Klidně plaťme pokutu milion eur denně, hlavně ale buďme bez nelegální migrace

Martina: Vy ve své knize Migrace a globalismus citujete bezpečnostního experta Davida Betze z londýnské King’s College, a ten říká: „Lze pozorovat, že občanské války, které Západ čekají, budou vytyčeny podle etnických linií.“ Myslíte si, že nás Amerika tímto radikálním způsobem upozorňuje na to, že nás čekají občanské války na území Evropy?

Robert Kotzian: Myslím, že nás Amerika upozorňuje na riziko tohoto jevu. Nikdo z nás nevidí do budoucnosti, nevidím do ní já, ani – s veškerou úctou – pan profesor Betz, kterého cituji. Ale ani on netvrdí, že do ní vidí. O tom, o čem se můžeme bavit, jsou rizika.

A riziko vzniku občanské války v některé západoevropské zemi profesor Betz vyčísluje na téměř 20 procent, což se domnívám, je alarmující číslo. Alarmující proto, že občanská válka je devastující jev, který může zemi uvrhnout do úplného chaosu. Měli bychom to brát velmi vážně. A samozřejmě napětí mezi etnickými skupinami – které vzniká právě v důsledku vznikání paralelních společností osob s migračním pozadím versus původní obyvatelé – je dominantním faktorem, který hrozí spuštěním občanského konfliktu.

Martina: Pro přiblížení toho, jak David Betz přemýšlí, ještě uvedu, jak se vyjadřuje ke své vlasti, kdy tvrdí: „Spojené království má nyní všechny tradiční znaky společnosti na pokraji násilného občanského konfliktu.“ A zmiňuje mimo jiné zhroucení důvěry v britské instituce, dvoustupňový soudní systém, islámskou radikalizaci a polarizaci způsobenou oficiálním multikulturalismem.

Robert Kotzian: Je to tak. On si všímá toho – a to je opravdu reálný jev – že původní obyvatelé, ne všichni pochopitelně, nic není černobílé, že se Britové, Francouzi, a tak dále, vystěhovávají z velkých měst na venkov.

A také proto říká, že konflikty, které hrozí, nebudou jenom mezi etnickými skupinami a migrantskými diasporami a původními obyvateli, ale že spory mohou mít také venkovsko-městský charakter, a to právě z tohoto důvodu, a budou vedeny o infrastrukturu, respektive o služby, které infrastruktura poskytuje. Protože zajištění chodu takových zdánlivě obyčejných věcí, jako je to, že všichni máme v kohoutku pitnou vodu, kanalizaci a podobně, jsou věci zdánlivě samozřejmé, ale mohou rozhodovat mezi civilizací a chaosem. A měli bychom, se domnívám, tato varování lidí, jako je profesor Betz, opravdu reflektovat s plnou vážností.

Britové a Francouzi se stěhují na venkov, budoucí spory hrozí i podél venkovsko-městské linie

Martina: Myslíte si, že je možné, aby se třeba země Visegrádu připravily na netradiční migraci, na migraci Švédů, Britů, Francouzů – tedy těch rodilých? Nevím, jak to mám říct, aby to bylo politicky korektní. Zkrátka ti, kteří budou utíkat před migranty do bezpečnější střední Evropy?

Robert Kotzian: Myslím, že bychom se na to připravit měli. A hlavně bychom to měli vnímat jako ve své podstatě pozitivní věc. A domnívám se, že to pomalu v některých případech už je jev, který existuje, možná zatím pouze v podobě nějaké přípravy nákupu nemovitostí a podobně, ale ano, je to reálný jev.

A myslím si, že země Visegrádu, a možná pobaltské republiky, by opravdu měly tvořit jeden politický blok v rámci Evropské unie, protože v oblasti migrace lze nalézt společné zájmy a společné postupy, kterými jsme schopni, doufám, se alespoň trochu ubránit před migrační pohromou.

Martina: To mi připomíná závěr knihy Vlastimila Vondrušky Kronika zániku Evropy, kdy nakonec rozhodující bitvu starou Evropou a Chalífátem umístil na naše území.

Robert Kotzian: Je to zajímavé. Já jsem si dal takový závazek, že se pokusím procestovat právě Valašsko, kde, myslím, taková historická zkušenost svého druhu je, protože turecké odboje dosáhly až na toto území. A možná je zajímavé si připomenout, že i my máme v historii cosi, co by nás mohlo inspirovat.

