Člověk je jediný tvor na planetě, který umí vědomě ovládat svůj dech, a tím i psychiku

Martina: Jenomže už teď slyším, jak se nám odpojuje severní Morava, jižní Morava, a říká: „Dobře, vypadá to, že šanci přežít mají jenom Karlovaráci.“ Co si počít s tím, že to mají lidé do lázní daleko, mají hluboko do kapsy, vlekli by se přes půl republiky. Jak se z tohoto jednoduchého receptu může stát recept pro všechny?

Milada Sárová: Martinko, já bych řekla jednu krásnou věc: Od chvíle, kdy jsme spolu začaly vysílat – a moc si toho vážím – mě ve Varech navštívila spousta lidí, a řekla bych, že to právě jsou ti, co mají hluboko do kapsy, a přesto přijeli rychlíkem z Ostravy, nebo jakkoliv. Důchodci u nás mají velké možnosti slev, cena do Varů není tak veliká, aby si to žádný důchodce nemohl dovolit, protože je to pro něj drahé. Můžou se ubytovat kdekoliv v různých penzionátech, které nemusí být tak drahé, jako hvězdičkové hotely.

Ale přijdou na konzultaci, dozví se, jak mají pít vodu, a hlavně mi jde o to, aby ji okoštovali, aby sami poznali, že když si v ní myjí ruce, tak je to jako by si myli ruce mýdlem, je to alkalizace pokožky, a na první pohled člověk pozná, že to je něco mimořádného, že to je vlastně koloidní roztok, který v těle dělá zcela jinou práci. A jak se k tomu zachovají? Vidím, že třeba zůstanou jenom pět dnů, aby pro ně byla tato cesta podle jejich možností možná, a já jim poradím, aby si sebou vzali do lahve pramen, který jim nejvíce chutná, a to třeba na pět, až deset dnů.

Když jednou autem, tak to není vůbec problém, takže ještě dál mohou pokračovat v pitné kůře s úplně čerstvě nabraným pramenem, který si oblíbili. A musím říct, že si to velmi chválí.

Martina: Přeci jen, zůstanou, řekněme, pět dní. A co těch zbylých 360?

Petr Kolisko: Martino, já tento problém pořád vidím z hlediska úpravy životního stylu. Protože v naší populaci se, díky blahobytu, který zažíváme, změnily stravovací návyky, změnila se přirozená pohybová aktivita člověka, změnila se psycho-emocionální zátěž, jak jsem hovořil, a to jsou faktory, které můžeme ovlivnit svým vlastním chováním. Jenomže lidé často nechtějí sami sebe změnit. Já jsem začátkem devadesátých let prožil závažné trauma, kdy jsem šel na lékařskou prohlídku – nic netuše – a oznámili mi, že mám nádor v oblasti hrudníku. Zřejmě to byl následek po ozáření z Černobylu.

Já jsem v té době hodně sportoval, hodně jsem se hýbal, ale subjektivně jsem se necítil dobře. A oni mi řekli: „Musí se to odoperovat: Bude to těžká operace, a počítejte s tím, že půjdete velmi pravděpodobně do invalidního důchodu.“ Ale já jsem se s tím nesmířil, a protože už jsem tenkrát znal různé dechové techniky, mentální techniky, tak už jsem v době, kdy jsem byl po operaci, začal na sobě aplikovat tyto věci.

A po propuštění z nemocnice, kdy jsem pokračoval, a přidával jsem k tomu pohyb, byl proces regenerace tak fantastický, že mě to dovedlo k tomu, že lidské tělo má úplně jiné dimenze regenerace, než si uvědomujeme, že máme obrovský vnitřní potenciál, který ale nedovedeme – většina lidí ho nedovede – využívat. A já jsem potom měl výjimečné životní štěstí, že jsem se dostal, když jsem v devadesátých letech nastoupil na Fakultu tělesné kultury, k možnosti sledovat přes spektrální analýzu variability srdeční frekvence – psychosomatické efekty na organismus člověka.

