobě nemají.

To je červená linie, přímé operace NATO uvnitř Ruska. Ne zbraně. Ne výcvik. Aktivní koordinace zpravodajských služeb pro pozemní invazi.Ukrajinské síly pak po tomto vpádu zabily civilisty. Byla překročena další linie. Pak drony vysazené z provizorních nákladních vozidel zaútočily na základny ruských jaderných bombardérů. Zaměřily se na strategické odstrašovací síly. Zbraně určené k zabránění právě tomuto druhu eskalace.

Každý krok promyšlený. Každá hranice záměrně překročená.

Nebezpečné je tohle: Západ ví, že Rusko nechce jadernou válku. Rusko nikdy neplánovalo globální konflikt. Na směr členství Ukrajiny v NATO reagovalo, protože si to vyžadovala jejich bezpečnost. Ne proto, že by chtělo třetí světovou válku.

NATO ale čelí bezvýznamnosti. Aliance potřebuje smysl. Potřebuje nepřítele. Potřebuje eskalaci, aby ospravedlnila svou existenci a své rozpočty.

Takže si všimněte rozporu v západních médiích: „Rusko je příliš slabé na to, aby postoupilo na bojišti.“ A hned DALŠÍ slova, která nám říkají: „Rusko je také existenční hrozbou, která by mohla kdykoli napadnout Evropu.“

Obě tvrzení nemohou být pravdivá. Ale obě slouží stejnému cíli.

Chtějí, aby Rusko vypadalo dostatečně slabé, aby se další tlak na ně zdál bezpečný. Zároveň chtějí, aby Rusko vypadalo dostatečně hrozivě, aby masivní vojenské výdaje zůstaly opodstatněné.

Strategie je jasná: dotlačit Rusko k odvetě. Překročit dostatek červených linií, aby Moskva musela reagovat něčím, co NATO může nazvat eskalací. Pak tuto reakci využít k převedení západních ekonomik na válečnou půdu.

Protože tyto ekonomiky nelze zachránit běžnými prostředky. Dluh je příliš vysoký. Infrastruktura je příliš rozbitá. Politické systémy jsou příliš pod kontrolou. Válka s velkou odměnou na konci vyřeší všechno. Smaže dluhy. Obnoví průmysl. Sjednotí rozdělené obyvatelstvo. Přístup k ruským zdrojům to všechno vynahradí. To je ten sázkový tah. Tlačit na jadernou mocnost, dokud se nezlomí. Pak využít její reakci k ospravedlnění toho, co jste stejně chtěl udělat.

Ta sázka mě děsí víc než cokoli, co jsem viděl za 25 let.

Michal Seidl: Reportér přímo v Ceutě vedl rozhovor s marockým občanem, který se do města dostal nelegálně během masivní migrační vlny na přelomu července a srpna. Když se ho moderátor ze studia ptal na rostoucí počet případů znásilnění, migrant odpověděl slovy: „Pokud máte 15letou dívku a necháte ji tu samotnou… je normální, že ji znásilní.“ Tímto prohlášením přenesl vinu ze samotných pachatelů na rodiče obětí.

Mezitím místní obyvatelé přebírají situaci do vlastních rukou: zapalují tábory migrantů a nedovolují úřadům Španělska a novinářům, kteří podporují migranty, lhát.

Ještě kdosik ma pocit, že mišani nekompatybylnich kultur ma jakysik smysl?

Mnislav Zelený Atapana pro Radio Universum: Mám obavu, kterou se snažím publikovat už 30–40 let, že tady zapomínáme na určité dějinné tlaky, které pořád pokračují. Jako když začal Mohamed, tak za 60 let byla obsazena severní Afrika, a Arabové, potažmo islám, se blížili ke Španělsku. A islám si dal za cíl dobýt Vatikán, a položit křesťanství, protože my jsme pro ně nevěřící psi. A tyto síly občas vyplují, a zase tady byl Sulejmán, a zase se tlačili do Evropy, ne ze západu, ale z východu, a stáli před Vídní, kde jsme díky české šlechtě a polskému králi zastavili jejich postup do Evropy, což si nyní západní Evropa moc nepřipouští, rychle na to zapomněla.