Martina: Roberte Kotziane, jako o jedné z metod, jak se vypořádat s migranty, se mluví neustále o deportacích. Jenomže vy sám v knize uvádíte: „Jedním z významných problémů Evropské unie v oblasti migrace je chronická neschopnost deportovat alespoň ty ilegální migranty, kterým se podaří jejich žádost o azyl odmítnout.“ Kde se bere tato neschopnost? A jak to, že ještě stále může politikům procházet, když nemůžeme deportovat ani usvědčené islamisty, nebo členy Muslimského bratrstva? A to jsou reálné případy.

Robert Kotzian: Dneska je úspěšnost v oblasti deportací kolem dvaceti procent, což je bídné číslo. Ale to jsou deportace všech národnostních skupin. Já jsem si vybral státy právě ze severní Afriky a Blízkého východu a zabýval jsem se tím, jaká úspěšnost je v případě těchto států, a zjištění je takové, že to není 20, ale pouze 10 procent.

To znamená, že pouze jednoho z deseti migrantů z migračně rizikových zemí se podaří vrátit zpátky, a to z těch, kterým se podaří neudělit azyl. Tento problém spočívá v lidskoprávním systému, který už dorostl tak obludných rozměrů, že evropským státům – a členským státům Evropské unie dvojnásob – znemožňuje deportace provádět.

Základním problémem je zásada „nenavracení“, říká se jí francouzsky princip non-refoulement, který zakazuje vrátit migranta do země, ve které by mu hrozila nějaká újma na jeho lidských právech. Ale to jsou na Blízkém východě a v severní Africe téměř všechny země, takže je opravdu velmi problematické vracet třeba migranty do Afghánistánu.

Teď, abych nebyl pouze kritický, je v legislativním procesu Evropské unie snaha označit některé země i z tohoto civilizačního okruhu jako takzvané „bezpečné třetí země“. Ale já moc nevěřím, že to povede k úspěchu, nicméně teoreticky by se mohl poměr vrácených migrantů trochu zvýšit. Ale nic to nemění na tom, že příčinou problému je lidskoprávní systém.

Změnit Evropskou úmluvu o lidských právech vyžaduje souhlas 46 zemí, jediná reálná cesta je odstoupit

Martina: Vy říkáte, že současný lidskoprávní systém stojí na dokumentech přijatých v reakci na hrůzy holocaustu po druhé světové válce. Jak tyto dokumenty změnit, když se ukazuje, že je to v současné situaci neudržitelné?

Robert Kotzian: Tyto dokumenty jsou změnitelné teoreticky, ale prakticky změnitelné nejsou, protože změnit Evropskou úmluvu o lidských právech znamená najít v tomto shodu se všemi 45 dalšími ze 46 zemí – prosím, neberte mě úplně za slovo, myslím, že je 46 členských zemí Rady Evropy, to není Evropská unie – tak najít shodu s dalšími 45 státy na změně lidskoprávního dokumentu je prakticky nemožný politický úkol.

Čili řešení je odstoupit od Evropské úmluvy o lidských právech, jiné řešení to nemá. A pak zde nastane problém s Listinou základních práv Evropské unie, což je ten dokument, ze kterého Václav Klaus v době, kdy došlo k ratifikaci Lisabonské smlouvy, požadoval výjimku, která mu byla přislíbena. Ale následně ho vláda, myslím, že Bohuslava Sobotky, podtrhla a za tuto výjimku se nakonec nepostavila.

Čili toto je problém. A to, že lidskoprávní smlouvy, mezinárodní smlouvy, jsou prakticky nezměnitelné, velmi přitahuje právě progresivisty, kteří dnes operují v rámci globalistické aliance s liberály, protože se tím pádem dostávají mimo rámec demokratického systému. A to je pro ně lákavé.

Martina: Administrativa Donalda Trumpa se věnuje vyhošťování migrantů, dokonce chce použít starý zapomenutý zákon, podle kterého byli kdysi vyhošťováni nacisté. O občanství by podle něho mohl přijít kdokoli, kdo je potenciálním nebezpečím pro národní bezpečnost. Navíc Spojené státy přišly s tím, že hodlají přijímat už jenom 7 500 migrantů ročně, a to mimochodem většinou bílých Jihoafričanů. Dokážete si něco podobného představit v Evropě?

