Zpět
Text
Přehrát
Všechny příspěvky s Hana Landová
Výstavbu zakázat, či znemožnit – nástroje, které zatím poskytuje české stavební právo
„Postav dům, zasaď strom, zploď dítě,“ říkávali naši předkové. A to, co se jim zhusta dařilo, je pro nás ve všech punktech často nedosažitelné. Stromům a dětem se dnes věnovat nebudeme, to si necháme do jiných dílů. Možnost postavit v současné době dům – či spíše nemožnost – hovoří za vše. A nebuďme maximalisté, nereálná je pro většinu lidí i představa, že by si ve velkých městech pořídili třeba garsoniéru, a když už nějaký ten starší domek, či byt mají, protože se zadlužili na celý život, nebo něco zdědili, tak se v budoucnu rýsuje pravděpodobnost, že to s jejich vlastnictvím a správou bude velmi komplikované. Václav Havel svého času řekl, že komunisté pro lidi dokázali postavit jen králíkárny – a taková dvoupokojová králíkárna v současnosti stojí v Praze tak osm milionů korun. A tak se nabízí otázka, zda se v blízké budoucnosti najde tak odvážná vláda, která by nás, králíky, alespoň někde ubytovala.
Naposledy jsme s mým dnešním hostem mluvili před rokem a půl – k vaší velké spokojenosti, milí posluchači – tehdy byla v roli předsedkyně Odborné sekce územního a regionálního rozvoje Hospodářské komory České republiky, a varovala před možnými katastrofálními dopady nové evropské směrnice o energetické náročnosti budov na vlastníky nemovitostí. Dnes je tady v nové roli vládní zmocněnkyně pro zavedení novely stavebního zákona. Hana Landová je mým i vaším dnešním hostem.
Martina: Paní Hanko Landová, proč se v minulých letech stal z bytů nedostupný luxus? Ještě je potřeba zmínit, že především ve velkých městech, nebo v lokalitách, kde je práce, jsou byty téměř nedosažitelné. Máte na to odpověď?
Hana Landová: Odpověď by mohla být velmi obsáhlá a samozřejmě ji mám, ale nemám na to jen jediný lék, těchto léků by mělo přijít trochu víc. Ale stalo se to v důsledku jednak příliš složitých povolovacích procesů, takže nové byty prostě nevznikají, na trhu je velká poptávka a malá nabídka, takže neexistují byty, které by se daly koupit, pronajmout, nebo jinak doručit lidem. Ve velkých městech je to především proto, že povolovací procesy jsou strašně složité, trvají moc dlouho a jsou neprostupné a neprůchodné.
České stavební právo dneska bohužel funguje tak, že stavební produkci spíše brání, než aby ji podporovalo. Nedává pravidla pro to, jak stavět, ale dává spoustu nástrojů pro to, jak výstavbu vlastně zakázat. A tak samozřejmě tam, kde je velká poptávka a malá nabídka, to vede k nedostižným cenám. A akumulovaly se nám tady další vlivy, jako zvyšování požadavků na stavby, například rozmach požadavků různých orgánů, které nebyly koordinovány, takže si spousta požadavků vzájemně protiřečí a nejdou splnit, takže povolovacím procesem nejde projít.
Ministerstva chtějí nasávací a odvětrávací otvor deset metrů od sebe, což by zakázalo otevřít okno
Martina: Je to nějaký účel, nebo byl, abychom nestavěli, abychom nestavěli nové bydlení, aby se nestavěly veřejné budovy? Protože jestliže v Praze měly změny územního plánu trvat šestnáct let, a dalších šestnáct let samotná povolení, tak když se člověk chce stát stavařem, tak má šanci za celý svůj produktivní život postavit jednu stavbu.
Hana Landová: V podstatě to tak dneska je. Já nevím, jestli to byl účel, nebo nešťastná shoda okolností. Faktem je, že u nás existuje spousta ministerstev, spousta rezortů, a každý do stavebnictví nějakým způsobem vstupuje a hovoří, ale za celou dobu od revoluce je tady nikdo nekoordinuje, takže dneska nikoho netrápí, jestli je soubor požadavků aplikovatelný do praxe.
