Naši předkové jedli třikrát týdně, my třikrát denně. Vládne nám potravinářský průmysl

Pohanské tradice nám církev a komunismus vymazaly ze života, ale tělo si stále hlásí svůj přirozený biorytmus

Martina Kociánová: Heleno, začaly jsme tím, že zima si žádá své. V čem děláme největší chybu v přístupu ke svému životu, ke svému tělu, ke své mysli právě v zimních měsících?

Helena Neumannová: Tak pohanské tradice a zvyky, které patřily k biorytmu našeho těla, ale i přírody v období zimy, nám byly de facto vymazány ze života. Nejprve to dělala církev, a posléze – jak víme – sto let komunismu a válek. Nicméně tento vnitřní biorytmus se pořád hlásí. Hlásí se právě tím, co jsi řekla, tedy že přicházejí temnější nálady. Ty jsi zmínila tvorbu některých hormonů, já zmíním i to, že nám chybí určité dávky dopaminu, serotoninu, ale i oxytocinu. Dokonce je dokázáno, že oxytocin, hormon lásky, se znovu ve větší míře začíná tvořit až od Valentýna, který se slaví v únoru. To byl původně pohanský svátek – ale dneska se to bere jako konzumní svátek – který patřil i ke Keltům, kteří ho velmi dobře znali, a Slované ho pochopitelně přijímali.

Ale my už s těmito základními živly neumíme pracovat, s Aristotelovými živly, které navíc pocházejí z naší historie. Řecká medicína je vlastně naše minulá medicína, ze které vzešla současná medicína, a vůbec přístup k člověku. A to je oheň, voda, země, vzduch. A když už jsme u toho, tak já strašně ráda zmiňuji – a ty jsi krásně zmínila procházky, akorát jsi tam přidala radovánky jako lyže, běžky, sáňky – procházku v lese. A ta opravdu i herci – a ty jsi taky částečně ze showbusinessu, takže o tom něco víš, že herec říká: „Herec patří do kavárny, ne do lesa“ – když se herec projde zimní přírodou, tichou krajinou, tak nejenom nachází sám sebe, a začíná vnímat dech, vnímat tep, začíná vnímat rytmy.

A nemusíme používat odbornou terminologii, jako biorytmy, cirkadiální kód, ale on to prostě cítí a prožívá, protože má prostor se znovu spojit s krajinou. A my jsme lesní národ, historicky vzato, indoevropský národ, tedy národ lesů. A Aristoteles nám zároveň říká, že naše země, a vůbec naše národy, vznikly ze spojení dvou živlů – oheň a voda – ale z jejich souhry. Dovedeš si to představit – souhra ohně a vody? Takže ono se to v nás pere, ale pravděpodobně se to v nás pere přirozeně. A co s tím?

Advent patřil pospolitosti a pomoci, ne leštění skříněk a dárkům za stovky – u stolu byl vždy talíř navíc pro pocestného

Martina Kociánová: Ano, přesně: Co s tím? Protože my jsme už dávno ztratili nárok na to, abychom žili přirozený čas, kairós, ale všude nám diktuje chronós. A když se podívám na prosinec, tak je to už vlastně poměrně omletá záležitost, že jsou tady uzávěrky, vánoční večírky, nejrůznější setkání, které nás neustále nutí se tonizovat, uměle nabuzovat, přestože bychom možná nejradši měli oči jako škvírky, a jenom tak pozorovali světlo krbu – ti šťastnější – nebo svíci, my bez krbů.

Helena Neumannová: Ano, teď jsi narazila na přirozenost, že bychom potřebovali zimní spánek, ale my máme bujaré večírky, prosecca, pivo, víno teče proudem. Ano, je to tak, že jsme si to takhle zařídili, ale je na každém z nás, kolik k sobě vpustíme radovánek a kolik vpustíme toho opravdového adventu, tedy uzemnění, setkávání se spolu u jednoho stolu, času na naše milované, a i toho, že nemáme naleštěná okna a skřínky, ale zato máme čas jít třeba na svařák, to už je jedno na co. Nebo jít s kamarádkou, s kamarády, které jsem neviděla půl roku, udělat si plán na to, že to je čas spojitosti, pospolitosti, návštěvnosti, sounáležitosti, také pomoci, obdarovávání.