Robert Kotzian: Já si to představit dokážu, neboť se domnívám, že to je přístup, který je v pořádku, a nemyslím si, že to nutně musí být lidé doslova bílí. Protože když se podíváme podrobněji, tak tento problém je mnohem barevnější – ve smyslu pestřejší, to je možná lepší slovo.

Nicméně ano, limity tohoto druhu, si myslím, jsou žádoucí, ale ve stávajícím legislativním a institucionálním prostředí Evropské unie si to představit nedovedu. Nevím, jak by mohla vzniknout politická síla, která by to zařídila.

Martina: Přijímání Jihoafričanů pravděpodobně reaguje na neutěšenou situaci jihoafrických farmářů, kteří jsou vražděni, lynčováni a rozhodně nemohou své farmy a majetky dále provozovat.

Robert Kotzian: Ano, to je jasné. Já jsem odkazem na to, že tento problém je pestřejší, chtěl říci, že je velmi zajímavé sledovat lidi, kteří přišli do Evropy téměř výhradně jako legální migranti právě z prostředí Blízkého východu a severní Afriky, a to právě proto, aby přijali hodnoty západní civilizace.

A řada z nich jsou dnes lidé, kteří stojí po boku západní civilizace mnohem silněji a věrněji, než kdekterý nativní příslušník západní civilizace. Nevím, jestli třeba sledujete, ale asi ano, Ayaan Hirsi Ali, která je původem ze Somálska – to je opravdu pozoruhodná dáma. Řada lidí z Blízkého východu varuje naši společnost a podivuje se nad tím, že utekli před jistými jevy, a najednou je tyto jevy dostihují v Evropě, a z nich se často stávají bojovníci, kteří za naši civilizaci bojují více než my sami. Takže ano, tento problém je v tomto smyslu mnohem pestřejší.

Martina: To velmi hezky vyjádřil svého času náš host Luděk Frýbort, který řekl, že problémem Evropy je, že přijímá migranty, kteří utíkají před dopady ideologie, ale tuto ideologii si nesou s sebou.

Robert Kotzian: Přesně tak.

Odmítnutí migračního paktu může být jen kosmetika, skryté mechanismy povinných offsetů nás doženou

Martina: Vy jste velmi často mluvil o tom, že je bezpodmínečně nutné odmítnout takzvaný migrační pakt, který za nás za všechny přijal tehdejší ministr vnitra Vít Rakušan. Vláda Andreje Babiše se k odmítnutí migračního paktu zavázala. Myslíte si, že máme šanci? Že máme šanci i třeba s dalšími zeměmi středoevropského prostoru?

Robert Kotzian: Já jednu kapitolu v knize Migrace a globalismus věnuji tomu, co to vlastně znamená odmítnout migrační pakt. Domnívám se, že ve většině případů to v praxi bude znamenat, že členské státy a jejich vlády – a vidíme to, Maďarsko, Polsko, vidíme to u nás, pravděpodobně to tak bude i na Slovensku, čili v celém Visegrádu – se nebudou zavazovat k relokacím, to znamená k tomu, že budou migranty přebírat.

Ale to neznamená, že nebudou aplikovat těch deset právních předpisů, které migrační pakt utvářejí – a brzy přijde jedenáctý. Domnívám se, že tak to myšleno není. Odmítat relokace lze, to migrační pakt ani nezakazuje.

Ale má skryté problémy, u kterých by to už znamenalo vzepřít se migračnímu paktu v tom smyslu, že bychom neakceptovali právo Evropské unie tak, jak to třeba dělá Maďarsko Viktora Orbána, když brání maďarsko-srbskou hranici od roku 2015 před nelegální migrací, a platí za to pokutu milion eur denně.

Takže je otázka, kde na ose od nepřislibování relokací až po vzepření se některým skrytým problémům – a ne tolik diskutovaným – migračního paktu, kde odvaha politiků toho kterého členského státu leží.