Rajko Doleček: Často první dojem a první slova lidí, s kterými jsme se setkali, zůstanou v našich představách na celý život. Někdy je to dojem příjemný, na který rádi vzpomínáme. Takové příjemné vzpomínky mě váží na setkání s generálem Ratko Mladićem a dr. Radovanem Karadžićem, prezidentem Republiky Srbské (RS) v Bosně a Hercegovině (BaH). Při prvním setkání s modrookým generálem Mladićem jsem si na celý život zapamatoval jeho slova: „Já jsem již třetí generace Srbů, kteří nepoznali své otce, protože zahynuli ve válce, dokud jejich synové byli ještě malí.“ Ratko se narodil v bosenských horách blízko města Kalinoviku (1943), jeho otec Nedjo padl (1945) v boji s chorvatskou fašistickou organizací ustašovců, podporovanou při genocidě Srbů i částí Muslimů z BaH. Když jsme s generálem probírali justiční podvod, zvaný ICTY, tj. Mezinárodní trestní tribunál pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii v Haagu, řekl mi: „Já osobně půjdu do Haagu, jakmile se tam dostaví američtí generálové, kteří vedli válku ve Vietnamu a britští, kteří válčili na Falklandských ostrovech“. Kromě společných fotografii s generálem, mám knihu o něm, kterou napsala Ljiljana Bulatovićová, s přátelským věnováním Mladiće.

Jednou mi Mladić vyprávěl, jak byl obklíčen muslimskými jednotkami. Byl na kopci , se svou paní a ozbrojeným průvodcem, poddůstojníkem, Chorvatem. Zachránila je jeho velitelská helikoptéra. Když jsem se divil, že jeho ozbrojený doprovod byl právě Chorvat, řekl, že ten Chorvat byl prověřený Jihoslovan, kterému věřil a takových prý nebylo málo. Generál si postěžoval, že nikdo nezveřejnil, že Vojsko Republiky Srbské (VRS) zachránilo tisíce prchajících Chorvatů. „Moji vojáci zachránili kolem 45-50 000 Chorvatů, civilistů i vojáků, kteří prchali před muslimským vojskem během 1993 u Travniku, Konjice, Zavidovićů, Kupresu (města, kde žilo hodně Chorvatů). My jsme je živili a léčili v našich nemocnicích“. Záchrana tisíců Chorvatů probíhala v době krvavé chorvatsko-muslimské války (1993-94), ve které zahynulo mnoho civilistů. Tehdy (jaro 1993) např.chorvatské jednotky generála T. Blaškiće zmasakrovaly 100 Muslimů ve vesnici Ahmići. Mladić se nemstil Chorvatům za vpád jejich tlup v létě 1992 do údolí řeky Sávy a kolem Kupresu, za ničení tamních srbských osad. „Já nejsem válečný zločinec, jako voják jsem vybojoval mnoho bitev a na mnoha místech jsem zachránil svůj národ před záhubou…Já sám jsem se při posledním sčítání lidu (1991) hlásil jako Jihoslovan, a takových bylo mnoho. Jen se podívejte na značné počty smíšených manželství v Jugoslávii mezi Chorvaty, Muslimy a Srby!“ Generál měl kladný poměr k části bosensko-hercegovských Muslimů. Při setkání s veliteli VRS v jeho Hlavním stanu v Han Pijesku mi generál Gvero pošeptal, že Mladić tvrdě vyžaduje slušné chování k zajatým Muslimům i Chorvatům. Mladić proklínal jejich vůdce, kteří se nechali zlákat a prodat německou, rakouskou, britskou, a hlavně americkou propagandou k bratrovražedné občansko-etnicko-náboženské válce. „Vždyť to byli Američané a Clinton, kteří nasadili do Bosny vraždící mudžaheddíny, kteří měli za úkol naučit bosenské Muslimy surovému zabíjení a nemilosrdnému válčení podle Koránu“. Američané zavlekli do BaH i buňky Al Kajdy.

Začátek tragedie Jugoslávie v roce 1991 zastihl podplukovníka Mladiće na velitelství v Skoplji. Pro dezerce z JNA (Jihoslovanská lidová armáda) Albánců, Chorvatů, Slovinců a části Muslimů z BaH, se oslabil 9. armádní sbor, zajišťujícího oblast Krajiny v Chorvatsku, stával se srbsko-černohorsko-makedonským útvarem. Pro ohrožení krajů s absolutní srbskou většinou chorvatskými paravojenskými tlupami, jednotkami MUP (Ministerstva vnitra) a ZNG (Sbor národní gardy), poslalo velení JNA v červnu 1991 do Kninu Mladiće obnovit bojeschopnost 9. sboru a to se mu brzy podařilo. Zabránil vzájemnému ničení, zabíjení a vyhánění srbského obyvatelstva v kraji, kde si starší lidé ještě pamatovali na masové vyvražďování Srbů v ustašovském Nezávislém státě Chorvatsko, za války 1941-45. V době příchodu Mladiće do Kninu už po Chorvatsku probíhaly útoky (i před secesí 25.06.1991) na kasárna JNA, jejich blokády. Podle připravených plánů byly přerušovány dodávky proudu, vody i potravin do kasáren. Výbušniny ničily srbské domy, objevovala se na nich veliká „U“ (Ustaša), byly přepadány malé jednotky JNA, srbští civilisté, za povzbuzování propagandou z Německa, Rakouska, Itálie, částečně i Vatikánu. Mladić tehdy prohlásil: „Nepřítelem je každý, kdo střílí na naše vojáky, kdo jím zastavuje dodávky vody a proudu, kdo je provokuje a blokuje.“ JNA nezačala nepřátelství, ale byly to chorvatské paravojenské jednotky, MUP a ZNG, co zahájily nepřátelství a projevy etnické nenávisti, za povzbuzování ze zahraničí.