My si dnes dáváme hory dárků, ale k tomuto času patřilo, že obdarujeme potřebné, protože u stolu je vždy jeden talíř navíc, kdyby šel kolem pocestný. My máme strašně moc krásných svátků. Velmi ráda třeba zmiňuji, že ženy si dneska kupují v květinářství barborky, ale skutečnost je taková, že jsme si je měly urvat ze stromu zuby, abychom jako správné Keltky, a později Slovanky, dostaly z toho stromu životní sílu. Víš, že to tak je?

Martina Kociánová: Zuby jsou nutné.

Helena Neumannová: Ano. A tohoto je kolem zimního času strašně moc. Ale je to také čas rovnodennosti, kdy opravdu předkové pracovali se živly nádherným způsobem, že na stole byla svíčka, ale byla to medová svíčka, nebo svíčka, která nám neškodila. Dneska je to benzen, toluen, xylen, a mohla bych pokračovat. Teď je o tom naštěstí obrovská dávka odborných článků, vědeckých článků, kdy skutečně varují především ženy od toho, že speciálně vonné svíčky – a to nemluvím o těch, které obsahují částice, které jsem jmenovala – způsobují rakovinu, dělají nám zle, a je to obrovský byznys. A my se obdarováváme něčím velmi nezdravým, co pak neseme do domácnosti.

Fair trade nebo bio certifikát garantuje kvalitu svíček, ale nejlepší jsou esenciální oleje nakápnuté na české dřevěné kuličky

Martina Kociánová: Heleno, my jsme utekly ke svíčkám, ale je to zajímavé téma, protože ty patří k dlouhým zimním večerům. Jsou lidé, kteří nesnesou chemický pach svíček, a poměrně jasně to rozeznají. Ale přesto jsme tímto vůním vystavení všude možně vůkol. Když v nákupních centrech rozprašují tyto vůně, tak já musím říct, že mně to aspoň usnadňuje rozhodnutí tam nepobývat. Ale poznáme, které svíčky nesou třeba opravdu dobré, vonné silice, které nám mohou pomoct, a které svíčky nám způsobují rakovinu plic?

Helena Neumannová: Určitě. Začnu menším zlem, a to jsou fair trade svíčky, které vznikají v Africe, Jižní Americe, Asii, kde skutečně tamní lidé nemají takovou příležitost pracovat se syntetickými sloučeninami. A samozřejmě pro nás Evropany je to jednoznačně bio certifikovaná svíčka, kde se musí použít pouze esenciální olej, který je z bio byliny, nebo bio plodiny, nebo bio stromu, a samozřejmě je to vytvořeno procesy, které jsou ve prospěch našeho zdraví. To znamená, jsou tam nějaké normy, nějaké certifikáty, tyto společnosti jsou hlídané, kontrolované, a tudíž vy potom dostanete na stůl kvalitní svíčku, kterou si s láskou můžete užívat, a můžete také zapálit svíčku za naše milované, kteří už mezi námi nejsou, což také patří k rovnodennosti, ke vzpomínce, a i potom k celému adventu. Takže možností je mnoho.

Ale já bych tady hrozně ráda zmínila aromaterapii, která nemusí být pouze ze svíčky. Můžeme pracovat s čistými vonnými oleji, a pouze je nakapat na suché dřeviny, rostliny, kůru, kterou si nasbíráte v lese, a samozřejmě na dřevěné kuličky, které zase vyrobí zlaté české ručičky. Dejme šanci řemeslníkům na krásných vánočních trzích, kteří mají k dispozici tyto novodobé aromaterapeutické nástroje – ať jsou to ty kuličky, nebo podtácky, misky, které jsou z čistého dřeva, bukového, dubového, březového, a tak dále. To všechno je jenom to, co k nám patří.

Martina Kociánová: Zároveň jsou tady aromalampy, do kterých můžeme nakapat, ale neměli bychom to kupovat přes internet z Číny. Nebo když si koupíme za sedmdesát korun lahvičku, jakože na aromaterapii, tak asi na tento olej není velké spolehnutí.

