Hlad nás nečeká, ale snížení životní úrovně ano. Tato vláda nám z ní sebrala 30 procent

Martina: Když se na to podívám svýma očima, tak naše rádio žije jenom z darů a z příspěvků našich posluchačů. Některá soukromá média proti nám jedou obrovskou kampaň, aby u nás nikdo neinzeroval, což se jim mnohdy daří, protože mají dosah třeba mnohem větší než my. A mnoho posluchačů, kteří nežijí vysloveně takto na hraně jako my, si přesto ale říká: „Prosím vás, ty vaše řeči jsou moc skvělé, kdyby věci fungovaly. Ale já žiji celý svůj život ve švarcsystému, pracujeme jako zaměstnanci OSVČ, na smlouvu, žádné zaměstnanecké výhody nemáme, a ještě navíc k tomu trpí stát. Tak prosím vás, co za řeči tu vedete, když se tohle nezmění?“

Bohumír Dufek: Samozřejmě, to máte plně pravdu, na to není co říct, protože celá společnost se musí změnit. Opravdu. Zlí jazykové tvrdí, a někteří historikové tvrdí, že jsou to tři až čtyři generace, tak my jsme někde v půlce. To je možná srovnatelné, když se podíváte na některé německé vesnice, jak jsou krásné, všechno je tam načančané, všude v oknech kytky. Podívejte se na některé naše vesnice – ještě tam vidíte socialismus, který do těchto oblastí neinvestoval. Ale hlavně potřebujeme, aby se změnilo myšlení lidí. A teď, když se podíváte na to, co bylo poslední čtyři roky, tak jak jste chtěla něco změnit. Všichni věřili tomu, co politická reprezentace říká, to znamená, že nebude zvedat počty zaměstnanců, že nebude utrácet, že omezí některé výdaje – ale všechno šlo přesně obráceně. Takže tady je velká deziluze. Já jsem zvědavý, jak dopadnou volby, protože pokud si lidé nedokážou ve svých hlavách říct, že musí jít k volbám, a musí si odpovědět na jednu otázku: „Žije se vám líp než před čtyřmi roky?“ Pokud si řeknou, že ne, tak tam tato politická reprezentace nemá co dělat.

Martina: Pane Bohumíre Dufku, vám jako odborům mohl nahrát možná trochu covid, protože za covidu se v plné nahotě ukázalo, že v mnoha službách, v pohostinstvích, pracují lidé za minimální mzdy, a všechno ostatní dostávají na černo. Je vlastně nějaká síla, vůle a možnost s tím něco udělat?

Bohumír Dufek: Já myslím, že od toho máme stát. My jsme si zřídili stát, aby nám sloužil, ne aby my jsme sloužili státu. A tohle to nefunguje. Ale zase říkám: Musí přijít politická reprezentace, která vám v prvé řadě toto slíbí, abyste ji volili, a která to v druhé řadě také naplní. Politici nemají podle mě takový odhad, nemají na to nervy, protože za dva roky po volbách budou už zase muset dělat volební kampaň, a takhle to dopadá.

Tripartita zasedá jen jednou za čtyři měsíce, sociální dialog je nulový

Martina: Tak to mi tedy řekněte, protože vy – jakožto odbory – máte alespoň jeden hlavní nástroj, a to je tripartita, společné jednání se státem a zástupci zaměstnavatelů. Tak jak to probíhá? Jak se vám daří? Když vy alespoň máte tuto zbraň, nebo tento nástroj, tuto páku, a stejně na tom jsme tak, jak na tom jsme. Ve spoustě věcí říkáte: „Rezidua minulosti, nemůžeme, lidé nechtějí.“ Co s tím?

Bohumír Dufek: Takže tripartita je trošku úplně jiný nástroj. Máte pravdu, já bych to mohl zhodnotit od dob pana premiéra Klause. Musím říct, že on byl drsný ekonom, ale na tripartitě se jednalo velice slušně, objektivně, dostávali jsme dopředu doklady. A tripartita se dělala každé dva měsíce. Pak se měnily vlády. Dokonce vám musím říct, že mně – jsem pamětník – po jedné demonstraci premiér Zeman zakázal chodit na tripartitu a na vládu, to jsem měl s kolegou Duškem zakázáno.

Pak přišly další vlády, a je pravda, že vláda premiéra Babiše byla v tomto ohledu velice vstřícná, protože nám posílali doklady, a současně jsme jednali v ekonomické radě ministrů, projednávaly se věci, zasedalo se každý měsíc, nic se nevynechalo, měli jsme tam i prostor na to, abychom předložili některé věci. A za vlády Sobotky to bylo to samé. Musím říct, že i premiér Nečas se o tripartitu slušně staral. Ale to, co se děje teď, to nemá obdobu.

Martina: Co se děje?

Bohumír Dufek: Tripartita zasedá jednou za čtyři měsíce. A jsou tam podle mě zprávy jenom proto, aby se vyhovělo, a mohli jsme do Bruselu nahlásit, že kolektivně vyjednáváme a že to tripartita prohodnotí, takže tady je sociální dialog. To si přeje Evropa. Ale výsledek tohoto sociálního dialogu, musím říct, je v tuhle chvíli úplně nulový.

Martina: Komu tedy podle vás tato vláda slouží? Ekonomické ukazatele nevypadají optimisticky, hospodářské nevypadají optimisticky, průmysl i zemědělství jednoznačně vykazují známky útlumu, sestupu. Ceny se zvyšují. Ceny potravin se zvyšují, ceny energie se zvyšují, lidé chudnou. Komu tato vláda slouží? Čemu?

Evropa nezvládla migraci, chybí podmínky jako v Izraeli

Bohumír Dufek: Tak to zkusíme vyhodnotit. My jsme měli v roce 2015 konferenci – když došlo k obsazení Krymu – a upozorňovali jsme, že dojde k vlně migrace, měli jsme z toho obavu. Dokonce jsme na konferenci – což je dohledatelné – zpracovali materiál o tom, jakým způsobem se s tím vypořádat. Musím říct, že tenkrát premiér Sobotka nařídil, že se dali peníze na překladatele, aby se Ukrajinci, co sem přijdou, rychle naučili česky, integrovali se.

