Telefonovala mi Policie, že prý pácháme trestný čin. Vlajka sovětská prý musí okamžitě dolů, protože od 1. ledna je to trestné

Jiří Paroubek pro Parlamentní Listy: Senátorům prý vadí, že vláda omezuje možnost využití vládní letky. Velkou diskuzi vyvolala zpráva, že předseda Senátu Vystrčil nebude mít pro misi na Tchaj-wan k dispozici vládní letoun. Podobně prý musela využít běžnou linku i senátní delegace pod vedením Drahoše do Říma. Rozhodla v těchto věcech vláda správně? Ministr Macinka prý linkové lety využívá běžně….

To si myslím, že dělá ministr Macinka dobře. Není to určitě u ministra zahraničních věcí nutné, no ale pokud jede bez nějaké širší delegace podnikatelů do zahraničí, tak je to správný přístup. Naši přátelé ze Senátu si zvykli na hezké výlety do zahraničí, Řím je v této době krásný, je tam už krásné jaro, je to hezký výlet. No ale chlapci by si měli zvyknout někdy i na economy class. Když letí 1,5 hodiny, tak to není takové neštěstí.

A myslím si, že tam šlo hlavně o to objevovat krásy italské gastronomie. Takže pokud jde o o výměnu vědeckých poznatků, tak pokud tam byl někdo, nějaký vědec na úrovni pana Drahoše, tak to asi má smysl. No ale to by stačila návštěva pana Drahoše, setkání, někde na italské akademii věd. To si myslím, že se dalo zorganizovat a bylo by to bývalo asi podstatně levnější. Ale pokud jde o ty další záležitosti, tak to se domnívám, že se dalo dočíst na internetu, na sociálních sítích. Takže nevím, v čem to přineslo obohacení českému průmyslu nebo českému hospodářství.

Dobře, Parubek, dobře…

Marek Španěl: Michal Čapek starosta Písku to komentuje velmi přesně: „Politický bizárek na konec svátečního dne aneb Policie v akci.

Dnešní den měl být především důstojnou připomínkou konce druhé světové války. Dne, kdy padlo jedno největší zlo moderních dějin. Ve svém projevu jsem zdůraznil, že historie se nemá ohýbat podle momentální politické módy. Že v Písku si na nic nehrajeme a připomínáme si všechny spojence, kteří nacismus porazili.

Proto u nás visí (visely) vlajky všech osvoboditelů. Americká i sovětská. Přesně tak, jak to odpovídá historii našeho města, kde se obě armády potkaly.

A teď ta nejlepší část dnešního příběhu.

Telefonovala mi Policie, že prý pácháme trestný čin. Vlajka sovětská prý musí okamžitě dolů, protože od 1. ledna je to trestné. Ano, čtete správně. Pietní vzpomínka se v mžiku změnila v policejní spis.

Podle této „logiky“ se dnes město Písek, Prácheňské muzeum, Československá obec legionářská, a dokonce i spolek Buddies of the 4th Armored Division Písek (přátelé 4. obrněné divize) proměnili v nebezpečné šiřitele totality.

Představte si to: spolek, který léta uctívá památku amerických veteránů, zřejmě ve volném čase „podporuje komunismus“ tím, že vedle hvězd a pruhů vyvěsí vlajku armády, která s těmi Američany v roce 1945 v Písku slavila konec války. Myslím, že je to s těmito spolky dosti nahnuté, protože dokonce pouští i sovětskou hymnu!!!! To je zřejmě hrdelní zločin.

Člověk už neví, jestli se má smát, nebo si jít preventivně schovat učebnice dějepisu do trezoru. Kdo tohle vymyslel, schválil a následně takto vykládá, musí být pod vlivem něčeho mimořádně silného. Minulou vládu jsem za její bezradnost kritizoval málokdy, nechtěl jsem vyvolávat zbytečné střety, ale navrhnout a schválit takový legislativní paskvil v době, kdy mají komunisté preference kolem dvou procent, je asi stejně užitečné jako schvalovat zákon proti čarodějnickým procesům. Zkrátka, když se neřeší skutečné problémy, vyrábějí se ty umělé.