Já jsem tenkrát byl pozván do severního Walesu, kde jsem pracoval v terapeutickém centru, a kde jsem měl možnost sledovat lidi, kteří tyto psychosomatické techniky perfektně ovládali, a byl jsem hrozně překvapen, že oni jsou přes psychiku schopni ovlivnit tělesné funkce. To znamená, že když jsme to sledovali přes variabilitu srdeční frekvence, tak tam se to výrazně měnilo, i když seděli v klidu, naprosto uvolněně, v relaxovaném stavu.

A totéž prokázala skupina, která tehdy byla o něco dřív, koncem osmdesátých let, v Akademii věd pod vedením docenta doktora Ctibora Dostálka, což byl jeden z mých vážených učitelů, kdy v Indii měřili přes mozkovou aktivitu, přes encefalograf, jogíny v hluboké meditaci, a zjistili, že se mozek chová úplně absurdně – to tehdy dělala doktorka Lepičovská, – a že tam nastávají absurdní mozkové vlny, které jsou velmi podobné epileptickým záchvatům. Ale tito lidé byli v naprosté pohodě, v klidu a usebrání. A to je vlastně zřejmě kvantový efekt, který může v organismu nastávat.

Farmaka zaberou rychle, jejich účinek však pomine – celostní léčba působí pomalu, zato trvale

Martina: Máte vysvětlení, oba dva doktoři, pro to – navzdory tomu, že jsi teď zmínil, že máme i based evidence prostřednictvím encefalografu – že západní medicína stále funguje dvoukolejně? Buď budeme léčit psychiku, dáme vám nějaký prima lexaurin, a pak budeme léčit tělo. Čím to je?

Petr Kolisko: To je vlastně analytický přístup, přístup, který se výrazně od celostního pojetí. Celostní pojetí medicíny je řada vlivů, které ovlivňují člověka z různých stran. Problém je samozřejmě v tom, že toto celostní pojetí není tak efektivní, rychlé, jako když podáte nějaká farmaka, která vám zaberou hned. Efekt se v celostním pojetí projevuje postupně, ale je potom daleko trvalejší, pokud v tom člověk pokračuje, a naučí se to. Protože farmaka sice mají efekt, ale ten skončí.

Milada Sárová: My proto léky neužíváme, zatím se nám podařilo žít bez léků, a vždycky vyčkáváme, jestli přece jenom nemoc nepoleví nějakou sprchou, koupáním v teplé vodě, podle toho, jak si myslíme, že to bude v terapii nejlepší, fytoterapie, a samozřejmě dýchání, pohyb, a všechno, jak říká Petr, je to komplex záležitostí, a nakonec se člověk uzdraví, tělo se uzdraví. A na to je právě v lázních čas, na to jsou specialisté, aby člověku poradili, aby ho vyvedli. Teď je hodně nespavosti u lidí, kteří jsou třeba podnikatelé, mají na starosti finance pro svoje zaměstnance, mají starostí nad hlavu.

Takže při zdražování produktů, jako je energie, strava, a tak dále – a to se týká každého z nás – je důležité se naučit na sobě trošku šetřit, ale při tom se vzdělávat tak, abych si začal více věřit, a ve stáří s každou hloupostí neutíkal k doktorovi, ale uměl si pomoct sám.

Martina Kociánová: Věřit svému tělu.

Petr Kolisko: Martino, můžu ještě k tomu něco dodat? My medicínu neodmítáme, naopak, protože medicína je v řadě případů velmi efektivní, a to především v akutním stádiu onemocnění. Ale většina lidí má chronické onemocnění, a bohužel, u řady chronických onemocnění si lidé vznik tohoto onemocnění přivodili svým způsobem života, dlouhodobým způsobem života. A holistická medicína se snaží edukovat člověka tak, aby změnil svůj životní způsob.

Milada Sárová: Lázně jsou křižovatka. Člověk tam přichází s nějakou svou subjektivní starostí, a dostává informace, co by se dalo udělat, a může si vyzkoušet, jestli na něj působí třeba inhalace, kloktání, bahno, teplé procedury, studené procedury. Tam je hrozně důležité to, že třeba ve Varech jsou prameny – jak říkám – jako vinotéka, protože ony se liší. Je to sice jedna kvalita vody, ale různá teplota, různý oxidoredukční potenciál, a to je to, že vám některý pramen pomůže víc, protože je to váš pramen na vaši nemoc. A tam je právě důležitá zkušenost balneologa.