Helena Neumannová: A to si přesně narazila – řekla bych – na největší kámen úrazu, protože samozřejmě ti lidé, kteří nemají dostatek financí, řeknou: „Ale my také chceme mít hezký domov.“ Takže vlezou do – nebudu jmenovat – řetězce levných „pičičmundíků“, které k životu nepotřebujeme, přesto nám dělají samozřejmě vizuálně hezky, protože, jak víme, oči jsou jeden z našich důležitých smyslů. A teď tam vlezeš, a úplně na tebe padnou ty ftaláty, pesticidy, herbicidy, insekticidy.

Martina Kociánová: Zpomalovače hoření.

Rockefellerova rodina kompletně vlastní potravinářský průmysl, a od té doby jíme třikrát denně místo třikrát týdně

Helena Neumannová: Teď to matka přinese domů, jakože nese si krásu za pár korun. A mě to úplně děsí, protože ta matka potom ve třiceti, ve čtyřiceti přichází s rakovinou a řekne: „Co mám dělat?“ Zmíním příběh Tata Harper, slavné americké modelky, dneska byznysmenky, která šla navštívit otce do nemocnice, a položila tam ty předražené deodoranty, parfémy, mýdla, a primář to všechno shodil do koše a řekl: „Ona vám jedna rakovina nestačí?“ A v této větě je všechno. Jenže lidem to nikdo neříká, protože všichni potřebují vydělávat, a jak víme, nadnárodní průmysly – chemické, potravinářské, agroprůmysl, a mohla bych pokračovat – protože to už se dneska jinak nedá nazývat, to už nemá se zemědělstvím nic společného – tak ti nám vládnou.

Nevím, jestli to víš, ale teď koluje po internetu nádherná zpráva jednoho vědce, který promluvil konečně o tom, co vlastně naši předkové odjakživa ctili, a to, že naši předkové nejedli třikrát denně, ale třikrát týdně. A třikrát denně papáme od té doby, kdy Rockefellerova rodina kompletně vlastní potravinářský průmysl po celém světě. Vědecky podloženo, přátelé. To není z hlavy Neumannové, nebo nějakého exaktního vědce – to jsou podložená fakta.

Martina Kociánová: Teď jsme se od tebe dozvěděli, že inhalujeme nesmysly, a jsme, abych tak řekla, přežraní. Pojďme si teď říct, co si v tomto zimním období počít se sebou. Všichni pořád vedeme řeči o tom, že máme zpomalit, žít vědomě, hledat klid v duši, být – teď už se tomu říká moderně – „reduktariány“, to znamená, že redukujeme všechny vstupy.

Helena Neumannová: To ke mně ještě nedošlo. Stále se něco učím.

Když otevřu devadesát procent lednic a koupelen, vypadnou kostlivci způsobující obezitu, rakoviny a autoimunitní onemocnění

Martina Kociánová: Dávej dobrý pozor. Zkrátka, že jíš méně, nebo nejíš maso třikrát denně. Ale jakým způsobem najít pevnou půdu pod nohama? Protože něco říkáš ty, něco říkají další směry, ať už výživové, lékařské, něco jiného říká biodynamická aromaterapie, něco jiného říká neuropatie, něco jiného možná říká komplementární medicína. A člověk je v tom zmatený, tak trochu rozbitý, a nejradši nad tím mávne rukou a řekne: „Dejte mi s tím vším pokoj“.

Helena Neumannová: Pokoj – naprosto ho chápu, je toho na nás moc, jak říkáš. Především každý by měl zjistit, co vyhovuje jemu. A já vždycky říkám: „Prosím, když zapojíte svůj selský rozum, tak pokud vám pomůže konvenční lékař, a cítíte se dobře, zdráv a vitální, tak je všechno v pořádku, a choďte si pro rady ke konvenčnímu lékaři, a nikoho jiného nepotřebujete. Pokud vám pomůže výživový poradce k tomu, aby váš život byl přesně radostný a v pořádku, tak jak to vy cítíte, tak zase, choďte k němu. Pokud vám pomůže neuropat, celostní lékař, choďte tam“.

Jak se vyznat ve světě fake news a řekněme předimenzovaných informací o tom, co jíst, co nejíst, kde nám škodí mléko, maso, a tak dále? Je to prosím o tom, že se s pokorou vrátíme k tomu, co stačilo těm, kteří nás sem přivedli. Jestliže na podzim moji předkové potřebovali proteiny, tedy brambory, a nic víc neměli, potřebovali vlákninu, tedy lněné semínko, a potřebovali konopí omega 3, 6, 9, tak mi do prčic musí stačit to samé, speciálně ve světě, kdy jsem plná jedů.