Když poprvé zasedala nová česká vláda 16. prosince 2025, tak hned na prvním zasedání přijala usnesení, kterým v uvozovkách odmítla migrační pakt. A já se domnívám – byť v době, kdy natáčíme tento rozhovor, ještě není znám text tohoto usnesení – podle vládních tiskových výstupů, že došlo právě k tomu, že vláda odmítla přislibovat relokace. To je naprosto v pořádku, já to kvituji a jsem rád, že se k tomu vláda takto rozhodně postavila.

Nicméně mě by třeba zajímalo, jak se bude stavět k tomu, když dojde na takzvané povinné offsety, což je zvláštní institut v migračním paktu, který tady asi není čas rozebrat, a v mé knize ho snad vysvětluji srozumitelně a podrobně.

Ale podstatné je, že jeho důsledkem může být to, že migrantům, kteří se na našem území nacházejí – a v našich azylových střediscích se jich nacházejí nižší stovky – budeme muset povinně vyřídit žádost o azyl, což ale znamená, že si některé z nich budeme muset nechat. Takže mě zajímá, jak se bude vláda, nejen naše, ale třeba i polská, maďarská a slovenská, stavět k této situaci, pokud k ní dojde. Ono k ní dojít nemusí, ale je dost pravděpodobné, že k ní docházet bude.

Migrační pakt srovnal tvrdost azylových systémů na jednu úroveň a přidal politický dohled neziskovek

Martina: Rozumím tomu správně, že upozorňujete na nebezpečí, že samotné odmítnutí migračního paktu by mohlo být vlastně jenom kosmetickou záležitostí?

Robert Kotzian: Odmítnutí, pokud se odmítnutím myslí, že se nebudeme účastnit relokačního mechanismu, což nám ale pak umožňuje, tak ano, pak by to mohlo být kosmetickou událostí, respektive nebylo by řečeno vše.

Čili migrační pakt je problematický z více důvodů, a čeští úředníci ministerstva vnitra v době, kdy nad nimi stál Vít Rakušan, odpovídali, že ano, že mechanismus povinných offsetů v migračním paktu je, ale České republiky se to netýká, protože je pouze tranzitní zemí a žádní nelegální migranti se u nás nevyskytují.

Ale ono to není tak úplně pravda, jak říkám, jsou tu nižší stovky. Ano, jsme prakticky výhradně tranzitní zemí – a buďme za to rádi – protože cílem těch migrantů je západní Evropa, převážně Německo. Ale za prvé není nikde napsáno, že to bude platit věčně.

V Německu se mění politické podmínky, přitvrzuje se tam v oblasti nelegální migrace. Nezapomeňme, že Německo dosud kontroluje hranice, přestože to nedělá a nemůže dělat neprodyšně, tak čísla dokazují, že to má dopad. A čím přísněji budou Němci kontrolovat hranice a čím přísnější budou na migranty, kteří se tam budou ucházet o azyl, tím vyšší bude riziko, že se budou shromažďovat u nás, protože to sice nebude jejich první volba, ale pořád to pro ně bude lepší, než aby se vraceli kamsi, odkud přišli.

To znamená, že riziko, že migranti tady nakonec budou fyzicky přítomni – a jiná podmínka tam není – je značné. A proto je značné riziko, že pokud na Českou republiku dopadnou povinné offsety, tak těmto migrantům budeme vyřizovat žádost o azyl, což může skončit tím, že jim azyl dáme.

Protože zatímco před migračním paktem jsme měli přísnější azylový systém než podstatná část Evropské unie, tak jeden ze skrytých dopadů migračního paktu je v tom, že migrační pakt tvrdost azylových systémů, nebo měkkost, jak chcete, srovnal na jednu úroveň a nastavil systém – promiňte, že to řeknu – politického dohledu evropských agentur a politických neziskovek nad tím, abychom si náhodou nedovolili mít tvrdší migrační systém.

To znamená, že to bude všude stejné. A tento faktor může mít nepředvídatelný vliv na pohyb migrantů po Evropské unii.

