Na sjezd sudetských lančmítů přijede i bavorský premiér Soeder. Prý přijede, ať se to Čechům líbí nebo nelíbí

Vidlák: Tak jsme se dozvěděli, že na sjezd sudetských lančmítů přijede i bavorský premiér Soeder. Prý přijede, ať se to Čechům líbí nebo nelíbí. Ano, není nic lepšího, než když vysoce postavený německý politik přijede se stejnou vehemencí jako patnáctého března 1939. Tisíc let to přesně takhle dělali. Přijedu, ať se to Čechům líbí nebo nelíbí.

Hned se přidal i náš prezident, který Soedera pozval na návštěvu k sobě na Hrad. Prý až se vyřádí v Brně, ať se ještě zastaví v Praze. Takové typické teutonské smíření. Nikoliv pokorné „odpusťte nám naše viny, kterých jsme se dopustili na českém národě, ale styďte se za to, že jste patřili mezi vítězné národy Druhé světové války. Styďte se za to, že jste se nenechali vyvraždit úplně.

D-FENS: Politik Daniel Sterzik, známý spíše jako blogger Vidlák, se stal obětí provokace, při které ho příslušníci Fialajugend Mikael Oganesjan, Jindřiška Blujová a Vojtěch Pšenák pod příslibem sponzorského příspěvku pro subjekt Stačilo! vylákali někam do Valmezu, kde ho patrně chtěli nachytat při přijetí nelegálního finančního daru. To jim nevyšlo, takže zvolili plán B a pozměnili registrační značku na vozidle, kterým tam pan Sterzik přijel, a zároveň ho udali městské policii, která vozidlo zastavila a sdělila p. Sterzikovi coby řidiči podezření z přestupku řízení vozidla s registrační značkou, která byla pozměněna a nečitelná. Od toho si Fialajugend slibovala, že Vidlák přijde o řidičák, a tato druhá část nyní s více než ročním odstupem taky nevyšla, protože řízení bylo zastaveno.

Rozhodnutí v délce 14 stran se dá souhrnně označit jako kolekce halucinací oprávněné úřední osoby Bc. Tomáše Škývary, vyhraněné polemiky Bc. Škývary se mnou a konečně citátů nejrůznější judikatury bez zjevné návaznosti na projednávanou věc. Bc. Škývara by se měl stydět, stydět a ještě jednou se stydět se za každý den a hodinu, který strávil tímto nezákonným řízením, zvláště pak poté, co mu bylo během ústního vysvětlení vysvětleno, jak dalece se právě vzdaluje od toho, co od něho i od správního orgánu veřejnost očekává.

I když postoj úředníka Bc. Škývary shledávám ostudným, mám pro něj do jisté míry pochopení. Bc. Škývara je starší člověk, působil spíše dojmem takového oldschool poctivce, který nechce mít problémy, chce dělat svůj business as usual a kasírovat peníze do obecní pokladny, a nestojí o diskomfort způsobený zpolitizovanou kauzou s nějakým recidivistou z Prahy. Jistě dobře věděl, že Oganesjan je nebo spíš byl politicko-kriminální legál s podporou tehdejších foltýno-fialovských médií a institucí. Nejspíš nestál před důchodem o žádné komplikace, zvolil proto nižší princip. Ovšem on nemusel. Měl dostatek možností, jak se s tím vypořádat a nekompromitovat se na stará kolena přisluhováním grázlům, jako je Oganesjan. Během řízení jsem mu ukázal jednu cestu, jak se z toho dostat čestně a bez publicity, tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Nechopil se této příležitosti a vydal to ostudné rozhodnutí; bude proto muset nadále žít s tím, že se i on přidal na stranu grázlů. Zas ta doktrína „já jen dělám svoji práci“.

Neméně ještě více by se měli stydět strážníci městské policie pánové Joukl a Kahánek, za jejich nectihodný výkon „služby“. Pro ty žádné pochopení nemám. Normální a common sense by bývalo bylo, aby Sterzika zastavili, upozornili ho, že má něco nalepeného na tabulce registrační značky a aby to odstranil a odjel. Nicméně, byli to oni, kdo odstartoval tento hon na Sterzika a navíc se během ústního jednání chovali arogantně. Zjevně jim vůbec nedocházelo, že městské policie jsou služba občanů a jsou tady proto, aby zajišťovali pořádek na místní úrovni, a ne proto, aby posluhovali a umetali cestu soudně trestaným grázlům a výtržníkům, jako jsou Oganesjan a Pšenák. Strážníci městské policie ve Valmezu mají převrácené vnímání práva a jestli se ve Valmezu mají starat o veřejný pořádek, tak vás tam Bůh opatruj.

Jan Dekický: Poslední týdny jste si asi všimli, že Dopravní podnik Ostrava znovu rozjel kampaň k plánované tramvajové trati na 8. obvod v Porubě. Aktuálně už vypsal výběrové řízení na projektovou dokumentaci a s tím se znovu rozjela i velmi hlasitá veřejná debata.