A tak jsme v podvečer zahraniční vlajky sundali. Ne ze strachu, ale z principu. Pokud si totiž nemůžeme důstojně a bez asistence policie připomenout 144 000 sovětských vojáků, kteří padli při osvobozování naší země, nebudeme dělat selektivní politické divadlo. Buď si připomínáme historii celou, nebo si na tu pietu jen hrajeme.

Ve svém projevu jsem připomněl, jak hanebný byl minulý režim, když zakazoval mluvit o západních spojencích. O co jsme dnes lepší my, když máme mlčet o těch druhých? Historická pravda není švédský stůl, ze kterého si vyberete jen to, co se vám dnes hodí do politického krámu.

Památka padlých nesmí být selektivní podle momentální objednávky. Pokud se dostaneme do stavu, kdy je problém vyvěsit vlajku armády, která porazila Hitlera, pak už nebojujeme s propagandou.

Pak už bojujeme s vlastní historií. A to je bitva, ve které prohrajeme všichni.

PS: Policista, který mi volal, byl mimořádně slušný, chápavý, jen konal, co mu bylo nařízeno. Nemám jedinou výtku k němu, naopak děkuji za slušnost a pochopení. Takto by měli jednat všichni policisté.

Jan Hrušínský: ČERVENOU KARTU SI ZASLOUŽÍ PŘEDEVŠÍM POLITICI!

Když přestanou dodržovat zavedená pravidla, končí to takhle. Vláda bez politické kultury je strašlivým příkladem pro život v celé naší zemi. Politické dno zažíváme s vládou koalice ANO, SPD a Motoristů sobě hned od začátku jejich vládnutí. Dnes a denně nám ukazují, že nikdo nemusí dodržovat zavedená pravidla. Pozdní příchody bez omluvy, vydírání prezidenta republiky, rabování státního rozpočtu, lhaní a podvody, překračování zákonů, útoky na svobodná média, korupce v mediálních radách, nekulturnost, nevychovanost, beztrestné jízdy 250 km/hod. po dálnici, podvody s volebními koalicemi, bagatelizování fašismu i komunismu. Bagatelizování agresivní války na Ukrajině. Bagatelizování únosů ukrajinských dětí a lidského utrpení. Obdiv k Putinům, Orbánům a Ficům. A to jsme stále jen na začátku vládnutí Babiše, Okamury a Turka! Tohle všechno ale u nás začalo už s příchodem Zemana na Pražský hrad v roce 2013 s jeho vulgaritami pronášenými na veřejnosti. Vlastně už kdysi dávno tragickým “opozičním” duem Zeman & Klaus. Tohle je přímý důsledek vlivu politiky nekulturnosti a gaunerství na život v naší zemi.

Synku, a to se nestydíš s takym jmenem psat také hovadiny? Robiš ostudu tatovi.Ja vim, že se často chovaš jako magor, ale že zje až tak pošahany, to sem netušil… srovnavat patnactiminutove politycke zpožděni s řaděnim pražskych hovad dokaže enem hňup.

Jan Schneider pro Lidové noviny: Jak je možné, že se Německo vybabralo z inflační žumpy a za pár let disponovalo takovou obrovskou vojenskou mocí? Je příznačné, že tomuto tématu se nevěnuje téměř nikdo, kdo píše o vzniku druhé světové války.

Historici jako by měli slepou skvrnu. Je to jen totální odtrženost akademiků od reálného světa, kterým nedochází, že bez obrovské finanční injekce a materiální pomoci by nacisté a jejich pohrobci dodnes jen vyřvávali v mnichovské pivnici? Nebo je to mlčení cílené, protože se za ním skrývají strašlivá a dodnes výbušná poznání, kdo skutečně z války profitoval? Že všelijaká odškodnění totálně nasazených a podobné akce jsou jen špičičkou ledovce?

