Gender má kořeny v marxismu a bolševickém SSSR, kde chtěli zničit rodinu, intimitu mezi mužem a ženou

Martina: Petře Hlávko, začnu trošičku od Adama, ale má to svůj smysl. V poslední době můžeme poměrně často číst vyjádření, že se u nás narodilo nejméně dětí za více než 100 let. Jako sociologa vás tento údaj asi musí zajímat, zejména když se věnujete genderu. Řekněte mi: Myslíte si, že to s tím souvisí?

Petr Hlávka: Myslím, že s tím pokles porodnosti určitě souvisí. Mimochodem, pokles porodnosti probíhá kontinuálně od 80. let minulého století, konkrétně od roku 1981 jsme pod reprodukční úrovní 2,1 dítěte na ženu. Velký pokles byl v devadesátých letech, ale to, co je teď, respektive dramatický pokles – tedy, že mladí lidé nechtějí mít děti, nezakládají rodiny – je podle mě varovný signál, který bude třeba řešit, a určitě úzce souvisí i s ideologiemi jako feminismus druhé, a potažmo i třetí vlny.

Individualizace společnosti vedla k vzájemnému nepotřebování pohlaví

Martina: Co si myslíte, že v tom především sehrává roli? Je tady nějaký základní spouštěč, jak se říká „trigger“, nebo je to zkrátka souběh mnoha, třeba ne až tak úplně na první pohled patrných jevů ve společnosti?

Petr Hlávka: Myslím, že je to souběh řady věcí, řady událostí, které už probíhají kontinuálně od začátku minulého století. Samozřejmě je důležité rozlišit vývoj v západních zemích a vývoj v zemích, které byly součástí Sovětského svazu. Tyto dva bloky mají výrazně jinou zkušenost, co se týče zkušeností s genderovou problematikou, jak to dopadá na mladé. Ale já bych třeba zmínil slova slavného profesora, sociologa Iva Možného, který říkal, že za dnešním poklesem porodnosti a dalších jevů vnímá hédonismus mladých, kteří dnes nezakládají rodiny z toho důvodu, že se chtějí bavit. Je to také hodně o tom, že společnost začala být individualizovaná. Individualizovaná, ale ne svobodnější. Individualizovaná ve smyslu, že dvě pohlaví se od sebe začala vzdalovat tím, že začala vzájemně přebírat své role, začala se vzájemně – když to řeknu takto jednoduše – vzájemně nepotřebovat.

Martina: Říkáte: „Narůstající hédonismus. Dvě pohlaví navzájem přebírají své role a tváří se, že jsou ve všem zastupitelná.“ Čeho je to důsledek?

Petr Hlávka: Je to určitě důsledek ideologického tlaku. Já tedy konkrétně se kloním k tomu, že tato ideologie genderismu má svůj původ v marxistickém uvažování, v marxistických kořenech. A kupředu do minulosti se můžeme dostat i do prvopočátků Marxova uvažování, i do Sovětského svazu, a zmapovat celý vývoj až do současnosti. Myslím, že právě pochopení současnosti, toho, co nás teď aktuálně trápí, nelze pochopit bez historického exkurzu. A myslím, že je docela důležité, aby i dívky, které se dnes, v tuto chvíli, zahlíží v kariéře – já tomu říkám kariérismus – pochopily, k čemu je tato ideologie, která dnes probíhá, tlačí.

Ještě bych doplnil jenom jednu větičku k tomu, proč je pokles porodnosti. V 90. letech se dělal výzkum střední třídy. Potom ještě zároveň řeknu, proč si myslím, že používat slovíčko „třída“ není dobré, ačkoliv jsem sociolog, a sociolog by měl třídu jako koncept propagovat nebo akceptovat. Ale je to dáno i tím, že velká část lidí omezila, nebo zredukovala počet dětí, protože chtěli dětem dopřát to, co oni sami v komunismu neměli. Teď mluvím zejména o „generaci Husákových dětí“, které i z nedostatku, ze kterého vyšly, chtěly dětem dopřát vzdělání, chtěly jim dopřát koníčky a další. A to je samozřejmě pro větší rodinu finančně neudržitelné. Takže si myslím, že to je jeden z důvodů, proč porodnost začala klesat, a to tím pádem zároveň vedlo k hédonismu, k rozmazlení, zněžnění současné mladé generace, která ve výsledku pořád žije tak trošku – mám pocit – sama sebou.