Dám jeden příklad za všechny: v nedávné době se aktualizovaly prováděcí vyhlášky požadavků na větrání, a ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo pro místní rozvoj ve svých předpisech stanovily tak odlišné požadavky, že to nejde naplnit. A zase jeden příklad za všechny: jedním z těchto požadavků bylo například, že otvor, kterým se nasává nový vzduch pro obytný, nebo jiný vnitřní prostor, a otvor, kterým se zase vzduch vypouští, aby se obnovila kvalita vzduchu, měly být na fasádě od sebe vzdáleny minimálně deset metrů, což v praxi znamená, že by se zakázalo otevírat okna, protože otvor je i okno, a to ze své podstaty nedokáže rozlišit mezi nasávaným a vypouštěným vzduchem.
Martina: Z toho, co říkáte, je markantní, že je to stonožka, a žádná noha neví, co dělá druhá. Nemůžu ani říkat, že levá ruka neví, co dělá pravá, protože to by bylo ještě docela dobré skóre. Čím to, že máme tak zbytnělý aparát? A ještě zmíním, že naší nezdolné a neprůstřelné administrativy si všimli i v Evropské unii, jak jste mě informovala, a někdy v prosinci Evropská komise vydala zprávu, že u nás máme velmi zbytnělou byrokracii. A když matka byrokracie říká, že to je moc i na ni, tak by mě zajímalo, jak jsme k tomu dospěli? A co se s tím dá dělat, kromě rušení, vyhazování, nebo nevím co?
Hana Landová: Dospěli jsme k tomu postupně. Každý rezort, třeba ministerstvo životního prostředí, v rámci pokynů z Evropské komise, nebo i v rámci aktualizace z vlastní iniciativy, vyrábí dlouhodobě dílčí požadavky, a ne vždy si úředníci uvědomí, že jsou to požadavky na stavby.
Takže třeba ministerstvo životního prostředí vyrobilo požadavek na osvětlení veřejného prostoru, což nějakým způsobem požadavek na stavby je, protože se to týká technického zpracování veřejného osvětlení, týká se to umisťování lamp, týká se to řešení veřejného prostoru jako takového, nebo MPO, ministerstvo průmyslu a obchodu, dává požadavky na energetickou náročnost staveb, a každý sleduje vlastní cíl, aniž tuší, že tentýž požadavek z jiného úhlu pohledu už aplikuje jiné ministerstvo. Není tam nastaven žádný mechanismus, kde by na jednom místě seděl někdo, nějaký projektant, který ověřuje, jestli jsou různé požadavky vzájemně slučitelné. Je to dlouhodobý proces, kdy se postupně každý rezort rozbíhá z cesty k výstavbě svou vlastní cestou, a tato věc se větví a narůstá a bobtná.
Martina: A obětí jsou stavebníci, ale i lidé, protože toto všechno pravděpodobně nebývale zdržuje bydlení.
Hana Landová: Je to přesně tak. To všechno se potom sčítá v nákladech, to všechno se sčítá v penězích, které ve finále zaplatí člověk nejenom v investici, když si byt, dům, chce pořídit, koupit, nebo pronajmout, a to v ceně nájmu, ale potom i v provozních výdajích.
Povolení stavby z mobilu na houbách skončilo podatelnou, která neumí spočítat ani vlastní spisy
Martina: Já posluchačům slibuji, že se posléze budeme věnovat i směrnici o energetické náročnosti budov, které jsme trochu divoce říkali „Vyvlastnění 2.0“, a tomu, jak jsme s tím daleko. Ale teď bych se ještě chtěla věnovat přece jenom novele stavebního zákona, protože jste vládní zmocněnkyně, a tudíž pravděpodobně považujete nový stavební zákon za lék na současnou situaci, nebo alespoň, řekněme, nějakou medicínu. A zmíním ještě důležitou věc, a to, že nás měla spasit digitalizace. Celá jedna strana si na digitalizaci stavebního řízení postavila své promo do voleb, a pak celá tato věc vyvanula, skončila fiaskem – a zde stopa Járy Cimrmana i pana Bartoše mizí. Protože já jakožto volič se nedozvídám, co se s digitalizací děje dál. Funguje, nefunguje? Bude fungovat? Bude s ní novela stavebního zákona počítat? A je postavena na tom, že funguje? Jak to vlastně je?
