Česká balneologie je světové unikum, jež za málo peněz udrží národ zdravým

Martina: Pokusy doktora Emota byly krásné i v tom, že on třeba pouštěl vodě hudbu, a ona krystalizovala do nádherných kytiček. A pak jí třeba nadával a pouštěli jí ošklivou hudbu, jaksi dehonestovali vodu, a ona krystalizovala do zmrzačených krystalů. Což jsou věci, u kterých je možná si pěkné uvědomit, že člověk myšlenkou a svým chováním ovlivňuje vše kolem stejně tak, jako voda ovlivňuje jeho.

Milada Sárová: To je právě duševno člověka, osobnost člověka. My si pořád myslíme, že já jsem něco jiného, ale já jsem voda. Buď jsem voda hodná, laskavá, přívětivá, která se těší, že bude dělat dobro a roznášet dobro, a potom se samozřejmě se mnou lépe komunikuje, než když jsem rabiják, a voda ve mně nechce být – s tímto zlým člověkem. Takže to je psychosomatika.

Voda v nás reaguje na naše myšlenky a chování – jsme buď laskaví, nebo s námi nechce být

Martina: Psychosomatika – ano, to vy velmi často zdůrazňujete. Když dáváte rozhovory, nebo když člověk čte vaše články, tak často mluvíte o úctě k darům matky Země, o pokoře a střídmosti. Jsou to věci, které zásadně souvisí se zdravím těla a duše? A může se člověk i tímto léčit? Nebo je to jakási nadstavba, jak se říkalo za minulého režimu?

Milada Sárová: Je zajímavé, že tady nedávno bylo nějaké sympozium farářů, a já jsem provázela u Vřídla skupinu otců-farářů. A když jsem jim říkala, všichni klienti, kteří tady dýchají – například u Vřídla – tak si čistí také plíce. A hned jich na to asi pět řeklo: „Ale musí tomu věřit.“ A já jsem řekla: „Je to lepší, když tomu věří. Ale ono to pomůže, i když nevěříte.“ A to je právě to, že si člověk neuvědomuje, že to pomůže úplně každému. Teď jsem ale trošičku ztratila začátek…

Martina: Bavily jsme se o darech matky Země, o pokoře a střídmosti.

Milada Sárová: A proč já mluvím o pokoře? Když jsem už byla asi dvacet let lékařkou, tak se stala tragédie – zemřel můj muž, zemřel tatínek a umíral syn. Byla to nešťastná autohavárie. A já jsem vlastně během jedné sekundy změnila život o 360 stupňů, protože jsem si uvědomila, že jestli nezachráním syna…

Policie řekla: „Zemřel vám manžel. Jeďte do Rakovníka, tam vám umírá syn.“ Tak jsem vyzvedla mladšího syna z gymnázia a jeli jsme se jakoby rozloučit se Slávkem. Ovšem když jsem ho viděla, tak jsem si řekla: „To dítě ještě žije, a není možné, aby zemřelo.“ Hned jsem podepsala, že chci, aby se mu udělala tracheostomie, a požádala jsem, aby byl připojen na všechny přístroje.

Vřídlo se mnou mluvilo, když mi umíral syn – byla to má jediná strava a chvíle přiblížení

A pak jsem prožila podle mě úplně nejtěžších deset dnů života, když jsem jela v hlubokém stresu, napojená na duši svého syna, že jsem nejedla, nespala, ale chodila jsem denně k Vřídlu, kde jsem se samozřejmě i vyplakala, protože to nebylo k unesení. Ale přesto jsem věděla, že když vypiju dva litry vřídelní vody, tak přečkám do dalšího dne.

A je zajímavé, že vždycky třeba po dvou, třech kalíšcích se mi najednou zklidnil mozek. Je to asi lithiem, selenem, antidepresanty, kalciem, minerály, které působí spasmolyticky, protizánětlivě a antidepresivně, které jsou v karlovarské vodě. A já jsem najednou okamžitě věděla: „Volej na kliniku, tam nebo tam, a oni ti třeba poradí.“

A najednou jsem asi od druhého dne měla kontakty s několika klinikami v republice, a díky zkušenostem vedoucích lékařů ARO jsem, dá se říct, vymyslela vždycky lék, který mi poradili. Koupila jsem ho, dovezla ho do Rakovníka, a pan primář, který byl přesvědčen, že dítě nemůže přežít, zjistil, že po třech dnech byl bez teploty – protože on měl teplotu asi 43 stupňů. A pak už jsme začali bojovat s nadějí, že se s tím dá něco dělat. A deset dnů po tomto těžkém úrazu se Slávek vzbudil k vědomí.