Martina: Pravděpodobně jsme jim k tomu, možná i v dobré víře, dopomohli, a nasměrovali jsme je tímto směrem. Ale mě zarazilo to, co jste říkal, že když se podíváme ke kořenům genderismu, tak se dostaneme až k marxismu. Myslím, že všechny ctidbalé feministky by rozhodně popřely, že feminismus – potažmo potom genderismus – má snad kořeny někde v Sovětském svazu, nebo v Sovětském Rusku?

Petr Hlávka: To by se asi dnes nelíbilo, kdyby říkaly, že jedna z jejich ideologií, kterou aktuálně propagují, má kořeny v Sovětském svazu.

Marxistické kořeny genderismu a plán na zánik měšťanské rodiny

Martina: A kde mají tedy feminismus a genderismus kořeny?

Petr Hlávka: Myslím, že genderismus a feminismus mají kořeny v marxistickém uvažování, konkrétně v konceptu díla Marxe a Engelse. Když se podíváme do Komunistického manifestu, tak Marx s Engelsem předpokládají zánik rodiny. A teď je důležité říci, že feminismus, nebo genderismus – říkejme tomu teď takto, protože feminismus má různé vlny, má první vlnu, druhou vlnu a třetí vlnu, a já říkám, že marxistická je zejména druhá a třetí vlna – se ve třetí vlně už konkrétně váže k problému transgenderismu. Marx s Engelsem předpokládali zánik měšťanské rodiny. Rodina je autonomní prostor, je to hospodářská jednotka, která je nezávislá na státu, a sama o sobě vytváří soukromé vlastnictví. A je důležité říct ještě jednu větu – že kdykoliv se budeme bavit o genderismu, o feminismu, tak základní spor je o hranicích mezi soukromou a veřejnou sférou. Já úvodem řeknu tézi, kterou potom budu obhajovat v následujících větách…

Martina: Dobře, já ji tedy budu napadat, abyste ji mohl obhajovat.

Petr Hlávka: A to, že ideologie se snaží rozleptat hranice soukromé sféry tím, že napadá primárně tyto vztahy. A tato ideologie se různými směry, nebo různými strategiemi, různými cestami, vyvíjí, modifikuje, a za poslední století už jsme viděli několik různých mutací marxistické ideologie, která se odlišně vyvíjela na západě a na východě. Začnu tou východní: Jak jsem říkal, Marx předpokládal, že rodina sama o sobě je nějaká jednotka, ve které je žena otrokyní. A teď řeknu: Otrokyní otroka. Podle něj je i muž otrok kapitalistické produkce. Žena je v zákoutí rodiny odtlačena do soukromé sféry, ve které je odsouzena k reproduktivní práci, to znamená péče o domácnost, péče o děti a podobně, zatímco muž je ve veřejné sféře, participuje, dělá kariéru a podobně. Ale Marx to vnímal tak, že je zapojen v kapitalistické produkci, a tím pádem je dělník vykořisťován, a proto by se měl stát proletářem a postavit se.

Martina: A tento vykořisťovaný dělník ještě navíc vykořisťuje ženu.

Petr Hlávka: A ještě navíc vykořisťuje ženu. Žena v očích Marxe měla dvojí ponížení, dvojí otroctví. A Marx říká, že z toho vyplývalo, že žena by se spíš měla z rodiny vymanit než se zabývat reproduktivní péčí, a měla by spolu s mužem stát společně po boku a začít bojovat proti zlému kapitalistovi. A dopředu říkám, že já jsem pravicově smýšlející, takže to říkám s nadsázkou – tlumočím teorii, kterou říkal Marx.