Hana Landová: Tehdejší novela byla nešťastná. Já jsem se tehdy, ještě předtím, než se spustila, to snažila pro pochopení ilustrovat: Kdysi, před zahájením zpracování digitalizace, pan Bartoš v roli ministra avizoval, že si stavebník, až půjde do lesa na houby, vezme mobil, z mobilu podá žádost o povolení stavby, a daný úředník si to zase jinde na mobilu rozklikne a povolení potvrdí, a že to všechno bude fungovat. Už z toho bylo patrné, že si zřejmě zadavatelé neuvědomili, jak složité stavební řízení je: projektová dokumentace, rozsah výkresů, rozsah podkladů, který dneska existuje, do mobilu nevměstnáte, v mobilu si je neprohlédnete, a z mobilu takovouto dokumentaci nepodáte. To samo o sobě vyvanulo právě v tom, že digitalizace vůbec nepočítala s existencí dotčených orgánů. Takže vůbec nepočítala s tím, že do toho promlouvají třeba hasiči, nebo právě ti, kdo chrání stromy, přírodu, a tak dále, a v podstatě vznikla jakási podatelna, která by měla evidovat řízení. Nešťastným způsobem je to skutečně jenom elektronická, nikoli digitální podatelna, takže funguje s PDFkami, nefunguje digitálně, jako jsme zvyklí.
Dneska, když píšete dokument ve Wordu, tak pracujete s textem, ale pokud si koupíte tištěné noviny, tak se vám s tím textem nepracuje dobře. Obdobným způsobem byla nastavená ta podatelna. Je to elektronická podatelna, aniž by třeba uměla sama od sebe počítat počty provedených úkonů, počty řízení. Neumí sledovat termíny, neumí sledovat lhůty, je to jenom jakýsi elektronický nástroj, který ani neumí řádně spočítat evidenci. Nicméně, s ohledem na to, že byla nějakým způsobem rozšířena, a úřady s ní dneska pracují, tak si tato novela neklade za cíl, že by to bez přípravy nahradila nějakým nevyzkoušeným systémem, ale říká, že tento digitální nástroj zůstane teď zachován do té doby, než se podaří nastavit a odzkoušet skutečně v praxi něco, co bude fungovat. Nedokážeme teď identifikovat, jestli to bude za dva roky, nebo za tři roky, dáváme si cíl do roku 2030. A samozřejmě nástroj, který dnes nijak nepomáhá vlastně ani stavebníkům, ani úředníkům, bude muset být do nějaké doby nahrazen.
Martina: To je otázka na okraj: máme představu, kolik nás tento zmetkový produkt stál?
Hana Landová: Analýzy stále probíhají.
Martina: To je mnohoznačné.
Hana Landová: Analýzy stále probíhají, ale je to řádově několik set milionů korun.
Martina: Dobré vědět.
Hana Landová: Rozhodně to nebylo oněch avizovaných 20, 30 milionů korun. Mě spíš mrzí, že tyto prostředky, které byly do tohoto systému investovány, nepomohly ke zjednodušení práce, ale byly vynaloženy vniveč.
Martina: Ano, a budou muset být vloženy nové, abychom se někam posunuli.
Hana Landová: Přesně.
Poprvé po revoluci má zákon chránit potřeby lidí, ne jenom přírodu, historii a kulturní památky
Martina: Vy jste řekla, že tehdejší novela stavebního zákona byla nešťastná. Předpokládám, že když jste vládní zmocněnkyní pro novelu stavebního zákona, tak novelu novely považujete za šťastnou. Co přinese tato novela nám lidem? V čem nám uleví?