Když přijdu dneska do devadesáti procent rodin, a otevřu lednici a koupelnu, tak na tebe vypadne tolik kostlivců, kteří přináší do rodiny atopické ekzémy, chemické reakce, selhání, samozřejmě ztrátu krvetvorby, přirozené krvetvorby, kardiovaskulární onemocnění, obezitu, vysoký tlak, cholesterol, mohla bych pokračovat, a v horším případě potom samozřejmě autoimunitní onemocnění. A bohužel dneska je největší problém slinivka, játra, střeva – to víme. Rakoviny, které se týkají slinivky, tak vědec a lékař ti řekne, že 95 procent rakovin slinivky – a to je vědecky podloženo – končí smrtí. Tak sakra, musím přeci dělat něco pro to, aby rakovina slinivky nepřišla.

Martina Kociánová: Co?

Helena Neumannová: Jestliže vím, že konzumuju 90 procent jídla, které je jedovaté, a pak se umyji chemickým mýdlem, nastříkám na sebe chemický parfém, upravím si vlasy zase chemickou barvou, a já nevím co všechno, tak to přece musím vyvažovat. Pořád je tam rozum – vyvažujte. Já vždycky říkám: „Ano, nemůžeme si dovolit bio maso každý den, ale stačí nám jednou týdně. A když si ho nemůžeš dovolit ani jednou týdně, tak ho prostě nejez, to je úplně jednoduché. A pokud jsi masožravec a maso potřebuješ, tak si odpusť předraženou kosmetiku, odpusť si předražené značkové hadry, odpusť si nejlepší telefony – které konec konců, jak říká Martin Stránský, nevedou k ničemu jinému, než k zhovadilosti a k blbosti – a věnuj to prevenci, která je na prvním místě.

Vždyť vidíme, proč padají zdravotní systémy v celém světě, protože jsme všechno investovali do nemocnic. Nemoc, slovo „nemoc“. Ale do „prčic“, první slovo světa bylo „word“, a „word“ znamená „počátek“ „slovo“, později se tam dostalo L – svět. A pozor – „bylina“ bylo první slovo, protože z té všechno vzešlo. My jsme vždycky věděli, že našemu předkovi stačily tři nálevy denně k tomu, aby jeho tělo dokázalo zpracovat pivečko, chlebík, koláče, a další vymoženosti, protože si taky samozřejmě dopřávali.

Helena Neumannová: Tři nálevy denně nám mimochodem stačí i v den, kdy držíme třeba půst, protože postit se je přirozené. Dneska je vědecky podloženo, že diabetes druhého typu, u kterého se dříve vůbec ani nesmělo vyslovit nahlas, že by se půstovalo, tak dneska se diabetes druhého typu dokáže půsty vyřešit. My konec konců tato řešení máme. A kdybys viděla, jaké výsledky máme díky tomu, že sdílíme s Jožko Valuchem – RNDr. Jožko Valuch na Slovensku – hladovění u onkologických pacientů, tak my dneska nestačíme vůbec ty lidi ubytovat a postarat se o ně.

Martina Kociánová: Hlavně teď jenom musíme dodat, že když má někdo cukrovku, nebo nějaké onkologické onemocnění, tak by měl hlavně třeba půstovat pod nějakou supervizí. Ať mi tady zase nechodí lidi, co dostali inzulinové koma a podobně.

Helena Neumannová: Pracuji samozřejmě s lékaři, pracuji samozřejmě se zdravotními sestrami. Jenom říkám, že polovina lékařů už dneska ví, že půsty k těmto typům diabetes patří, a má vynikající výsledky. Stejně tak u rakovin, když detoxikuješ 20 dní, tak rakovinové buňky prostě odejdou z těla bez jakýchkoliv následků, vedlejších účinků, bez toho, abych ti popálila celé tělo, zničila ti zdravé buňky, a přivedla ti do deseti let další metastázy. A kdo to nechce slyšet, jeho věc. Já nikdy onkologickému pacientovi neříkám: „Nechoď na chemoterapii, nebo radioterapii. Vyber si. A pokud nás zvolíš pouze jako prevenci, nebo jako řešení následků, tedy regeneraci, tak já to naprosto s pokorou přijímám, je to v pořádku, protože to je tvůj život, tvoje rozhodnutí, tvoje zodpovědnost, tvoje disciplína.“