Martina: Promiňte, abych to ještě doupřesnila. Znamená to, že tato teorie osvobození ženy, kterou připisujeme spíše až současné moderní době, vznikla v komunistickém režimu? Vznikla z marxistického učení?

Petr Hlávka: Marx už v tu dobu nežil. Marx byl západní Němec žijící v Trevíru, a pak nežil v Německu. A to, jak se marxistická ideologie dostala do Ruska během první světové války, jak se dostala do Sovětského svazu, nebo do carského Ruska, to už je trošku jiný příběh. Já si myslím, že je to ideologie, která tam byla vnesena, dotlačena ideology: Leninem, Trockým a dalšími. A je důležité si všimnout, jak se bolševici chovali v první chvíli, hned na úvodu revoluce. Oni se snažili rodinu zničit. Snažili se ji zničit v tom smyslu, že napadnou primárně intimitu, výlučnou intimitu muže a ženy, takzvanou teorií „sklenice vody“. Teorie „sklenice vody“ říkala, že sexuální touha by se měla hasit tak rychle, jako když se člověk napije ze sklenice vody a zažene žízeň. To kázal nezřízený sexuální život komsomolské mládeže v prvních letech bolševického teroru.

Sovětský experiment s volnou láskou předešel hippies o čtyřicet let

Martina: To je poměrně podnětné, protože by mě nenapadlo, že soudruzi kázali volnou lásku. Naše zkratkovité vidění vlastní historie by řeklo: „Volná láska, to jsou šedesátky. To jsou hippies, a ne sovětské Rusko, potažmo Sovětský svaz“?

Petr Hlávka: Oni to potom přehodnotili. Docela zajímavé na tom je, že aby úplně popřeli reproduktivní péči ženy, její práci ve sféře rodiny, tak umožnili legalizaci potratů a usnadnili rozvodovost. Dokonce bylo možné realizovat rozvody jenom poštou, kdy jedna strana mohla z manželství vystoupit, aniž by potřebovala souhlas druhé a podobně. Což potom vedlo k tomu, že když nějaká žena odmítla sexuální styk s mužem, tak byla považována za maloburžoazní a podobně. V tomto to bylo poměrně zajímavé, jak se tehdejší režim v začátcích hrozně podobal éře hippies v šedesátých letech. Ale vedlo to samozřejmě k tomu, že ženy častokrát byly s dětmi samotné, a byl pokles porodnosti. A Stalin, protože nebyl úplně kovaný ideolog, k tomu přistupoval pragmatičtěji, a dal rodinu zase do popředí, a začal podněcovat, aby vznikaly rodiny o více dětech. Ale ne tím, že by se rodina stala zase samostatnou jednotkou, která by o sobě rozhodovala. Soudruzi se pak primárně soustředili na zničení soukromého vlastnictví ve sféře podnikání. Stalin byl tenkrát známý tím, jak vyrazil se svou matkou, aby propagoval kult matky, aby se žena zase z dělnice musela stát matkou, protože si režim uvědomoval reprodukční křivku, reprodukční pokles a demografické stárnutí, a potřeboval s tím něco dělat. Myslím, že zakázal i potraty, které potom legalizoval, obnovil až Chruščov.

Martina: Promiňte, jestli můžu. Co přesně obnovil Chruščov?

Petr Hlávka: Možnost potratů.

Martina: Aha.

