O víkendu to nebude o ničem jiném než o počtu a disciplíně. Oni se budou snažit z toho udělat Majdan.

Michal Semín: Petr Pavel nepatří na Hrad. Petr Pavel patří před Národní tribunál. Je to hrobař české státnosti – soudruh Petr Pávek Pavel.

Vidlák pro První zprávy:Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová vyzvala policii k prověření Bernda Posselta kvůli jeho výrokům proti Benešovým dekretům a poválečnému uspořádání Československa. Posselt podle ní nejen zpochybňuje základní právní pilíře poválečného uspořádání, ale zároveň hrubě napadl jednu z komor českého Parlamentu. Hamplová upozorňuje, že může jít o jednání ve prospěch cizí moci proti zájmům České republiky, a požaduje prověřit, zda nejsou naplněny znaky trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Souhlasíte s názorem senátorky Hamplové, že by v tomto případě mohlo jít až o naplnění znaků trestného činu činnosti pro cizí moc?

Já jsem proti tomu gumovému paragrafu ohledně nedovolené činnosti pro cizí moc a tak se ho nebudu dovolávat ani kvůli Posseltovi. Tohle není záležitost paragrafů, ale je to čistočistá politika. Posselta nemá zastavovat policie, ale taková síla protiakce, že si ten zájezd do Brna bude do smrti vyčítat.

Klára Samková: Když jsme tak u toho rušení Benešových dekretů – a dostane Jan Antonín Baťa zpět Zlín, když prokazatelně nebyl kolaborant a přitom dle tohoto dekretu mu vše zabavili? Ptám se pro kamarádku…

Vidlákovy kydy: Poslední žijící „Wintonovo dítě“ a potomci těch, kteří museli utéct z vily Tugendhat přijedou na sjezd Landsmanšaftu do Brna, aby se tam objali s předsedou spolku, který založili kovaní nacisté, a který vznikl, aby revidoval výsledky Druhé světové války. Bernd Posselt se dodnes stylizuje účesem do Dolfiho, otevřeně napadá Benešovy dekrety a jako europoslanec hlasoval proti přijetí České republiky do EU.

Kruh se uzavřel.

Ne, už nikdy nás nikdo nebude osvobozovat. Nikdo kvůli nám nebude prolévat krev. Pokud se tomu nepostavíme, zasloužíme si zánik.

Dan Vávra: Při této příležitosti si připomeňme některé slavné výroky Karla Havlíčka.

„Zle, matičko, zle! Švarcenberci zde: jeden, ten je generál, a druhý je kardinál; zle, matičko, zle!“

„Loučení, loučení, což jest to těžká věc! Ach, jak srdce bolest cítí, když se musí odloučiti česká zem od Němec. Když jsme se loučili, oba jsme plakali; Němci přehořké žalosti, Češi srdečné radosti slze prolévali.“

„Hoj! Vy páni s fráčkem, s německým zobáčkem, už vašemu hrubiánství zvoní umíráčkem. … My již práva máme, vzít si jich nedáme, vaše šejdy, vaše rejdy, ty už dobře známe.“

„Nechlubte se, nechlubte, špatná je to sláva, že vytéká do Němec, všechna česká šťáva.“

„Zachce se nám snad býti v Německu posledními, kdežto můžeme býti v Čechách prvními? Němci ve Frankfurtě nás toužebně ke spolku zvou… budeme tak hloupí a sedneme na vějičku?“

Všeobecně pak by se dalo mnoho jeho textů shrnout do parafráze věty „Poturčenec horší Turka.“ – „Český odrodilec je horší než rozený Němec.“

Zde se sluší ctěnému čtenářstvu připomenout, co to to slovíčko ODRODILEC znamená.

„Slovo odrodilec obecně označuje člověka, který zavrhl svůj původ, národnost, víru nebo příslušnost k určité skupině a přidal se k jiné (zpravidla k té mocnější nebo vládnoucí). Zradil tak své „rodné“ prostředí.

Odrodilec byl Čech, který se dobrovolně a účelově poněmčil. Často šlo o lidi, kteří pocházeli z českého prostředí, ale jakmile se dostali do města nebo k lepšímu vzdělání, začali mluvit výhradně německy a českou identitu popírali.

