Omezit dětem do patnácti let sociální sítě? Nesmysl. Předhodili bychom je mainstreamu

Martina: V každém případě z mnoha videí, která můžeme vidět na sítích, je vidět, že jste solí v očích Oganesjanova gangu. Stačí se podívat třeba na nenávistné příspěvky od jistého Pšenáka, a člověk…

Adam Šejna: Jak moc se můžeme, jako jak moc se musíme v tomhle – nevím, jestli je to na kameru, nebo jestli je to na mikrofonu – v tomto rozhovoru být korektní, nebo se naopak malinko uvolnit? Protože k panu Pšenákovi mám takovou vtipnou poznámku.

Martina: Uvolněte se, prosím.

Adam Šejna: Já mám z pana Pšenáka a pana Oganesjana docela zábavu, protože oni se mi snaží furt konstantně ubližovat na sociálních sítích, a nedaří se jim to. A my jsme začali dělat úplně novou věc, a to, že si s Mikem povídáme. My si prostě s Mikem povídáme, a je to docela přátelské, je to vtipný. A mně to přijde lepší, než furt před nimi odcházet, protože já před nimi neutíkám, a když něco děláme, tak já se snažím Pšenáka uchodit, aby třeba trošku zhubnul, protože to je forma sociální pomoci, která se mu hodí, protože to docela potřebuje, takže chodíme po městě.

A Mike jednou přišel, povídáme si, a od té doby si s Mikem zavoláme, děláme si ze sebe navzájem srandu a jsme na sebe u toho milí. A co se týče vlastně těch dvou, tak mi přijdou fakt jako nerozlučitelné duo. A včera jsem koukal na nějakou ukázku ze Star Wars, a vzpomněl jsem si na Han Sola a Žvejkala. Takže vlastně já je mám za arménského recidivistu a Chrochtala.

Martina: Dobře, tak vy říkáte, že si spolu docela dokážete přátelsky povídat. Proč to pak nakonec vypustí ven, jakože jste nepřítel na život a na smrt?

Adam Šejna: Protože Oganesjan se k tomu vyjádřil někde ve Voxu, pokud si dobře pamatuji jméno toho kanálu, kde mluvil, a řekl, že samozřejmě ví, jak se chová, že se chová špatně – nebudu říkat slovo, které použil – ale že je mu to jedno, že prostě jde o peníze. A v tuhle chvíli je v trendu jít po nás, protože z nějakého důvodu určitě – vy to taky znáte z vlastní zkušenosti – my nemůžeme nic, a druhá strana může úplně všechno, a my jsme za všechno perzekuováni. Teď je to trend, a jim to funguje, beztrestně jim to funguje, takže se toho drží, a jdou teď po naší straně.

A s Mikem je to vtipný, on jde po někom, kdo má názory, jako mám třeba já, ale zároveň má své názory v 90 procentech stejné. Poprvé, když jsme se potkali, tak jsme spolu asi dvě hodiny, a dvě hodiny jsme si povídali o nějakých ideologických postojích, a ty máme v 90 procentech opravdu stejné, ať se to týká LGBT, ať se to týká víry, tyto postoje máme hodně podobné, takže je pro mě překvapením, že Mike takto po mně jde, když se mnou sdílí tolik názorů. Ale to je jeho věc.

Ale díky tomu si dokážeme docela notovat, protože se ve spoustě věcí shodneme. Neshodneme se třeba na týrání lidí na veřejnosti, jako to dělá on, ale to je jeho věc, ať si to dělá, jak chce, já mu do toho mluvit nebudu. Ale vlastně se shodneme ve spoustě věcí.

Martina: Ale když to takto povídáte, tak to pak třeba z jeho strany vypadá jako jenom hra na větší množství lajků a odběratelů.

Adam Šejna: A to vlastně on nemá. Poslední video, které dal z demonstrace, kde jsme se spolu viděli poprvé, mělo první den asi 350 zhlédnutí, na jeho placeném kanálu, a pět komentářů, ze kterých byl jenom jeden podpůrný pro Mika, a tam se psalo: „Mike, mám tě rád, ale politiku nech Vojtovi“, tedy panu Pšenákovi. A jak se potom toto video posunulo, to nevím, ale to byl hrozný opening day, takže co si budeme…

Martina: Tak on má možná 350 lajků, ale…

Adam Šejna: Zhlédnutí.

