IDNES: EU chce přísnější STK. Kontrolu stařešin každý rok a utrum za vypnutí asistentů. Evropský parlament by měl brzy hlasovat o revizi balíčku opatření týkajících se tzv. technické způsobilosti vozidel, který by měl mimo jiné zpřísnit kontroly na STK. Desetiletá a starší auta by měla na kontrolu jezdit každý rok a třeba vozy s trvale vypnutým systémem START/STOP by neměly kontrolou projít vůbec.
Ta hovada označuju auta starši jak deset roku stařešiny? Ještě furt si myslite, že EU je pro naše občany jakymkoliv zpusobem prospěšna? Tuž pokud ano, pak ste kokoti a kupujte si nove auto každych pět roku.
Richard Permann: EU chce sledovat řidiče: povinné kamery v autech mají hlídat jejich pozornost. EU rozšiřuje pravidla pro nové vozy: od 7. července se má do všech nově vyrobených osobních i nákladních aut povinně montovat systém ADDW, který pomocí kamer sleduje pozornost řidiče. Systém vyhodnocuje směr pohledu a při dlouhém dívání „dolů“ (zóna mezi koleny a infotainmentem) spustí upozornění. Při rychlosti nad 20 km/h po 6 sekundách, nad 50 km/h už po 3,5 sekundách.
Nařízení tvrdí, že biometrická data mají sloužit jen pro funkci systému a nemají být použita k identifikaci, zpracování má podléhat unijním pravidlům ochrany údajů. To ale vyvolává spory a obavy z možného zneužití. Všechny bezpečnostní a tajné služby musí mít radost. Bez námahy a instalace drahých odposlouchávacích hraček, budou mít obrazový i zvukový přístup k rozhovorům a dění v jakémkoliv novém autě.
Tomáš Tureček pro Radio Universum: Já si myslím, že Česká televize, nebo dokonce Československá televize, ještě počátkem 90. let odváděla opravdu výbornou práci. Zase tam přišli lidé, kteří tuto práci znali z dřívějška, byli třeba vyhozeni v 60. a 70. letech, vrátili se, byla tam pořád ještě střední generace, a přišli tam mladí, kteří se to chtěli naučit. Takže zpravodajství bylo mnohem pestřejší. A to se potom postupně měnilo, takže třeba v dnešní době je Česká televize úplně něco jiného, než byla třeba Československá televize, nebo Česká televize v polovině 90. let.
IDNES: Během plavby luxusní výletní lodi MV Hondius byl zjištěn a následně laboratorně potvrzen hantavirus u několika pasažérů. Ze 147 lidí na palubě došlo doposud ke třem úmrtím, ve vážném stavu je i lékař, který nemocné ošetřoval.
Tuž co, mysleli ste si, že bude klid? Nebude. Ty kurvy nikdy nepřestanou…
Radio Universum: Výnos soudu pro lidská práva, který už je možná ve Štrasburku napsán, by ve svých důsledcích mohl otevřít cestu vedoucí k rozvolnění takzvaných Benešových dekretů, a následně i k lavině žalob, které, pokud by uspěly, tak by mohly znamenat finanční kolaps naší republiky nebo alespoň opravdu velké problémy. Všechno se to zvláštně potkává v čase. Štrasburk, útoky Pétera Magyara na Benešovy dekrety na Slovensku, sjezd sudetoněmeckého Landsmannschaftu v Brně – a k tomu ještě připočtěme podivnou iniciativu prezidenta Pavla.
Milan Calábek na Radiu Universum: My se se Slovenskem musíme nutně spojit. Protože jestliže dojde k tomu, že uspějí Lichtenštejnové, a uspěje i Magyar, budeme muset platit horentní sumy. A proti výnosu tohoto soudu není odvolání. Nad ním už nic není. Protože rozsudek vynese pravděpodobně velký senát, takže není ke komu se odvolat. Ale co můžeme dělat? Musíme se bránit. Protože toto v žádném případě nemůžeme připustit.
Martina: Jak?
