I Have a Dream

Anglickou větu z titulku zná každý, kdo se neprobudil včera z mnohaletého snu o tom, že tento svět je nejlepším ze všech možných světů, jak říkával dr. Panglos ve Voltairově Candidovi. I Have a Dream (česky Mám sen) je vžité pojmenování pro historický projev Martina Luthera Kinga Jr., jehož nosnou myšlenkou bylo volání po rovnosti ras a konci diskriminace. Projev byl přednesen 28. srpna 1963 ze schodů washingtonského Lincolnova památníku a stal se významným mezníkem pro americké hnutí za občanská práva. Kingově řeči, považované za jeden z nejvýznamnějších rétorických počinů 20. století, přihlíželo více než 200 tisíc účastníků do té doby největší černošské demonstrace v USA.

Necelý rok po projevu, 2. července 1964, podepsal prezident Lyndon B. Johnson zákon, který zakazoval diskriminaci na veřejných místech, v zaměstnání a vzdělávání (Civil Rights Act). O rok později, 6. srpna 1965, podepsal týž prezident Johnson zákon o volebním právu (Voting Right Act), který odstraňoval diskriminační opatření, jimž američtí černoši čelili (poplatky za hlasování, testování gramotnosti, zastrašování při registraci voličů aj.). 11. dubna 1968, v týdnu nepokojů po vraždě Martina Luthera Kinga (Holy Week Uprising), podepsal prezident Johnson třetí významný zákon, který zakazoval rasovou diskriminaci v oblasti bydlení (Fair Housing Act).

Proč to vlastně připomínám ve sloupku, který chtěl být věnován svátkům vánočním, zasvěceným klidu, míru a lásce? S vaším laskavým dovolením udělám ještě jednu historickou odbočku. V roce 2016 jsem psal na jeden server seriál Otevřené dopisy. Byly to vzkazy těm, které jsem považoval a považuji za podstatné z hlediska věčnosti. Některé jsem měl či ještě mám tu čest znát osobně, jiné jsem obdivoval či obdivují zpovzdálí. Úplně první „otevřený dopis“ byl adresován „panu K.“ Někdo si to mohl vyložit po kafkovsku, někoho možná napadla jiná asociace. Já ten otevřený dopis koncipoval podobným způsobem, jakým děti od věků písávaly (nevím, zda tak dosud činí) předvánoční dopisy Ježíškovi s výkladem svých přání. On totiž ten Ježíš(ek) byl taky K. Takže proto.

Tehdy jsem mu psal, že na rozdíl od mnoha jiných nechci, aby mi něco dal, ale aby mi něco vzal. Konkrétně tehdy neschopnou a všehoschopnou vládu Bohuslava Sobotky, působící tolik zla a neodčinitelností na osudu národa a státu. A ejhle – přání se splnilo velmi brzy. Loutkového Sobotku ve volbách 2017 přečíslil Andrej Babiš a navzdory tomu, že nic na světě není dokonalé, aspoň chvilku se v této zemi vládlo rozumem, nejen frázemi.

Dnes jsem na tom podobně. A opravdu mám sen, nejen vánoční. Sen o tom, že skončí neustálé rozdělování společnosti na „naše“ a „ty druhé“, přestane eliminace nežádoucích názorů a vymísťování jejich nositelů, jakkoli by měli stokrát pravdu, z veřejného prostoru. Mám sen o tom, že nová vláda, která se po Novém roce bude ucházet o důvěru v Parlamentu, bude statečnější než ta předchozí, která líbala prsteny bruselským mocipánům a mocipaním, donekonečna opakovala dogmata odezíraná z jejich úst, svůj vlastní národ ignorovala, aby se zalíbila „těm nahoře“, tedy v sídle EU, způsobovala nekonečné ekonomické a hlavně morální ztráty. Tím, že se vložila tak aktivně do války na ukrajinském území, jen de facto skrývala svou neschopnost udělat cokoli pozitivního pro své vlastní lidi. Viděli jsme to za energetické krize, dvojciferné inflace a nejapné sebechvály, mající za cíl odvést pozornost lidí od jejich špatně odvedené práce (Václav Klaus to nazývá velmi přesně „nepráce“). Naštěstí na konci toho všeho byl volební výsledek, který pouští do čela státu jiné lidi; mnohé z nich známe už z Babišova premiérování, jiné z jejich často mimoparlamentních aktivit, ale o to více jim dáváme svou pozornost a svá očekávání.

Mám sen, že tito lidé vrátí naši zemi, aspoň v rámci možností, k normálu. Skončí třídní boj těch, kteří se propadli na smetiště dějin, skončí hon na vnitřní i vnější nepřátele a započne éra rozumu. Můžete si říci, že jsem naivní. Nejsem. Vím, že všechno něco stojí a za všechno se platí, a taky to nějaký čas trvá. Ale jedno se dá zařídit relativně rychle: ukončit nesvobodu, v níž jsme už dlouhá léta. Otevřít brány a tlampače těm, kdo vědí, kudy do lodi teče voda, a chtějí pomoci ty díry ucpat. Že se vrátí důvěra ve smysl politiky jako služby obci.

Ne, nejsem naivní. Příklad Martina Luthera Kinga z úvodu sice měl krušné vyústění v dokonaném atentátu na tohoto revoltujícího lídra, ale to, o čem snil, se přes všechno relativně rychle v Americe naplnilo. Možná opravdu stačí hlavně mít svůj sen, sílu, vytrvalost a odvahu jej naplňovat.

Můj sen je, že se k nám po letech vrátí demokracie. Ta bez přívlastků. O mnoho víc nepotřebujeme, o to ostatní se dokážeme postarat sami. Tomu věřím. A také věřím, že nám v tom úsilí pan K. pomůže. Nezapomínejme na něj, je to světlo nad obzorem.