Smazaný Instagram nic nemění – mladý člověk, který se nebojí nahlas říkat konzervativní názory, tady chyběl

Martina: Nebo zhlédnutí. Ale vy, navzdory tomu, že jste měl velmi úspěšný instagramový účet, a na Facebooku ještě úspěšnější, tak vám ho Instagram zrušil jednou, a když vám ho pak vrátili, tak vám ho zrušili podruhé. Takže k čemu vám to je, jak se proti tomuto dá jít, když ať uděláte cokoliv, tak vás bez udání důvodu tato platforma smaže, zatímco, když Oganesjan přiznaně terorizuje určité lidi, dopouští se protiprávního jednání, rušení nočního klidu, porušování domovní svobody, tak mu to tam stále krásně visí.

Adam Šejna: Já tomu nerozumím, a už je mi to vlastně jedno.

Martina: A odběratelé mu přibývají.

Adam Šejna: Určitě, protože lidé mají rádi kontroverzi. Ale mně je to vlastně úplně jedno, protože kdybych se tímhle chtěl užírat, zabývat se tím, tak bych z toho byl nešťastný. A proč být nešťastný? Já si říkám: „Smazali mi Instagram, mám Facebook.“ Facebook byl – teď je o 28 tisíc sledujících větší, než byl před tím Instagram. Instagram mohl být velký, nemusel být větší, je to jedno.

Za mě, já jsem svou roli splnil, protože jsem do Česka přinesl něco, co tady ještě nebylo, a to je, že mladý člověk, který sdílí názory, jaký máme my dva, ale taky je to mladý člověk, který se nebojí tyto názory sdělit, ať jsou jakékoli, a nebojí se za tím jít, což fakt tady nemáme. Neznám člověka mého věku, který by dělal, co já.

Je tu spousta mladých influencerů, ale ne politických, a pokud, tak jsou na levicové straně, a nejsou vůbec úspěšní, protože si jedou své, a lidé na to moc nekoukají. Důvod, proč jsem já takhle vybuchl, a dostal jsem se takhle daleko, je v tom, že jsem našel něco, co tady chybělo, a to bylo komentování politiky, jak to dělal Charlie. A pak jsem se trošičku od jeho stylu odklonil, protože ne všechno chci dělat jako on. Mně se líbí, jak debatuje se studenty, ale zároveň šel do konfliktů hodně s nějakým levelem inteligence, nebo znalostí, a schopností komunikovat, kterými já neoplývám. Tam se musím dostat.

Ale do té doby musím nějakým způsobem komunikovat, takže se mu to ještě nepodobá tolik, jak bych chtěl, ale postupem času se tam dostaneme. Všechno chce čas, nic není hned, a něco se pro to musí udělat. Takže se pro to něco samozřejmě dělá, ale chvilku to ještě potrvá.

Ale já jsem svou roli už splnil, takže když mi smazali Instagram, tak to nic nemění na tom, že si mě lidi pamatují. Já jsem Českou republiku oblétl opravdu hodněkrát, ať už jsou to moje rozhovory, nebo video s panem Minářem v České televizi. Lidé to viděli, vědí, co se stalo. Lidi vědí, kdo jsem, když jdu po ulici. Je vtipný, že ze mě na internetu udělají nenáviděného člověka, ale mně se stalo jednou za celý ten rok, kdy mi někdo na ulici nadával, a během vteřiny se objevili tři lidé, kteří na něj šli za to, že vůbec dovolil něco říct. Takže asi to není úplně tak, jak se říká, že jsem nenáviděný člověk.

Já si to ani nechci přivlastňovat, ale nenáviděný jsem maximálně pro ty, kterým škodím, ale pro ostatní ne. Představte si, že máte nějaké hodnoty, třeba majorita České republiky. Já tomu furt věřím. Myslí si, že jsou pravičáci – já si to taky myslím – a nemusí to být úplně pravičáci, ale mají nějaké tradiční hodnoty, byli nějak vychováni, a toho se chtějí držet, a vědí, že mladá generace tohle v sobě nemá. Ale najednou potkají člověka, který to v sobě má, a tak si ho vlastně berou až moc osobně, jakože to je člověk: „Aha, takže vlastně mladá generace je v pohodě. Je to někdo, kdo může třeba inspirovat mé děti nebo moje vnoučata. Je to někdo, kdo jim třeba může pomoct. Tak mi na něj sakra nešahejte.“ Rozumíte?