My jsme dávali za příklad Izrael. To je klasický příklad, jak se to má dělat, protože Izrael má ve svých dokumentech napsáno, že každý Žid může požádat, že chce bydlet v Izraeli, ale musí splnit podmínky, a to je hebrejština, byt a samozřejmě práce. A co se stalo? Přišla tato vláda, protože uběhl nějaký pátek, a my jsme řekli, že otvíráme hranice – což nechci říkat, že to bylo špatně, v žádném případě, pomáhat bychom měli – ale nebyly stanoveny podmínky. A odvolám se teď na Polsko. Jak to, že Polsko do toho najednou zasáhlo? Protože došlo k obrovskému zneužívání, protože se neplnily…

Martina: Čeho? Sociální pomoci?

Bohumír Dufek: Nejenom v tom, ale i v tom, že tito lidé nechodili do práce. Poslední případ: Ukradených 11 milionů, protože sem jezdili načerno. Ale ptám se…

Martina: Promiňte, jestli to můžete…

Bohumír Dufek: 11 milionů. Dva Ukrajinci sem vozili Ukrajince, ti žádali o sociální dávky, dostali je, a zase odešli, takže na ně čerpali peníze. Já pokládám otázku: Co se děje, že jezdí z Kyjeva do Prahy autobus, když je tam tak špatná doba, a tak dále? Poláci to vyhodnotili a zjistili, že takhle dál ne. Mám obavu, že se to z Polska přelije k nám, protože tady jsou štědří, a dají všechno všem.

Takže tato vláda podle mě nezvládla situaci změny fungování celé Evropy, nedokázala zvládnout ani změnu v Green Dealu. Když se podíváme na české předsednictví, tak to bylo vydáváno za obrovský úspěch. Ale teď nebudu tím, kdo řekne, že to bylo obráceně, ale řeknu jinou věc: Co všechno po našem předsednictví opravujeme? Tak jsou to kvóty, je to Green Deal, je to energetika, je to přístup k vyzbrojování státu. My opravujeme úplně všechno, takže logicky, kdo se nad tím zamyslí, musí říct, že toto předsednictví nemohlo být úplně tak úspěšné. A když si to takto řekneme, tak musíme říct, že se asi dostali do čela lidé, kteří na to, na tenhle tvrdý, nekompromisní systém nemají.

A že na to nemají, na to mám jeden důkaz: My děláme spousty věcí. Je tady muniční iniciativa – a teď nebudu hodnotit, jestli je to dobře nebo špatně, protože já jsem odborář a zajímám se spíš o sociální věci, a toto je politika, tady se řeší politický stav. Ale jak to, když jsme tak úspěšní, že tedy nepozvou premiéra na jednání? Jak je to možné? Nebo se ptám: Co máme za ministra zahraničních věcí? Pamatuji si prvního ministra zahraničních věcí, Zieleniece, vždyť to byl přece pan ministr zahraničních věcí, a mohl bych říct, že jich bylo x. Ale to, co tam je teď, ta loutka, která ani neví, jak to funguje? Takže jsme se všude rozhádali, v Americe, v Rusku, v Indii, v Africe, nemluvíme se Slováky, nemluvíme s Maďary. Tak jak si můžu odpovědět, že tato vláda je úspěšná? No nemůžu.

Protože když se podívám na životní úroveň, tak tato vláda dokázala sebrat lidem 30 procent jejich majetku. A teď, že rosteme? A z jaké základny? Takže my jsme napřed propadli do bezvýznamu, a teď jsme se možná nadzvedli, a už to je vydáváno za úspěch? Úspěch to bude, až doženeme těch 30 procent a až hospodářství poroste tak, že budeme mít minimálně vyrovnaný rozpočet.

Martina: Co by tedy vlastně mohli a měli zaměstnanci, lidé pracující, chtít po svých zaměstnavatelích, po státu, abychom si zároveň zemi neprojídali? Protože my můžeme chtít zvedat platy. No, když navyšujeme dluhy. My můžeme chtít vyšší nemocenské. No, když navyšujeme dluhy. My můžeme chtít důchodovou reformu. No, když navyšujeme dluhy. Vzpomínám si, že když bylo před lety ve Švýcarsku referendum o tom, zda si Švýcaři zkrátí pracovní týden, tak si švýcarští občané sedli, a trojčlenkou si spočítali, že to není možné, a v referendu si odhlasovali, že ne, že budou mít pořád dlouhý pracovní týden. Takže co je tedy v tuto chvíli reálné, aby se nám zlepšila životní úroveň, a zároveň jsme nežili na úkor dětí a vnuků?

Bohumír Dufek: Tak co je reálné v tuto chvíli? Už toho moc reálného není, protože je těsně před volbami. Tak řeknu: Reálné je změnit, a vyzkoušet novou politickou garnituru, protože od toho máme volby. Ne?

Do politiky mají jít lidé, kteří chtějí sloužit občanům, ale často jsou to lidé bez výsledků

Martina: Myslíte si, že je to všelék? Vždyť jsme s různými politickými garniturami, s různými stranami, systémy – pravicí, levicí – došli tam, kde jsme?

Bohumír Dufek: Jo, ale my tady máme velký dluh toho naučit se slušně chovat, protože závistivost českého člověka nezná mezí. A řeknu: Politici dokážou vyždímat. Víte, do politiky jdete sloužit občanům, a ne abyste tam šla zbohatnout. Když se podíváte na Baťu – napadl mě takový příměr – tak ten šel do politiky proto, aby dokázal zrealizovat své vize, které měl na základě podnikání. Kdežto tady jdou do politiky lidé, za kterými vůbec nic není – nechci teď jmenovat, protože nechci ovlivňovat volby, každý si to musí srovnat sám – ale za kterými nic není, a když už za nimi něco je, tak je to jenom, když to tak řeknu česky, svrab a neštovice.

Martina: Tak to jsme našim zaměstnancům nalili tu správnou naději.