Martina Kociánová: Přesto se mi zdá, že když budou o těchto naprosto primitivních technikách pochybovat třeba lékaři, kteří absolvovali pět let medicíny, nebo farmaceutické firmy, které moc dobře vědí, že obchod s cytostatiky má větší obrat než obchod se zbraněmi – tak tady tyto důvody dokážu pochopit. Ale jestli už má někdo namále, jestli už je někdo nemocný, tak mi úvaha nedá pochopit, že se nerozhodne vyzkoušet tuto, řekněme, neinvazivní metodu. Možná se bojí, že by velkým půstem zeslábl, možná se bojí, že by na to neměl sílu.

Slovenka Blaženka přišla s metastázami po celém těle, lékaři jí dali tři měsíce – dnes chodí po horách

Helena Neumannová: Ano. A zase, strach je naprosto v pořádku. Strach sice nepatří do našeho života, ale my jsme byli vychováni ve strachu od začátku našeho života, od školkovského systému, školského systému, a později samozřejmě v rámci mezilidských vztahů, protože je to nástroj mocichtivých, který jim slouží k tomu, aby nás ovládali. Dám příklad naší poslední klientky Blaženky. Blaženka přišla s metastázami po celém těle, a doktoři jí řekli, že má poslední tři měsíce života, a ať si jede užít s rodinou domů, že už jí nemohou pomoci. Blaženka je Slovenka, ale u Jožko Valucha nebylo volno, a navíc řekla, že by ráda kromě hladovkování podstoupila i další procedury, které u Jožka třeba nedělají, protože…

Martina Kociánová: Jenom tě přeruším: Kdo to je Jožko Valuch?

Helena Neumannová: Tak, RNDr. Jožko Valuch je doktor, špičkový biochemik, který si vyléčil rakovinu slinivky dvacetidenním půstem, klasickým detoxováním po vzoru ruských profesorů. Přičemž on jel do Ruska před dvaceti lety studovat postění, protože k tomu samozřejmě patří klysmata, a každodenní chůze, bylinné nápoje, voda, a k tomu patří práce s hlavou, psychická a duševní hygiena. To není jenom…

Martina Kociánová: Není to jen přestat jíst.

Helena Neumannová: Vůbec ne. Opravdu se pracuje s celým člověkem. U nás tomu navíc předchází moje epigenetická analýza, kterou už dělají další tři doktorky – zaplať pán Bůh – takže máme více možností pomoci lidem, což nás velmi těší. A Blaženka dneska chodí po slovenských horách, je v poměrně dobré, stabilizované situaci, pozici, a volá mi, že obvolá všechny světové televize, a bude mluvit o tom, jak jsme ji zachránili život. A já říkám: „Ne, Blaženko, ještě není čas. Nejprve musíme zjistit, co se bude dít následující rok, posléze dva.“ My už máme více onkologických klientů, kterým jsme tímto způsobem pomohli, a upřímně, u Jožko Valucha to funguje tak, že oni sami chodí do různých médií, a mluví o tom stejně, jako u nás Jana Smietaková, naše první onkologická klientka, která našla sílu a odvahu, a promluvila o tom.

Půst přenastaví mitochondrie a neurony, vyhladoví rakovinové buňky a obnoví funkce celého těla – ve Švýcarsku za tři sta padesát tisíc korun

Helena Neumannová: Ale já teď vůbec nemluvím o nás. Já teď mluvím o tom, že mnoho světových celostních lékařů podepisuje všemi deseti a shoduje se nad jedinou praktikou, a to je půstování – a neznám příběh, kdyby se to nepovedlo – které dokázalo pomoci s rakovinou, a to do stádia k úplnému uzdravení. A samozřejmě, že i nás a naše kolegy, vědce, lékaře, naturopaty zajímá, jakým způsobem se tělo přenastaví, protože tam se bavíme o molekulární biochemii, kdy se ti úplně přenastaví mitochondrie a neurony, a vlastně vyhladovíš negativní buňky, onkologické, rakovinové buňky, ale zároveň obnovíš úplnou funkci veškerých pochodů v těle. To znamená, že omládneš.