Takže myslím, že nejlepší je si to vyzkoušet, aby se člověk zklidnil a aby si věřil, aby se z každé třeba hlouposti večer netrápil, a pak špatně spal. Musí se naučit i s těmito chronickými nemocemi žít. Ostatně chronické nemoci jsou v lázních na léčbu nejvhodnější. A pak si rozumí, zklidní se, zjistí, že může žít i s touto nemocí, která je, bohužel, třeba také geneticky podmíněna.

Petr Kolisko: Víte, mně hodně vadí, právě v preventivní, a v celostní medicíně, takzvaní odborníci, kteří vám vykládají, jak máte změnit svůj životní způsob, ale sami to nedodržují. Vždycky mne irituje diabetolog, který radí, jak má člověk zhubnout, a sám má nadváhu, nebo obezitu. To jsou rozpory. Já se domnívám – a je to moje filozofie – že jestliže chce někdo někoho edukovat, a někoho něco učit, tak člověk napřed musí vidět, že dotyčná osoba tyto věci skutečně umí, a dodržuje je.

Martina: A má je sám na sobě odzkoušené.

Petr Kolisko: A má je sám na sobě vyzkoušené, odzkoušené.

Martina Kociánová: Nutno přiznat, že vy dva jste chodícími reklamami na to, co říkáte – a pevně věřím, že se vás nedotkne, když posluchačům prozradím – protože tito dva entusiasté stále pracují na několik směn, a ještě se snaží své poznatky předávat – že jednomu bude za dva roky osmdesát, a druhému za čtyři.

Petr Kolisko: Skoro za tři.

V malém koutě Evropy tryská tolik různorodých léčivých pramenů, jaké nemají nikde na světě

Martina: A přijeli za mnou do Prahy, aby nám mohli předat své zkušenosti a svou životní filozofii. Pokud se vám, milí posluchači, zdá, že tady propaguji lázeňství, tak máte naprostou pravdu. Ale abychom byli spravedliví – protože já vím, že ty, Milado Sárová, co se týká lázní, nejsi sobecká, ale přesto máš slabost pro Karlovy Vary, a také pro karlovarskou vodu, a sama sis je vybrala – tak mi řekni, jaké další zázraky můžeme v naší zemi najít?

Milada Sárová: Řekla bych, že každá voda – každá voda, která se znovu objeví a je chutná, a dokáže se, že je nezávadná – je zázrak. Je zázrak. Nedávno jsme byli u Opavy, kde dva bratři Lažaňští chtějí regenerovat lázně Jánské Koupele – nádherná příroda, úžasný genius loci. Takže nesmírně držíme palce, aby se jim to podařilo. Protože jakékoli místo, které je kdekoliv v naší České republice, já bych chtěla říct, že si vůbec neuvědomujeme, jaký kout světa obýváme. Je nás jenom deset miliónů, máme spoustu hor, spoustu lesů, spoustu potoků, řek a jezer. Loni jsme navštívili jezero Most, jezero Milada, která vznikají na bývalých uhelných dolech, tedy je to všechno rekultivace, a je to něco úžasného.

Martina: Na bývalých uhelných dolech?

Milada Sárová: Ano, a nádherně se to umí upravit. Parky jsou udělány v místech, kde by to člověk vůbec netušil, kdy se třeba mezi paneláky na dvorečku objeví voda s vodotryskem. Je to regenerace, jak je tam voda, je to vždycky něco živého a krásného. Takže lázní máme třicet pět, a každé lázně jsou zázrak.

To nemáte nikde na světě, aby v tak malém úseku země existovalo tolik různorodých pramenů, které zkoumáme opravdu dlouho, balneologie vznikla tady, v srdci Evropy, v Čechách, a myslím, že je důležité, aby s naší generací neskončila, aby lékaři pokračovali a uvědomovali si, že v přírodě vždycky velmi rychle najdete energii, ať jsou to Mariánské Lázně, které mají prvenství v tom, tolik nejrůznějších pramenů se nachází na tak malém místě. Jsou to tedy chladné, močopudné, léčí především urologický trakt. Ale voda se může ohřívat, a pak je vhodná pro metabolismus a zažívací trakt. Vedle jsou Františkovy Lázně, které spolu s Karlovými Vary patří už pět let do UNESCO. A ty zase mají fantastické plyny, bahenní zábaly, vaginální tampóny, a tady se už sto let léčí neplodnost se sedmdesátiprocentní úspěšností. To jsou věci, které nikdo nemá vyzkoušené tak dlouho, jak je to právě v Čechách. Luhačovice, má milovaná Morava, Jeseník, prameny chladné, Priessnitzova léčba, která předchází Kneippovi, světoznámému faráři, který k tomu také holisticky ještě zapojuje dietoterapii, psychiku. Když se podíváme do historie, tak to jsou ochranné známky, které by měli lidé vyzkoušet.