Pravičák venku, levičák doma: děti dostávají všechno a přicházejí o utrpení, které formuje charakter

Martina: Rozumím, rozumím. Zní to sebevědomě, ale když byste zdravé sebevědomí neměl – nevím, možná se časem ukáže, že nezdravé, to si musíte hlídat vy sám – tak byste bez sebevědomí nemohl dělat v tomto věku to, co děláte. Na druhou stranu přemýšlím nad tím, že když vidíme v televizi 15–16leté děti, nebo teenagery, jak chodí s transparenty, protestují, a křičí: „Zničili jste mou zemi, shoříme“, a pak se lepí k asfaltu, tak to vlastně člověk vnímá: „Aha, tak jsou to prostě aktivisté – děti.“ A když má mladý člověk konzervativní názory, tak je vlastně podezřelý: „Ten se narodil v modrých trenýrkách.“

Adam Šejna: Co znamená: „Modré trenýrky“?

Martina: ODS byla modrá, tak se tomu tak říká.

Adam Šejna: Já myslel, že třeba modrá krev, jak se říká o šlechticích?

Martina: John Lennon říkal, že kdo není ve 20 levičák, tak nemá srdce, a kdo je ve 30 levičák, nemá rozum. Takže to jsou všechno zkratky.

Adam Šejna: Než se vrátíme k tomu, co jsme říkali, tak bych chtěl odbočit: Já jsem byl v létě s kamarádem na nějakém podnikatelském kempu, rodiče nás tam dostali. Proč ne? Bylo to zajímavý. Bylo to spíš na inspiraci mladých lidí k podnikání, nebo ne, ale bylo tam spoustu zajímavých lidí, kteří tam mluvili. Ale skončilo to neshodou, protože jeden jejich zastupitel je ze STANu, a ten mě vyhlásil v celé skupině, že jsem špatný člověk, nejhorší, a že odstoupí, pokud neodstoupím odtamtud já. Ale byl tam jeden…

Martina: To zní tolerantně.

Adam Šejna: To zní tolerantně, to jsou prostě STANáci. Ale byl tam jeden člověk, který vlastně řekl hrozně hezkou myšlenku. A to, že v životě, v podnikání a v nějakém figurování venku je pravičák, ale doma je levičák, doma udělá úplně všechno pro své děti. Vždycky jdou děti vlastně před něj, a děti mají úplně všechno, co děti chtějí, bez toho, aby pro to v jejich mladém věku něco musely udělat.

Takže já jsem si říkal: „Aha, to je zajímavý. My jsme pravičáci, ale všichni chceme to nejlepší pro svou rodinu, bez toho, aby rodina pro to musela trpět.“ Takže jim ubíráme nějaké pravicové zážitky, které člověk má, když se chce někam dostat. A to, že to je 80 procent utrpení, a 20 procent štěstí, to jim vlastně lidé ubírají. A já jsem si řekl, že to je vlastně zajímavé.

Martina: Ubírají jim to čím?

Adam Šejna: Ubírají jim to tím, že si tím nemusí projít, že jim dávají to, co oni v těch osmdesáti procentech vytrpěli, takže to ty děti už vytrpět nemusí. Ale to je třeba hezké, mně se to líbí. Ale zároveň mi přijde, že když se tohle stane, tak že člověk pak nemá tak silný charakter, a nemá tak silné hodnoty, protože pro to nemusel nic udělat.

Martina: Pro děti je velmi špatné, když dostanou věci dřív, než po nich stihly začít toužit.

Adam Šejna: Ano. Myslím si to také. A je to škoda. Já jsem třeba jako malý chtěl všechno, ale nedostali jsme to. My jsme jako malí měli štěstí, že táta byl schopen nás nechat závodně lyžovat, a my jsme mohli mít spoustu zážitků – když byl covid, mohli jsme cestovat – bylo to všechno celé hezké. Ale co se týče materiálních věcí, že dítě chtělo tohle, a chtělo támhleto, tak my jsme takové štěstí v uvozovkách neměli, ale v budoucnu se naopak ukázalo, že to bylo štěstí, že jsme to neměli. Já si myslím, že to je fajn, když děti pro to také musí něco udělat.

