Macinka se neboji akce, neboji se reagovat už dvě hodiny pote, co Nývlt na Hradě dostal notičky a rozkaz, aby vytvořil další ustavni krizu.

Aleš Borovan: Trestní zákoník, § 182 Porušení tajemství dopravovaných zpráv:

1. Kdo úmyslně poruší tajemství

b) datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

2. Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch

a) prozradí tajemství, o němž se dozvěděl z písemnosti, telegramu, telefonního hovoru nebo přenosu prostřednictvím sítě elektronických komunikací, který nebyl určen jemu, nebo

b) takového tajemství využije…

Tak to su zvědavy, jestli budu mět Motorysti kule na to, podat trestni oznameni na Loutkovodiča.

Filip Turek: „Pan prezident by neměl zveřejňovat soukromou korespondenci. Je to jedna z největších prasáren, co může někdo udělat.“

Petr Macinka: „Já se nezlobím na pana Koláře, přítele po boku pana prezidenta, za to, že zveřejnil konverzaci, kterou jsem si s ním psal. Psal jsem to s vědomím, že k tomuto kroku může dojít a že je nějaká pravděpodobnost, že to zveřejní.“

Podle názoru Petra Macinky nejde o ojedinělý případ a podobný postup ze strany Kanceláře prezidenta republiky se již opakoval. „Není to poprvé, co Kancelář prezidenta republiky tímto způsobem přistupuje ke zveřejňování věcí, které nejsou určeny ke zveřejňování,“ uvedl.

Petr Markvart: Když v říjnu 2012 vystřelil v Chrastavě jakýsi pošuk na prezidenta Klause několik airsoftových projektilů a prezident si dovolil reagovat slovy, že příčinou útoku je nenávistná atmosféra v uměle rozeštvávané společnosti, nazval ho za to tehdejší poradce premiéra Nečase, Roman Joch „ufňukanou kremlofilní bábou“.

Když v lednu 2026 dostane jakýsi neoficiální poradce prezidenta Pavla kritickou SMS místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí, je to hned nebezpečné vydírání a trestní oznámení. Jak by asi Roman Joch dnes nazval prezidenta – hrdinu, který si to už (pro někoho) odpracoval?

Miloš Zeman: Trestní zákoník jednoznačně definuje trestný čin vydírání jako vyhrožování za použití násilí, pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy. Známý právník Tomáš Sokol tvrdí, že z tohoto důvodu Macinkův materiál určený poradci prezidenta není trestným činem vydírání. A já tento názor sdílím.

Vidlák: Tak nám prezident svolal nenadálou tiskovku (těsně předtím, než odletěl na soukromou cestu do zahraničí) a na ní nám celý rozhorlený oznámil, že ho Petr Macinka strašlivě vydírá kvůli Turkovi. V obličeji byl zelený jako Babiš při tiskovce o Vrběticích, jeho pověstný klid a řád byl tentam, nepřipustil žádné dotazy a poté, co přečetl své vyjádření, odešel (a pak odletěl) neznámo kam.

A ještě jeden postřeh… všimněte si, že Macinka si nepíše s prezidentem, ale s přítelem po boku. To je skutečný prezident. Nikoliv ta jeho guma.

Hele, Hrade! Je pravda, že prezident s chotí odjel na „soukromou dovolenou“ do Španělska a bydlí tam v resortu, jehož spolumajitelem je ukrajinský Andrij Jermak, který byl odejít kvůli korupci v armádních zakázkách?

Já jen… že by se tím všechno vysvětlilo…

Ivan Hoffman pro Radio Universum: Obsedantní ukrajinská potřeba zvolit mezi Ruskem a Západem způsobila státní převrat, občanskou válku proevropského ukrajinského západu s proruským ukrajinským východem, a nakonec zástupnou válku kolektivního Západu s Ruskem prostřednictvím Ukrajinců. Profitovat mohli Ukrajinci pouze z neutrality. Volbou jedné strany zvolili konfrontaci, jejíž důsledky jsou bída, rozvrat, masová emigrace, a ztrátu ukrajinského východu s tím, že zbytek Ukrajiny bude neutrální, anebo nebude.

Deník TO: Kauza údajného čínského „agenta“, který měl v České republice sbírat informace o tuzemských politicích a jejich vztazích k Tchaj-wanu, vyvolává řadu pochybností i podezření z účelového vykonstruování celého případu.