A když jim to pomůže, tak o tom budou vědět, a možná až vejdou do našeho věku, tak místo aby utíkali po světě, tak si vzpomenou na toto povídání, a navštíví některý koutek naší republiky a zjistí, jak je tam krásně, jak jsou tam milí lidé, jak je tam spousta odborníků.

Jenom včera jsem přijímala Američanky, děvčata, některá přišla z Kazachstánu, některá z Moskvy, která před třiceti lety emigrovala – chtěly jít na Nový Zéland – ale protože to byly chytré lékařky, tak si řekly, že jako doktoři pojedou do New Yorku, a najednou se objevily v Americe. Poslouchala jsem jejich životní příběh, protože se potřebovaly vypovídat, a ptala jsem se: „Chtěly byste se vrátit zpátky?“ A žádná se nechtěla vrátit do Ruska. „A co říkáte na Ameriku?“ Nebyly spokojeny. Tenkrát chtěly do Nového Zélandu, že by byly radši byly v přírodě, a říkaly: „Amerika je pro nás strašně rychlá. Strašně uchvátaná.“

Proto si myslím, že člověk, když má svou vlast, která je takto mimořádná, jako je ta naše kvetoucí zahrádka, tak by si toho měl vážit, a všechno poznat.

Člověk je jediný tvor, který umí vědomě řídit svůj dech – a právě v něm je klíč k psychice

Martina: Když se dívám na vaši spolupráci, tak vy jste dokázali ku prospěchu celého oboru propojit své odbornosti. Petře, ty jsi už v roce 2005 napsal disertační práci: „Vliv jógových cvičení a nefarmakologických prostředků podpory zdraví na autonomní nervový systém.“ Jóga je specifický druh pohybu, specifický druh filozofie, ale jóga je také – a možná především – dech. Je to právě dech, který má tak důležitý dopad na náš autonomní nervový systém? Protože jestli jsem si něčeho všimla, tak výrazem toho, jak žijeme, je to, že všichni máme takzvaně psí dech: Rychlý, plytký, povrchní, a možná naše mozkové buňky úpí, protože je neokysličujeme. Je to opravdu tak důležité?

Petr Kolisko: S dýcháním je zdánlivě jednoduché, ale tento problém je daleko, daleko složitější. Kdybychom to úplně zjednodušili, tak jednak člověk dýchá zcela přirozeně, protože udržuje v organismu acidobazickou rovnováhu, jmenuje se to „acidobazická rovnováha krve“. To je spontánní dýchání, které si člověk reguluje podvědomě. Ale kromě toho je to vědomé dýchání, a to je základ filozofie jógy, která mimo jiné tvrdila, že člověk žije tak dlouho, jak rychle dýchá. A dýchání je totiž cesta, jak se nejjednodušeji můžete dostat ke kontrole psychoemocionálního stavu.

Protože dýcháním, prohloubeným dýcháním, změnou dechového rytmu – jsou různé dechové techniky a dechové školy – se dostanete k navození prohloubené relaxační odezvy daleko jednodušeji než přes různé techniky psychologické, protože lidi často nejsou schopni se psychicky uvolnit, ale přes dýchání je to daleko jednodušší. Já mám spoustu klientů, kteří se při mém vyšetření, při změně dýchání, najednou dostali do jakéhosi lehkého stavu hypnózy, autohypnózy, a úplně se uvolnili a uklidnili, a v tomto stavu máte daleko větší možnost změnit psychiku dotyčných lidí.