Motivací bylo téměř vždy prospěchářství. Němčina byla jazykem císařských úřadů, armády a „lepší“ společnosti. Pokud chtěl někdo v Rakouském císařství dělat kariéru, bylo to s němčinou nesrovnatelně snazší.“

Ještě štěstí, že dnes už takoví lidé nejsou!

Richard Perman: Konec hotovosti a anonymity: EU spouští systém totální kontroly.

Od července 2027 budou v všech 27 zemích Evropské unie zakázány hotovostní platby nad 10 000 eur (nařízení EU 2024/1624).

Již od 3000 eur bude jakákoli transakce vyžadovat povinnou identifikaci osoby. Dělení plateb za účelem obejití limitu je zakázáno. Předávání hotovosti mezi rodinou nebo přáteli zůstává legální, dokud peníze nevstoupí do ekonomického oběhu (např. nákup bytu, auta, šperků nebo zlata).

Co dále zavádějí:

Kryptoměny: přísná kontrola. Od 1. července 2026 musí všechny kryptoplatformy získat licenci CASP. Aktivuje se pravidlo Travel Rule: každá transakce nad 1000 eur vyžaduje předání kompletních údajů o odesílateli i příjemci (jméno, adresa, datum narození).

Stablecoiny (jako USDT) budou buď zakázány, nebo výrazně omezeny.

Digitální euro: pilotní projekt v roce 2027, plné spuštění v roce 2029. Všechny operace budou kompletně sledovány Evropskou centrální bankou.

Internet také pod dohledem. V létě 2026 vstupuje v platnost iniciativa ProtectEU, VPN služby, které neuchovávají logy, budou zakázány. Šifrovaná komunikace bude procházet infrastrukturou umožňující kontrolu obsahu.

Koncem roku 2026 bude v celé EU zavedena povinná unifikovaná digitální identifikace a ověření věku. Anonymita na internetu se stane prakticky nemožnou.

Vzniká tak jednotný systém kontroly, ve kterém jsou propojeny veškeré peněžní toky, kryptotransakce i digitální aktivita občanů.

To už není konspirační teorie — jsou to oficiální nařízení EU.

Už se těšíte na ten digitální koncentrák, pro který je prý u nás 80 procent občanů?

Jaroslav Štefec pro Radio Universum: Když se člověk věnuje moderním dějinám, tak zjistí, že Britové byli prakticky za všemi konflikty, a řekněme za historickými milníky, na které třeba nejsme příliš pyšní. A přestože se historie tvářila, že tím mozkem je Amerika, tak se možná trochu ukázalo, že Amerika byla jenom těmi svaly.

Když byl svět bipolární, bylo tady NATO a Varšavská smlouva. Severoatlantická aliance je chápána, vedena a vystavěna jako vojenský obranný pakt. Ale když je něco obranného, tak to automaticky přece předpokládá, že se má před kým bránit, že má nepřítele. A v okamžiku, kdy byl bipolární svět rozrušen, přestala fungovat studená válka. Má tedy existence Severoatlantická aliance v následných letech opodstatnění?