A pod každým článkem nebo příspěvkem se opakuje stejná reakce lidí, kteří v lokalitě nebydlí:„Proč jste proti? Vždyť tramvaj je přece ekologická a moderní.“

A já se jim vlastně nedivím. Když se na to člověk podívá jen přes vizualizace, opravdu to vypadá hezky. Nové koleje, upravený veřejný prostor, modernější doprava.

Jenže já na osmáku taky bydlím. Tu lokalitu znám doslova jako vlastní boty. Každý den tam chodím, jezdím, vidím, jak ta oblast funguje. A právě proto taky chápu, proč je část lidí skeptická.

Proti aktuální variantě nevznikl odpor pár hlasitých lidí na Facebooku. Vznikla petice, kterou podepsalo zhruba 5000 lidí. A přišlo také více než 3 000 připomínek.

A moc lidí zároveň neví, že když se o tramvaji začalo mluvit poprvé, na stole byla i jiná varianta. Trať měla vést od Globus Ostrava po Opavská ulice, Ostrava kolem kolejí VŠB – Technická univerzita Ostrava, restaurace U Zlatého Lva, Jarošů a na Slovan. Tahle varianta dávala spoustě lidí mnohem větší logiku. Proč? Protože oblast kolem kolejí VŠB, Moravskoslezské inovační centrum Ostrava a sídliště Marty Krásové dnes nemá ideální dopravní obslužnost. Je tam v podstatě jen autobus 46 a pár dálkových spojů. Přitom se tahle oblast dál rozvíjí a bude růst.

Tady by nová tramvaj opravdu řešila místo, kde doprava chybí. A dávalo by to možná i smysl i lidem, kteří přijíždějí od Opavy.

Pak ale přišla varianta, která se teď skutečně plánuje. A právě proti ní lidé protestují.

Protože mnoho obyvatel si klade jednoduchou otázku: „Opravdu je tohle nejlepší možné řešení?“: Tady jsou jejich hlavní argumenty:

 👉je mnohem delší,

👉argument časové úspory oproti variantě s přestupem spíše neexistuje,

👉dopravní obslužnost v této lokalitě historicky už existuje,

👉 zásah během výstavby bude pro obyvatele 7. a 8. obvodu velmi náročný,

👉 představa, že lidé od Opava budou masově parkovat u Globus Ostrava a pokračovat tramvají, je dost optimistická, pokud tím ztratí dalších 20 minut,

Matěj Ondřej Havel: Vyzývám Andrej Babiš k omluvě. Ne, není podřízeným hlavě státu, jak sám říká. Ale je podřízený všem více než 10 milionům občanům Česka, od Aše po Jablunkov, kteří skrze daně platí celou tu jeho vládu národní katastrofy.

Okamžitě se omluvte, k hlavě státu a občanům ČR budete mít úctu. Že Vám „nefunguje budík”, to se stane, ale že se nejste schopen ani omluvit, o Vás vypovídá tak nějak vše.

K tomu Dan Vávra: Jim už zcela regulérně jebe. Tohle už ani není vtipný. Za chvíli budou dělat demonstrace, že Babiš zapoměl zhasnout na záchodě.

Jiří Vyvadil: Pavel musel stáhnout ocas… A doufejme, že to není naposled. My kteří jsme trpěli za despotické vlády bývalé koalice, která nám kromě svobody projevu ukrajovala i naše životní a sociální jistoty jsme s radostí uvítali její pád a i kdy většina 108 mandátů ve prospěch Babišovy vlády je velmi silná, nesmiřitelné, často hrubé a ještě více pitomé útoky opozice nám jistě kazí radost.

A do toho zapadá i fakt, že válečnický a oddaně probruselský prezident Petr Pavel se chová jako známá postava krále Kazisvěta z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele.

Co alespoň mně připadá nejdráždivější je jeho drzost s jakou vykládá svět a pravidla i fakt, že že si osvojil ze své vojenské služby metody diktátu. Vzpomeňme si, jak podal trestní stíhání na Petra Macinku za spleť možná trochu expresivnějších esemesek, kde jej Macinka – a poctivě – varoval, že porušuje ústavu nejmenováním Turka ministrem, učinil o tom krátké oznámení v narychlo svolané tiskovce a vyrazil na dovolenou do Španělska.

Hodil tak šrapnel, protože udat ministra vlády, kterého sám jmenoval, je skutečně neobvyklé a odjel si zajezdit na motorky do Španělska jistě v přesvědčení, že se v mezidobí koalice rozklíží pod nenávistným tlakem opozice a proprezidentských médií. Ta se sice činily, ale koalice se ovšem nerozklížila a prezident zažil ťafku, když policie jeho udání jako nedůvodné odložila.