Vzít třeba v potaz to, že já jsem chtěl víc jíst – já hodně jím, protože se snažím nabrat váhu do posilovny, abych mohl zvětšit objem svalů na svém těle, a na to potřebuji nabrat nějakou váhu. A v tom jsme se s tátou vždycky názorově rozcházeli, protože táta si myslí, že to není potřeba a že je zbytečné furt tolik utrácet za jídlo. Takže jediná cesta byla si na to obrovské množství jídla, které za den sním, vydělat sám.

Martina: Vida, lidi teď řeknou: „Oni je týrali hladem, už chápu.“

Adam Šejna: Já jsem nebyl týraný hladem, bylo to spíše tak, že jsem byl nenažraný Otesánek. Ale zjistil jsem, že jediná možnost, jak si k tomu přijít, je zařídit si to tedy sám. Takže asi na tom vlastně něco je. Nevím, jak jsme se k tomu dostali, pojďme pokračovat v našem tématu. Jo, kvůli Lennonovi jsem odbočil.

Martina: Ne, já jsem jenom říkala, že když je mladý člověk konzervativní, tak je podezřelý, a když je levičák, tak to považujeme za přirozené. Ale mě by.., když jste se tady zmínil o tom, že jste závodně lyžoval – což vás asi také do značné míry ovlivnilo, protože disciplína, a podobně – tak to by vás pochválil Václav Klaus, protože ten prohlásil lyžování za pravicové, zatímco snowboard za levicový.

Adam Šejna: Vždycky říkám, že potěším pana Klause tím, že jsem loni svůj snowboard zničil.

Ať byl listopad 1989 domluvený, nebo spontánní, hlavně že dnes nemusíme žít pod komunistickým režimem

Martina: Ale já jsem k tomu zabruslila kvůli tomu, že v našich zemích byl po listopadu 1989 sveden boj o podobu země, o tržní systém, tedy když jste ještě zdaleka nebyl na světě. Ale jsou tady protagonisté tehdejších událostí. Je tady emeritní prezident Václav Klaus, a proto jsem tam manévrovala. A mladí lidé velmi často mají tendenci mít despekt vůči autoritám, jejichž éru nezažili, nebo despekt vůči krokům, na které nazírají z pozice toho, že už vědí, jak to dopadlo, zatímco v té době to tvůrci třeba privatizace, a podobně – možná, možná, možná – všechno nevěděli. Ale jak vy se díváte třeba na odkaz listopadu 1989, notabene Václava Klause, potažmo potom Miloše Zemana?

Adam Šejna: Spousta lidí říká – do určité míry je to asi pravda – že listopad 1989 byl nahraný a že už bylo dávno domluveno, že se to mělo stát. Což nás třeba ve škole neučili, a když jsem to slyšel poprvé, tak jsem byl strašně překvapen.

Martina: To je stále ještě…

Adam Šejna: Je to diskuse. A teorie.

Martina: Toto je z dezinformačního ranku.

Adam Šejna: Bůh ví, jak to bylo. Na rok 1989 se koukám tak, že ať to bylo jakkoliv, tak je dobře, že se to stalo, protože díky tomu můžeme volně cestovat, je tady spousta jídla, které tady předtím nebylo. Mohli jsme zjistit – nebo vy jste mohli, já už to všechno znám od narození, což je určité privilegium, štěstí, které díky vám máme – ale můžeme cestovat, můžeme jíst, co chceme, můžeme být, čím chceme, nemusíme jít do strany, abychom mohli jít studovat, nebo pracovat. Takže ať byl rok 1989 jakýkoliv, ať se to stalo, proč se to stalo, tak jsem rád, že se to stalo, protože nemusíme být pod komunistickým režimem.

Spousta lidí si to neuvědomuje, a mnoho mladých říká, že komunismus byl lepší z toho důvodu, že pro to nemusí vůbec nic dělat, že život mají dán od státu, daný, že to není pro ně tak náročné a že stačí pracovat nějakou hodinovou směnu, a pak si život zbytečně – to nechci říct – ale pak si život dožít. Což je za mě škoda. A někomu to vyhovuje, a někomu ne. A tady je fajn, že my tu volbu máme. Dřív tato volba nebyla.