Bohumír Dufek: Ano, já jsem udělal jednu věc, při našem sjezdu jsem pozval politiky, a když máme tak dobrou politickou garnituru – tak proč nepřišli? Báli se? To i v dobách, kdy tato republika neměla ráda Kalouska, tak když jsem ho pozval na sjezd, tak přišel. Ale tito nemají ani odvahu jít si stoupnout před lidi a říct jim tam, co by měli, nebo neměli. A musím říct, že už to svědčí o tom, že tam tito lidé nemají co dělat – vždyť mohli za sebe poslat aspoň náhradu, když už nic jiného. A jsem zvědav, jak to dopadne na sněmu agrární komory, kam všichni přislíbili, že přijdou. Tak uvidíme, co jim tam slíbí a neslíbí, protože my víme, že v rámci zemědělství to nebude jednoduché a že zemědělce čekají velice krušné časy.

Martina: Takže v tuto chvíli zaměstnancům radíte, aby nešli za svými odborovými předáky, ale aby šli k volbám?

Bohumír Dufek: K volbám. Protože hned po volbách začíná kolektivní vyjednávání, takže se určitě potkáme, obrazně, a budeme si moct říct, jestli se volilo dobře nebo špatně. Víte, někteří se mě ptali: „A proč bychom měli chodit k volbám, když si nemůžu vybrat?“ A já říkám: „To je právě to. Nikdy si nevyberete tak, abyste byli spokojeni na sto procent. Nikdy. To prostě nefunguje.“ Jsme lidé, takže neexistuje sto procent, jako v přírodě, kde není nic rovného, všechno je křivé.

A když jste u urny, tak tam házíte nějaký lístek, a jste tam sami, a potom si celé volební období říkáte, že jste volili: „To jsem tedy volil blbě,“ i když vlastně lže, protože když si teď projedu po republice, tak zjistím, že tuhle vládu nikdo nevolil. Tak nevím, jak se tam dostala, ale nikdo to nechce přiznat. Ale v hlavě to tomu dotyčnému zůstane, a buďto si říká: „Volil jsem dobře? Udělal jsem všechno v pořádku?“ Nebo: „Volil jsem špatně, a proto teď mám špatnou životní úroveň?“

Martina: Pane Bohumíre Dufku, teď jste na naše posluchače působil téměř jako psycholog.

Bohumír Dufek: Ne, určitě ne. Ale je to odpověď, která je pravdivá. Protože my nechceme nikomu říkat, jak by měli volit, protože zase na druhé straně přeci jenom život není černobílý. Máte, jak už jsem říkal, slušné podnikatele, máte špatné podnikatele, máte v životě štěstí, máte v životě smůlu, máte dobrý zdravotní stav, máte špatný zdravotní stav. Prostě se s tím musíte vypořádat, takže se musíte vypořádat i s volbami. Samozřejmě je to o tom, co jsem řekl úplně na začátku: Stát tady máme od toho, aby nám sloužil, a ne abychom my sloužili státu.

Potravinová soběstačnost je nejhorší za padesát let kvůli špatné politice

Martina: Slibovala jsem našim posluchačům, že společně probereme také zemědělství a potravinovou politiku, protože vy jste také předseda Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů České republiky. Zásadou přežití každé země je, jak dokáže uživit své občany a zajistit potraviny. Potravinová soběstačnost naší republiky je podle odhadů nejhorší, nevím za kolik posledních let. Možná, že vy mi tento údaj doplníte.

Bohumír Dufek: Možná, že už je to 50 let.

Martina: Ano, za posledních 50 let. Na tento údaj jsem narazila, ale chtěla jsem ho od vás potvrdit. Řekněte mi, co je toho příčinou?

Bohumír Dufek: Špatná zemědělská politika tohoto státu. Střídají se tam ministři jako Baťa cvičky, a z toho polovina z nich neměla se zemědělstvím nic společného, tak proto to takhle dopadlo. Protože v zemědělství musíte mít koncepci. A koncepce je dána tím, že podnikáte, a nejste schopna ovlivnit počasí. Když nejste schopna ovlivnit počasí, tak je to velice rizikové, a musíte mít koncepci, aby, když jedna část propadne, jste ji dokázala nahradit jinou. Proto je třeba absolutní nesmysl, že dotujeme nevýrobu. Kdo to jak živ slyšel dotovat nevýrobu?!

Martina: Já jsem to poprvé četla v „Hlavě 22″, kde plukovník Major Major, jeho tatínek, dostával dotace za nepěstování vojtěšky, a brzy se stal v kraji největším nepěstitelem vojtěšky, a ještě bral peníze za poradenství jiným zemědělcům, jak nepěstovat vojtěšku.

Bohumír Dufek: A takhle to s nimi dopadlo.

Martina: Ano.

Bohumír Dufek: Takže to je první nesmysl, který tady je. Protože naši Zelení místo toho, aby chtěli v České republice opravdu krásnou a hezkou přírodu – a podotýkám, že si myslím, že se od 90. let pozice přírody velice zvedla, že se o ni přece jenom stát, a hlavně i zemědělci, starají daleko pečlivěji a zodpovědněji – tak s sebou přinesli podle mě úplně krajní věci, že dneska nejsme schopní ani dostavět 200 metrů dálnice, abychom zachránili třeba Moravě patnáct tisíc lidí v okolí, aby nemuseli dýchat smog proto, že tam žije křeček. Tak to je prostě něco hrozného. Nebo si vezměte obrovské národní parky. To nakonec vede k tomu, že se zavírají chaty, protože tam sedí státní byrokrati, kteří si mysleli, že jim to patří. Tak o tomhle příroda není. Už i Marie Terezie říkala, že od toho máme obory, kde se de facto pohybují zvířata volně.

Větrné elektrárny ničí přírodu, pod nimi nežijí ani mravenci

Martina: A čím myslíte, že to je? Že o tom nerozhodují odborníci, zemědělci, ale že o tom rozhodují politici, nebo aktivisté?

Bohumír Dufek: Ano. Tak nemusíme chodit daleko. Poslední průšvih z Bruselu: Timmermans, který se mstil celé Evropě za to, že nebyl předsedou Komise, uplácel neziskové organizace z unijního rozpočtu. Předsedkyně von der Leyenová dělá to samé. Ano, takhle to jde ke zdi. Podívejte se, nakonec už je několik případů, když se na to podíváte, že v Německu strhávají větrné elektrárny, protože pod takovou elektrárnou vůbec nic nežije, pravděpodobně díky chvění. Nejsem odborník, ale když tam nejsou ani mravenci, tak je asi něco špatně. A navíc tvrdím, že když postavíte větrům do cesty hory, tak se to samozřejmě zpomalí, a když tam postavíte tisíce elektráren, tak se to musí zpomalit ještě víc. A navíc tento systém, což nám nikdo nechtěl přiznat, je velice nestabilní. Takže to jsou chyby.