Po odvrácení smrtelného nebezpečí pro Srby z Krajiny, byl Mladić převelen do BaH. V dubnu 1992 se stal generálem JNA. Po ilegální secesi BaH 6. dubna, byl v květnu převelen z JNA, když tato opustila BaH, a stal se velitelem vznikajícího Vojska Republiky Srbské. V té době už muslimské paravojenské útvary začínaly ničit a zabíjet v srbských osadách. Píše o tom (1994) Ivaniševićova „Kronika našeho hřbitova“. Na konec srbské jednotky převzaly iniciativu. Pod jejich tlakem (některé paravojenské tlupy napáchaly mnoho násilí) začalo muslimské obyvatelstvo východní Bosny prchat do měst Srebrenica, Tuzla, Goražde, do Žepy, které se v 1993 staly „chráněnými oblastmi OSN“, za podmínky demilitarizace, která však nikde nebyla dodržena. V Srebrenici např. zůstala 28. muslimská divize (přes 10 000 mužů), která pod velením Nasira Oriće podnikala vražedné výpravy do srbských vesnic východní Bosny, kterých vyloupila, zničila téměř 200. Počet pobitých civilů byl kolem 2 000. Poslední „loupežná výprava“ v červnu 1995 byla měsíc před obsazením Srebrenici VRS. Generál Mladić měl k dispozici 80-90 000 motivovaných vojáků, bránících 1 500 km křivolaké fronty. Od jara 1994, měli jeho přes USA usmíření soupeři, chorvatsko-muslimské vojsko, k dispozici 200 000 vojáků, vyzbrojovaných a podporovaných Američany, Němci, islámskými státy. Než začala propaganda Západu očerňovat charismatického generála Mladiće, byl prý populárním v Pentagonu, řada důstojníků měla jeho fotografie. Generál Satish Nambiár, indický velitel UNPROFORu, si vážil Mladiće (řekl to autorovi v Berlině v r. 2000), Mladić měl výborné styky s veliteli UNPROFORu generály Wahlgrenem a Briquemontem, kteří brzy rezignovali, pro nečestné postupy západních státníků, pro trapné dezinformace západních medií.

 Při návštěvě (jako předseda Českého fondu přátel Srbů a Černohorců) se svou ženou Dobrou vlády Republiky Srbské (RS) v Pale, blízko Sarajeva, při kávě s prezidentem Karadžićem v jeho pracovně, s půvabnými starými ikonami na stěnách, prezident vysvětlil, proč Západ o Srbech z BaH, o něm a o RS šíří tolik nepravd, lží: „Je neuvěřitelné, jak nás západní media popsala ve svých zcela jednostranných, tendenčních zprávách: z neznalosti a za peníze.“ Radovan Karadžić se narodil (1945) v Černé Hoře, v horách, nedaleko Šavniku, pod masivem Durmitoru. Před tragedii Jugoslávie pracoval jako psychiatr. Kromě fotografií, mám od úspěšného Karadžiće-básníka dvě jím podepsané knihy veršů, oceněné prestižní literární cenou básníka Jovana Dučiće. Od Karadžiće – prezidenta, mám vysoký řád RS, „Njegoše“. Ve výběru jeho básní, v úvodu knihy (1995), píše Želidrag Vukčević: „Básnictví Radovana Karadžiće je teď, pochopitelně, jinak tónované, nelze mu odebrat tragiku, kterou čas, aniž by se někoho zeptal, rozsypává po našich hlavách a našich rukopisech…“ Během návštěvy u prezidenta Karadžiće, jsem se opakovaně přesvědčil, při rozhovorech s členy vlády, z prohlídky dokumentů prezidentské kanceláře, že se vláda RS i osobně dr.Karadžić velmi snažili uchránit muslimské obyvatelstvo před zvůlí některých ilegálních paravojenských jednotek, což nebylo snadné, pro násilí muslimských tlup, které jako za ustašovců (1941-45), pustošily srbské vesnice. V roce 1992 si některé tlupy Muslimů říkali „Divize HANDŽAR“, vzpomínkou na 13. SS bosensko-muslimskou divizi z doby 2.světové války (60% Muslimů a 40% Albánců, německé velení). Divize proslula násilím nad srbským obyvatelstvem.