Martina: Musím říci, že mě fascinuje neochota a neschopnost připustit si, že migranty oblíbené destinace – jako třeba naši sousedé, Německo, případně Rakousko – nejsou nafukovací. A je to vlastně nejčastější argument, který jste zdůraznil: „Vždyť jste jenom tranzitní země.“

Robert Kotzian: Je to tak, je to nejčastější argument. Ale vezměme v potaz, že přes Českou republiku projde ročně zhruba 10 000 migrantů. Německo, které se nachází ve velmi komplikované hospodářské situaci dané například tím, jakým způsobem přistupují k energetice – mám tím na mysli vypínání jaderných elektráren a podobně – se opravdu může vyskytnout ve stavu, kdy přestane být tolik lákavé.

Byť ano, migranti jdou často za svými, a tam aspoň skutečně jsou, jak jsem říkal. Já na sociálních sítích sleduji, co publikují převaděčské bandy nebo jednotlivci, kteří se živí tím, že převádějí migranty, a nejčastěji tam najdeme, jak často natáčejí reportážní videa, jak vezou migranty, a dávají to na sociální sítě.

Takže tam vidíme migranty, jak jedou tajně na lodích v kontejnerech, jak jedou v kamionech, kde jsou krabice se zbožím a mezi nimi migranti, vidíme tam individuální převozy ve vozidlech a řada z nich také chodí pěšky. Není to naštěstí zatím pravidlo, ale vidíme tam i reportáže z toho, jak procházejí Slovenskem a Českou republikou. A ano, nakonec jdou do Rakouska nebo do Německa, ale přes naše území, na našem území se pohybují. A otázka je, co bezpečnostní složky na to, že si to pašeráci dovolí dávat na sociální sítě.

Pakt pro Středomoří nepokrytě staví vedle sebe demografickou krizi Evropy a přebytek mládí na jihu

Martina: Myslíte si, že bude nutné změnit třeba pravidla středomořské spolupráce? O těch se mluví jako o velkém ohrožení Evropy.

Robert Kotzian: Ano, to si myslím, že je jedna ze zásadních věcí, protože Evropská komise – a nechť si to zodpoví každý z těch, co hlasovali, a myslím tím každý europoslanec, co hlasoval pro Ursulu von der Leyenovou – jestli udělal dobře.

Ursula von der Leyenová poté, co byla podruhé zvolena v létě roku 2024 předsedkyní Evropské komise, vytvořila nový komisariát, kterému se zkratkou říká MENA, to znamená, je to komisariát pro Středomoří, a vede ho Chorvatka Dubravka Šuica, a uložila paní Šuici v takzvaném pověřovacím dopise, v Mission Letter, zpracovat pakt pro Středomoří. Jako by nám jeden migrační pakt nestačil.

A paní Dubravka Šuica na tom pracovala, respektive její úředníci, a v říjnu roku 2025 byl pakt pro Středomoří zveřejněn a následně 8. prosince schválen na Radě Evropské unie. Já usiluji o to, abych se dozvěděl, jak bývalý ministr zahraničních věcí Jan Lipavský hlasoval, protože vím, že na této Radě byl.

Tento pakt pro Středomoří je dnes schválen a je to vlastně pokus o politickou integraci Evropské unie s tím, čemu eurobyrokraté říkají „jižní Středomoří“, to znamená 10 zemí severní Afriky a Blízkého východu. A podle tohoto paktu má docházet k různým formám hospodářské spolupráce, má docházet k investicím evropských investorů v evropském Středomoří, ale také – a to je podstatné – na základě paktu pro Středomoří má být nastavena celá řada legálních migračních kanálů.

Oni to říkají kódovým souslovím, kterým ne zcela vždycky všichni rozumí, a to „cirkulární migrace“, což znamená rychloobrátková migrace pracovních sil mezi Evropou a jižním Středomořím, tedy severní Afrikou a Blízkým východem. A je jasné, že větší peníze jsou v Evropě, takže migrace bude především z jižního Středomoří do Evropské unie.

Je tam v plánu zcela otevřít Erasmus plus, to znamená studentské výměny studentům z těchto zemí. A nepokrytě tam pakt pro Středomoří staví vedle sebe demografickou krizi Evropské unie a – mohu-li říct – přebytek, nebo větší množství, větší podíl mladých lidí v jižním Středomoří.

Čili cílem je opravdu, aby se Evropská unie těmto civilizačním oblastem otevřela. Toto nepokrytě popsala v paktu pro Středomoří a bez uzardění připravuje obdobnou formu spolupráce se státy Perského zálivu.