A zemědělství, abych se vrátil k té vaší otázce, je nestabilní v tom, že tady máte čtyři roční období: Musíte vždy zasít výrobu, pak počkat, jak to bude vypadat, do toho se vloží postřiky, nebo přiorání, a tak dále. A pak musíte dobře a v pravý čas sklidit, aby vám to nezůstalo na zemi. A jestli do toho přijdou politici, a vymýšlejí takové nesmysly, jakože necháme stovky hektarů ladem, a budeme platit nevýrobu – tak kam jsme se to dostali? Klasický zemědělec vždycky dělá rostlinnou a živočišnou výrobu. Takže těm, kdo dneska dělají jenom trvalé travní porosty – ale aby mě nikdo nechytal za slovo, tak podotýkám, že je mi jasné, že se používají jako krmná základna, a nebudeme to teď rozdělovat – bych za to, pokud to nepoužívají k živočišné výrobě, nedal ani korunu. Proč by měli mít placeno za to, že nic nedělají?

Martina: Pane Dufku, mně není jasná jiná věc: Pokud vím, tak Evropská unie jede strategii „od farmáře přímo na vidličku“, ale přitom se vlastně radujeme z toho, že nejsme potravinově soběstační a že dovážíme čím dál tím víc potravin. To znamená, že ekologicky zatěžujeme zemi, planetu, a pak možná shoříme. Jakým způsobem se to dá pochopit, že na jednu stranu tady říkáme Green Deal, a na druhou stranu se podívejme, jak vypadají naše dálnice, kdy k nám putuje voda z Francie, od nás putuje voda do Německa, a všichni se míjejí a mávají si na hranici?

Bohumír Dufek: Já si myslím, že to je jednoduché: Za vším jsou peníze, a moc nadnárodních společností, které si s tím hrají, a vydělávají na všem.

Martina: To přece jenom asi musíme lépe vysvětlit.

Bohumír Dufek: Všechny supermarkety jsou nadnárodní společnosti. Teď tady máte nadnárodní společnosti v potravinářském sektoru, a pak tady máte kolem Prahy – je to vidět – nadnárodní společnosti, které dováží zboží, využívají skladových zásob, a tak dále. A ty nekoukají na to, jestli je tam hranice, nebo není, takže jedou napříč celou Evropou.

Vrátím se: Program, který vymysleli bruselští úředníci, má teoreticky správný název: „Od farmáře na vidličku“. To znamená, nejkratší cesta potravin ke spotřebiteli. Viděla jste, že by to fungovalo? Já jsem si ještě nevšiml, že by nějaký supermarket zásoboval část svých obchodů z regionálních potravin, a to málo, co tam mají, mají jenom pro reklamu. Ale v žádném případě, pokud nemáte objemy, které oni chtějí, vás do toho obchodu nepustí – nemluvím o tom, když zlobíte – a vylistují vás. Když nedáte cenu, tak vás zase vylistují, protože diktují ceny, diktují úplně všechno.

A proto tady máme stát, potažmo obchodní inspekci, aby zajistila, že když jednou Unie – když už se na ni odvolám – řekla, že budeme mít na cenovkách nejnižší cenu, tak tam ta nejnižší cena prostě bude, a ne, že si tady různé firmy vymýšlejí, že tam být nemusí, protože oni to nejsou schopní spočítat. Oni vlastně, de facto, podvádějí kupující. Vezměte si jenom takový moment, kdy jdete nakupovat do krámu, a musíte mít nějakou aplikaci. Kam jsme se to dostali? A jak to, že když já nemám aplikaci, tak platím dvakrát takovou cenu, než někdo vedle? Ten, kdo nakupuje a má aplikaci, dostane slevu. Jak je to možné? To je znevýhodňování. A tohle všechno musí v Evropě zmizet, včetně nekalé reklamy. A to bude chvíli trvat, protože tato Evropská unie to není schopna dát dohromady.

Martina: My jsme od našeho vstupu do Evropské unie nedokázali pro svou zemi vyjednat ani to, aby neexistovala dvojí kvalita potravin, a zároveň za méně kvalitní potravinu, nebo za méně kvalitní potraviny, platíme ještě více než třeba Němci. Jak to, že to takto stále funguje? Jak to, že s tím třeba něco neudělají odbory? Jak to, že si to necháme líbit?

Bohumír Dufek: Tak přiznám, že do těchto věcí odbory moc zasahovat nemůžou, protože to je ryze podnikatelská doména. Proč to tak je? Protože Čech dokáže vydržet úplně všechno. Pojďme spolu počítat: Nejdražší energie. Jak je to možné? Funguje trh, když vyvážíme elektriku, tak ji máme přebytek, a měli bychom ji mít levnou. Ale ne, jde nám do toho německý trh. Komunikační služby. Jak to, že máme nejdražší internet v celé Evropě? Oni vám řeknou, že máme levnou naftu a benzín, ale spočítejte si to k platům. Takže když vezmu německého pracujícího, tak ten platí o nějakých 5 korun víc než my. Ale jaký má plat? Protože to, co on má jako minimální mzdu, je u nás plat, který berou zaměstnanci v plném výkonu. Takže německý pracující je na tom zase líp. Takže v paritě kupní síly máme daleko nejdražší pohonné hmoty.

Podívejte se na bydlení, jak to vytáhlo trh, jenom proto, že jsme řekli, že banky nemůžou dávat úvěry, protože musí kontrolovat každého, kdo si bere úvěry, jestli je bonitní, a hlavně jestli náhodou nepodporuje ruský narativ. A takových věcí tady máte v tomto státě obrovské množství. A s tím si musí poradit stát, a ne, že nám tady diktují nadnárodní korporace. Řeknu to jinak: Politika potravin se netvoří v České republice, ale tam, kde sídlí supermarket. To znamená Anglie – Tesco, Holandsko, Německo, Rakousko. Není to divné?

Martina: Už v předchozích dílech tady zaznělo, že sedm zahraničních obchodních řetězců má 75 procent podílů na trhu, přičemž české řetězce utržily 17,9 miliardy, a zahraniční 379 miliard. Dívala jsem se na studii z roku 2021. Myslíte, že v této monopolizaci je základ současné drahoty potravin?