Nemá, a neměla, protože tady je typický příklad vytvoření nepřítele. My jsme si, jako Severoatlantická aliance – respektive dneska je to otázka celoevropská – vytvořili nepřítele, kterým je, když zanikl Sovětský svaz, zase Rusko. A to mi připomíná přesně problém, že za všechno můžou Židé, jak se říkalo, a dneska se říká, že za všechno můžou Rusové. Jenže to je nesmysl. Základní problém je, že Rusko vlastní obrovské množství zdrojů, a železná lady Margaret Thatcherová svého času vyjádřila, že to je nemravné, aby Rusko disponovalo tolika zdroji s tak málo lidmi, a že by bylo dobré, kdyby se to rozdělilo mezi ostatní. Ona neřekla, aby se Rusko rozdělilo, ona řekla, že by bylo vhodné, kdyby se tyto zdroje rozdělily mezi ostatní země, a tato politika v Británii pokračuje. Takže představa, že Rusko padne na kolena, a bude ukrajinizováno tak, jak se to stalo Ukrajině, skončila s příchodem Vladimira Putina. Říká se, že Putin byla pomstou jeho předchůdce, známého opilce Borise Jelcina. A něco na tom bude, protože on se údajně měl v tomto smyslu vyjádřit na nějakém fóru: „Tak, teď jim to nandám, a udělám z Putina vlastně prezidenta.” A jak je vidět, tak to trefil, a Putinovi se Rusko podařilo neskutečným způsobem pozvednout. Jenže toto nezapadalo do plánů Velké Británie a jí podněcovaných Spojených států, protože ve Spojených státech samozřejmě existuje samostatné křídlo, kterému se Rusko nelíbí, a líbilo by se jim, kdyby ovládali zdroje, které tam jsou, a pochopitelně se tento problém, který existuje už několik set let, neustále snaží vyřešit válkou. Ať to byla velká Napoleonova armáda, potom samozřejmě Hitler, před tím to byli ještě Poláci. Dneska to totiž tady vypadá tak, že největší armádu v Evropě má Polsko, respektive spíše Turecko, protože Turecko leží svou významnou částí v Evropě. Takže tady existuje spousta hrozeb, které nepojmenováváme.

Ivan Šrámek pro Deník TO: Rád bych uvedl několik faktů, která jsou možná všeobecně známa, ale bohužel se na ně až příliš často zapomíná. Mnohdy samozřejmě záměrně. V první řadě by mělo stále dokola zaznívat, že vysídlení Němců bylo důsledkem jednání vítězných mocností na Postupimské konferenci. Toto vysídlení bylo naplánováno po řeckém vzoru Smlouvy z Lausanne 1923, která po řecko-turecké válce (1919-1922) nařídila povinnou výměnu obyvatelstva na základě náboženské příslušnosti (pravoslavní Řekové z Turecka do Řecka, muslimové z Řecka do Turecka). Tento krok měl vytvořit etnicky homogenní národní státy a předejít dalším konfliktům, což bylo vnímáno jako „úspěšné“ řešení menšinové otázky v tehdejším kontextu mezinárodního práva.

Ano, i zde bylo použito řešení „padni komu padni“, byla tedy uplatněna kolektivní vina. Jenže zaprvé tehdy tento pojem nebyl mezinárodnímu právu znám, natož aby v něm byl zakotven. Zadruhé šlo o mimořádné opatření, které má do budoucna řešit letité a mnohogenerační spory a potenciální ohniska válečných konfliktů, což lze z tohoto úhlu pohledu vnímat jako důležité a nutné řešení pro další mírové soužití a jako prevenci před etnickými čistkami. Na základě této dohody z Postupimi prezident Edvard Beneš vydal „nouzové“ prezidentské dekrety (dnes zjednodušeně nazývané Benešovy dekrety), které se po ustavení poválečné vlády a poválečného parlamentu odhlasováním staly řádnými zákony, jejichž platnost je potvrzena i Ústavním soudem z 8. března 1995.

Odsun německých kolaborantů byl domluven na Postupimské konferenci vítěznými mocnostmi jako metoda, jak do budoucna zamezit aktivní páté koloně v Československu, Polsku, Maďarsku a dalších zemích rozpoutat nelidské pogromy a rozbíjení státnosti.

Vidlák: Pamatujete první přímou prezidentskou volbu v roce 2013? Jak se do druhého kola dostal Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg? Tenkrát poprvé pravda a láska vyzkoušela svou mediální sílu a kníža nám neslezl z obrazovek ani na chvíli. Jeho marketing byl všudypřítomný. Udělali mu placku s pankáčským čírem, jeho příznivci si vylepovali plakátky do oken, u nás v Miroslavi se ti správní a evropsky hodnotní zastupitelé předháněli, aby o Karlovi psali do místního zpravodaje a omlouvali tam jeho spinkání v poslanecké sněmovně, ba i v místním evangelickém kostele se za něj dlouze agitovalo a pro mě to byl tehdy jeden z důvodů víc psát.

Tenkrát poprvé nastoupil totální marketing a poprvé přišli lepšolidé s tím, že kdo s nimi nesouhlasí, je zrádce a špatný člověk. Kdo nevolí Karla, ten si nezaslouží volební právo a je třeba ho napsat na proskripční seznam.

