Německo má velký problém. O co se jedná v kauze AfD

Médii prolétla jen kusá zdůvodnění tohoto kroku BfV. Rozhodnutí je založeno na neveřejné expertní zprávě dlouhé údajně přes 1000 stran. Její kompletní obsah není znám. Přesto lze leccos zjistit. „Péče“ BfV o AfD totiž není nic nového. AfD se proti sledování BfV ve více sporech soudně bránila a rozsudky jsou veřejně dostupné.

Podstata argumentace BfV, respektive utajované expertní zprávy BfV je, což je můj odhad, založena na argumentaci Vyššího správního soudu Severní Porýní-Vestfálsko, který před rokem odmítl odvolání AfD proti rozhodnutí správního soudu. Ten konstatoval v podstatě to, co nyní veřejně hlásá BfV. Proto je zajímavé, a pro pochopení věci ve své podstatě postačující, podívat do hlavního rozsudku uvedeného soudu.

Co řekl soud

Ústředním argumentem soudu je, že AfD chápe národ v etnicko-kulturním smyslu. Tedy, že AfD jako plnoprávné členy německého národa chápe pouze etnické Němce. Slovo „kulturní“ však znamená, čímž se také AfD hájí, že příslušníkem německého národa jsou také ti, kdo se integrují, přijali německé hodnoty atd. Na to ale soud namítá, že ono „kulturní“ je jen taktika, či záminka, a že ve skutečnosti jde AfD jen o etnicitu.

Soud tvrdí, že migranty, zejména muslimské migranty a ještě více mužské muslimské migranty, AfD plošně očerňuje, což je v rozporu s lidskou důstojností. Dále vyjadřuje domněnku, že politickou koncepcí AfD je neuznávat německé občany s migračním pozadím, a zejména německé občany muslimského vyznání za rovnoprávné. AfD prý podle soudu zastává názor, že národ může být nositelem německé kultury a identity pouze, pokud do něj není začleňováno příliš mnoho „kulturně cizích“ osob.

Dále soud vytýká, že intenzita a frekvence výroků představitelů AfD o trestných činech spáchaných migranty přesahuje rámec legitimity. Jsou totiž dle mínění soudu namířeny plošně proti všem migrantům, a zejména proti mužským muslimům.

Ani AfD není bez problémů

Z mnoha dalších zdrojů lze zjistit, že někteří představitelé AfD si skutečně, jemně řečeno, nevidí do úst. Někteří například otevřeně relativizovali éru nacistického Německa. Na druhé straně, pokud je mi známo, AfD vždy proti těmto lidem jasně zakročila.

Jakoukoli relativizaci nacistické éry Německa absolutně odmítám. Je však skutečností, že AfD takové lidi přitahuje. Tomu asi nelze moc předcházet. Jde tedy především o to, s jakou razancí a důvěryhodností se s nimi AfD vypořádala. A skutečně to nemá smysl zakrývat, bylo s čím se vypořádávat, a patrně stále je.

Podstata problému

Nejdůležitější ovšem je, že v celém dění kolem AfD je převrácena příčinná souvislost. AfD je reakční stranou. Reaguje na zásadní civilizační hrozbu, kterou je – ano, je třeba to napsat – masová migrace z kulturně nekompatibilních civilizací. Je také třeba napsat, že právě ten mainstream, který jde AfD „po krku“, je za německou migrační katastrofu plně politicky odpovědný.

Ohled na tuto převrácenou příčinnou souvislost v celé kauze zcela chybí. Zatímco Angela Merkelová se před několika dny veřejně znovu přihlásila ke svému „Zvládneme to“ („Wir schaffen das“) a sklidila za to potlesk, AfD je vláčena po soudech, sledována tajnou službou a šikanována progresivisty.

Celá staletí je pojem národa stavěn do značné míry právě na „etnicko-kulturním“ konceptu. Ten třeba v našem případě zhruba říká, že historicky daným jádrem národa jsou etničtí Češi, ale přesto je vítán každý, kdo se přihlásí k našim hodnotám, avšak za podmínky, že v daném čase je poměr etnických, či již plně integrovaných (etnicitu lze nabýt), Čechů a nově příchozích přiměřený. Nebyl snad první a druhý odboj do značné míry také obranou proti pokusu o zničení českého národa v etnicko-kulturním smyslu? Skvělý příklad vietnamské imigrace a integrace v naší zemi ukazuje, že pojem etnicko-kulturního národa neznamená nepřípustnost migrace.

Ale zpět do Německa. V celém rozsudku, a vlastně v celé kauze, jde v podstatě o spor dvou pohledů na to, kdo má mít nárok žít v Německu nebo jiné evropské zemi. Na jedné straně je progresivistický pohled, který říká, že tento nárok má mít kdokoli na světě, protože je to zkrátka lidské právo. Na druhé straně je konzervativní pohled, který říká, že tento nárok patří těm, jejichž předkové v této zemi žili, budovali ji a obětovali se pro ni, a také těm, kterým to tito lidé umožní.

Z těchto dvou pohledů pak vyplývají i dvě různá pojetí národa. AfD hájí konzervativní pojetí, ale to je evidentně v rozporu s německou státní ideologií zamořenou progresivismem. Celá kauza ukazuje, že pokud se migrační katastrofa nechá dojít příliš daleko, nemusí být cesty zpět. Německo čekají těžké časy. A znovu hrozí, že do nich zatáhne i své okolí.

Autor je právník