Takže toto je globalistické řízení migrace: Budeme trochu strašit pašeráky, nějak budeme potlačovat nelegální migraci – byť za mě jsou to spíše parametrické nebo kosmetické změny – ale naprosto volně si budeme dělat, co chceme, v oblasti legální migrace. „Vždyť je legální, tak co komu může vadit.“ Jenomže takto tento problém v západní Evropě začal, a je vidět, že bruselské elity to vůbec nechápou. Nebo to chápou až moc dobře. Nevím, co mě má děsit víc.

K velké proměně civilizační skladby západní Evropy dochází zcela evidentně a objektivně

Martina: Ve světle těchto informací se nedivím, že některé kapitoly v knize věnujete některým konspiračním teoriím. Jedna z tezí, která je velmi často označována za konspirační teorii, je teorie velkého nahrazení, nebo velké výměny obyvatelstva. Ta říká, že původní evropské obyvatelstvo je programově nahrazováno neevropským, zejména migrací z Afriky a Blízkého východu. K čemu jste se při vašem studiu této problematiky přiklonil?

Robert Kotzian: Já jsem si záměrně nahradil – nevím, jestli to čtenáři postřehnou bez toho, aniž bych je na to upozornil – slovo „velká výměna“, což je sousloví, které zavedl francouzský spisovatel Renaud Camus, slovem „velká proměna“, které se mi zdá jako přiléhavější pojem. Možná by šlo jen na margo překladatele, francouzsky neumím, ale mně se zdá „velká proměna“ přiléhavější.

A můj závěr je, že k velké proměně dochází, je to faktický jev. Jestliže dnes v některých významných zemích západní Evropy máte ve věkové skupině kolem dvaceti let čtyřicetiprocentní podíl osob s migračním pozadím – jak jsme si říkali pouze co do první a druhé generace, a otázka je třetí a další – tak se domnívám, že nelze popřít, že k velké proměně civilizační skladby, nebo složení obyvatel, jak chcete, v těchto zemích dochází. Zcela evidentně a objektivně k ní dochází.

Možná si někteří odpoví, nebo k tomu přidají poznámku, že je to vlastně jedno, člověk jako člověk – to teď ponechávám stranou. Ale k velké proměně z mého hlediska dochází a jediná otázka, která mi zbývá, je, zda se tak děje záměrně, cíleně, s nějakým tajným cílem proměnit obyvatelstvo Evropy, a na to se snažím v knize dát odpověď.

Snažím se říct, že neznám jedno mocenské centrum, které by cíleně tímto směrem postupovalo a tahalo za jakési pomyslné nitky, ale snažím se nastínit, že existuje jedna forma řízení globalistických elit – řekněme postup společným směrem. Ale také, že formou řízení je i to, když politické elity, které mají moc to změnit, zbrzdit či zastavit, tak vědomě nečiní. Ač by mohly, nedělají to. Když mohu zasáhnout, ale vědomě to neudělám a nechám tuto škodu narůst či nechám negativní jev, aby se dokonal, tak je to svým způsobem řídící zásah.

Globalismus nemůže směřovat k demokracii, protože ta existuje jen v rámci národního státu

Martina: V tomto smyslu slova velkou proměnou může být i to, co pozorujeme, že naše elity nás postupně vychovávají k tomu, abychom věřili, že národní státy jsou pouhým anachronismem, který je třeba nahradit.

Robert Kotzian: Ano.

Martina: A tohle je jev, který by pro toto velké nahrazení hlasoval.

Robert Kotzian: Ano, protože liberály, kteří zastávají zájmy nadnárodního kapitalismu či podnikatelského sektoru, národní státy obtěžují, a progresivisté je nenávidí. A navíc zjistili, že si v tomto mohou vzájemně vyhovět, a proto se tady takto zachází s pojmem národního státu.

My bychom ale neměli zapomínat, že tak, jak se zachází s národním státem, tak se nutně zachází i s demokracií, protože ta může existovat pouze v podmínkách jednoho politického národa, tedy jednoho národního státu. Proto globalismus nemůže směřovat k demokracii.