A vzhledem k tomu, že jsi absolvovala u Milady Sárové omládnutí díky minerálním vodám, a měla jsi příležitost vyzkoušet si Karlovy Vary, tak víš, že i strukturální omlazení buňky jako takové je dnes vědecky podloženo, a v mnoha světových klinikách s tím pracují. Třeba ve Švýcarsku se hladoví za tři sta padesát tisíc korun, u Jožka za dva tisíce euro, u nás taky – rozdíl je obrovský. Ale o detoxu už dneska, zaplať pán Bůh, hovoří skutečně špičkoví vědci v severských zemích, Holandsku, Belgii, Švýcarsku, Německu, Rakousku. Já vlastně tím, že jsme teď vstoupili na německé trhy, tak mám tu čest a prostor mluvit s německými kolegy, kteří se věnují celostnímu lékařství, a tam je úplně stejný přístup.

V Evropě se ročně objeví tři sta padesát tisíc rakovin prsu, přesto chybí komplexní prevence propojující medicínu a biodynamiku

Martina Kociánová: Když jsme si psaly k tomuto rozhovoru, o čem a jak, tak ty jsi mi poslala text, že přesto, že se každý rok v Evropské unii objeví více než tři sta padesát tisíc případů žen s rakovinou prsu, tak stále chybí dostatečně komplexní prevenční programy, které propojují medicínu, vědu, biodynamiku, lázeňství, frekvenční medicínu, a další moderní technologie. A píšeš: „Česká republika, Slovensko a Bulharsko mají unikátní potenciál postavit se do čela nové evropské éry integrativní prevence.“ Proč zrovna tyto tři země, případně čtyři i se Slovenskem?

Helena Neumannová: Protože fenomenální lázeňství, to je první věc. Druhá věc – máme špičkové mladé vědce, kteří mohou přispět k tomu, že vždycky přinesou nový pohled a nové věci, což my ctíme, protože s vědci pracujeme dnes a denně. A třetí, pochopitelně, je to, že naše země je to jediné, co nám zbylo. Rakousko-Uhersko prodalo průmysl, čipy a technologie nikdy nedoženeme – a my jsme ekonomicky úplně v háji, sakra. Tak proč nevezeme…

Martina Kociánová: A technologicky.

Helena Neumannová: To taky. Ale my máme pořád jednu velkou přírodní kliniku, bývalé Rakousko-Uhersko – bahno. Bulhaři a Češi mají fantastické bio byliny a super plodiny a rostliny, Němci a Rakušané mají také stejné vymoženosti, a do toho máme úžasná duchovní místa, kde mohou vzniknout nejprestižnější světové celostní kliniky. My si můžeme, i Evropě, vrátit ekonomicky, sociálně, turisticky – potažmo samozřejmě uzdravit svoje lidi – prvenství, které jsme tady za naší první republiky měli. Ale to se týkalo všech těchto zemí. A já říkám, pojďme to udělat. Pojďme spojit síly. Já se o to snažím. Já se o to snažím, nežbrblám, nebouchám do stolu, nenadávám, nevztekám se – já to prostě dělám.

V Německu se nikdo neléčí bylinou bez bio certifikátu, u nás jsme sto let za opicemi v aromaterapii a frekvenční medicíně

Martina Kociánová: Ale s tebou zároveň dobrých třeba pět, šest nejvěrnějších. Je k tomu nějaká vůle, aby se uskutečnily tyto kroky, které mohou mnohdy vést i trochu metodou pokus-omyl, jako všechny věci, které se zavádějí, a také každý jsme jiný, takže na někoho mohou zafungovat hned, na někoho později, a někomu třeba už nemusí zabrat.

Helena Neumannová: Ale personalizovaná péče je, prosím tě, základ celostní funkční medicíny, takže tam to nikdy nefunguje tak, že když tato metoda fungovala na Janu, tak bude fungovat na Evu. To nikdy.

Martina Kociánová: Ale je k tomu vůle? Nebo spíše se s těmito nápady, pokusy a kroky ocitáš spíše v hledáčku Sisyfa, než v hledáčku moderních klinik a špičkových vědců?