Hana Landová: Tato novela je komplexní novelou. Na to, co má dnes stavebnictví za nemoci, nejde aplikovat jedna pilulka, ale potřebujeme opravdu soubor opatření, aby se to trochu dostalo do podoby, ve které jsou lidé, stavebníci, schopni přežít, jsou schopni žít, a jsou schopni v tom reálně fungovat. Takže asi největší změnou je, že poprvé po revoluci má tento zákon chránit potřeby lidí. Dnešní stavební zákon ochraňuje, a dává si za cíle chránit přírodu, chránit historii, kulturní památky, a tak dále, ale nikoliv samotný obsah, výstavbu pro potřeby bydlení, pro potřeby práce, pro potřeby podnikání, vzdělávání, a prostě pro život lidí. Takže první novinkou je, že se stavební zákon bude zaměřovat na to, aby ochraňoval a dával pravidla pro výstavbu jako takovou.
Nový filozofický pohled znamená, že stavební zákon nebude nástroj k tomu, jak zabránit výstavbě, ale bude informovat ty, kteří stavět chtějí, co mají dělat, aby stavět mohli. Kam mají jít, kde mají stavbu umístit, aby dostali povolení, a dává jim k tomu spoustu návodů.
Dneska, když připravujete nějaký projekt, tak musíte oběhat spoustu úřadů a ptát se, co by si tak představovali, že jim máte předložit za dokumentaci, ale tato novela zavádí takzvanou předběžnou informaci. Ta zintegruje dotčené orgány, takže třeba památková péče bude součástí jednotného úřadu rozvoje území, a oni budou vědět, co po vás mají chtít, a dopředu vám řeknou, jaké dokumenty si máte připravit, aby stavba mohla být povolena. Anebo vám také řeknou, že například v území Národního parku Šumava se prostě mrakodrap postavit nedá a že ať tam přinesete cokoli, tam vám to prostě nepovolí. Ale budete dopředu vědět, jak dlouho řízení bude trvat, a co máte přinést za dokumenty.
Jednou z takových nenápadných, ale užitečných úprav je třeba i to, že se projekt bude posuzovat ke dni podání žádosti. Dneska žijeme v podivném světě, kdy se předložený projekt posuzuje ke dni vydání rozhodnutí. Ale když dané řízení trvá třeba deset let, a mezi tím se vám dvakrát, třikrát, čtyřikrát změní pravidla, tak výsledkem je to, že když se k tomu stavební úřad konečně dostane, tak vás znovu vyzývá, že máte tohle špatně, tamto špatně, a máte to znovu opravit, přeprojektovat, znovu projednat s dotčeným orgánem, a přinést nová schválení.
To samozřejmě zatěžuje jak dotčené orgány, tak stavební úřady, stojí to spoustu peněz, stojí to spoustu kapacit projektantů, a stojí to i čas a energii stavebníků i úřadů. A dneska se řekne, že to stavební úřad posuzuje ke dni podání, a pokud se povolování nějakým způsobem prodlouží, tak už nebudete znovu obíhat ty úřady, a nebudete znovu překreslovat dokumentaci.
Bazén dnes povoluje jinak úřad v Pardubicích, a jinak v Táboře, vzorová rozhodnutí to mají srovnat
Martina: Stěžejní filozofií reformy jsou vlastně tři slova: Jedno řízení, jeden úřad, jedno rozhodnutí. Je to velmi líbivé, ale pokud z nás budou hovořit zkušenosti, tak už nám několik vlád slibovalo, jak zjednoduší podání daňového přiznání – a víme, jak je to jednoduché – a jak už jsem tady zmiňovala, ti, co tvrdili, že internet je jejich moře, vlastně ani nevěděli, jak stavební novela bude fungovat. Nestane se teď i z tohoto pouhá replika, která bude líbivá, ale do praxe uvedena nebude?