Případné vystoupení z EU se odehraje jako v roce 1918 – prostě vyhlásíme nezávislost

Martina: Vy úplně v závěru knihy píšete, že pro progresivisty je cílem zničení západní kultury bílého muže. A sám říkáte, že řešení migračních katastrof spočívá v zásadních reformách, a jedním dechem dodáváte – a i dnes jste to říkal – že v současných podmínkách je to v podstatě nemožné. Myslíte si, že se nakonec progresivistům, ve spolupráci s liberály, podaří dotáhnout plán na zničení západní kultury do konce?

Robert Kotzian: Jak jsem říkal, nevidím do budoucna, ale rizika, která tímto hrozí, jsou opravdu značná. Domnívám se, že nám nezbývá, než se začít orientovat na to, jakým způsobem si s tím poradit v zemi, která dosud nebyla migrační pohromou tak významně či vůbec zasažena, jako je právě Česká republika.

Ten problém je totiž odlišný. My, na rozdíl od západoevropských zemí, máme komfort řešit pouze budoucnost, tedy jak postupovat, abychom předešli zavlečení migrační pohromy domů, do naší země. Západoevropské země bohužel musí řešit to stejné, ale vedle toho ještě to, co bylo migrační pohromou již do těchto zemí zavlečeno. A já jsem rád, že se tím zabývat nemusím, protože to opravdu asi není za standardních politicko-právních podmínek řešitelné, a nestandardní řešení si příliš představovat nechci.

Přesto pozoruji, že se už i v západní Evropě objevují politické síly, které uvažují o tom, jak by tento problém mohly řešit, ale mají velké potíže, protože opravdu naráží na tvrdou realitu toho, že to není snadno řešitelné. My bychom si tady toho měli být vědomi, a proto říkám, že bychom měli – společně s ostatními státy Evropské unie, které jsou v podobné situaci jako my – utvořit politický blok a brát se v tomto směru za naše zájmy.

Martina: Utvořit politický blok v rámci Evropské unie. Myslíte, že v případě, když začnou v České republice fungovat sebezáchovné mechanismy, tak bude nutné třeba vystoupit z Evropské unie?

Robert Kotzian: Já jsem v referendu v roce 2003 hlasoval proti vstupu. Přiznám se, že sám sebe jsem se několikrát ptal, jestli bych toho neměl litovat, ale vždycky jsem si nakonec odpověděl, že ne. A dnes vím zcela jistě, že toho nemám litovat.

Nicméně jakkoli si myslím, že Evropská unie nám v tomto dělá potíže, tak si myslím, že to je politicky méně reálné než usilovat o tento blok. A pokud jde o vystoupení z Evropské unie, tak bych řekl, že pokud k němu dojde, tak se to odehraje tak, jako v roce 1918 – prostě vyhlásíme nezávislost.

Podstupovat martyrium procedur, které podle primárního práva Evropské unie vedou k opuštění Evropské unie tak, jak to podstoupila Velká Británie, to se domnívám, že je bohužel nereálné. Takže doufám, že se podaří vytvořit politický blok, který si své zájmy zkrátka prosadí.

A ano, v některých případech bude na místě řešení, které zvolilo Maďarsko, to znamená, že některé absurdní předpisy prostě ignoruje a platí za to denně pokutu milion eur. Maďarsko je vlastně trestáno ne za příliš benevolentní přístup k ochraně hranic, vnější hranice Evropské unie, ale pro příliš tvrdý přístup, což je naprosto absurdní, ale je to realita.

Takže Maďarsko pokutu jeden milion eur denně platí, ale má za to zemi prakticky bez nelegální migrace. A domnívám se, že je to cena, kterou bychom měli být připraveni platit, a že za to stojí. Domnívám se, že přinejmenším za toto budoucí maďarské generace poděkují Viktoru Orbánovi, a nám by poděkovaly naše budoucí generace. Jiná cesta, domnívám se, není realistická.

Martina: Roberte Kotziane, já vám nesmírně děkuji za vaši hlubokou sondu do problému, před kterým takzvané evropské elity zavírají oči jako jeden muž. Díky moc.

Celý trojdílný rozhovor s Robertem Kotzianem o migraci, globalismu a hrozbách pro bezpečnost Evropy si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Poslouchejte nás, šiřte nás a když nás podpoříte na účtu 1010349016/2700, tak nám umožníte točit rozhovory s dalšími zajímavými lidmi. Martina Kociánová se na vás těší zase brzy.
Zatím se mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.