Není příchozí jako příchozí

Navíc, nikdo asi nikdy žádného Vietnamce (či jejich potomka již s českou občankou) neviděl ve frontě na pracovním úřadu (a jejich prarodiče v domě důchodců). Jejich děti patří mezi vůbec nejlepší studenty. A rodiče své ratolesti vedou k píli, co se týče jak studia, tak i práce, od malička.

Se svým náboženstvím nikoho neobtěžují, nic ohledně toho po státu a společnosti nevymáhají – jeho vyjádřením bývá obvykle jen malý oltáříček, co vídáme v rohu večerky. Neexistuje nikdo z nich, co by se asi cítil kvůli své víře nějak dotčen a uražen (natož aby kvůli svému náboženství házel bomby či jej praktikoval tak, že bude honit lidi s nožem v ruce…).

Jejich kriminalita či nějaká nekalá činnost vyvíjená touto komunitou rozhodně nepřesahuje průměr většinové české společnosti (a když si náš stát u nich ohlídá řádné vybírání daní, jsou asi i v lepším průměru statistik). Prostě ženská při setkání s Vietnamcem na osamělém místě se obvykle nebude bát, že ji znásilní, a obsluha benzinky nebude mít rozhodně podezření, že ji takový chce přepadnout a obrat o tržbu. A skoro s jistotou lze též říci, že vietnamská parta rvačku v hospodě také nevyvolá. Navíc, když je našemu státu ouvej, jako tomu bylo na jaře v době covidové krize, vaří dokonce zadarmo jídlo, čaj a kávu – a nabízí vše záchranářům, policistům atd. V té době šijí roušky a rozdávají kolem i zadarmo lidem.

Někdo by řekl, jiná rasa a původně naprosto odlišná kultura z úplně druhé zeměkoule. A oni bezproblémově splynuli s kulturou naší – a dokážou být užiteční zemi, ve které našli druhý domov. A je vidět, že jsou za to, že tu mohou s námi být a žít, prostě očividně vděční.

Nevytváří taktéž uměle problém rasismu – tedy nevyvolávají účelově problémy. Ani neschovávají za tak módní výraz nějaké „diskriminace“, jako třeba jiní, své neúspěchy, neschopnost či lenost. Prostě to dělat nepotřebují. Proti předsudkům bojují jinak – svými příkladnými životy. Tedy bezproblémovostí a přínosem společnosti. A dokonce (viz nápis na obchodě na fotce) si sami ze sebe dokážou i dělat legraci.

Prostě jen málokdo může mít s takovými lidmi vůbec problém, a to i kdyby takovýchto „migrantů“ u nás byl dvojnásobek. Navíc takových, co se na nich nebude přiživovat armáda neziskovek. Neb nikdo, jak vidno, nemusí nijak pomáhat „integraci Vietnamců do společnosti“, uměle vytvářet jejich zaměstnanost, nebo snad hystericky „vymáhat jejich práva“ a „bojovat“ proti nějakému vykonstruovanému příkoří, co se jim údajně děje.

A takovéto lidi, jako jsou právě tito naši „asijští“ spoluobčané, já u nás nejen akceptuji, ale dokonce chci. Jsou to pro mě prostě jen trochu jinak vypadající Češi. A pokud by mi třeba i moje dcera jednou jednoho z nich přivedla domů, proč ne?

PS: Cítíte to podobně? A chápete, proč to vlastně, v té čím dál zvláštnější době, píšu?