Bohumír Dufek: Ano, jednoznačně. Jednoznačně, a nemůžeme už v žádném případě poslouchat Prouzu, který tvrdí, že za to můžou zemědělci. Když se podíváte, tak ano, zemědělci zdražili, ale dejme tomu o 10–12 procent, ale potraviny stouply minimálně o 25–30 procent. A do toho ještě musíte dát cenu potravináře, takže nám tady najednou vylezou obrovské ceny. A protože to český trh akceptuje, protože mu nic jiného nezbývá, tak oni to tady takhle drží. Víte, že před prázdninami, jestli se nemýlím, snad v Bavorsku Lidl jednorázově zlevnil zboží, aby vyprodal zásoby. Proč to nedělají tady? Protože všichni říkají: „My prodáváme ve slevách.“ Ale nikdo jim neříká, že mají prodávat ve slevách. Já si myslím, že ve slevách neprodávají.

Martina: Mají vůbec za těchto podmínek zemědělci, soukromní, a zemědělská družstva, šanci konkurovat velkým firmám?

Bohumír Dufek: Ne, protože to není schopen řešit ani zákon o významné tržní síle. To musí řešit stát a jeho nástroje, třeba obchodní inspekce.

Ministr financí odmítl snížit ceny pohonných hmot ve státní firmě

Martina: Ale v tu chvíli vám oponenti řeknou, že v roce 2024 snížila vláda Petra Fialy DPH u potravin z 15 na 12 procent. Samozřejmě radši nedodají, že v Německu je sazba DPH u potravin 7 procent, a v Polsku dokonce 5 procent. Ale proč to tedy u nás nejde?

Bohumír Dufek: Protože máme tak napjatý rozpočet, že vláda sahá do všech peněz. Vždyť sáhla i do peněz důchodců. Oni snížili důchody a tvrdí, že to je reforma. To není žádná reforma, to je parametrické snížení vyplácených důchodů – a spadla klec. Dám jeden malý příklad. Na trhu jsou – nebudu tyto firmy jmenovat – dvě firmy, jedna je soukromá, druhá státní, v prodeji pohonných hmot. Když jsem na tripartitě řekl ministrovi financí, ať jejich vládní firma sníží ceny, aby se vyrovnala tomu, co prodává levněji, protože to bude obrovský tlak na ostatní, a on mi řekl, že proč by to dělali, protože lidé to stejně musí koupit. On v tomto případě ani nechtěl, jako vládní úředník, aby se snížila ta cena, protože čím víc máte subjektů, které tlačí na trhu na cenu a snižují ji, tak se ostatní musí podřídit.

Ale my tady máme i stát – to samé je s elektrikou – který to podporuje. Kde je psáno, že musíme být na Lipské burze? Není to pravda. A proč jsme tam šli? A to vyčítám odborářům, že jsme víc nekřičeli, aby se tam nechodilo, protože proč bychom měli prodávat za německé ceny? Ať nám dají německé platy a pak se na tom můžeme domluvit. Ale v tomto případě jsme na tom jednoznačně jako občané prodělali.

Martina: Cena ať už potravin, nebo pohonných hmot, energií, a tak dále, je pro české rodiny obrovskou zátěží.

Bohumír Dufek: Ještě bych řekl, že to je ale už zátěž i na české podnikatele. A to je náš možná silný spojenec. Je to vidět v Německu, jakým způsobem má automobilový průmysl problémy, protože i tam je vysoká cena elektrické energie. Tento systém, který vymysleli Zelení, že všechno budeme mít ekologické – tak vidíte, že nefunguje – protože je potřeba najít vyvážený mix. A podle mě se tady urychlila euforie z toho, jak zelená energie to dokáže – ale nedokáže. Dám jeden příklad. Hřib řekne, že bude mít všechny taxi služby na elektroauta, ale má tady dvacet nabíječek. Tak co chcete říkat?

Martina: Když jste mě přerušil – což není výtka – tak jsem jenom ještě chtěla říct, jestli právě toto zdražování pohonných hmot, a vůbec zavádění Green Dealu, včetně emisních povolenek, jestli to bude definitivní záraz malým soukromým zemědělcům.

Bohumír Dufek: Já si myslím, že ano. Shodou okolností to bylo za českého předsednictví, kdy se tyto normy přijímaly, a my jsme to kritizovali. Dokonce jako odboráři jsme tady měli Evropský hospodářský výbor, a já jsem tam vystoupil, a pan Pexa, kterého potom stejně nikdo nezvolil, vysvětloval, jak to říkám špatně, a že zelená energie bude motorem. Tak vidíme, jaký je to motor. Dnes vidíme, že tato energie, takto postavená, je brzdou podnikání. A proto dnes mimo jiné vítězí i čínské automobilky, protože vyrábějí daleko laciněji, protože mají laciné vstupy. Je to o nákladech. A já nechci, aby náklady byly řešeny na úkor zaměstnanců.

Martina: Pane Bohumíre Dufku, přece není možné, že všechno, co se udělá v Evropské unii, je špatně?

Bohumír Dufek: Je.

Martina: Přeci tam musí být něco dobrého? Moji posluchači mi pak už říkají: „Martino, vy jste negativní“. Tak sejměte ze mě toto břímě, prosím. Přeci není možné, že se třeba všechno v zemědělské politice v Evropské unii dělá od začátku špatně?

Bohumír Dufek: Teď mi šrotuje hlava, a rychle přemýšlím, abych vám dal za pravdu, jestli najdu aspoň jednu nebo dvě věci. Tak ano, zkusím. První věc je, že máme Evropský úřad kontroly potravin. To znamená, že když česká hygiena zjistí, že nějaký výrobek nesplňuje normy, tak se to dá do systému pro celou Evropu. Takže si myslím, že toto byl obrovský přínos de facto pro občany, že se nestane, že by konzumovali špatné potraviny. To znamená, že díky nejenom tady tomu, ale i díky tomuto úřadu, máme v Evropě vysokou kvalitu potravin. To je první plus.