A pak kníže Kchárl hladce prohrál, protože ho Zeman v přímém přenosu v podstatě donutil říct, že Edvard Beneš patří před soud do Haagu. Navíc se ještě ukázalo, že Schwarzenberg neumí českou hymnu a vůbec se ze „starého vlastence“ vyloupl úplně normální sudeťáček, který se nejenže třese na majetky, ale ještě na ně potřebuje státní dotace, protože se neumí postarat, aby majetek živil jeho, místo toho musel on živit svůj majetek.

Po zbytek svého života pak už Kchárl jen pospával v senátu, ale ještě na smrtelné posteli viděl, že na nějaké smiřování s německou NSDAP a jejími českými kolaboranty jaksi nedojde. Ještě měl možnost si uvědomit, že snaha Němců o konečné řešení české otázky ještě nebyla zapomenuta, ani odpuštěna. Jeden sedmdesát let mrtvý Edvard Beneš je pořád ještě víc než bývalý aristokrat, i když za knížetem stál Kalousek, Česká televize, Jindřich Šídlo a spousta odkloněných peněz z kupónové privatizace.

Karel Schwarzenberg se svého snu o vedoucí úloze Německa v Praze už nedožil. Zřejmě měl radost z toho, že tady Němcům skoro všechno patří, měl radost, že kolem něj skáče tolik českých lokajů, ale to hlavní mu pořád chybělo. Nedožil se českých skloněných šíjí nad kterými by opět svištěl německý bič. Nedožil se revize výsledků Druhé světové války a nedožil se anulování Benešových dekretů. Když už už sahal po vítězství, proměnilo se v jeho největší porážku, kterou už nikdy nerozdýchal.

Bernd Posselt teď zkouší jinými prostředky to samé a všimněte si, že do toho jde se stejnou germánskou zpupností, s jakou Schwarzenberg mluvil o Edvardu Benešovi. Bude se smiřovat, ať se to Čechům líbí nebo nelíbí. Bude to dělat v Brně, kde jeho milí krajané chodili na veřejné popravy do Kounicových kolejí a pak se hrozně divili, že je po válce hnali do Pohořelic a tam dostali tyfus a nedostali pořádně najíst. Ano, do Kounicových kolejí na střílení Čechů chodily právě ty načančané paničky s dětskými kočárky jako do divadla. Ano, kolektivní vina je nepřípustná, až na jednu jedinou výjimku a tou je německé zacházení s českým národem.

Na pomoc si Posselt bere arménského recidivistu a smradlavé prase Pšenáka, kteří už ohlásili, že v Brně budou (inu, Majdan musí být) a o těch, kteří v Brně nechtějí sjezd nacistických pohrobků, mluví jako o nacistech. Mluví o dialogu, který ale končí ve chvíli, kdy poslanecká sněmovna odhlasuje odmítnutí sudetoněmeckého sjezdu. V té chvíli je z dialogu fraška demokracie.

A protože Lančmítům teče do bot a z brněnského sjezdu začíná být politická událost desetiletí, bylo zapotřebí nasadit dalšího kolaboranta. Petra Pavla. To je ten, který sloužil Sovětskému svazu, NATO a teď slouží Německu. Takový ohebnější Emanuel Moravec říznutý Karlem Čurdou. Zařídí mu to prohru v prezidentských volbách, alespoň ale vidíte, jak jsou Germáni zoufalí, že nasazují své poslední žolíky.

Jakýsi bavorský plátek napsal, že Soeder a Posselt mají Čechy naučit slušnosti. Tak jim pojďme ukázat, že takhle se slušnost neučí. Pojďme jim ukázat, že Zeman věděl, proč otevřít téma kolaborantů s nacismem a že udělali chybu, když nás donutili si znovu vzpomenout, jak tady řádili, vraždili a chodili se na ty justiční vraždy dívat i s dětmi a kočárky.