Hana Landová: Já doufám, že ne. Vláda 13. 4. schválila vznik implementačního týmu, který už dneska připravuje propsání do praxe. Takže se připravuje postup, jakým způsobem vznikne jednotná stavební správa, jak se přestěhují úředníci, jakým způsobem bude fungovat vydávání povolení, připravují se vzorová rozhodnutí, vzorové postupy tak, aby se každý v daném území mohl i někam podívat a přečíst si, jak rozhodnutí bude vypadat. A úředníkům by to mělo usnadnit práci, a pokud budou pracovat už s připraveným textem, tak se jim v tom bude postupovat efektivněji a rychleji. Ale my nemáme v úmyslu text zákona opustit v okamžiku, kdy ho schválí Sněmovna. On se musí naplnit i prováděcími předpisy, musí se naplnit lidsky a kapacitně, rovnou po schválení budeme spouštět školení, přípravu dokumentů, návodů, aby se v tom každý vyznal, a abychom se zbavili toho, že bazén povoluje jinak stavební úřad v Pardubicích, a jinak stavební úřad v Táboře.
Martina: Připusťme, že se to opravdu zjednoduší, že nám najednou bude stačit jedno razítko, čekání na změny územního plánu a povolení stavby nebude trvat 32 let. To znamená, že pak najednou bude spousta staveb, mnoho developerských projektů, ale omezené množství stavebních firem. Nemůže se stát, že bude jejich nedostatek, čímž se bude stavba znovu prodražovat?
Hana Landová: Tak někteří o tom hovoří už delší dobu, že je třeba stavební kapacity nějakým způsobem plánovat a korigovat. Stát se to může, ale právě i v tomto smyslu je novela nezbytná. Problém dnešního stavu je, že nedokážete plánovat kapacity, ani výrobu stavebních hmot, přípravu objednávky. Pokud máte nepředvídatelné stavební řízení, kdy jednou doběhne za osm let, jednou za devět, tak je příprava projektu v čase tak nepředvídatelná, že se s tím nedá pracovat. Smyslem je vědět, že do roka dostanu povolení na bytový dům, a v některých případech tato novela umožní dostat celé povolení, bez předchozích obíhaček, na rodinný dům třeba do 30 dnů jako první úkon v řízení. Takže smyslem je umět plánovat přípravu staveb tak, aby byly plánovatelné i kapacity stavebních firem, a i výrobců stavebních hmot. Takže když bude mít cihelna pravidelný odběr nějakého množství cihel, bude se jí lépe plánovat výroba, nebude docházet k zastavení činnosti, jejíž obnova, znovuuvedení cihelny v život trvá měsíce, není to otázka jednoho dne, nebo jedné hodiny, a stojí velké množství finančních prostředků. Takže potřebujeme předvídatelný proces.
Vodovod je veřejným zájmem, dům, do kterého vede, nikoli, a tuto disbalanci má novela odstranit
Martina: Výstavba bytových projektů nad 10 000 m² hrubé podlahové plochy má být podle novely ve veřejném zájmu. A tady mnozí spekulují nad tím, zda tato novela nejde na ruku především velkým developerům. Ano, my tady plédujeme za výstavbu bytů, ale zároveň veřejný zájem může také znamenat vyvlastňování půdy, nebo změny územního plánu způsobem, který třeba ochranářům přírody bude trnem v oku?
Hana Landová: Tady se ve veřejném prostoru mísí dva pojmy, je to veřejný zájem, a vyvlastňovací titul. Novela přináší veřejný zájem, který identifikuje s ohledem na využití území už územní plán. To znamená, jakékoliv nové určení územním plánem k nějakému typu výstavby to už podle této novely jako celku bude fungovat jako vyjádření veřejného zájmu. Spousta zákonů dneska stanoví veřejný zájem třeba na ochranu dřevin rostoucích mimo les nebo na ochranu kulturních památek. Ale stavební zákon a výstavba jako veřejný zájem nikdy chráněny nebyly, takže tam vznikala disbalance při porovnávání veřejných zájmů. Třeba vodovody jsou už dnes ve veřejném zájmu, tedy už před novelou, ale už nikoliv dům, do kterého daný vodovod vede, tak z toho je patrno, že vzniká podivná situace, kdy mohu postavit vodovod, ale nemám stejnou zákonnou ochranu i pro dům, do kterého vodovod vede, ale vodovod jako takový bez domu nedává smysl. Takže novela odstraňuje tuto diskriminaci výstavby z legislativního prostředí.