Helena Neumannová: A teď tě možná překvapím, nebo možná překvapíme i naše posluchače. U nás jsme samozřejmě sto let za opicemi v tom, že například aromaterapie – a je to moje dlouhodobé téma – frekvenční medicína, a spousta dalších metod, jsou dneska běžně využívané opravdu na špičkových úrovních, ale hrazené pojišťovnou, jak v prevenci, tak v péči.

Martina Kociánová: U nás?

Helena Neumannová: Ne, ve světě. Zatímco u nás se tomu vysmíváme, a to je to, proč jsme sto let za opicemi. Na druhou stranu si všimni – a teď se dostávám k jádru pudla – kolik byznysmenů z našich velkých kluků, oligarchů, se chce věnovat biohackingu a longevity, dlouhověkosti, protože se jedná opravdu momentálně o největší byznys světa.

Martina Kociánová: A módní trend.

Helena Neumannová: A naprosto módní trend. A ještě třicet let bude. Ať přijedu do USA, do UAE, kamkoliv, Asie, tak to všichni řeší a všichni se toho chtějí dotknout. A já musím říct, že se spíš poohlíží po tom, co skutečně funguje, než po rádoby vitamínech, minerálech, a po plastových globulích, které vám zase do těla přinesou mikroplasty a sračky. Omlouvám se za to slovo, ale musím.

Martina Kociánová: Ne, to je přece želatina.

Helena Neumannová: Tak, želatina to právě není. Je v tom samozřejmě plast, a je v tom spousta dalšího svinstva, a vy to bezhlavě kupujete za strašlivé peníze, přestože tady jsou bylinné tinktury, nálevy, pasty, extrakty, funkční nápoje, které vám bohatě přinesou to, co tělo potřebuje.

V Německu neexistuje člověk, který by se léčil bylinou bez bio certifikátu – zelený list a organic kontrola jsou standard

Martina Kociánová: Ale jak se v tom vyznat?

Helena Neumannová: Promiň, dneska ať už se nikdo nevymlouvá na to, že nepozná bio certifikovaný produkt. Je tam zelený list, a v Německu neexistuje člověk, který by se léčil bylinou, která není bio certifikovaná. Ty lidi to absolutně odmítají. Oni ti na to řeknou: „Prosím vás, proč bych to dělal, vždyť já vůbec nevím, co v tom je.“ Rozumíš? A to je země Bachových esencí. Bachovy esence, které nemají bio certifikát, dneska už v Německu de facto skončily, protože nejsou organic certifikované. My jednáme – nebudu tady jmenovat – se dvěma velkými německými firmami, které nás oslovily, jestli bychom naše vědce, naše výsledky a naše produkty byli ochotní prodávat i přes ně.

Martina Kociánová: Promiň, „nás oslovili“, to znamená koho? Levandulové údolí?

Helena Neumannová: Ne. My už jsme tým The Molecules of Life, kde je právě Milada Sárová, docent Petr Kolísko, MUDr. Pražanová se špičkovou cambridgskou medicínou, docentka Hrádková, Horsáková, Tesařová, mohla bych pokračovat, jsou tam bulharští vědci, rakouští, Doktor Doppelreiter, Italorakušan, a tak dále. My se prostě snažíme se spojit. Je tam Lucy Vojtová z CEJTECu z Vědeckotechnického parku v Brně, se kterou připravujeme unikátní patent. Jsou tam fantastičtí vědci, lékaři, kolegové, kterým to prostě není lhostejné, a kteří říkají: „Ano, zase se toho chytli supi, co si myslí, že velmi rychle vydělají na longevity.“ Nedává to smysl, prodávají prázdnou bublinu, a my tomu můžeme zabránit jedině tím, že naše produkty budou funkční, budou mít výsledky. Vytvoříme komunitu lidí, kteří se chtějí vzdělávat, chtějí mít rozhled, a chtějí přijmout zodpovědnost a disciplínu za to, že opravdu uvidí do dvou, tří měsíců nějaký pokrok, a ne, že do sebe ládují vitamíny, minerály. I tam samozřejmě hraje z padesáti procent roli placebo – takže si řeknou: „Jo, super, já se o sebe starám,“ a pak přijde prd – ulcerózní kolitida – protože to střevo nedá ty sajrajty, a pak nevědí co s tím.

Celý rozhovor s Helenou Neumannovou si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Buďte zdraví, ať je vám dobře na světě a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.