Druhá věc je, že přeci jenom Evropa udělala jednu věc, že v programu „od farmáře na vidličku“ je podpora regionálních potravin, a to si myslím, že je správné, protože i tady v České republice máte tvarůžky, frgály, jogurty, regionální potraviny, které nakonec dosáhly věhlasu v celé republice, a dokonce se dostávají i za hranice. Takže podpora regionální výroby je pro mě jedna z cest, jak tomu pomoci. A hlavně bychom měli zemědělcům umožnit, aby neplatili daně, když to bude vyrábět on sám, tak proč mu nepomoct tím, že nebude muset platit daně. Podle mě to bude daleko čistší než skryté podpory z ministerstva zemědělství.

České zemědělství nemá koncepci, dotujeme nevýrobu místo práce s půdou

Martina: Tak teď jste ze mě sejmul alespoň trochu té proklamované beznaděje. Když jsme na Evropské unii našli dobrý chlup, tak byste byl pro sjednocení třeba daňové a sociální politiky Evropské unie? Což by byla cesta k federalizaci a těsnější integraci, o což Evropská unie mimo jiné stále usiluje, přestože to tedy velmi blízce připomíná jisté rysy socialismu.

Bohumír Dufek: Tak já to zkusím. Kdyby mi bylo dvacet, tak bych dlouho přemýšlel, co vám odpovím, protože tam je kontext času. Ale já, protože přeci jenom už toho času moc nemám, tak řeknu: „Ne.“ A řeknu vám proč. Protože tady máme například euro na Slovensku. Ptám se: Pomohlo euro Slovákům? Nepomohlo. Ale vedle tady máme dánskou korunu. Pomáhá dánská koruna Dánům? Pomáhá. Takže to je první příklad, že euro není všespásné. A navíc spousta podnikatelů už stejně obchoduje v euru, ale kdybychom to tady udělali, tak bychom sebrali centrální bance velice důležité nástroje, a najednou by nemohla ovlivňovat některé věci. A budu trošku patriot a řeknu: Když tady máme švédskou korunu, dánskou korunu, tak proč bychom neměli českou korunu? Proč bychom nepodpořili regionální měnu v našem státě? Protože si myslím, že česká koruna má svou historii. A tím se vracím až k Rašínovi. Tenkrát se česká koruna dávala i jako platidlo do bank, protože měla svůj kredit.

Za druhé, pokud jde o politiku, tak když si vezmu migrační pakt, tak se toho úplně děsím, protože dnes, když se bavíte s kolegy ze západní Evropy, tak ve Švédsku byly doby, kdy se ani nezamykala auta. A podívejte se dnes, jaká je situace s migranty. Podívejte se do Francie, nechci tady teď říkat, co Anglie, a tak dále, všude jsou problémy. Myslím, že problémy jsou dány tím, že se oni nedokázali přizpůsobit. A řeknu, proč to kritizuji. Protože přece v naší republice máme jeden příklad, a to jsou Vietnamci. Co pak by dělaly rodiny v 90. letech, kdybychom tady neměli vietnamské obchodníky? Vždyť by děti ani neměly v čem chodit, když nám tady padaly oděvní závody, jak to tady všechno rozprodávali. Všimla jste si, jak se tady v České republice asimilovali? A to je právě jedna z cest.

Martina: Určitě. Ale přesto mezi nimi stále ještě funguje černá ekonomika.

Bohumír Dufek: Té se nenajím, a moji zaměstnanci také ne. Ale v rámci systému, který tady je – a bavíme se o tom, jak se zapojili do společnosti – tak zapojili se? Zapojili. To, že tady stát neplní svou povinnost, tak to přeci nebudeme řešit my. A teď si představte, že jsou tady lidé jako Nerudová, kteří říkají, že se máme všeho vzdát. To znamená, že nám bude vládnout kdo? Německo, Francie, Španělsko, Itálie? Kde je psáno, že oni mají všechno správně? A dokonce řeknu, že nemají. Jestliže má Francie dluh 115 procent HDP, tak by se měli učit oni od nás. Nebo ne? Když my máme za tu dobu dluh jenom 40 procent. A podotýkám, že bychom se neměli chválit, protože nejlepší by bylo, kdyby tento dluh byl někde na úrovni 15 procent.

Martina: Vy jste jednoznačně odpověděl „Ne“ těsnější integraci s Evropou. Ale před pár dny jste byl v Bruselu jako spolupředkladatel návrhu stran společné zemědělské politiky Evropské unie. Tak jak se v tom mám zorientovat?

Bohumír Dufek: To je právě to, co by tady mělo být, to znamená volnější daně, volnější pozice v trhu. A protože jsme součástí, tak se musíme do této práce zapojit, aby se v těchto návrzích objevily naše návrhy. A myslím si, že čeští zemědělci mají Evropské unii co dát. Myslíte si, že vydrží v průměru po celé Evropě ty 16hektarové celky? Celý svět se integruje. Takže já si myslím, že přijde doba – a to je ten můj malý čas – kdy se i v Evropě začnou integrovat zemědělci do větších celků, aby dokázali, díky snížení nákladů, vyrovnat tlak, který tady bude z celého světa. A co dělá naše milá Unie? Podepisuje smlouvy, a budeme dovážet maso z Jižní Ameriky.

Martina: Já jsem si v tomto dokumentu přečetla, že tam zdůrazňujete, že Evropská komise by neměla při přidělování přímých plateb diskriminovat skutečné aktivní zemědělce na základě věku, nebo toho, zda jsou důchodci. To se děje?

Bohumír Dufek: Ano, to se děje. A je další věc, která tam není napsána, a to je podpora zatravněných luk. Aktivní zemědělec, jak říkal můj děda, musí dělat živočišnou i rostlinnou. A jestliže někdo dělá jenom živočišnou, tak musí nakupovat rostlinnou, a jestli někdo dělá rostlinnou, a prodává to, tak ale furt pracuje s půdou. Ale když to někdo dvakrát za rok poseká, a pak si jde pro dotace, tak to myslím, že není správná cesta.

Martina: Jak vnímáte snahu v rámci větší ekologičnosti likvidovat živočišnou – já nerada používám to slovo „výrobu“ – zkrátka chov dobytka?