Co se týče projektů nad 10 000 m², tak ty se stávají vyhrazenými stavbami. To samo o sobě neznamená, že je lze vyvlastnit, ale musel by být splněný ještě další krok, musel by být určen titul. Takže by například v zákoně o strategických stavbách státu musela být určena konkrétní lokalita. Kdyby stát třeba řekl, že na tomto státním pozemku a sousedícím pozemku budeme stavět byty pro vojáky, a je ve veřejném zájmu, že tady tato výstavba pro naši obranu má vzniknout, tak pak by už vznikl soubor podmínek pro vyvlastnění, a tam by mohlo k něčemu takovému dojít.
Novela jako taková žádným soukromým developerům žádné výhody nedává. Developer je ve smyslu stavebního zákona každý stavebník, kdokoli, kdo staví, takže je to i třeba Správa Národního parku Šumava, která je developerem projektu, když si bude chtít postavit svůj dům. Třeba i obec, která bude chtít postavit školku, nebo radnici, je taky v takovém případě developerem. Každý stavebník je jiným slovem developer. A novela dává pravidla tomu, jak se mají stavět domy, jaké podmínky musíte splnit při výstavbě konkrétní stavby, a nerozlišuje mezi tím, kdo ji staví.
Základ novely prošel Legislativní radou vlády už v roce 2021, nové jsou úpravy územního plánování
Martina: Když se podívám na kritické hlasy, které doprovázejí na svět příchod této novely, tak jsem se dočetla: „Tato novela byla předložena jako poslanecký tisk, bez standardního připomínkového řízení.“ Úplně tomu nerozumím, ale vy nám to určitě vysvětlíte. A pokračují: „Mění nejen stavební zákon, ale cirka 42 dalších zákonů. Je to de facto nový zákon bez řádné odborné přípravy. Neproběhlo mezirezortní připomínkové řízení, neexistuje posouzení Legislativní rady vlády, ani kvantifikace dopadu na rozpočet.“ Vzhledem k tomu, že dodnes neexistuje dopadová studie celého Green Dealu na Evropu, tak mě to nepřekvapuje, ale přece jenom, pokud vy tady plédujete za novelu, tak je na těchto výhradách něco pravdy?
Hana Landová: Něco pravdy na tom je. Tato novela byla skutečně podána jako poslanecký návrh v prosinci loňského roku. Vítězové voleb tak reagovali, nebo se snažili doručit svůj volební slib, že stavební právo zrevidují okamžitě, ihned, rychle, a konečně udělají něco proto, aby se tady dalo stavět, a nejenom abychom pouze hovořili o tom, jestli se stavět dá, nebo nedá. Nicméně obsah tohoto konstatování je trochu nepřesný. Tato novela je založena na původním návrhu Kláry Dostálové, která to tehdy předkládala jako ministryně pro místní rozvoj po dvouletém přípravném procesu – už tehdy za jejího volebního období, včetně několikanásobného, nebo několikakolového jednání v legislativní radě vlády – takže to je základ této novely.
A k tomu se připojují další úpravy, které přinesl čas a které se od té doby řešily v různých pracovních skupinách ministerstva pro místní rozvoj v uplynulých šesti, sedmi, osmi letech. A tato novela přináší – kromě toho, co už tady bylo prověřeno v tom roce 2021 – ještě další části, například úpravy v územním plánování, nad kterými byla nalezena shoda v rámci již uvedených pracovních skupin.
