Český švajnerajn

Muj mily stryku, onkel Adolf. Pišu ti, bo sem se byl podivat v Sudetach. Baraky, kere si nam před pětašedesati rokama pučil, su už vybyvane. My Češi zme už take prasata. Jak cosik dostaneme zadarmo, nevažime si teho. Neměl bys jakesik jine baraky?

Ty stare se rozpadaju, omitka šla do hajzlu už davno, stropy nam padaju na hlavu. Ja vim, že si slibil pučit nam ty baraky na 100 roku (viz Dohoda o zapujčeni Sudet), ale ty tvoje německe baraky nic nevydrži. To naše panelaky, ty su furt hezke.

A nemysli si, že zme jacisi žebraci! U nas ma každa rodina minymalně dvě auta.

Puvodni napis byl Lipa Svobody. Svobodu nepotřebujem, lepši by bylo, kdyby nam na vesnici postavili kaufiček. A lipa pry fajně hoři v pecku.

Na uměni, to my zme machři. Omitku sice opravit neumime, ale na cypoviny, to nas užije.

Vidiš to? vedlejši barak už spadnul. Nedej bože, aby nam spadla tež herňa. Kaj byzme chodili utracat drobne ze socky?

Česky přispěvek moderni architektuře. Dum ziskal mezinarodni cenu Švajnerajn roku.

…všecko marne.

…svata panno Marijo, oroduj za nas u našeho onkla…

Česka specijalita. Sušene zboži.

Čim vice satelitu, tim chudobnějši barak. Už v Maroku sem si všimnul, že počet satelitnich anten je přimo uměrny počtu žebraku.

To v rajchu nemate, co? Tři okna a každe je jine.

Tento dum niči auta. Domy, na kere auta nedosahnu, si zničime sami.

Navrch huj, vespod fuj. Ten ružolici chlapec zapada do kartoteky smutnych obrazku. Pan buch s vami, Češi, když se neumite postarat ani o sebe ani o svoje baraky, dostanete, co si zaslužite.