Bohumír Dufek: Na to je jednoduchá odpověď. Je vidět, jak nekoncepční lidé to dělali. Protože bez toho se zemědělství obejít nemůžete. A jestli si někdo myslí, že budeme jíst brouky a žížaly, tak to vůbec není pravda. Navíc maso je velice dobré – díky bílkovinám – dobrý stavební prvek. Nemám problém s tím, kdo nejí maso, ale základem by mělo být pro děti maso a bílkovina živočišného původu, protože to je stavební prvek, aby nám vyrostli statní občané a občanky, a ne, že budeme jíst jenom rostliny a trávu.

Martina: To už je samozřejmě další věc.

Bohumír Dufek: To už je každého věc, ale rozumíte – nediktuji to.

Martina: Nejde třeba hospodařit bez chlévské mrvy.

Bohumír Dufek: Oni říkají, že kráva vyrábí CO₂. Ale musím vám říct, že největší výroba CO₂ u krávy je přežvykováním. Tam je největší výroba. Když kráva přežvykuje spasenou trávu nebo seno, tak tam je nejvíc výroby CO₂. Takže my potřebujeme organická hnojiva, a ne, abychom dělali chemická hnojiva, abychom do toho cpali chemii. My potřebujeme, aby do půdy šla opravdu živina. V tomto případě jsem rád, že se čeští zemědělci dostali i v pozici výroby mléka zcela na špičku Evropy, protože tím je zachována linie: tele, jalovice, kráva. A vedle toho mléko, hnojivo, a tak dále. Protože toto zemědělství potřebuje, bez toho to nejde.

Martina: My jsme se tady zmínili o dotacích, a neustále se diskutuje o dotacích do zemědělství. Jak funguje dotační program pro české zemědělce z Evropské unie? Jsme na tom biti oproti jiným zemím? Nebo je to férové, a jenom zkrátka my s nimi třeba nenakládáme tak, jak bychom měli, a nevyužíváme je tak efektivně, jako jiní zemědělci v jiných zemích?

Bohumír Dufek: Já mám to štěstí, že jsem v 90. letech byl při jednání s komisařem Fischlerem, když se začínalo diskutovat o přistoupení. On tenkrát jezdil po východních zemích a vysvětloval, jak to bude s připojením. Když jsme se v roce 2004 připojili, tak rok před tím proběhla jednání ohledně dotací. Každý si udělá obrázek sám. Tak když jsem tady měl tady balík, který jsem změnil, a přidal jsem další státy východní Evropy, tak asi od té doby máme daleko menší dotace, než mají státy západní Evropy.

Martina: To znamená, že jsme si to špatně vyjednali?

Bohumír Dufek: Ano. Poláci dostali třeba daleko lepší pozici, než jsme měli my. Právě proto, že měli obrovskou zaměstnanost v zemědělství, tak Evropa se bála. A vidíte, že se bála právem, protože polští zemědělci jsou dost radikální, a myslím si, že by to byl asi jiný šrumec v Evropě, když v roce 2004 přistoupili.

Martina: Takže my jsme si to opět nechali líbit?

Bohumír Dufek: Ano. To dělal a vyjednával pan premiér Špidla. On si potom za to řekl o komisaře, a šel do Evropy. Takže to byl přesně ten přístup, že Evropa je mu bližší než Česká republika.

Evropa se snaží zemědělce uplatit, nejde jí o efektivní fungování

Martina: Řekněte mi: Proč tedy u nás zemědělci netáhnou za jeden provaz, když jsou vlastně všichni znevýhodněni? Stávka, ke které se dokázali odhodlat jenom zemědělci, ukázala, jak jsou jednotlivé organizace roztříštěné, jsou proti sobě, a řekla bych, že zemědělci sami sobě tak prokázali medvědí službu.

Bohumír Dufek: Máte úplnou pravdu. Byla to obrovská chyba. Byla to chyba představitelů – nedokázali jsme se dohodnout. A je pravdou, že jsme asi měli být tvrdší, a to se nám také nepodařilo. Pak do toho vlítly zájmy určitých politických stran, kde mezi sedláky, hlavně soukromého hospodaření, je spousta členů ODS, kteří na to mají jiný názor a jiný pohled, protože neustále chtějí dotovat malé zemědělce. Ti jsou opravdu v nevýhodě. Když máte 16 hektarů, tak tam nemůžete dělat takové výkony, jako na velkých lánech. Polsko mělo na území Těšínska státní statky, a tam zůstala půda zachována. To samé východní Německo, ale i západní část Francie, kde nejsou vinice. Tam jsou obrovská pole, a to je obrovské plus.

A protože v zemědělství je zaměstnána spousta lidí. To nemůžete brát jenom zaměstnance, nebo hlavu rodiny, musíte vzít celou rodinu, to znamená, ženu a děti. Takže Evropa si je snaží uplatit, a nejde jim o to, aby zemědělství fungovalo efektivně, protože mělo by fungovat efektivně tak, aby mohlo fungovat bez dotací. Ale to je v tuto chvíli nereálné. Protože když toto řeknete, tak vás jedna část ukamenuje, a když řeknete druhou stranu mince, tak vás ukamenují ti druzí. Každopádně je to špatně, protože až se sem začne – a příklad s dovozem ukrajinské pšenice je úplně zářný – najednou dovážet maso z Argentiny a všechno, tak tam už to bude úplně o něčem jiném. Takže nikdo nebude nikoho sanovat, a Evropa tady obilí zastavila.

Martina: To znamená, že necháme naše malé zemědělce padnout?

Bohumír Dufek: Vypadá to, že ano. Ještě dodám jednu věc. Díky válce na Ukrajině Evropská unie předložila rozpočet, který by měl nastoupit v roce 2027, a tam už v zemědělství chybí peníze. Všichni tvrdí, že to tak není, ale já bych za to ruku do ohně nedal. Protože oni se snaží dát možnost státům, že si s tím budou moct dělat, co chtějí, ale peněz bude o nějakých 80 miliard eur méně, než to bylo v tomto rozpočtovém období.

Martina: Chtěl jste tím říci…

Bohumír Dufek: Že to půjde na zbraně.

Martina: Že Evropská unie nám teď velkoryse poskytne v zemědělství větší samostatnost, protože už na to nemá?