Petr Hlávka: Chruščov posléze ve 40. letech obnovil možnost potratů, kterou Stalin původně zakázal. A k nám se ve 40. letech dostala genderová ideologie komunismu už v mírnější stalinistické verzi, která už říkala, a byla na to známá hesla: „Česká ženo, osvoboď se, pracuj…“, a už to bylo hlavně o zapojení ženy do sféry produkce, už to bylo o tom, aby se žena zapojila do procesu, aby už začala, stejně jako muž, participovat ve veřejné sféře. A je to ještě zajímavé v tom, že tam byl v padesátých letech velký rozmach stavby jeslí. Častokrát vědci psali zprávy, že je lepší, když dítě vychovává kvalifikovaná pedagožka, která je víc kvalifikovaná než matka, že sušené mléko je kvalitnější než mateřské. Zkrátka všechno, aby ženu vyhnali ze sféry rodiny, z rodinného hnízda, a matkou se stal režim. Je docela důležité říct, že genderová ideologie…

Martina: Což tedy mimochodem v Norsku Barnevernet razí dodnes.

Petr Hlávka: Všechny vlny feminismu – a teď jsme stále v genderové politice Sovětského svazu – primárně útočí na ženy. Ještě dopovídám, co se stalo u nás, abych dopověděl nit, aby bylo pochopitelné, čemu čelíme dnes: Zhruba někdy v sedmdesátých letech, na konci šedesátých let, už si režim začal uvědomovat, jak zase poklesla porodnost, a zakázalo se, aby šla žena na potrat, pokud je prvorodička. Opět se začala řešit demografie, ale už jsme byli trošku v jiné fázi, už to bylo takové, že v sedmdesátých letech ve veřejné sféře – ale i v padesátých letech – bylo naprosto k smíchu hovořit o něčem, jako je veřejný zájem, bojovat pro veřejný zájem komunismu. Muži i ženy se více začali soustředit do soukromé sféry, protože veřejná sféra už byla častokrát nebezpečná, protože byla zpolitizovaná, a už nebylo snadné se v ní pohybovat. Takže je zajímavé, že režim akceptoval rodinu, a rodina se začala opevňovat, a vzniklo známé sousloví: „Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu“. Už tam bylo samozásobitelství a podobně, a veřejný zájem byl už naprosto zdiskreditován. A to je jeden z předpokladů, proč se dokázala udržet autonomie myšlení lidí. Také se říkalo, že se dětem musí říkat, že to je jinak, než se jim říká ve škole a podobně. Rodina byla jeden ze základních předpokladů toho, proč se udržela svoboda mysli lidí a toho, proč režim nezakotvil.

Rodina je poslední baštou svobody myšlení proti totalitním režimům

Martina: Pak se začalo říkat, že: „Rodina je základ státu“. Z toho, co říkáte – ale také z toho, co si pamatuji – je markantní, že tento vývoj svým způsobem opsal jistý kruh, protože nakonec v rodině byl člověk alespoň relativně svobodný, myšlenkově svobodný, a pokud byla rodina nastavena alespoň trochu správně, tak si člověk mohl uchovat vlastní důstojnost, na rozdíl od okolního světa.

Petr Hlávka: Přesně tak, a zachoval si tak i zdravý rozum. Marxismus říká, že nejde jenom o to svět v rámci vědy popsat, ale i ho měnit. Marxismus je výrazně destruktivní vůči společenským tradicím, konvencím. Proto je tak silně protináboženský, a proto se tak snažil v prvních letech 20. století, po revoluci, vykořenit – třeba i smilstvem – jednu z výlučných věcí křesťanství. Tady je vidět, že akceptací rodiny, která přežila vyvlastňování komunismu, se uchoval zdravý rozum. A když bych přímo navázal na feminismus, tak feminismus druhé vlny už se z toho poučil.

Martina: Petře Hlávko, vy jste teď několikrát zmínil tři vlny feminismu. Naši posluchači o tom určitě vědí mnohé, ale poslechnout si to takto jednoznačně a strukturovaně může velmi pomoci k tomu, abychom se vyznali – skrze minulost – v současnosti. Mohl byste mi tedy úplně stručně říci charakteristiky první, druhé, třetí vlny feminismu?

Petr Hlávka: První vlna byla o uznání práv žen. Zatímco druhá už má marxistický obsah, protože už začala problematizovat fungování mezi mužem a ženou v soukromé sféře, a začala tam právě tlačit – jak jsem zmiňoval u Marxe – otrokyni otroka.