Veřejnost nezná konkrétní důkazy, které svědčí o tom, že čínský občan Jang I-min pracující v ČR pro velké čínské noviny prováděl na našem území neoprávněnou činnost pro cizí moc. Popisované jednání dané osoby se ale nápadně podobá běžné práci zahraničního novináře. Z dostupných informací vyplývá, že sledoval veřejné aktivity českých politiků, zajímal se o jejich postoje k Tchaj-wanu, sbíral informace z otevřených zdrojů a navazoval kontakty v politickém prostředí.

To jsou činnosti, které jsou pro zahraniční novináře naprosto normální. Zahraniční korespondenti po celém světě dělají totéž: mapují politické prostředí, sledují zahraniční politiku hostitelské země a analyzují postoje jednotlivých aktérů. Taková činnost je nejen legální, ale je podstatou novinářské profese.

Marek Stoniš na Deníku TO: Prezidentovi, který se rozhodl po volbách sám sebe nominovat do role vůdce protivládní opozice (opozice sněmovní je marginální a směšná) a jejich výsledky de facto přepsat, k tomu teď ideálně posloužily SMS zprávy předsedy Motoristů sobě a ministra zahraničí Petra Macinky, které včera poslal prezidentovu příteli po boku Petru Kolářovi.

Jejich obsahem, když je čteme bez emocí, je standardní politický obchod – vláda prostřednictvím Petra Macinky nabízí prezidentovi „klid na zahraniční práci“, pokud jmenuje ministrem životního prostředí Filipa Turka. „Stačí jeden podpis,“ vyzval Petra Koláře Macinka. Ten se ovšem prostřednictvím prezidenta Pavla rozhodl nabídku odmítnout, a to spektakulárním způsobem, který je jednoznačným vystřelením z hradní Aurory na nedaleký Černínský palác, respektive Strakovu akademii.

Nutno přiznat, že styl esemesek šéfa diplomacie Macinky vrchnímu hradnímu poradci Kolářovi asi nelze označit za vzor diplomacie („spálím mosty způsobem, který vejde do dějin“), ale jednak je nepsal s vědomím, že budou zveřejněny, ale i kdyby, rozhodně se ani tak nedají označit zkratkovitě a hystericky za vydírání, jak to na mimořádné tiskové konferenci učinil prezident Pavel.

Vláda (a premiér Babiš byl o krocích Petra Macinky jistě informován) prostě nabídla prezidentovi klasický politický obchod, jakých je vysoká česká politika plná, a on jej odmítl, protože se zhlédl v roli opozičního protivládního lídra, a myslí si, že mu tato „okopávaná kotníků“ přinese body v očekávané obhajobě prezidentského mandátu. Možná ano, možná ne. Koneckonců, může si na to vsadit celé měsíční ošatné své manželky Evy…

Alena Vitásková pro Parlamentní listy: Hovoří se o tom, že vláda snížila rozpočet Hradu. Není to tak trochu pomsta?

Prosím vás, jaká pomsta? Státní rozpočet je v katastrofálním stavu a vy byste nejraději šetřili na seniorech? Hrad – tím mám na mysli pana prezidenta a jeho aparát – není v roli skutečné výkonné moci, u nás není prezidentský systém vládnutí, jako je například v USA prezident Tramp nebo částečně ve Francii prezident Macron. Výkonnou moc má u nás premiér.

Snížit rozpočet Hradu není pomsta, ale důležitý krok, pokud chceme skutečně šetřit na výdajích ze státního rozpočtu. Tzv. ošacení první dámě považuji za výsměch těm, kteří skutečně celý život pracovali a pak nemají pořádně ani na nájem nebo byli podvodníky okradeni i o střechu nad hlavou. Ošacení pro „první dámu“, kdy pak pavlačová média z ní dělají „módní ikonu“? Módní ikonou může být Melania Trampová (manželka miliardáře) nebo u nás Monika Babišová (manželka miliardáře). Dala jsem obě dámy jako vzor, protože luxusní oblečení, doplňky, šperky si mohou dovolit za své. Nikoliv z peněz daňových poplatníků.

Jindřich Rajchl: Petra Pavla se dokonce zastala i jeho manželka.

Patrně se obává, že jednou z těch věcí, kterou by pan prezident mohl být „nepříjemně překvapen“, je škrtnutí její stotisícové apanáže na údajnou reprezentaci.