Škola má být apolitickým místem, jenže učitelé čím dál víc zabrušují do politiky – a většinou zleva

Martina: Nedávno koloval po síti kreslený vtip. Byli tam dva mladíci zhruba vašeho věku, a pod tím byl text: „Čím mladší uživatel sociálních sítí, tím více trpěl za komunismu.“ Je to mezi vámi jisté démonizování doby před rokem 1989, takže se to i v rámci školní výuky hází do jednoho pytle? Tedy padesátá léta, šedesátá léta, osmdesátá léta.

Adam Šejna: Komunistická léta jsou hodně démonizována.

Martina: Ve škole?

Adam Šejna: Ve škole, ano, je to tak. Ale přijde mi vtipný, že škola má být apolitické místo, a když nám vysvětlí, co se stalo za komunistů, tak to je historie, to je v pohodě. A pak tam máme ve školách učitele, kteří už teď hodně zabrušují do politiky… Jak je to slovo?

Martina: Zabrušují.

Adam Šejna: Zabrušují. Zabrušují do politiky až moc. A většina učitelů jsou levičáci, a to možná i kvůli tomu, že tento člověk je závislý na státu, a s tím už se pojí hodnoty, že když je závislý na někom jiném, tak nepracuje pro sebe, ale pracuje pro někoho jiného. V pohodě, tito lidé jsou takoví…

Martina: A měli jste také takové?

Adam Šejna: Máme jich hodně.

Martina: Vy už jste odmaturoval, tak to můžete všechno naprášit.

Adam Šejna: Pan ředitel – my jsme se o tom bavili – a já jsem to jednou řekl u paní Stonjekové – a měli jsme asi dvouhodinový pokec, a pan ředitel třeba souhlasil, že někteří učitelé to takto mají. Třeba pan ředitel je pravičák, a učitelé jsou ve spoustě případů levičáci, a vždycky se tam nějakým způsobem řešilo, když učitel hodně zabrušoval do politiky, ale někdy třeba ne, protože se to nedostalo na povrch. Ale to je jedno.

A učitelé pak hodně jdou proti komunismu, a nás nazývají pravičáky. Ale jsou to také lidé, kteří volí zastupitele do politiky, kteří chtějí jít zpátky ke komunistickému režimu, nebo to tak aspoň vypadá. Třeba Evropská unie se fakt snaží o úplnou kontrolu, ať už jde o to, co můžete říkat na internetu, nebo ať jde o to, jestli můžete veřejně říct, jestli jste pro ilegální migraci, nebo ne. Je to tak, že oni volí do zastupitelstva a do vlády lidi, kteří se vyloženě vyjadřují k tomu, že by měly být Spojené státy evropské, a to vede k totální kontrole.

A ještě digitální peněženka, digitální ID, to bude absolutní kontrola, která za komunismu kvůli technologiím nebyla možná, a myslím, že kdyby komunisté měli technologii, jakou máme teď my, tak už by z toho asi nebylo cesty zpět, oproti tomu, jak to bylo předtím, protože takhle je možné kontrolovat úplně všechno. To bylo krásně popsáno v díle 1984, že tam kontrolovali přes televizi, a viděli na kameře úplně všechno, co bylo uvnitř, a nikdo nemohl nic. A oni jsou schopni nadávat na komunisty a démonizovat je, ale zároveň jsou to lidé, kteří vlastně volí komunisty do zastupitelstva a do vlád. Je to vtipný.

Zajímavý život se pojí s rizikem, že vás může stát všechno – bezpečná poslušnost ale není život

Martina: Vy jste říkal, že máte pro strach uděláno, a chcete být v životě úspěšný, chcete být finančně zajištěn, starat se o rodinu. A to jste dával do kontrapunktu s tím, že na to, abyste byl úspěšný nemusíte – jako za minulého režimu – být ve straně a táhnout tu káru. Ale chápete, že dobrodružství, které teď prožíváte, vás může stát svým způsobem budoucnost?

Adam Šejna: Může mě to stát všechno. Můžete se podívat na pana Kirka – pardon, že jsem vás přerušil – toho to stálo život. Ale to se s tím prostě pojí. Protože kdybych se nepokusil o to, aby byl život zajímavý, tak ano, nic by mě to nestálo, ale jaký by to byl život? Já jsem mnohem radši s tím, že je nějaký risk čehokoliv, a že je život zajímavý, a něco si prožiji. A na konci života můžu dopadnout tak, že budu mít zajímavý příběh, který řeknu svým vnoučatům, která mě budou ráda poslouchat, nebo nebudu mít nic, a budu mluvit o úplných kravinách, ale budu mít bezpečný život. Bezpečný, a poslušný život.