Martina: A třetí?

Výměna třídy za gender se stala novým nástrojem revoluce

Petr Hlávka: Třetí vlna je naprosté zpochybnění. Nebo, když bych to ještě měl říci jednodušeji, v rámci druhé vlny se zkonstruovalo slovíčko „gender“. Toto slovíčko „gender“ nahradilo v tehdejším konceptu uvažování v intencích marxistické teorie slovíčko „třídy“. A to je ten odlišný vývoj, který je mezi západními státy a mezi tím, co jsme zažívali v naší společnosti pod nadvládou komunismu v éře totality. Zhruba ve dvacátých letech minulého století se společnosti na Západě začalo velmi dařit, byl technologický pokrok a podobně, a revoluční potenciál dělníků vzbouřit se proti kapitalismu naprosto ochabl. Což si konkrétně ověřili zástupci frankfurtské školy v Německu, když zjistili, že proletariát je úplně pryč, že zmizel.

Martina: Takže bylo potřeba vytvořit jiný boj? Když nefungoval třídní, tak soudruzi zkonstruovali jiný?

Petr Hlávka: Ano, protože zmizel boj ve fabrikách, zmizela politická propaganda dělníka, který se má postavit na barikády. A teď co s tím? Společnost byla spokojená, bohatá, a bylo třeba najít jiné sféry, kde se má bojovat, kde má proběhnout revoluce. A jednou z nich, jedním z bojišť, se stala rodina.

Martina: To znamená, že marxismem vyfutrovaný feminismus vytvořil antagonistický boj mezi mužem a ženou?

Petr Hlávka: Přesně tak. Je to přesunutí ze sféry podniků, fabrik, do sféry rodiny. Je to odstartování něčeho, co je podle mě mnohem sofistikovanější, ale zároveň mnohem nebezpečnější, protože napadá přímo strukturotvorný základ společnosti, napadá nejintimnější vztah, ze kterého vzniká svoboda.

Martina: To znamená, že my, když si v dnešní době spojujeme feminismus s modernitou, s pokrokovostí, tak jsme v zajetí vlastního klamu, protože nám nedochází, že tím jenom znovu rozpracováváme už jednou, a vícekrát v minulosti odzkoušené, marx-leninské myšlenky?

Petr Hlávka: Je to tak. Já si myslím, že – a vidíte, jak vám trošku utíkám od třetí vlny a dalších, protože jak je to vzájemně propojené, komplexní téma, je to jeden velký balík historických konsekvencí, souvislostí, které ve výsledku vyústily a modifikovaly se v jednotlivých vlnách feminismu. Dále bych tady ještě řekl, že Marxův koncept „třídy“ byl jeho intelektuální sociologický koncept, který vytvořil, aby mohl proti sobě postavit dvě skupiny lidí, dvě třídy, ta, která vykořisťovala, a ta, která je vykořisťovaná. A ta druhá zmizela, a bylo potřeba vytvořit znovu nějakou novou floskuli. Já jsem se kdysi zarytě v debatách hádal a hájil jsem koncept třídy, až jsem si potom říkal: „Vždyť to je Marxův koncept.“ To je něco, co vzniklo proto, aby nás to rozdělovalo, vytvářelo neviditelné hranice. Protože když si řekneme, kde začíná střední třída, a kde začíná vyšší třída, tak to můžeme nějak pocitově odhadnout, ale přesné hranice, intervaly, se určit nedají. A teď „třída“ zmizela, jak jsme si řekli, a objevilo se slovíčko „gender“, floskule, která mezi vztah muže a ženy vsunula konflikt. Marxova teorie je konfliktologická, takže tam vsunula konflikt, a to bylo tou rozbuškou.