Začněme od konce první světové války. Jak to bylo po jejím skončení s německými reparacemi stanovenými Versailleskou mírovou smlouvou? Co v tomto směru znamenal Dawesův (1924) a Youngův (1929) plán, a co Hooverovo memorandum (1931)? Projděme si letmo dostupná fakta.

Dawesův a Youngův plán

V roce 1923 vyzvala německá vláda Spojeneckou reparační komisi k revizi hospodářské situace Německa, které nebylo schopné v plné výši hradit nadiktované válečné reparace. USA v lednu 1924 navrhly vytvořit komisi pod vedením finančníka Charlese Dawese, aby vypracovala návrh opatření k hospodářskému oživení Německa.

Komise, aby se vyhnula střetu s Velkou Británií a Francií (která požadovala neúměrně vysoké reparace a dokonce obsadila Porúří, aby si je zajistila), nestanovila jejich celkovou výši, ale navrhla nové schéma plateb reparačních splátek, Dawesův plán, podle nějž reparační platby Německa závisely na jeho hospodářském výkonu. Německo mělo v průběhu následujících 30 let splatit 25 až 30 miliard dolarů.

Vzhledem ke stále prekérní finanční situaci Německa byla na další věřitelské konferenci dohodnuta modifikace reparačních plateb. Americký projekt z února 1929, Youngův plán, navazoval na Dawesův. Německu byly ještě sníženy reparace a splátky rozloženy na 59 let.

Německé hospodářství dostalo finanční injekci ve formě půjčky ve výši 800 milionů marek z amerických bank. Pak mohlo platit reparace Francii a Velké Británii, které zase mohly vyrovnat své dluhy vůči USA. Vznikl dluhový kolotoč, který učinil Německo atraktivní pro americký velkoprůmysl. Výše amerických investic pouze ve druhé polovině dvacátých let činila na tu dobu obrovskou částku 1,5 miliardy dolarů.

Americká investiční smršť znamenala obrovský odliv kapitálu, což podle některých odborníků mohlo také přispět ke krachu na burze („černý čtvrtek“ 24. října 1929). Američtí investoři uskutečnili velké transakce, například ITT koupil šest německých telekomunikačních podniků, GM firmu Opel, Ford zřídil filiálku v Kolíně – a o Rockeffelerovu Standard Oil a jeho propojení s IG Farben, pozdějším výrobcem cyklonu B, raději ani nemluvit.

Vzhledem ke stále prekérní finanční situaci Německa byla na další věřitelské konferenci dohodnuta modifikace reparačních plateb. Americký projekt z února 1929, Youngův plán, navazoval na Dawesův. Německu byly ještě sníženy reparace a splátky rozloženy na 59 let. Německo zaplatilo první splátku v květnu 1930. Na základě Hooverova moratoria (1931) byly další splátky odloženy – a již nikdy nebyly obnoveny.

Stopa peněz: Zbývá se jen zajímat o osud investic do německého průmyslu, kudy a komu chodily dividendy po celou válku? I historička Hahnová by se mohla na internetu dočíst, že přes basilejskou banku BIS. (Pravda, někteří akcionáři si je vyplácet nenechali, s tím, aby byly investovány do rozvoje podniku, který po válce pozřeli celý, přičemž blábolili, že s Hitlerem nic neměli a že na válce nezbohatli…)

Pouze tak by začala dostávat kontury i odpověď na otázku, co se dělo s největším lupem v historii, jak někteří znalci nazývají druhou světovou válku. Ti, kteří jsou nohama na zemi, radí nedbat ideologických tanců týkajících se historie a pečlivě sledovat stopu peněz. Pak by třeba mohli najít klíč k řešení záhady, jak to, že se spojenecké letectvo nemohlo při několika pokusech strefit do jedné z nejvýznamnějších, pro nacisty pracujících zbrojovek – plzeňské Škodovky.

Ti, kteří jsou nohama na zemi, radí nedbat ideologických tanců týkajících se historie a pečlivě sledovat stopu peněz. Pak by třeba mohli najít klíč k řešení záhady, jak to, že se spojenecké letectvo nemohlo při několika pokusech strefit do jedné z nejvýznamnějších, pro nacisty pracujících zbrojovek – plzeňské Škodovky.