Ale když jsem hovořila třeba s paní Vinklárkovou z Arniky, tak ona potom říkala: „Ano, nad těmito věcmi, které tam jsou zapracovány, shoda byla. Ale my jsme chtěli ještě další věci, a ty tam nejsou.“ Ale samozřejmě ty, nad kterými shoda nebyla, tak tam zapracovány nejsou, protože to by, v uvozovkách, tato novela dlouhodobě nemohla unést.
Martina: Ale když se vymezuje Česká komora architektů, nebo Komora autorizovaných inženýrů a techniků, tak mě jako laika znepokojuje, že říkají, že nebylo připomínkové řízení, není posouzení dopadů. Co s tím?
Hana Landová: Posouzení dopadů je, novela už předtím měla RIA, a my RIA aktualizujeme, ale neděláme ukvapené závěry nad některými proklamacemi, které běží v mediálním prostoru. My si prostě ta čísla ověřujeme. Takže aktualizovaná RIA, která byla předložena v roce 2021 na současné ceny, na současné částky, existuje, je součástí práce v implementačním týmu, probíhá pod dozorem všech rezortů, a probíhá za účasti ekonomů, kteří se na to specializují, kteří RIA ve skutečnosti provádějí.
Mezirezortní připomínkové řízení – včetně toho, že jsme zohlednili v komplexním pozměňovacím návrhu spoustu podnětů od architektů a od autorizovaných inženýrů – proběhlo ve zrychleném režimu, a máme usnesení, nebo jednomyslnou shodu vlády ze 13. 4. nad textem komplexního pozměňovacího návrhu: bez výhrad a bez rozporu s rezorty. Takže tyto výhrady beru trošku jako mediální humbuk, protože členy pracovních skupin, ze kterých tento návrh vycházel, byli samozřejmě zástupci všech těchto organizací, včetně autorizovaných inženýrů. A když se dívám třeba na vyjádření šéfa Komory architektů z poslední doby, tak říká: „Když se pořád schází mezirezortní skupiny, a ve finále není žádný výsledek. Novela jde obsahově správným směrem. To, že tady se bavíme o procesu, je sice pravda, ale obsahově to podporujeme, ale hlavně už to, prosím, schvalte.“
Čtvrtina stavebních úřadů má nula nebo jednoho úředníka a třetina lidí míří do důchodu
Martina: Reforma mimo jiné počítá s přesunem agendy z obecních stavebních úřadů na nové úřady rozvoje území. Svaz měst a obcí upozorňuje, že to zasáhne přes tisíc obecních úředníků, a zásadně to změní dostupnost agendy v menších obcích. Nevzniknou nám tedy další úřady, velké přesuny a ve výsledku lidé budou na úřady rozvoje území jezdit desítky kilometrů?
Hana Landová: Tak Svaz místních samospráv má nějaký dokument, kterému říká „analýza“, která má upozorňovat na tato možná rizika. My jsme od nich bohužel tuto analýzu nedostali, takže nám zatím nebylo umožněno ověřit ta data, základy, ačkoli jsme o to několikrát žádali. Situace se má tak, že Česká republika má dnes asi 650 stavebních úřadů pro zhruba 6 500 obcí, takže zhruba 10 procent obcí má svůj stavební úřad, respektive má na starosti provádění agendy, kterou jim stát v přenesené působnosti svěřil, aby se prováděla. Současně platí, že zhruba 25 procent úřadů je dlouhodobě personálně poddimenzováno, to znamená, že je tam nula, nebo jeden úředník. V těchto úřadech se agenda, kterou jim stát přenesl, neprovádí, protože ji prostě nemá kdo dělat. Tento systém dál trpí tím, že zhruba jedna třetina úředníků na úřadech chce odejít, nebo odejde do důchodu, protože je v důchodovém, nebo předdůchodovém věku. Takže dnešní stav dlouhodobě směřuje k poklesu schopnosti úřadů dávat produkty, které dodávat mají.