Je tady několik možností. Pařížská reparační komise z 5. prosince 1945, které dominovaly Spojené státy, Anglie a Francie, a na které se rozhodlo o poměrně vysokých reparacích i pro Československo. Z celkového reparačního balíku je to více než 4 %. Zálohou na tyto reparace byl majetek odsunutých Němců. Zbytek nám mělo potom Německo doplatit. A pokud jde o odsunuté Němce, těm pak jejich majetek mělo uhradit Německo. Což také Německo podle vlastního zákona z roku 1952 „o vyrovnání břemen“ uznalo a tudíž mělo vysídlené „Rucksackdeutche“ odškodnit. Německo, ne my. A my můžeme říkat, že peníze z reparací jsme stále ještě nedostali. A jsou to veliké peníze. Poláci jejich reparace vyčíslili na 1,3 biliony dolarů. V Polsku tak v tomto směru máme velkého spojence v prezidentu Nawrockém. A že s tím začneme zlobit, musíme dát vědět co nejrychleji Německu, a že začnou zlobit i Slováci, Nawrocki se jistě přidá. Maďaři mají problém, že odsunuli čtvrtmilionu Němců, ale to teď nechme stranou. A nejsme úplně sami, máme spojence, na které se musíme obrátit. V americké prezidentské rodině máme tři české děti. Nejstarší Donald mluví perfektně česky. Pan Kushner, jehož babička, legendárně uprchla z koncentračního tábora, taky nebude proti nám. A viceprezident Vance určitě nebude přítelem Magyara. Je tady Izrael, jako velice vlivná země, která nás vždycky podpořila a která nás snad i teď podpoří. Nesmíme se vzdát, ale musíme okamžitě vyvinout velkou diplomatickou aktivitu. Naštěstí pan Macinka má kontakty na prezidenta Trumpa a na americkou vládu.
Martina: Náš pan prezident udělal aktivitu. Začátkem listopadu 2023 informoval českou vládu o návrhu Lichtenštejnů na mimosoudní vyrovnání. A součástí toho návrhu je vytvoření společného Česko-Lichtenštejnského fondu. Prezident vzal na sebe jaksi roli prostředníka a zprostředkoval návrh lichtenštejnského dědičného prince Aloise. A teď pozor. Do tohoto fondu by byl celý ten lichtenštejnský majetek zabavený vložen a společně spravován. A tím by se obešly spory o platnost Benešových dekretů. A prezident Pavel k tomu návrhu přistupuje tak, že je to možná cesta k ukončení dlouholetých právních sporů. Umíš si představit, že budeme půl Moravy spravovat společně s jiným státem?
Milan Calábek: A přitom by šlo o salámovou metodu. A samozřejmě, jak známe Lichtenštejny, za chvíli by přišel další soud. Zcela určitě by k němu došlo. Myslím, že toto není cesta.
Martina: A jak by mohl fungovat takový fond? Kdo by tam rozhodoval? Jak si to představit?
Milan Calábek: To je nesmysl.
Martina: A proč si myslíš, že s tím prezident přišel?
Milan Calábek: Nevidím mu do hlavy.
Martina: Myslíš si, že ten tvůj návrh, ta tvá cesta, to znamená spojit se s Poláky, spojit se se Slováky…
Milan Calábek: A obrátit se na Ameriku. Rusům by taky nevadilo, kdyby Němci měli platit reparace. Oni je samozřejmě nebudou platit, a tudíž ani my nebudeme nic platit. To by ostatně rozvrátilo celou Evropskou unii. Najednou by tady byly obrovské spory, přičemž Polsko je ještě podle nich i frontový stát. A nesmíme zapomenout, že poměrně silné slovo má Izrael.
Martina: Jak si představuješ, nebo jak přemýšlíš nad tím, že tato záležitost dopadne? Kdo nakonec bude držet delší slámku?
Milan Calábek: Nesmíme se vzdát.
Martina: A věříš tomu, že se nevzdáme?
Milan Calábek: To už je jiná otázka. Ale věřím tomu, že náš ministr zahraničí Macinka udělá potřebné kroky. Některé ty věci už možná dávno ví, a určitě by se obrátil na Spojené státy, kde má dobré kontakty. A jistě i na další státy. Ani Francouzům by tohle všechno možná nebylo úplně jedno.
Martina: A jde to ještě vše udělat v případě, že výnos soudu pro lidská práva ve Štrasburku bude ve prospěch Lichtenštejnska?
Milan Calábek: Tak co máme udělat?
Martina: Co se dá?
Milan Calábek: Bojovat. Bojovat dál, ale právně samozřejmě. Nevzdat se.