Pavel si přinesl z armády metodu trvalého útoku a v té metodě pokračuje. Když se ukázalo, že ani opakované zdůrazňování, že se chce summitu NATO zúčastnit premiéra Babiše neoblomilo, přistoupil k výhrůžce, kterou nejprve nadhodil jeden z jeho poradců, že prezident má ústavní pravomoc jednat jménem státu a nebude-li jeho požadavku na účast na summitu NATO vyhověno, podá kompetenční žalobu a očekává, že se dnes v 8.30 se dostaví na Hrad a společně oba oznámí, že Petr Pavel jako vedoucí delegace povede delegaci na summit v Ankaře. Babiš svým podporovatelům jistě udělal radost (mně určitě ano), že se na schůzku dostavil se zpožděním.

Že to je účinná protipavlovská zbraň se následně ukázalo „Mám pocit, že jsme byli domluveni na 8:30, pane předsedo,“ přivítal podle reportéra Novinek Pavel Babiše na Pražském hradě. Babiš přišel na Hrad se čtvrthodinovým zpožděním. Babiš se na prezidentovu poznámku neomluvil a jen prohodil, že to nějak nevyšlo.

„Mezi slušnými lidmi platí, že když si dohodnou čas, tak na ten čas přijdou, a pokud nemohou, tak se omluví. Pokud to neudělají, je to výraz nezdvořilosti a já to vnímám jako signál,“ reagoval na dotaz novinářů později Pavel při pietním aktu na pražském Vítkov.

Signál to, generále určitě byl. Babiš rozhodně nemíní skákat podle toho, jak pískáte. Není to žádný Váš podřízený. Podstatné bylo, že Babiš neustoupil. Ale nejen to, sdělení, že podá kompetenční žalobu, z něho náhle lezlo jako z chlupaté deky a až na dodatečný dotaz novináře, a to s dodatkem, že by si ji podávat nepřál.

Mimochodem, procvičme si jen na chvíli malinkou lekci z právní logiky.

Je nepochybné, že je v Ústavě napsáno, že prezident zastupuje republiku navenek, je nepochybné, že z jiných ustanovení vyplývá, že je vázán zmocněním vlády a ještě z dalších pak vyplývá, že v takovém případě za jeho akty odpovídá vláda. Co z toho vyplývá je jasné jako facka.

Prezident může jednat v cizině jménem republiky jen v tom případě, že má konkrétní zadání vlády. A v žádném jiném. Ve věci summitu NATO prezident zjevně žádné zmocnění a konkrétní mandát neobdržel a ani neobdrží. Nemá tam co dělat a co říkat, protože ke konkrétním závazkům není oprávněn. Že válka Hrad – Strakovka bude pokračovat je jasné a správné. Babiš Pavlovi ustoupit nesmí.

Karolína Stonjeková na CNN Prima News: Zdi Pražského hradu už zažily kdejakou legraci. Třeba legendární tiskovku prezidenta Miloše Zemana a premiéra Bohuslava Sobotky, která vstoupila do historie pod krycím názvem „Nastav si to, máš to obráceně“. A nebylo by asi překvapivé, kdyby se Sobotkovi dodnes zdály hrůzostrašné sny o holi, zlověstně ukazující směrem k mikrofonu. Ovšem další pokračování války, kterou Petr Pavel rozpoutal proti Strakově akademii, už vypjaté vztahy Zemana a Sobotky překonalo. A to jsme teprve na začátku.

„Vojíne Babiši, přišel jste pozdě na nástup. Za trest mi opucujete boty a třikrát oběhnete kasárna. Já vám dám, chodit mi pozdě.“ Zhruba tak by se dalo pojmenovat to, co se včera na Hradě ze strany prezidenta odehrálo. Pro nás, kteří situaci na vojně známe jen z filmů Černí baroni, Tankový prapor případně Copak je to za vojáka, je vystupování současné hlavy státu cennou sondou do fungování zelených struktur a jejich pohledu na svět.

Otázka ovšem je, zdali je taková zkušenost nevyhnutelná nebo snad dokonce nějak obohacující. Tím spíše, že politika není o frčkách a šaržích, ale o dialogu a následném hledání kompromisu. Bylo plné právo prezidenta Pavla vybrat si Babišovu vládu jako hlavní nástroj, jehož prostřednictvím si bude dělat svou (před)volební kampaň. Ale místy to vypadá, jako kdyby se to už i samotnému Hradu začalo lehce vymykat z rukou.

Schůzka prezidenta s premiérem vzešla z popudu Petra Pavla. To on se chtěl sejít, on po vládě něco chtěl. Pokud tedy iniciuji setkání a druhá strana mě požádá o lehký časový posun, měl bych být schopen vyjít vstříc. Nevyjdu-li vstříc a ještě ke všemu premiéra velitelsky pokárám před nastoupenou jednotkou – tedy pardon, před zraky novinářů – je o osudu jednání předem rozhodnuto, respektive je prakticky zbytečné, aby se vůbec ještě konalo.