Nejde o manželství, jde o toleranci
Diskuse o manželství pro všechny v médiích rezonují už několik let. Ačkoliv obě strany snášejí své argumenty, jediným výsledkem je názorové vyhrocení. Logické argumenty zjevně nepomáhají, proto jsem se pokusila popsat emoce, které tlak na vyvlastnění manželství způsobuje jeho obráncům a podporovatelům, v naivní víře, že druhá strana pochopí, že zraněné emoce mají obě strany.
S rovnými právy skutečně skoro nikdo problém nemá, diskutuje se už jen o termínu. Nabídla jsem proto jiný úhel pohledu – nešlo by svazek stejnopohlavních jedinců nazvat jinak?
V mezidobí se problémem zabýval lingvista PhDr. Jiří Hejlek, který aktivistům a stejnopohlavním párům nabídl krásné české slovo soudružství, jež možná bylo v minulém století jen zbytečně popliváno užíváním v nelichotivých souvislostech, a dále slovo družství. K nim přidávám další dva termíny, jež vyplynuly z debat s mými přáteli: soumužství pro svazek dvou mužů a souženství pro svazek dvou žen. Vděku se ovšem člověk nedočká, zejména z opačného tábora. Namísto zamyšlení a pochopení, že boj o manželství způsobuje stejné duševní bolení na obou stranách, na mě druhá strana nevybíravě útočí a uráží mě na sociálních sítích.
Debata o manželství pro všechny totiž ani náhodou není debatou o právech a povinnostech stejnopohlavních párů, ani o snaze o jejich zrovnoprávnění. Ve skutečnosti je debatou o toleranci. Toleranci k jinému názoru, toleranci všech druhů pocitů a všech lidí v této zemi. Nelituju, že jsem svůj názor řekla. Spustila jsem jím totiž obrovskou lavinu. Dostávám desítky souhlasů, mailů, telefonátů a podporujících pohledů tichých, neviditelných spoluobčanů, katolických rodin, mladých i starších, různé sexuální orientace, ze všech koutů naší země. Píší, volají a děkují, že jsem jejich pocity nahlas vyslovila. Že se báli je říci veřejně, dokonce ve svém okolí a v práci z obavy z ostouzení. Jiné názory dnes totiž nejsou dobře přijímány a na veřejnosti se sluší jedině aktivistické snahy podporovat. Milí aktivisté, tohle jste skutečně chtěli? Tak daleko jste si přáli dojít?
Je proti nám, kdo není s námi. A ty, český člověče, musíš být tolerantní, jinak dostaneš po tlamě, jak řekl kdosi moudřejší než já.
Vyslovila jsem pocity obyčejných lidí, jejichž hlas nemá možnost dostat se na televizní obrazovku, kteří nepíší do redakcí a nemají dost sil, času či příležitosti veřejně bojovat za zachování manželství. Aktivistů je hrstka, ale jejich hlas slyšitelný a jejich snaha urputná, nelítostná, leč viditelná. Otázkou je, zda boj způsobem, který vedou, není pro menšiny a stejnopohlavní páry kontraproduktivní. Svým nesmiřitelným, brutálním a neohleduplným způsobem sejí vítr a není vyloučeno, že možná sklidí bouři.
Všechny příspěvky s Daniela Kovářová
Děkuji vám.
Manželství byla ustanoveno jako právní ochrana pro potomky, aby o ně muselo být postaráno a aby se dědictví neodklonilo mimo krevní linie. Manželství je tedy ochrana hlavně potomků. Proto bezdětná manželství byla ve středověku na požádání anulována, aby krevní linie nezanikly a dědictví nepropadlo státu, ale bylo zachováno v rodě.
Mimochodem Rod – rodina – rodit – rodiče – vše souvisí s vlastními dětmi a ne s kupovanými na amerických burzách dětí – kojenců. Tam homosexuálové stejně nejsou rodiči, neboť je neporodili a nezachovávají žádný rod. Ať si najdou svoji niku a tam se uplatňují. Tím, źe se pokoušejí instituci manželství a rodičovství přeneseně řečeno „ukrást“ heterosexuálům, nic dobrého nezískají. Ať si tedy postaví a pojmenují vlastní „bábovičky“ 🙂 A ty budou jen a jen jejich. A bude klid.
Já vám paní doktorko taky nesmírně děkuji za vaše veřejně prezentované postoje. Musí to být velice nepříjemné, být pod palbou takové špíny – ale znáte to: někdo je čistej, i když třeba smrdí hnojem a někomu nepomůžou mýdla, ani louhy – kam sáhne, všude dělá černý šmouhy.
Já myslím, že když někdo nemá nejmenší potřebu brát ohledy na druhé, není potřeba brát ohledy zase na něj.
Velmi vám držím palce a přeju hodně síly.