Zbyněk Prousek na D-FENS: Sraz Landsmanšaftu v Brně, plánovaný na květen roku 2026 vnímám jako signál k otevřenému zahájení procesů k průlomu Benešových dekretů, jakož i otevřenou demonstraci ideologie Třetí říše vůči českému obyvatelstvu.
Pokud pro zdejší státní moc byla v prosinci 2024 „bezpečnostním rizikem“ 85-ti letá stařenka cestující do Mariánských Lázní jenom proto, že byla původem z Ruska, tak pro mě je „bezpečnostní riziko“ nyní Bernd Posselt a jeho Landsmanšaft!
Pokud pro zdejší státní moc byl „bezpečnostním rizikem“ motorkářský spolek Noční vlci jenom proto, že připomínal Rusko, tak pro mě je „bezpečnostní riziko“ Posseltův Landsmanšaft, neboť mi připomíná SS-Obergruppenführera Konrada Henleina – vůdce a ikonu Sudetských Němců, jakož i již vyřčenou skutečnost, že Sudeťáci chtěli do Říše, a Říše nás chtěla vyhladit!
Sdílím názor jednoho ze sympatizantů, a to, že Sudeťáci patří tam, kam byli po válce odsunuti. A kdo jim zde připravuje živnou půdu je vlastizrádce!
Několik slov závěrem: Čtyři body z protokolu Postupimské konference vítězných mocností = VB, USA, SSSR
►1|Spojenecké armády dokončily okupaci celého Německa a německý lid počal pykat za strašlivé zločiny, jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů otevřeně schvaloval a slepě poslouchal.
►2|Německý lid se nemůže vyhnout odpovědnosti za to, co sám na sebe uvalil, poněvadž jeho vlastní bezohledný způsob válčení a fanatický nacistický odpor zničily německé hospodářství a musely způsobit zmatek a utrpení.
►3|Německo bude povinno nahradit v co největší míře škody a utrpení, které způsobilo Spojeným národům a za něž se německý národ nemůže zbavit odpovědnosti, bylo dosaženo této dohody o reparacích.
►4|Německý militarismus a nacismus bude vykořeněn a spojenci budou nyní i v budoucnu provádět ve vzájemné dohodě jiná nutná opatření, která by zajistila, že Německo nebude již nikdy ohrožovat své sousedy nebo světový mír.
Zdejší hrdinné justici tímto veřejně vzkazuji: Pokud v symbolice vítězství nad fašismem účelově spatřuje trestnou činnost, pak zpochybňování Postupimského protokolu trestnou činností zcela jistě je! (§ 405 tr.z.), o jednání směřujícím k narušení územní celistvosti nebo samostatnosti ČR, jakož to závažném tr.č. Rozvracení republiky zde nemluvě.
Diplomat Rudolf Jindrák pro Parlamentní Listy vzpomínal na návštěvu Václava Havla v roce 1991 v Bonnu. Jako československého prezidenta jej tam doprovázeli zemští premiéři Pithart a Čarnogurský, první z nich o tom už kdysi napsal v jedné ze svých knih, takže diplomat Jindrák nemusel zachovávat mlčenlivost.
„Václav Havel slíbil Helmutu Kohlovi, že se bude vracet občanství sudetských Němců, budou připuštěni do privatizace a že části těch, kteří se rozhodnou vrátit, bude vrácen majetek,“ zavzpomínal Rudolf Jindrák. Helmut Kohl podle něj očekával, že tento slib bude splněn.
V polovině devadesátých let se začal řešit český vstup do NATO, o který velmi usiloval prezident Havel. A Američané, jak Jindrák vzpomínal, dali jako podmínku vyřešení sousedských záležitostí mezi Čechy a Němci.
„Tam začala vyjednávání o česko-německé deklaraci, která trvala dva roky, měl jsem tu čest je doprovázet a byla velmi těžká,“ vzpomínal. Právě on psal z jednání zápisy, které jsou utajeny na padesát let, podle Jindráka naštěstí. Obává se, že až si to historici jednou přečtou, budou dost překvapeni. „Můžu prozradit, že původní německá vyjednávací pozice měla devět bodů. Osm z nich začínalo slovy, že Česká republika něco musí, nebo udělá. Šlo o práva sudetských Němců, majetky a tak podobně. A pak tam byl poslední bod: Spolková republika Německo vhodnou formou vyjádří politování nad tím, co se stalo během druhé světové války,“ vzpomínal Jindrák.