Martina: Počítáte i s tím, že o vás mohou vzniknout nejrůznější vykonstruované, nikdy nedořešené kauzy, které na vás ale ulpí, a bude z toho pošramocená pověst ve smyslu: „To je ten zloděj. A zdál se to být takový šikovný kluk.“ A do toho pak rodiče, a maminka: „Musíš to říkat? Vždyť já už nemůžu vyjít na ulici.“ Umíte si představit tento koktejl, který možná budete muset srkat?

Adam Šejna: Je to opravdu strašně zajímavé přirovnání. Děkuji za ten koktejl – úplně mě to zarazilo. Ale je to dobře řečeno. Může se stát úplně všechno. Jde o to, že musím být schopen zajistit nejen svou budoucí rodinu, svou přítelkyni – budoucí ženu – ale zároveň i své rodiče, a zbytek rodiny tak, že by se nemuseli strachovat třeba ohledně práce, že by kvůli mně neměli možnost s někým spolupracovat a vydělat na to peníze. Zatím se mi stává to, že když ke mně do obchodu chodí lidé, tak primárně říkají hezký věci, pokud mě znají, protože se tam znám se spoustou lidí, kteří bydlí tam kde já, a kousek odtamtud je obchod. Tedy ne kousek, to bylo dřív, ale všichni se známe, a ti lidé tam chodí furt. Takhle jsem to myslel.

Ti lidé tam chodí furt, a mámě furt říkají jenom hezké věci. Takže mě zajímá, kdy se to přetočí, kdy o mně média začnou říkat hnusné věci.

Ale myslím, že teď nemají úplně možnost, protože jsem mladý člověk, je mi osmnáct let, a nemají kauzy, které by na mě vyhrabali, protože nejsou. Tady není co v osmnácti letech vyhrabat. Bavili jsme se s nějakou holkou, tak oni řeknou: „Jo, on té holce v patnácti letech ublížil“, jestli můžou vymyslet něco takového, a to je všechno, co u mladého člověka najdete. To je kravina. Ale pak mi může být 25 let, může mi být 30 let, už za sebou budu mít nějakou kariéru, a neříkám, že bude něco špatného, ale už si budou moct něco vymyslet. Chápete?

Takže teď mě zatím chrání můj věk, a musím dopředu přemýšlet, jak pracovat s tím, až mě můj věk chránit nebude. Abych to znovu opakoval: Prostě mladého člověka opravdu nemáte za co chytit, ať už je to pravice, nebo levice. Kdybyste chtěli chytit někoho mladého v mém věku za něco, co se stalo v minulosti, tak vás všichni budou mít – s prominutím – za debila.

Martina: Je skvělé, když je člověk ve věku, kdy se ještě nestihl zdiskreditovat.

Adam Šejna: Přesně tak. V našem věku jsou mladí lidé s prominutím úplně všichni dementi, protože se nějak snažíme prosadit, máme nějaké názory, a pak se názory mění, a něco udělají, zjistí, že to bylo špatné, že to není normální a že by se to mělo dělat jinak. Tím si projde úplně každý mladý člověk, a to ho formuje, to mu dává budoucnost. A za to ho nikdo nemůže chytat, protože dospívá. Ale později, kdo ví, co se vymyslí? Musíme prostě čekat.

Snížení volebního věku na šestnáct let je nesmysl – děti za hradbami školy reálný život neznají

Martina: V každém případě i tak, jak jste mladé lidi, a své vrstevníky popsal, tak jste velice žádaná lovná zvěř pro politické strany, protože prvovoliče je skutečně možné utáhnout na vařené nudli. Na mladé lidi sází Piráti. A ostatně připomeňme rok 2013, kdy právě mladí voliči dostali do druhého kola prezidentské volby Karla Schwarzenberga, který se netajil tím – nevím, jestli tu kauzu znáte – že chce oslovovat právě mladé voliče, a proto ty jeho chytlavé fotky s čírem, protože oslnil nonkonformismem. A proto strany velice plédují – ať už Piráti, a některé další strany pětikoalice – ne všechny – za to, aby byl věk voličů snížen na 16 let.