Přitom spojenecké bombardéry dokázaly takové filigránské věci jako roztočit v přesném náletovém úhlu, výšce a rychlosti válcovou pumu, aby po vodní hladině jako žabka přeskákala nacistické zátarasy, narazila na stěnu přehrady, po ní sklouzla dolů a v určité hloubce vybuchla. Ale do obrovské Škodovky se ne a ne trefit – až na konci války, jako by byla zakletá.

Kletba spočívala pouze v seznamu akcionářů, kteří celou válku dostávali od nacistů dividendy, zatímco jejich spoluobčané rukovali proti těmtýž nacistům. A když jeden svědomitý muž chtěl v USA žalovat tato a podobná, donebevolající porušení zákona o zákazu obchodu s nepřítelem, proces se z rozhodnutí politiků neuskutečnil, protože by „zřejmě podryl morálku branců“.

Thomas Kulidakis pro Lidovky: Prezident poskytl argument pro svou neúčast na summitu NATO. Když tedy Petr Pavel říká, že by zastával jen postoje vlády, jeho přidaná hodnota na místě by byla rovna kladné nule. Možná snad, kdyby chtěl sdělit prezidentovi USA Donaldu Trumpovi, že podle něj je odpudivá bytost a pro oslabení aliance udělal více než prezident Ruské federace Vladimir Putin. To by něčemu pomohlo? To přispěje k našemu dobrému obrazu? Každopádně mu nikdo nebrání jet na summit po vlastní ose za své peníze. Řekl, že tam tak jako tak pojede.

V obecné rovině platí, že když se pustil do křížku s Ústavou ve chvíli, kdy na návrh předsedy vlády nejmenoval ministra, proč se jí teď s dost zvláštní argumentací dovolává?

Marek Stoniš pro Deník TO: Zakladatelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení a první signatáři jejich programových dokumentů (Eichstättská adventní deklarace z listopadu 1949 a doplňující Detmoldská deklarace z ledna 1950) byli prominentní nacisté, někdejší členové NSDAP, včetně veteránů SS. Například SS-Sturmbannführer Walter Hergl nebo veterán Waffen-SS Rudolf Wollner. Přesto jsou coby náckové nálepkováni čeští politici, kteří se sjezdem landsmanšaftu v Brně nesouhlasí.

Dnešní opozice, která v letech 2021-2025, kdy vládla, prosadila v rámci novely trestního zákona paragraf kriminalizující vědomou spolupráci s cizí mocí, dnes vědomě podporou sjezdu landsmanšaftu v Brně spolupracuje s cizí mocí proti českým národním zájmům. V českém národním zájmu totiž rozhodně není otvírání majetkových nebo územních nároků na základě uzavřených historických sporů.

Vidlák: U nás se ještě politické zápasy stále realizují podáváním kompetenčních žalob o ničem a náš prezident je nejvíce zesměšňovaná politická figurka našich novodobých dějin. Válkychtivé spolky jsou vyšetřovány pro klasickou defraudaci a nebo jsou usvědčeny z blbosti při nákupech raket DANA 1, Řehkové někam zalezli a Foltýni se realizují píglováním mladého řeziva. Fialové jsou buď směšní nebo trapní, Kupkové jsou mimo a Grolichové musejí lézt do vypasené řiti Berndta Posselta. Rakušan se místopředsedou sněmovny prostě nestane a nakonec pravda s láskou bude muset vzít zavděk lampasákem z Hradu.

Ještě pořád to jde, ještě nejsme zahnaní do kouta, ještě Brusel nevyhrála a Landsmanšaft také ne. Ještě si tu neprosadili ani euro, ani ztrátu práva veta. Ještě pořád jsme méně zadlužení než Němci či Američané, ještě pořád jsme nerozprodali půdu, ještě pořád skoro osmdesát procent lidí bydlí ve vlastním. Ještě máme co ztratit, ještě stojí za to, nepovolit.