Feministické aktivismy vykreslují ženu jako oběť mužského útlaku

Martina: Musím říci, že jste mi teď připomněl některé diskuse, které jsem vedla třeba s mladými feministkami, a v několika případech jsem se opravdu z vážného zájmu ptala, jestli se jim stalo něco opravdu hrozného, protože jejich vystupování působilo, jakože byly opravdu nějak nepříjemně sexuálně obtěžovány, nebo přímo znásilněny. Ale zároveň se mi vybavila scéna ze Sexmise – za minulého režimu velmi moderního a vtipného filmu – kde v budoucí společnosti vyučují ženy na figuríně, do které píchají břitvou a říkají: „Takto se v minulosti choval samec k ženám“. A tak se ptám, jestli je to také svým způsobem záměr, a jestli aktivisté ženu vykreslují jako terč útoku muže, jako terč sexuálního predátorství, potažmo mzdové nespravedlnosti, potažmo oběti, která je vykořisťována celou rodinou?

Petr Hlávka: Je to přesně tak. Ve druhé vlně feminismu jsou přesně tyto výhonky, které dnes máme v Istanbulské úmluvě, v kauzách MeToo a podobně. Mimochodem je zajímavé, když to srovnáme v časových řadách se Sovětským svazem ve dvacátých letech, tak zatímco tam byla volná láska, tak tady už vidíme trošku ponaučení této ideologie v tom, že už nekáže ani tak volnou lásku v klasické rodině, ale už partnery strunkou sexismu odhání od sebe, a už činí z ženy terč. U feminismu druhé vlny je známé heslo, že „osobní je politické“, to znamená, že jsme zase u rozdělení soukromé a veřejné sféry. Zase jsme u toho, že ženy jsou odsunuty do veřejné sféry, kde jejich postavení, jak říkají „gender“, je formulováno zájmem kapitalismu, zájmem muže, androcentrické, mužsky sebestředné společnosti, která je orientována na výkon, a žena je někam odsunuta, a nemůže do veřejné sféry, nemůže tam participovat v tom smyslu, že přesně tam z toho vzniká mzdová diskriminace. To jsou tedy podměty, které přinesl feminismus druhé vlny. A samozřejmě je problematizování – a proto říkám, že to má marxistický podklad – rodinného rozpočtu, protože muž byl tím, který do toho společenství přinášel peníze, zatímco žena zastávala péči o domácnost, péči o děti. Teď mluvíme o padesátých letech. Padesátá léta byla výrazně kritizována feministkami, a byla napadána dělba práce mezi mužem a ženou.

Gender jako levicová ideologie útočí na autonomii a konzervativní hodnoty

Martina: Může být na gender pohlíženo jako na určitý společenský jev, součást vývoje, jakkoliv repetitivního, nebo je to, co zažíváme, zkrátka ideologie?

Petr Hlávka: Je to jednoznačně ideologický konstrukt. Je chyba si toto neuvědomovat, protože by to mělo být určitě součástí politického diskurzu. Mělo by to být jasně ohraničeno, protože to je jednoznačně levicová ideologie, protože napadá autonomii člověka, jde proti výkonové společnosti, proti volnému trhu. Je antikonzervativní. Takže určitě.

Martina: Jak se tedy aktivistům, progresivistům podařilo, že z této – jak to jakožto sociolog pojmenováváte – levicové ideologie udělali konzervativní a pravicoví politici svou agendu? Takže každý ctidbalý konzervativec musí podporovat gender, transgender, zkrátka všechny odstíny této nové ideologie?

Petr Hlávka: Myslím, že vyklizení pravicových subjektů na našem politickém kolbišti je důsledkem zničení ryzosti profilace politických stran, které si neuvědomují, co pravicová politika znamená, co znamená konzervativní politika. Myslím, že právě tato plochost, vyprázdněnost, je důvodem, proč se do ní, i do lidí, do politických reprezentantů, dokáže nalít obsah, který je v rozporu s názvem strany, ve které působí.