O víkendu to nebude o ničem jiném než o počtu a disciplíně. Oni se budou snažit z toho udělat Majdan. Stovky kameramanů budou připraveny natočit jasné důkazy, jak jsou Češi zlí na hodné Němce, kteří by mouše neublížili. Neusnadňujme jim to. Schwarzenberg neprohrál díky křiku, ale díky tomu, že neměl dost hlasů. Jediné, na čem záleží, je počet protestujících. Pojďme Posseltovi ukázat, že spolek založený nacisty u nás nikdy nesežene dost hlasů ani za všechny peníze světa. Postarejme se, aby všichni ti sudeťáci odjeli domů a aby i na smrtelné posteli věděli, že přijet do Brna byla chyba, která jim prohrála srdce i majetky a Lidovce definitivně dostala ze sněmovny,

Miroslav Sládek pro Parlamentní Listy: Pane doktore, s jakými pocity sledujete chystaný sudetoněmecký sjezd v Brně, který se uskuteční vůbec poprvé v České republice?

Tato akce se nedá jinak nazvat, než vulgární, sprostou provokací. Jejím cílem je vyzkoušet, jak daleko lze v České republice zajít a co vše si nechá zmanipulovaný a lhostejný národ líbit. Následným krokem potom může být otevření nároků na Sudety. Není to žádné šíření poplašné zprávy. Vzpomeňte na mnohé výroky o tom, co je nedotknutelné – například hranice restitucí – a již jsme málem v roce 1918, nebo prohlášení tehdejšího ministra – rodinné stříbro (doly, banky, sklo, porcelán atd.) nikdy nevydáme. Vzpomínáte? A kompletně všechno je rozkradeno, natáčejí se dokumenty o divokých devadesátkách, ale o nápravě ani slovo.

Německo nás přepadlo, okupovalo, vraždilo naše lidi, zvláště židovského původu. Německo je povinno vyplatit České republice válečné reparace a nahradit, i s úroky, všechny škody a veškeré utrpení.

Jindřich Rajchl: My nejsme proti Ukrajině. My jsme proti válce a kleptokratickému establishmentu Volodymyra Zelenskeho, jenž rozkrádá zahraniční pomoc a tím okrádá obyčejné Ukrajince. Viz aféry jeho nejbližších spolupracovníků Timura Mindiče, Andryie Jermaka a mnohých dalších.

Fakticky říkáme to samé, co bývalá mluvčí Volodymyra Zelenskeho Julia Mendelova – jedinou cestou, jak skutečně podpořit Ukrajinu, je co nejdříve dojednat mír. Celá řada Ukrajinců nás v tomto postoji podporuje a dokonce máme i členy ukrajinské národnosti. Ti rozumní totiž už dávno pochopili, že Ukrajina je jen obětí proxy války mezi bývalou administrativou USA Joe Bidena a Ruskou federací a že jediným správným řešením je tento konflikt co nejdříve ukončit a zastavit zbytečné krveprolití. To si ostatně přeje už i naprostá většina lidí, kteří na Ukrajině zůstali.

Jak by to mohlo vypadat? Třeba následovně. Žena, která porodí tři děti a po celou dobu jejich dětství a dospívání se o ně řádně stará, získá stejnou výsluhu jako policista po dvaceti letech služby. Tedy doživotní rentu. Za dvě děti nižší, za jedno dítě ještě nižší. Počítají se jen ty děti, které v dospělosti platí daně v České republice. Výše renty se tedy může měnit podle toho, jak se děti stěhují do ciziny a zase se vracejí.

Další podmínkou je, že matka ani otec nebyli až do narození dítěte odsouzeni za trestný čin (politické trestné činy se nepočítají) a že až do narození dítěte nebyli na podpoře. Vzhledem k vysoké míře dědičnosti tím vzniká slušná šance, že ani děti se nebudou dopouštět trestných činů a nebudou odkázány na sociální dávky.

Peníze budou vypláceny na základě smlouvy, kterou matka uzavře se státem. To zajistí, že její mateřská renta nebude ohrožena budoucími reformami.

A je to.

Zbytek už proběhne samospádem. Když bude rození dětí celkem lukrativní, zájemkyně si už dokážou obstarat rozumné otce a vyřešit i otázku bydlení, prestiže rodičovství a všechno ostatní.