To znamená, že dýchání je úžasná věc, protože člověk je jediný tvor na této planetě, který ovládá vědomou kontrolu dýchání, to znamená, že může měnit dechový rytmus, může měnit dechovou hloubku, dechový objem, může měnit rychlost nádechu a výdechu, a to jsou desítky technik jógového dýchání. A my toto dýchání dneska objevujeme a propagujeme ze současného pohledu.

Milada Sárová: Já bych na to řekla velmi důležitou věc, a to, že lékem číslo jedna je kyslík a vzduch, protože když minuty nedýcháme, tak zemřeme, to znamená, že dech je takto důležitý. A my už mnoho let děláme kontrolu saturace kyslíku v krvi u klienta, a když někdo přijde a bojí se, a má třeba 70, nebo 73 procent kyslíku, tak já ho chvíli nechám, a říkám: „Teď zkuste dýchat. Prostě nádech, výdech“, jak mě to Petr naučil, a po třech, čtyřech deších mají 97, 98, a já říkám: „Vidíte, jste v pořádku, jste jenom ustrašený.“

A je pravda, že si začínáme povídat, vyšetřuji ho, a měřím mu tlak třeba půl hodiny poté, co přišel s vysokým tlakem, a tlak je normální. Psychika, ovlivněná především dechem, se tak rychle mění, že je těžké daného člověka přesvědčit – nebo my ho přesvědčíme – že ještě nemusí brát léky, protože se opravdu zklidněním dostane do normy. A ještě bych řekla, že v tomto mám ráda náboženství, a víru, protože všechny modlitby jsou dechová cvičení.

Takže člověk, který se večer umí pomodlit – ať je to modlitba, kterou si vymyslel, třeba: „Aby moji přátelé, děti“, a nevím kdo ještě, „byli šťastni, zdraví, a aby byl mír“, a všechno, co má ve svém srdci – a přitom si to říká pěkně do rytmu – tyto otčenáše a básně se tak krásně recitují – tak se uklidní jeho dechová frekvence, a on se uvolní a usne.

Petr Kolisko: To je mimo jiné psychoemocionální, psychosomatická technika.

Nikdy není pozdě začít – tělo dokáže v každém věku vrátit radost z pohybu i ze života

Martina: Vy se snažíte, aby lidé nejen že dlouho žili, ale aby život měl nějakou kvalitu a smysl, což je také velmi důležitá součást tohoto, když cítíme, že náš život má stále smysl. Jenom, když nás teď někdo poslouchá, a je mu sedmdesát let, a už je trošku utahán z chronických potíží, a pokaždé se dozví, že vysoký tlak, a arytmie, a modla dnešní doby, tedy vysoký cholesterol, a řekne si: „To se jim se to mluví. Paní Sárová už má náskok, protože tu vodu pije asi čtyřicet let. Petr Kolisko, protřelý jogín, který se už léta věnuje svému tělu, duchu, sympatiku, parasympatiku. Ale co já? Co když už je pozdě začít?“

Milada Sárová: Nikdy není pozdě začít. A já vždycky říkám: „Pokud máte partnera i v tomto vyšším věku – a někdo říká, že už šedesát je hodně – tak myslím, že nikdy není pozdě. Je vám tolik, kolik chcete, aby vám bylo.“ My třeba milujeme tanec, a hudba, muzikoterapie, a jakékoliv jemné hýbání se, je velice pozitivní. I v kuchyni, kdekoliv, když si pustíte hezkou muziku, kde hraje někdo, kdo hraje pro vás. Bohužel, teď třeba zemřel Václav Hybš, náš přítel, který opravdu miloval život až do konce, protože věděl, že hudbou rozdává radost a těší lidi, a to je potom naplněný život.

Pusťte si hudbu, kterou máte rádi, a taneční pohyb, nebo cokoli takového, je už trochu jóga, už je to trochu cvičení, a přitom nemusíte nikde lítat, a uvidíte, jak je vám za chvíli pěkně.