Martina: A vyloženě je také proti obsahu slova „konzervativní“, případně „pravicový“. Řekněte mi, dá se odhadnout, jestli je to plán? Jestli byli pravicoví politici ošáleni, že si nevšimli, že podléhají, a že když začínají razit doktrínu mnoha desítek pohlaví, tak se něco v jejich konzervatismu ztratilo v překladu?

Petr Hlávka: Myslím, že vidíte, o jak komplexním a velkém tématu se bavíme, a to jsme ještě v půlce. Vývoj u nás byl v devadesátých letech jiný, v rámci politické reprezentace byla autentická pravicová strana, konzervativní strana, měli jsme autority typu Josefa Škvoreckého, který – když se k nám po revoluci v devadesátých letech snažil dostat feminismus druhé vlny – tak to byly persony, které dokázaly tuto ideologii zastavit. A ještě bych možná zmínil důležitou věc: Ta druhá vlna žije dodnes, ačkoliv probíhala v šedesátých letech, a ačkoliv je nyní třetí vlna, tak požadavky druhé vlny nikdy nebyly ukončeny.

Rozdíl mezi druhou a třetí vlnou feminismu v chápání pohlaví

Martina: A požadavky druhé vlny jsou? Ať to máme přehledné. Rovné platy…

Petr Hlávka: Feminismus druhé vlny měl dvě větvičky. Jedna toužila po uznání – uznání žen. To znamená jejich cestu za kariérou, vyrovnat se mužům ve veřejné sféře, což přesně má za následky kvóty, debaty o mzdové rovnosti a podobně. Je docela zajímavé sledovat diskusi a texty amerických feministek, které byly zapálené stoupenkyně druhé vlny, které říkají: „No, a čeho jsme docílily? My jsme docílily toho, že jsme posílily nějakou skupinku privilegovaných manažerek, ale ve výsledku to nepřineslo systémovou revoluci, změnu.“ A druhá část je, že ony prosazují absolutní redistribuci zdrojů. Když se člověk podívá na nějakou debatu typu Nancy Fraser a jejích výzev, které v posledních letech formulovala, tak se feministky mají spojit do široké koalice s environmentalisty, multikulturalisty a dalšími, a prosazovat systémovou změnu. Čili feminismu nikdy nešlo o to, aby ženu zapojil do veřejné sféry, ale šlo o silný socialistický aspekt, o nastolení socialistické společnosti.

Martina: Možná, že nejsem dostatečně bystrá, ale přesto se v tuto chvíli nejsem jistá. Říkáte, že tady ještě pořád je druhá vlna feminismu, a zároveň už třetí vlna. Tak v čem je v naší přítomnosti obsažena druhá vlna? A co přinesla třetí vlna?

Petr Hlávka: Myslím, že ta druhá vlna kromě záležitostí, které jsem zmínil, má v sobě záležitosti typu Istanbulské úmluvy, kauz MeToo a dalších, která řeší sexismus a vykořisťování, že muž zneužívá ženu a podobně. Myslím, že je to i jeden z důvodů, proč je nyní nižší porodnost – pomaličku se budu vracet k začátku – a to z toho důvodu, že dneska je přednější kariéra, kariérismus. Práce pro nějakou cizí, nebo zahraniční firmu, nebo i tuzemskou firmu, je pro mladé ženy z hlediska hodnotového žebříčku možná přednější než zakládat vlastní rodinu. A čím se liší třetí vlna? Druhá vlna vytkla „gender“ před závorku a řekla: „Role muže a ženy jsou kulturně naprogramovány. Jsou ovlivněny kapitalismem, který záměrně vyčleňuje soukromou a veřejnou sféru.“ Ale pořád to bylo nějak fixováno k biologickému pohlaví. Ale třetí vlna už s ženou, proletariátem – když bych měl použít marxistickou rétoriku, slovník – vůbec nepočítá. Ta už říká, že „gender“ vůbec nesouvisí ani s pohlavím, a už zproblematizovává a úplně relativizuje kategorie muže a ženy.