Takže já myslím, že Vřídlo tenkrát se mnou mluvilo. Já jsem s Vřídlem byla v blízkém kontaktu, byla to pro mě jediná strava, jediná chvíle úplného přiblížení se, odpočinku. Mohla jsem se jít pomodlit k Máří Magdaléně, ale já jsem prostě stála u té vody, u které jsem věděla, že jí věřím. A zase to dobře dopadlo.

Martina: Takže ti kněží měli pravdu: Ale musíte tomu věřit, nebo aspoň je to lepší, když tomu věříte.

Milada Sárová: Určitě, víra je v každé nemoci velmi zásadní.

Ráno máme v ústech armádu bakterií – kdo je polkne místo vyplivnutí, posílá je do celého těla

Martina: My tady vychvalujeme vodu, a vy říkáte, že to s ní nemůžeme nikdy přehnat. Ale my víme, že máme tendenci trošičku jednat od zdi ke zdi: Teď mi není dobře, tak si dám denně 4 litry vody a budu chlapík. Víme, že cesta ke zdravému užívání vody vedla přes extrémy, kdy se nejprve používala ke koupelím…

Milada Sárová: Až osmihodinovým.

Martina: Až osmihodinovým, a říkali jim „žravé“, protože z lidí pak visely cáry kůže. A pak se rozhodl Václav Payer, že se voda bude pít, což bylo velmi…

Milada Sárová: Václav Payer sepsal knihu Tractatus de Termis Caroli Quarti Imperatoris, ve které už se píše, jaké diagnózy používat. Je rok 1522. A tato dvě stě let stará koupelová, nesmyslná terapie, podle které se mělo až osm hodin sedět ve vaně a počkat, až v podstatě sleze kůže, se mění zase na další extrém, a to je pyramidální kůra, kdy se pije až 8 litrů vody denně.

Martina: To si neumím představit, co to s těmi lidmi dělalo. A mnozí pak také do zápisů psali, že byli rádi, že to přežili: „A díky Bohu odjíždím,“ napsala ta kněžna. Ale teď se chci zeptat: Můžeme to přesto přehnat? Protože: „Nemám čas jet do lázní, tak se budu nalívat těmi kyselkami, které si koupím v supermarketu. Nemám čas jet do lázní, tak si koupím karlovarskou sůl a budu si doma dělat drinky z karlovarské soli. A protože se teď necítím dobře, tak to vezmu skutečně z gruntu a budu pít vodu tak, až budu mít nateklá víčka.“ Máme tendenci k těmto rychlým řešením? Před čím byste raději varovala?

Milada Sárová: Já si myslím, že je ještě stále mnoho balneologů, kteří vám rádi poradí. Nebo teď je chytrý telefon, kde se všechno dá sehnat, nebo telefonní číslo na některého odborníka. Vždycky bych se poradila: „Mám tyto potíže. Kterou vodu mi poradíte a v jakém množství?“

Já si myslím, že vodou se otrávit opravdu nedá, protože člověk má jenom nějakou kapacitu. Ovšem na druhé straně, když je velice dehydratovaný – a to pozná každý, když si udělá řasu na kůži a řasa zůstane slepená – což znamená, že vody v podkoží je velice málo, tak pak klidně může vypít o litr více.

Taky stres zbavuje tělo množství vody, mluva. Třeba profesorky, tyto dámy, nebo herci potřebují o litr vody denně více než běžný pracovník, který nemluví, a sedí třeba jenom u počítače. To znamená žízeň, kterou někdo pociťuje až večer, když přijde z práce s tím, že už se musí nutně napít, tak to už je špatný a pozdní signál. Žízeň by člověk vůbec neměl mít a měl by vždycky preventivně, dopředu, napít vody už ráno.

Teď budeme mít další krásný kongres, kde se mluví o mikrobiotě, a to o mikrobiomu ústním, samozřejmě střevním, kožním, vaginálním. Ale ústní mikrobiom – my v ústech máme ohromné množství bakterií, a ráno, když vstáváme, se bakterie dostávají do dutiny ústní ze všech dutin, kde žijí běžně ve vlhku, a je velký problém, nebo velká chyba, když člověk prvně to, co má v ústech, nevykloktá a nevyplivne.

Protože tím se zbaví kvanta patogenů. Ale když se někdo vzbudí a hned polkne to, co mu noc do úst přinesla, tak si vlastně bakterie posouvá dál po těle a těchto zlých bakterií se nezbaví.

Myslím si, že bychom v současné době měli lázně soustředit hlavně na preventivní medicínu obyvatelstva a na léčbu mikrobioty. Střevní mikrobiom si teď už každý v republice po covidu, po koronaviru 19, uvědomuje. My máme v těle 10 na čtrnáctou bakterií, což je neuvěřitelná genetická suma informací, neboť to jsou živí tvorové, se kterými musíme být v nějaké symbióze.

Je mezi nimi mnoho zdravých a hodných bakterií, ať jsou to bifida, nebo lactobacillus acidophilus, které sedí jako v divadle jedno vedle druhého, aby do těla nevpustili ani jeden toxin od zlých bakterií, kterých je velice hodně.

A my, když ráno vypijeme teplou vodu, která se díky sulfátům – protože jsme si do té vody dali dvě lžičky Zaječické – dostane až do tlustého střeva, tak vynesete v první stolici z těla všechny zlé bakterie. Já tomu říkám „posvátná stolice“, tedy ne že má někdo průjem, ale to jsou opravdu bakterie, které vám potom dělají záněty a nemoci, takže zase dojde k balanci mezi hodnými bakteriemi, které se okamžitě rozmnoží.

A v případě, že jste užívali antibiotikum, tak díky třeba kalciu, které je v jakékoliv minerální vodě, se uzavřou místečka mezi hodnými bakteriemi, aby střevo bylo neprůchodné. Je to jako když stavíte barák, tak potřebujete taky kalcium, vápno. Takže se zalepí ta místečka mezi hodnými bakteriemi, aby bylo střevo neprůchodné, protože když je takzvané děravé střevo s malými dírkami, tak se toxiny zlých bakterií dostávají pod sliznici do těla a mohou vyvolat zánět pobřišnice.

A to je na tenkém střevě morbus crohn a na tlustém střevě ulcerózní kolitida. Známe tyto dvě diagnózy, pro které už se po staletí jezdí do Karlových Varů na křížkové lázně, protože to doktoři vždycky věděli, i když se ještě vůbec nic nevědělo o tom, že je nějaká mikrobiota.

Když jsem studovala, tak jsme si ještě dokonce mysleli, že jsme sterilní, protože nebyla fibrogastroskopie, kolonoskopie. Kdo viděl do břicha, kdo uměl spočítat nějaké bakterie? Nebyla na to optika, nic, to všechno se teprve vyvinulo. A najednou všechno víme, tak buďme chytří a zkusme to teď opravdu využít – tuto moudrost – k tomu, abychom věděli: Ano, po staletí ta voda léčí střeva a bude je po staletí léčit i nadále.

Takže jak tuto informaci přinést mezi obyvatelstvo, aby opravdu věřili, že pokud vypijí za rok váhu svého těla – u mě je to 50 litrů karlovarské minerální vody – tak vyměníte všechnu vodu vašeho těla. To znamená i vodu, která je v krvi, i vodu, která je ve slinách, v dechu, a tělo se ozdraví. Ale dá se to vypít i za tři krátké pobyty v Karlových Varech. Nebo se to dá doplnit pomocí Zaječické se sulfátem – Mlýnský pramen a Zaječická.

U každého pramene na světě místní lidé věděli, na co léčí – od Japonska po Jáchymov

Martina: Paní doktorko Milado Sárová, na vás je jasné, že věříte vodě, a dokonce bych řekla, že věříte ve vodu. Ale je u nás třeba některých pramenů nedostatek? Protože jsme se tady bavily o tom, že v naší zemi můžeme najít ve vodě prakticky lék na všechno, ale přesto kolem sebe pořád slyšíme: „Musíš na Ischii, to jsou zásadní lázně.“ Případně: „Musíš do Maďarska na koupele, to je zázrak. A úplně nejlépe na Island, a tam v Modré laguně najdeš zdraví.“ Je nějaký pramen, za kterým bychom se třeba měli vypravit, protože u nás schází?

Milada Sárová: Myslím, že pokud budete trošičku studovat balneologii, tak je důležité zajít do Řecka. Epidauros, 1300 let do Krista. Hippokrates, Platón 500 let před Kristem – jenom celek je zcela zdráv. Zdraví to je vlastně, když celek – to znamená tělo, bio, psycho, sociální – je v pohodě. Protože i všechny sociální podmínky na nás působí velmi stresově.

My se musíme snažit, abychom hezky mluvili, ale najednou jsme republika jiných lidí. Já si až připadám, že po covidu jsme se všichni změnili. Vždyť my jsme krásný národ velmi inteligentních lidí, a je potřeba, abychom znali bohatství, které tady máme.

A opravdu, budete-li pak cestovat po světě, tak každá země má své bohatství, které tam mají ty rody třeba po tisíciletí, už dávno, protože se ví, že voda pomáhá. Proto u různých pramenů vznikají kostely nebo poutní místa a lidé tam chodí, aby se omyli, aby prozřeli, protože prostě vědí, že ta voda pomáhá.

Já nežárlím na žádný pramen. Ať je to pramen třeba v Japonsku, kde jsem byla, tak tam se namočíte a voda je 100 stupňů, skoro vulkán, úplně siřičitá, a musíte rychle vylézt, protože jinak byste se skoro rozpustili. Zůstanete-li ve vodě dlouho, tak se vám kvůli síře vlastně rozpustí i kosti. A přitom oni umí tuto vodu používat jako léčebnou.

Nebo to je třeba Jeseník. Tam je jenom kopec za Priessnitzovým sanatoriem, který je jako trychtýř, který má spoustu pramenů, ale jsou to prameny studené. Umění, které Vincenz Priessnitz objevil ještě dávno před Kneippem – že se umíme sprchovat a umíme se frotýrovat a všechno, co s vodou umíme dělat – působí fantasticky na náš nervový systém. Je to úžasná léčba právě nervových onemocnění, psychiatrických onemocnění.

Takže u každého pramene si myslím, tamější obyvatelstvo našlo, proč zrovna ta daná voda pomáhá a na co pomáhá. A Ischia, to je samozřejmě zázrak. To je moře, které je radioaktivní, je tam v moři pramen. Moře je teplé a ještě radioaktivní. To znamená, že toto je v Řecku běžně.

Když jsem byla s profesorem Garagunisem na balneologickém kongresu, tak on říkal: „Dívejte se tamhle na ten kopec. Vidíte tam tu čáru? Tam se to utrhlo a tady někde to muselo v moři vyplavat.“ A vzal Geiger-Müllerův počítač a ano, byla to radioaktivní voda v moři. A ano, už tam bylo vidět 20 nějakých domorodců, kteří si tam omývali kosti, protože tím pádem jsou všechny tyto radioaktivní vody úžasné na pohybový aparát. Například náš Jáchymov a Ischia.

Takže ať jsou prameny kdekoliv, využívejte jejich sílu, poznejte historii oné země, je to vždycky velmi poučné. A protože je země malinká, tak každý metr je důležitý. A nikdy nerozbíjejte, co někdo vybudoval. Protože to, jak se to teď vede, to není spravedlivě. Aby někdo vyvyšoval majetek a peníze nad sílu přírody, to se nevyplatí.

Já jsem léčila klienty z Černobylu a bála jsem se, že zemřou, ale karlovarská voda všechny vyléčila, protože játra jsou kanál, dlouhý kanál, a když dostatečně dlouho pijete teplou vodu, to játro propláchnete. A jakmile je propláchnuté – je jedno, proč bylo toxikováno, jestli to je léky, nebo radiací, nebo žloutenkou, nebo po nějakém zánětu – tak jste zdráv.

Třeba když jsem léčila Dubčekova syna, chirurga Pavla Dubčeka, tak jsem mu dala prodlužku. I byla jsem tázána od StB, proč ho ještě necháváme ve Varech? A já jsem řekla…

Martina: Prodlužku?

Milada Sárová: Prodlužku, to znamená, nebyl tam zadarmo jen na tři týdny, ale chtěla jsem, abychom mu to ještě o týden prodloužili, neboť jeho transaminázy byly ještě vysoké a já jsem chtěla, aby se doléčil. Což se stalo, a po čtyřtýdenní léčbě – která je ideální – se vyléčil. A bylo jasné, že je jedno, jestli jste syn toho, nebo onoho, protože játra se v Karlových Varech vždycky vyléčí.

Hrozí, že se Karlovy Vary zvrhnou jen v procházky turistů – to nepřináší zdraví ani peníze

Martina: Vás se asi nikdo neptal o radu, když za covidu zakázali lidem přístup k pramenům?

Milada Sárová: Já jsem bohužel ve Varech nebyla. Bylo tragické sledovat to z Moravy, protože zakázali přechod přes okresní hranice, takže jsem nemohla do Karlových Varů přijet. Ale představte si, když víte, že jsou prameny, které vrací zdraví, zvyšují imunitu – prostě zázrak – a ony byly zakryty, aby se zde klienti nesetkávali.

A bohužel, pamatuji si třeba, že přijeli tenkrát z Kazachstánu, nebo odkud, zdaleka, a dámy říkaly: „Celý rok celá rodina skládá peníze, aby maminka mohla přijet do lázní, a druhý den byl příkaz, že se z lázní musí odjet.“ A ta dáma opravdu plakala, a já jsem plakala s ní, protože jsem se těšila, že jí zase pomůžeme, ale nebylo jí to dopřáno.

Martina: Paní doktorko, myslím, že jste i nevěřící Tomáše přesvědčila o tom, že voda může být zázračná. Když se ohlédnete za svou celoživotní kariérou, která ještě zdaleka nekončí, protože jste nesmírně aktivní ve svém vlastním…

Milada Sárová: Ve výzkumu…

Martina: Jednak ve výzkumu, a jednak ve svém léčebném sanatoriu, tak co považujete za svůj největší odkaz?

Milada Sárová: Já bych si moc přála opravdu, aby lékaři pochopili, že štěstí, zdraví a láska to jsou takové tři komponenty, které se nedají nikdy koupit za peníze. A že vlastně mnohdy prožijete překrásný den, který vás vůbec nic nestál, protože jste byli s někým, koho milujete, nebo pro někoho něco krásného uděláte.

A aby uměli postavit výuku k těmto přírodním léčivým zdrojům výše, nežli některý obor, který je třeba dočasně finančně lépe zabezpečí. Na druhé straně v lázních si mohou, podle mě, žít i lékaři, kteří jsou vynikající gynekologové, operatéři. Proč by si tu nepostavili sanatorium, ve kterém budou i operovat, i své klienty doléčovat typickou lázeňskou léčbou.

Takže to si myslím, je jedna věc, aby se narodila nová generace balneologů, která přebere v Karlových Varech opravdu záruku za to, že toto město bude dál pokračovat jako sanatorium, protože je velmi nebezpečné, že se to zvrhne do procházek po Karlových Varech.

Vidíme teď zástupy hostů, kteří všichni jsou udiveni, přijíždí z UNESCO, aby toto nádherné město viděli, ale tito hosté se zde neléčí, protože druhý den odjíždějí. Oni se jenom podívají, a vlastně městu nepřinášejí ani finanční zisk. Ale hlavně – proč bychom tady byli doktory, když o nás nikdo nemá zájem.

Musíme dál ve společnostech, nebo v nějakých balneologických spolcích, které mohou být sdruženy s jinými organizacemi, dbát o výuku nových odborníků, protože česká balneologie je světové unikum. Je to opravdu bohatství, protože my preventivně můžeme za málo peněz zůstat zdravým národem, a to myslím, že je úplně nejcennější.