Nový úřad má převést tyto úředníky pod jedno IČO tak, aby mohli sdílet pracovní kapacity a aby ten, kdo má kvalifikaci, náročnou kvalifikaci stavebního úředníka, neměl v odpoledních hodinách agendu známek pro psy, nebo vydávání známek na popelnice, a hlavně bude mít možnost věnovat se stavební agendě třeba pro jiná území, takže tyto úřady budou schopny sdílet odborné a personální kapacity. Kromě toho tato novela přináší zásadní redukci počtu procesů a také redukci co do obsahu a rozsahu toho, co úřad přezkoumává. Dáváme jasnější hranici mezi to, za co odpovídá projektant, co je odpovědnost projektanta, a co je podrobnost projektu, a co by měl ten úřad kontrolovat. Takže dneska je situace taková, že úřady nevykonávají ty povinnosti, které jim stát dává, nebo nikoli plošně. Ale stát prostě potřebuje – když dává nějaká pravidla, a od stavebníků čeká, že je budou plnit – aby pro to připravil systém. A to je cílem této reformy, aby se to stalo.
Malý bytový dům do čtyř pater by od roku 2028 mohl mít povolení do třiceti dnů od podání
Martina: Hano Landová, když připustíme, že novela skutečně zrychlí povolení změny územního plánu, zrychlí povolení stavby z let třeba na měsíce, tak za jak dlouho se to může projevit na dostupnosti bydlení a cenách? Je to běh na desítky let? Nebo už teď třeba mohou posluchači alespoň doufat, že se jim uleví, že si jejich děti budou v budoucnu moct pořídit bydlení?
Hana Landová: Není to běh na desítky let, ale není to běh ani na týdny, ani na měsíce. To si musíme otevřeně přiznat. Nicméně tato novela má pro široké území platit od 1. 1. 2028, což znamená pro dostupnost bydlení poměrně dobrou zprávu. My jsme právě, i s dohodou s Komorou architektů a s Komorou autorizovaných inženýrů, ale také v dohodě se Svazem měst a obcí, v rámci jednoduchých staveb umožnili výstavbu takzvaných jednoduchých, nebo malých staveb, nebo staveb pro bydlení malého rozsahu, což má zhruba parametry 4 patra, 500 metrů čtverečních zastavěné plochy. Jsou to malé bytové domy, které jsou zařazeny do jednoduchých staveb.
To znamená, že pokud třeba budou mít souladné vyjádření i dotčených sousedů, a přinesou dobře připravený projekt od 1. 1. 2028 na úřad, tak můžou povolení dostat takzvaným prvním úkonem v řízení do 30 dnů. Takže z mého pohledu – s ohledem na to, že jsme skutečně odbourali zdržení na dotčených orgánech, zjednodušili jsme dokumentaci, a vytvořili jsme poměrně přehlednou a jednoduchou strukturu u menších bytových domů, a je i jednodušší povolování, co se týče požární bezpečnosti, kdy v těch opravdu jednoduchých bude dokonce stačit autorizovaný projektant, a tak dále – věřím, že toto zjednodušení a odbřemenění umožní tuto výstavbu poměrně rychle. U větších bytových projektů zase tato novela umožňuje, že se začnou povolovat v tomto zjednodušeném, nebo ve zrychleném povolování s menší procesní náročností od 1. 1. 2027, takže i tyto stavby by mohly vznikat už někdy od poloviny roku 2028.
Martina: Budeme to sledovat, budeme vás kontrolovat, a věřím, že se nad tímto tématem ještě znovu sejdeme, protože to, co říkáte, zní hezky, ale všichni víme: „Šedivá je teorie, zelený strom života.“ Tak uvidíme, jestli se skutečně velkým městům a jejich obyvatelům uleví.
Celý rozhovor s vládní zmocněnkyní pro implementaci stavebního práva Hanou Landovou o novele stavebního zákona, dostupnosti bydlení a budoucnosti stavebních úřadů si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme. Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Diskuze: