Zpět

Sbohem pane kardinále. A děkujeme

Text 4.11.2025

Společnost, národ, Česká republika je od noci z pondělí 3.11 na úterý 4.11. chudší. Jako když z hromádky bohatství je odňata nějaká velká vzácnost, je hromádka ochuzena. A největším bohatstvím je vždy vzácný člověk. Proto je nejvíce ochuzena společnost, když z jejího středu takový člověk odejde. Kardinál Dominik Duka byl nepochybně vzácným, ušlechtilým člověkem.

Vytrvale hájil nejvyšší civilizační hodnoty. Nikoli vždy dokonale, byl skvělým člověkem, ale dokonalý je jen Bůh. Hájil je i v dobách, kdy pro něj osobně to bylo velmi nevýhodné. Proto také se stal za komunistického režimu spoluvězněm Václava Havla a jiných statečných lidí.

Komunisté ho za neotřesitelnou obhajobu zásadních principů západní civilizace nenáviděli. V současné době ho stejně nenáviděli novodobí ideologičtí fanatici, nástupci komunistů – progresivisté a někteří z jejich souputníků, označujících se za „liberální demokraty“. Jak staří, tak noví komunisté si ovšem neuvědomovali, jak svým výsměchem a agresivitou ukazují vlastní malost a zkaženost svých ideologických pseudohodnot. Nenapadlo je, že útočit na takového člověka je projevem lidské zchátralosti, dnes želbohu tak rozšířené. Dominik Duka se nikdy na jejich úroveň nesnížil, což potvrzovalo velikost jeho ducha.

Byl ve své víře v to Nejvyšší nezlomný. Nezapomenutelné jsou jeho vzpomínky: „V prvních dnech (věznění) jsem jel jednou výtahem s už déle vězněným Romem, který mi dával poučení, nevěda, že jsem kněz: Vole, modli se, nebo se tady zblázníš…! Pro mne bylo vězení na Borech druhým noviciátem, ověřil jsem si, že když je člověku nejhůře, je Bohu nejblíže.“

Člověk samozřejmě nemusel vždy souhlasit se vším, co Dominik Duka říkal a dělal. Na některé věci mohl mít i opačný názor. To je normální. Ale přehlížet přitom jeho lidskou, duchovní ušlechtilost, statečnost a nejvyšší hodnoty, které bránil, mohl jen člověk slepý, zaseknutý do svých ideologií či iluzí o sobě samém, člověk zlý a nenávistný. Jeho nepřátelé tak nechtěně ukazovali svou nízkost – a kardinálovu velikost. Kardinál Dominik Duka se zcela zaslouženě dočká mimořádné pocty. Spočine u králů a císařů v kapli sv. Víta ve svatovítské katedrále.

Nezapomenutelnými jsou také jeho úvahy o lidském osudu a pravém štěstí, ve kterých hovořil o nejdůležitější podstatě, o tom, že hluboký pocit spokojenosti, který je jediným trvalým základem pro skutečné, trvalé štěstí, pramení vždy z toho, co dáváme a ne z toho, co dostáváme. Neboť z toho, co dostáváme, pramení falešná, umělá napodobenina štěstí, která je prchavá, chvilková, a poté co vyšumí, vede k ještě hlubší touze dostávat. Dodnes mi zní v duši jeho slova ze začátku devadesátých let, jak důležité je si pamatovat, že všechna temná mračna jsou jen dočasná.

Děkujeme Vám, vážený a milý pane kardinále, za to, že jste byl tady s námi. Za to, jaký jste byl, že jste jasně ukazoval cestu k lepší, šťastnější a laskavější společnosti. Ke společnosti, kde bude mnohem méně sebestředných, nenávistných fanatiků, a mnohem více Dominiků Duků. S hlubokou úctou děkujeme.

Všechny příspěvky s Ladislav Henek

Diskuze:

Napsat komentář k „Ivana FormánkováZrušit odpověď