S přibývajícím věkem si čím dál více uvědomuji, že pro každého je důležitá jeho identita. Řeči o tom, jak jsme všichni Evropané, jsou podle něj nesmyslné. „Každý jsme byli nějak vychováni, neseme si nějaký příběh. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji tu svou česko-slovenskou identitu“.
„Já to řeknu na rovinu: Nemohu si vážit Hanse-Dietricha Genschera, který v roce 1990 podvedl Jiřího Dienstbiera. Tehdy nám bylo Američany nabízeno, abychom se účastnili jednání o znovusjednocení Německa,“ vzpomínal. Polsko bylo k pojištění hranic na Odře a Nise k s jednání přizváno, nám nabízeli, že bychom se mohli účastnit jednání s agendou potenciálních majetkových nároků.
Možnost dořešit otázku na fóru vítězných mocností, ale Dienstbierovi rozmluvil německý šéf diplomacie Genscher, který jej přesvědčil, že bude efektivnější si to dořešit spolu dvoustranně. Nedořešilo se nic.
„Já to řeknu na kameru. Květnový sudetoněmecký sraz považuji za selhání české zahraniční politiky,“ uvedl.
Vidlák: My chceme poplatky, my chceme poplatky,“ křičeli demonstrující. Spolu s Filipem Turkem se ptám: A co vám brání je platit?
Oni také řvali, že jim chce Babiš jejich televizi ukrást! Ale to je mohu uklidnit. Ani Babiš ani nikdo jiný jejich televizi nechce a je mu úplně ukradené, co bude vysílat. Máme dost vlastních komunikačních kanálů a všechny ty Řezníčky, Karasy a Dorazíny už nepotřebujeme. Jen to prostě už nechceme platit.
Tady prostě jen vidíte, jaký je Mikuláš Minář vlastně lúzr. Kdyby byl co k čemu, prostě by si televizi zaplatili sami a myslím, že by jim ji Babiš rád dal, aby se toho hnízda zmijí definitivně zbavil.
Jan Tománek: Někdo vidí pravdu s větrníky (kupodivu docela dost lidí), někdo s Pavlem, někdo s covidem a očkem, někdo s migranty, někdo s Ukrajinou…
Jediné co lidem chybí, je bohužel trošku přemýšlet, že když ty gaunery nachytáte u JEDNÉ záměrné lži, tak proč jim proboha tak slepě věříte v tom ostatním? A proč nevěřit těm, o kterých se ukázalo, že měli vždy pravdu, i když jim zaplacená média a neziskovky stále nadávají a nasazují jim psí hlavu? Není čas trochu si zapřemýšlet a ustoupit ze svého ega? Věřte mi, to osvobození stojí za to.
Tomáš Tureček pro Radio Universum: Jediné, co se dá doporučit, je metoda pana Petránka – dej mu pán Bůh lehkou zem – který skutečně poctivě studoval zdroje z více míst, z více zemí. To je asi jediná šance, jak se dobrat nějaké reality. Protože všechny tituly, všechny značky, které jsi jmenovala, se v průběhu času, bez výjimky, zpronevěřily svému novinářskému poslání. Pro nás byl tehdy etalonem žurnalistiky International Herald Tribune – což byl kompilát mezi Washington Post a New York Times – vzhlíželi jsme k tomu, a všechny zprávy, komentáře, které tam vyšly, pro nás byly počátkem 90. let svaté.
Takže dneska velká média, ať jsou to kterákoliv, včetně BBC – což také byl v té době náš etalon žurnalistiky – byla nachytána v nedbalkách s tím, že novináři, kteří tam pracují, kteří tam fungují, razí nějaké určité vidění světa. Ať už to je situace v Jižní Africe, ať už je to Donald Trump, Putin, ať už je to celá řada dalších věcí, izraelsko-palestinský konflikt, tak se dá téměř s jistotou očekávat, že novináři, kteří pracují ve velkých redakcích, jsou jakousi velkou rodinou, která se dívá jedním směrem, a jakékoli odchýlení se od jejich informování, vznášení nějakých nevhodných otázek – nevhodných opět v uvozovkách – je nepřijatelné. Už jenom to, že se člověk zeptá, nebo že se ptá jinak, než se ptají ostatní, je podezřelé.
*****************
2025 Pohyblivé obrázky z jižního Kavkazu
*****************