Petr Kolisko: Martino, já bych to trošičku upřesnil. Já bych to neviděl tak, že jsem protřelý jogín, ale viděl bych to tak, že jsem měl možnost učit se, a sledovat různé pohybové techniky, ať už alternativní, nebo klasické, ať už fitness, nebo alternativní pohybové techniky. A to je to důležité, aby si člověk ve svém životě našel, co cítí, že mu pomáhá. To je jeho vlastní cesta, která může být u různých lidí různá. Někdo miluje fitness, ale v průběhu stárnutí musí respektovat, že organismus stárne, musí respektovat své fyzické a psychické limity. To znamená, že je to velmi individuální.

A vnucovat někomu, že když to pomáhá mně, tak to tobě pomůže také, tak to je dosti scestné. Musíme najít to, co konkrétnímu člověku individuálně pomáhá, a co on akceptuje, co chce dělat, a co ho baví.

Mladé lékaře dnes lázně nelákají, po covidu se ale balneologie vrací zpět na výsluní

Martina: Řekněte mi, čím to je, že navzdory tomu, jak tady popisujete bohatství, které nám tryská ze země, a nic nás nestojí, se u nás lázně netěší až tak velké vážnosti, a samotní lékaři říkají – a říkám to z vlastní zkušenosti, protože mám také jisté neduhy, a chtěla jsem, aby mi napsali lázně, ale opakovaně jsem dostala odpověď – radši jeďte na pět dní do wellness, stejně byste to s vaším naturelem nevydržela. Čím to je, že sami lékaři nejsou schopni – ne všichni, ale mnozí – docenit a ocenit léčebnou kůru, kterou mohou lázně ve své komplexnosti nabídnout?

Milada Sárová: Myslím, Martinko, že jsme si o tom jednou už vykládaly: Je to také v tom, že medicína teď nabízí mnoho oborů, které jsou daleko lukrativnější, a mladý lékař by chtěl samozřejmě v něčem vyniknout. Ale myslím si, že se lázně znovu objeví, protože doba, ve které jsme zažili covid, nás strašně všechny poučila. Tedy, že lidem chybí kontakt, když jsme někde zavřeni, a přitom kontakty mezi lidmi, a toto všechno, lze v lázeňství provést jednoduše. A můžete tam být i odborníkem, ať je to chirurgie, gastroenterologie, urologie, to je jedno, ale pokud si ještě uděláte rehabilitaci k doléčení svých klientů v lázeňském prostředí, tak zjistíte, jak velmi rychle se vám tito lidé vyléčí.

S covidem skončila, bohužel, jedna velká škála lékařů, která začínala v České republice po pětačtyřicátém roce, to naše slavné české lázeňství, kdy jsme jezdili do lázní zadarmo, všechno bylo organizováno na křížek, každé město mělo své přirozené indikace. Myslím, že toto se už nikdy nevrátí. Ale lidé musí pochopit, že všechno něco stojí a že úroveň, v jaké teď žijeme, je tak vysoká, že si každý přeje být v čistém prostředí, s vynikající stravou, a aby si mohl během týdenního pobytu vyzkoušet všechny komponenty, které zvažuje.

A wellness pobyty, to je pro mě jedna malá nožička celého tohoto komplexu, která k lázeňství patří, protože tam nejsou potřeba odborníci, lékaři. Tam přijedete, vítá vás krásný pokoj, kde je připraveno třeba prosecco, nebo třeba nějaká jiná radostná událost, uvítají vás, vzorně se o vás starají. To je všechno v pořádku, ale chybí tomu edukace. Ale pokud jste pod vedením specialistů, kteří vám umí vysvětlit, tak to jde.

Já mám zkušenosti s několika neuvěřitelnými osobnostmi našeho kulturního života, a s tím, že jsme je vedli tak, že se za kratičkou dobu, když jsme se s nimi denně stýkali, ptali: „Proč je to teď tak“, ať je to inzulín k diabetu, jakákoliv nemoc, i polyneuropatie – a my jim ukážeme cestu, a řekneme jim: „Zkusíš tuto proceduru“, a když cítí, že mu to pomáhá, tak mu ji přidáme, a individuálně se mu věnujeme. A vlastně ho naladíme tak, aby věděl: „Ano, opravdu mi to pomohlo.“ A tam je ideální, že ho máte v lázních na očích, že mu můžete říct: „Jíte toho moc. Vezměte si toho méně“, a takto ho připravíte, takže když za pět dnů pojede domů, tak už ví: „Když budu zase jíst víc, zase budu mít vysoký cukr a nastanou komplikace.“ A proto si myslím, že jestli máme rádi především své rodiče, a tak dále, a chceme, aby prožili krásné stáří, zdravé stáří, tak by bylo dobře, aby vznikla nová generace balneologů.

