Vzdělanci a barbaři

Když se řekne barbaři, napadne nás Řím. Důvodů, proč zanikla Římská říše, se uvádí vícero, ale nejdůležitější bylo, že ve srovnání s dekadentními upadajícími Římany byli barbaři vitálnější. Byli na vzestupu, a dnes bychom řekli, že měli tah na branku. Podle historie říše vznikají a zanikají dle stejného mustru. Silnější ovládá a pohlcuje slabší, říše se rozpíná, rozšiřuje se o kolonie a bohatne. Nakonec ale vznikne kolos, který je těžké udržet pohromadě a ubránit. A když náklady na provoz a obranu převýší výnosy, přestane to fungovat. Svalí se to ale na barbary.

Barbarem běžně označíme člověka nekulturního, neomaleného, primitiva. Opakem barbara je člověk vzdělaný, kultivovaný, někdo, kdo je na úrovni. Vzdělanci a barbaři k sobě nemohou mít blízko, ale to neznamená, že mezi nimi musí panovat nepřátelství. Spíše se míjejí, neboť si nemají co nabídnout ani co říct. Když historii píše vzdělanec, nepočítá s barbary, a také naopak, když historii píše barbar, nepočítá se vzdělanci. V obou případech to mívá fatální důsledky. Vzdělanci si neumí představit, čeho jsou barbaři schopni, a barbaři nejsou schopni docenit přínos vzdělanců.

Svět není černobílý. Zhusta se stává, že se barbarská společnost civilizuje, a ta vzdělaná barbarizuje. Koloniální říše anebo velmoci, jak jim říkáme dnes, které si zakládaly na své civilizovanosti, nezřídka prosluly barbarstvím, kterého se neštítily dopouštět na barbarech. Běžně si to nepřipouštíme, protože co se stalo v minulosti, máme za překonané, neaktuální, za pouhý dějepis. Nyní jsme ovšem konfrontace barbarů a vzdělanců svědky, a zprostředkovaně rovněž účastníky. Odvracet zrak je těžší.

V době, kdy je svět fascinován arogantní a vulgární rétorikou amerického prezidenta, se na americké občany kultivovaným otevřeným dopisem obrací prezident Íránu. Íránský prezident se ptá: „Kterým zájmům amerického lidu tato válka skutečně slouží? Slouží masakr nevinných dětí, ničení farmaceutických zařízení na léčbu rakoviny nebo chlubení se bombardováním země ‚zpět do doby kamenné‘ nějakému jinému účelu než dalšímu poškození globálního postavení Spojených států?“

Pokud chceme objektivně posoudit, kdo je ve válce USA s Íránem vzdělancem a kdo barbarem, můžeme si pomoci statistikou. V Íránu se míra gramotnosti ze zhruba třiceti procent před islámskou revolucí ztrojnásobila na dnešních více než 90 % a dramaticky se rozšířilo vysokoškolské vzdělávání. V USA činí úplná negramotnost 20 % – a přičte-li se funkční negramotnost, tedy neschopnost pochopit kontext a význam vět, jsme na 53 procentech Američanů, kteří jsou jaksi méně bystří.

Krátká vsuvka: Když byl jeden Američan před lety tázán, proč volí Bushe, odvětil: Vím, že není moc chytrý, ale to já nejsem taky. Trumpovi aktuálně klesla podpora na krásných 36 %.

Psát Američanům otevřený dopis je typická naivita vzdělanců, kteří u adresátů předpokládají gramotnost. Symetricky ovšem můžeme naivitu pozorovat také u barbarů, kteří předpokládají, že k jejich vítězství přispěje vybombardování prestižní univerzity pro technologie Šaríf. Ve válce proti Íránu Američané organizaci bombardování svěřili umělé inteligenci. Ta se zřejmě domnívá, že společně s barákem univerzity zanikne i íránská vzdělanost. Jenomže ta už existuje.

Potenciálně 47 % Američanů (ti co umějí číst a jsou schopni porozumět textu) může přijmout výzvu íránského prezidenta, aby se podívali za hranice dezinformační mašinérie a místo toho si promluvili s těmi, kteří Írán navštívili: Všimněte si mnoha úspěšných íránských imigrantů – vzdělaných v Íránu – kteří nyní vyučují a provádějí výzkum na nejprestižnějších světových univerzitách nebo přispívají do nejmodernějších technologických firem na Západě. Souhlasí tyto skutečnosti se zkreslením, které vám je o Íránu a jeho obyvatelích řečeno?

Historie samozřejmě zná i zlé vzdělance a hodné barbary. A i ten jejich dnešní konflikt si každý přebere po svém. Co je ovšem neoddiskutovatelné, v této asymetricky vedené válce vzdělanci porážejí barbary. A to nejen morálně, ale také na globálním bojišti. Kdo by to ještě před měsícem řekl!?