A úplně na závěr bych chtěla…

Martina: Já jsem právě chtěla končit, ale vy jste mi tady podstrčila váš nový výzkum, tak to vás samozřejmě ještě musím vyzvat k tomu, abyste nám řekla, na čem právě teď se svým životním partnerem děláte.

Milada Sárová: Ano, od roku 2004 spolupracuji s docentem Petrem Kolískem z olomoucké fakulty, kterému jsem přivezla know-how fakulty, a to spektrální analýzu srdeční variability. A toto vyšetření nám pomáhá zjistit, jak pracuje vegetativní nervový systém.

To je nervový systém, který se stará o mikrobiom, o všechny vnitřnosti, o všechny orgány, jako játra, slinivku, ale i srdce. A proto my, pokud vyšetřujeme srdce, můžeme zjistit, jak pracuje náš autonomní vegetativní nervový systém, a především jeho hlavní nerv, desátý hlavový nerv, nervus vagus, který posílá signály z vegetativního starého nervového systému do mozku.

Petr v době covidu sledoval sto lidí a dostali jsme úžasné, pro mě překvapivé informace, že stačí vypít jeden kalíšek minerální vody, aby rozhýbal nervy našeho vegetativního nervového systému. To znamená, kudy voda teče, tam dává signál, a nerv si říká: „Co je to teplé, co je to za plyn, co je to za minerály, co je to za radiaci?“ On okamžitě rozpozná, že to není jen tak něco normálního, a jde se na to podívat, a aktivuje další činnost dalších nervů, a my se vlastně ozdravujeme, protože jakmile nervy nespí, jakmile pracují, tak je to regenerace.

Martina: Teď jsme se ale bavily o tom, kolik by člověk měl vypít vody, ale vlastně vy tímto výzkumem…

Milada Sárová: Každý kalíšek je lék.

Martina: Každý kalíšek. I jeden je prostě lepší než žádný.

Milada Sárová: Ano, je úplně stejný jako deset, protože on to rozpumpoval, a pak už to běží. To znamená, jděte třikrát denně k pramenům – hodinu před jídlem – naberte vodu, naberte ji do skla, do porcelánu. Když to nabereme do plastu – měřili jsme oxido-redukční potenciál – tak je to mrtvá voda.

Je to zajímavé, ale ten vinyl s tím nějak nereaguje a vodě se to nelíbí. Ona chce nóbl porcelánový kalíšek, a v rychlosti vypít, jako infuze, deset kroků jeden lok, jako kapičky, které do těla dostáváte při infuzi.

Pijte tuto vodu posvátně, neboť nevíte, jestli právě teď potřebujete zinek, nebo potřebujete teplotu, nebo potřebujete plyn, aby třeba rozlepil nějaké na sebe slepené sliznice. Ale hlavně dochází okamžitě k alkalizaci, a když je tělo alkalické, nemůže mít rakovinu, a ke spasmolytickému účinku díky teplotě, uvolnění, vymytí, k mechanickému očištění celé gastrointestinální trubice, vyčištění orgánů pověšených na tuto trubici – hlavně játra.

To jsem právě chtěla říct u toho Černobylu: Ať děláme, co děláme, příroda je nakonec stejně moudřejší, a i když se zahubila spousta lidí a zvířat, tak už zase všechno roste.

Proto chci říct, že ty prameny jsou nad námi, příroda je nad námi. A věřte tomu, že opravdu voda v podobě, v jaké jsou teď všechny lázně v České republice, je něco záviděníhodného pro každého člověka z celého světa.

Martina: Paní doktorko Milado Sárová, já vám moc děkuji za rozhovor. Děkuji vám za to, že nám už několik desítek let připomínáte, že pravdu měli naši předkové a že se možná skrývá velká moudrost v obyčejné básničce: „Voda je dárkyní života. Chraňte tu vodu. Nedejte, aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd.“ Díky za to.

Celý rozhovor s paní doktorkou Miladou Sárovou o české lázeňské tradici a blahodárných účincích pramenité vody na náš organismus i duševní pohodu si můžete bez přerušení poslechnout už teď na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Buďte zdrávi, mějte se hezky a něco pro to dělejte. Protože, však už to znáte, nikdo jiný to za nás neudělá.