Bohumír Dufek: Ano. To je tak, jako když máte Fond obnovy, který měl pomoci státům při covidu. Tak já se vás zeptám: Vidíte nějakou hmatatelnou akci z Fondu obnovy, která by pomohla českému hospodářství? Ne, nevidíme. Že ne? Já také ne. A teď si představte, že to začne brzy splácet, protože to si půjčila Evropská unie, takže státy to budou muset zaplatit. Takže když se tady bavíme o dluhu státu, tak se ptám: O kolik ještě naroste dluh díky dluhům, které budeme splácet do Bruselu?

Martina: A kdo se tedy z Fondu obnovy polepšil?

Bohumír Dufek: To bych také rád věděl.

Martina: Byl jste v Bruselu, tak…

Bohumír Dufek: Už nás k ničemu nezvou. Takže chyba.

Martina: Od Evropské unie si mnohem méně nechají diktovat polští zemědělci, a Polsko také chrání své farmáře. My jsme zvolili přístup zásadně odlišný. A já jsem našla, že vy jste v roce 2022 po schůzce s tehdejším ministrem Zdeňkem Nekulou na otázku, jestli jste byl s tímto setkáním spokojen, řekl, že vám, zástupcům nejširší zemědělské veřejnosti, nebyl schopen odpovědět na otázku, kterou si kladete už od roku 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, a to je: „Kam vlastně chceme české zemědělství dostat?“ Už jste na tuto otázku dostal odpověď?

Bohumír Dufek: Ne. Odpověď je na to taková: „Brzy bude odpověď.“ Nejdřív se nám tady budou střídat vlády, možná ne. Připravuje se rozpočtový rámec, jak jsem říkal, 2027 a dál. Tam samozřejmě Česká republika bude muset stanovit, co z balíčku, který dostane v rámci zemědělství, podpoří. Tak jestli tam zůstane dotace na hektar, a dokonce soukromí zemědělci – protože mají dosah na vládu – chtějí, aby se dotovalo 1000 hektarů. I ti malí zemědělci – to je ten paradox – my říkáme „malí zemědělci“, a on má 500 a více hektarů, a v Evropě má malý zemědělec v průměru 16 hektarů. A tito lidé si sahají na dotace. A samozřejmě, kde na ně vezmete? Musíte okrájet velké korporace. To se nedá nic dělat, protože peníze prostě nemáte. Takže tady vládne politický přístup. Možná, že to někteří dokážou, ale malí zemědělci vyrábí, kolik procent potravin? A zbytek vyrábí 90 procent potravin.

Hlad nás nečeká, ale životní úroveň bude dál klesat

Martina: Pane Bohumíre Dufku, vy jste lidem řekl: „Běžte k volbám. Musíte to změnit tímto způsobem“. Ale víme, jak to vždy probíhá. Po volbách budou probíhat námluvy a koaliční jednání, pak vláda bude takzvaně několik měsíců, někdy i let, vymetat kostlivce ze skříně po předchozí vládě. Pak se dozvíme, že mnohé smlouvy jsou velmi těžce vypověditelné, nebo pod velkými pokutami. A najednou tady bude další volební období. Řekněte mi, co nás tedy čeká? Čeká nás hlad? Protože jestliže potravinově nejsme soběstační, jestliže nám mzdy nerostou, odvody rostou, cena potravin roste, cena energií roste – pořád jsme to tady opakovali – čeká nás hlad?

Bohumír Dufek: Na to je jednoduchá odpověď: Hlad nás nečeká, protože se to doveze, od toho tady máme supermarkety, které se nevzdají svých zisků. Ale čeká nás určitě snížení životní úrovně. Takže my jsme se od roku 1990 snažili neustále růst a zvyšovat si životní úroveň, tak teď tato vláda dokázala, že nám hned sebrala 30 procent. A teď je otázka: Co udělá nová vláda? Jaká bude nová vláda? Já bych si nepřál, aby to klesalo, je potřeba, abychom rostli. To znamená, aby se zvyšovala životní úroveň.

Martina: Co by v tom měli třeba dělat občané, když vynecháme volby, směrem k zemědělcům. Já bych je velmi chtěla podporovat, a některé podporuji tak, že tam nakupuji. Ale nutno přiznat, že vždycky první polovinu měsíce, a pak už na to nemám, protože oni logicky nemůžou konkurovat velkým obchodním řetězcům. Co dělat?

Bohumír Dufek: Samozřejmě podporovat české potraviny. To je klišé, ale je to pravdivé, protože když se podíváte na máslo – a teď vidíte, že tam je napsáno „České máslo“, a otočíte to, a tam je napsáno „GmbH Berlin“…

Martina: Baleno v Holandsku.

Bohumír Dufek: Takže ne. Takhle prostě ne. Ano, české výrobky jsou kolikrát dražší, a možná, že Čech je člověk, který se dokáže opravdu uskromnit. Já smekám před českými rodinami, co za celou tu dobu dokázaly – to je potřeba si říct – na to, co jim politici za to dali. Takže oni to dokážou ještě teď, ale musí opravdu vyzkoušet jednu věc, že musí jít, a přemýšlet, co u urny udělají, koho tam hodí, koho budou potom kontrolovat. Protože je pravdou, že je asi potřeba, aby se národ zvedl, a v průběhu volebního období dělal demonstrace, akce. Nechci říkat, že by měl svrhnout vládu, v žádném případě – ale měli by vyjádřit svou nespokojenost. A tady mě mrzí, že česká média bez skrupulí slouží vládě, lžou nám, nemluví pravdu, a myslí si, že národ to akceptuje. Tak já si myslím, že ne, a někteří se možná budou divit.

Martina: Pane Bohumíre Dufku, já vám nesmírně děkuji za velmi otevřený rozhovor, a také za to, že až mi někdo bude říkat: „Martino, vy jste taková příliš negativní, a vidíte to moc černě“, tak já jim řeknu: „To byste měli slyšet pana Dufka“. Děkuji vám.

Bohumír Dufek: Já vám také děkuji. Ano, to je pravda. Ale musíme to zase říct z druhé strany. My jsme byli pravdiví, protože slibovat vzdušné zámky občanům nemá smysl. Oni se s tím za tu dobu vypořádali, a vypořádali se s tím podle mě čestně. Akorát tady nečestní byli politici, kteří slibovali, a nakonec jim sebrali 30 procent životní úrovně.

Martina: Aspoň, že to máme na koho svalit.

Bohumír Dufek: Ne, to není svalení.