My jsme vždycky byli napojení na rehabilitaci, naši profesoři Janda, Benda, to byli vynikající pedagogové, ale bohužel, všichni tito odborníci zemřeli. Já jsem nejraději přednášela na kongresech, které byly vázány na geologii a hydrogeologii. Takže by bylo báječné, díky všem našim českým zdrojům, kdyby se udělala nová balneologicko-geologická společnost, kde lékař pochopí, že síla je ze země. Síla je opravdu z přírodních léčivých zdrojů, a já jsem ten, který je uchopil, a můžu ji používat jako lék. Samozřejmě, že k tomu znám západní medicínu, a je to nadstavba. A proto si myslím, že balneologie nezhyne.

Petr Kolisko: Já bych se ještě trošičku vrátil k počátku, kdy jsme hovořili o chronobiologii. Totiž všechno je o dodržování určitých rytmů v těle. Tyto rytmy v těle se střídají, a jakmile je narušíme svým způsobem života, tak se to po delší době projeví na našem organismu, buďto na těle, nebo na psychice, nebo na obojím. To je vlastně problematika psychosomatiky. A podstata lázeňské léčby, mimo jiné, je naučit člověka dodržování určitých biorytmů. To znamená, že to nejsou jenom lázeňské procedury, protože člověk přijede domů, a často nemá možnost lázeňských procedur.

Ale je to úprava výživy, je to edukace, kdy se člověk naučí, co tedy je dobré jíst, naučí se, jak se má hýbat, dýchat a pít vodu. To je pitný režim. A tím, že má v lázních pravidelný režim spánku, nebo pravidelnější režim spánku, tak se naučí nedělat nějaké excesy, takže svůj biorytmus ovlivní směrem k přirozenému biorytmu. A samozřejmě při tří, čtyřdenních pobytech – to jsou velmi krátké biorytmy.

Martina: To se člověku pod kůži nedostane.

Petr Kolisko: A proto byla lázeňská léčba založena na třítýdenních biorytmech.

Milada Sárová: Tam se opakuje jednadvacetkrát cirkadiánní rytmus jednodenní, třikrát sedmidenní rytmus týdenní, a dvakrát desetidenní rytmus. Samozřejmě k tomu jsou rytmy minutové, měsíční, a nevím jaké ještě. Ale tyto cirkadiánní rytmy by si měl osvojit každý.

Petr Kolisko: My jsme v devadesátých letech, když jsem spolupracoval s Priessnitzovými léčebnými lázněmi, dělali poměrně veliký výzkum – to byla moje první disertační práce – u pacientů kardiaků při adaptaci na tělesnou zátěž, a na zlepšení různých biochemických parametrů. A tam jsme zjistili, že během prvního týdne se v organismu téměř nic nezměnilo, spíše naopak, a teprve na konci druhého, a ve třetím týdnu začala adaptace, adaptační, regenerační procesy. To znamená, že se opravdu potvrzuje chronobiologie, že čas hraje v léčebných procesech výraznou roli.

A když ho narušujeme svým chováním, tak se potom nedivme, že je řada lidí, kteří mají závažné problémy, a současná medicína je dovede udržet farmakologicky do vysokého věku. Ale to není longevity. My si představujeme longevity tak, že se stráví co nejdelší doba dožití v kvalitě života. Abych se hýbal, abych se o sebe dovedl postarat a abych měl také myšlení, aby rozumová složka byla optimální.

Martina: Milado Sárová, Petře Kolisko, děkuji za posluchače za to, kolik jste poskytli cenných rad, a zároveň jste nás všechny tak trochu pohnali k zodpovědnosti se sebou samými. A také vám děkuji za to, že svým příkladem, a svou prací, naplňujete to, že existuje jednota slov a činů. Oběma moc děkuji.

Celý rozhovor s lékařkou a balneoložkou Miladou Sárovou a docentem Petrem Koliskem o celostní medicíně, síle dechu a léčivých pramenech české krajiny si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.