Adam Šejna: To je pravda. Já jsem to u nás pořádně nezaznamenal, spíš třeba ve Velké Británii, kde jsem četl, že chtějí jít na 16 let, a to je úplná kravina.

Martina: U nás též.

Adam Šejna: U nás také. Já jsem četl, že chtějí zamezit sociální sítě, to je také kravina, protože když máte média, která všechna říkají jednu myšlenku, jak to ta mainstreamová opravdu dělají, tak kde jinde mají lidé sehnat opačný názor.

Když nám zabaví média pro děti do 15 let, tak je to v háji, protože děti, když si v mladém věku, 12 let – kdy u kluků začíná puberta – u holek je to trošičku dřív – formují první názory, tak si je budou formovat jenom z toho, co jim řekne mainstream, ale to, co jim někdo jiný může říct na sociálních sítích, tak to už prostě nemají.

A ještě k tomu, že po mně jdou nějaké politické strany, a zmínila jste hodně Piráty. A já bych řekl, že u Pirátů je Pšenák, i když nevím, jestli tam furt figuruje, možná spíš teď u STANu. Ale STAN se netají tím, že proti mně spouští nějaké kampaně, ať už je to starosta z Tetína, který mi něco poprvé napsal po demonstraci, nebo pak jejich mladiství, influenceři, a furt se na mě snaží něco vyhrabat, furt po mně jdou, furt se ze mě snaží udělat idiota. Tam je vidět jasný narativ, že jdou proti mně. Ale proč?

Protože strana STAN, nebo i Piráti, ale i celá pětikoalice, tady dlouhou dobu formují myšlenku o mladých lidech, která funguje ve dvou rovinách. Pro dospělé v tom smyslu, že mladým lidem se nedá pomoci, že jsou úplně ztracení, chovají se takhle, protože to už je generace, a nemá smysl za ně bojovat. A zase pro děti je normalizována myšlenka, že jejich woke levičácký ideologismus je jediná správná odpověď na svět. A dařilo se jim to dobře, dokud jsem se já, jako mladý člověk, nedostal do popředí.

Nebo to ještě dobře dělal Filip Turek, který má na mladé lidi fakt super vliv, protože jak je macho, frajer, jak se říká, tak to mladí žerou, takže ten také dobře cílí na mladé lidi, a podívejte se, jak dopadá. A pak se na sociálních sítích dostanu do popředí já, mladý člověk. A nejenže dospělým lidem – to třeba Filip Turek nemůže zvládat, protože už není tak mladý – ale já můžu z mé pozice říkat dospělým lidem, že ne všichni mladí lidé jsou takoví, a ne každý chce život tak, jak se říká. A zároveň můžu mladým lidem říkat, že život může být i jiný. A to je strašně straší.

Martina: A přesto, když se vrátím k meritu otázky: Šestnáct let pro hraniční věk pro volby, schválil byste to?

Adam Šejna: Ne, já si myslím, že 18 let je ideální, protože tam už je člověk opravdu dospělý.

Martina: Ještě brzy, ještě brzy.

Adam Šejna: No dobře, ještě brzy. Ale už je nějakou formou umírněnější, a už umí trošičku logicky myslet, když se mu chce. Ale nemyslím, že v 16 letech jsou děti schopné reálně říct, jestli je něco dobře, nebo špatně, protože neměly ani kapku ochutnávky reálného života, a byly furt jenom za pomyslnými hradbami školy, takže nemohly nic zjistit.

V 18 letech je aspoň to, že člověk už může zažít plný dospělý život, což v 16 nemůžete. Takže i přesto, že někdo může volit třeba měsíc poté, co mu bylo 18, tak na druhou stranu někomu mohlo být 18 už dva roky před volbami, a pak teprve může začít volit, protože volby už jsou takové, a takový člověk už si něco mohl zažít. Ale furt je to lepší, protože v 18 máte reálný dospělý život, pokud chcete. Aspoň s tím se dá počítat. Ale to u dětí ještě nejde.

Celý rozhovor s Adamem Šejnou o výchově a hodnotách mladé generace, odkazu listopadu 1989 a snižování volebního věku si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.