Fialova vláda štěpí národ víc než covid. Nasekala dluh 1,2 bilionu, nechala občany napospas energetické krizi

Martina Kociánová: První otázka, v tuto chvíli prakticky povinná: Jaké pocity se u tebe dostavily po volbách? Nadějeplné, nebo jiné?

Pavel Šik: Tak já mám většinou tendenci věci zkoumat, nebo se dívat na detailnější pohledy, ne úplně globálně. Co si myslím? Že určitě je oprávněný výsledek. Aspoň z mého pohledu.

Martina Kociánová: Oprávněný, jako právoplatný? Nezpochybňuješ ho.

Pavel Šik: To není tak, že bych ho nezpochybňoval. Ale považuju společnost za zdravou, pokud chtěla změnu. Protože čeho jsme tady byli svědky v posledních letech, tak to bylo opravdu tragické. Aspoň z mého pohledu to bylo strašně tragické.

Vláda po minulých volbách měla neuvěřitelně výbornou pozici, protože tehdy odcházel Babiš, dostal strašný výprask za to, jak se choval za covidu, a tehdy jsme měli možnost poslouchat dnešní dosluhující vládu, a znělo to opravdu rozumně. Spousta názorů tam bylo rozumných, a říkali jsme si: „Tak, vlastně jo, mají obrovský kredit, se kterým začínají.“

Pětikoalice promrhala obrovský kredit a místo spojení národa ho ještě víc rozdělila

Martina Kociánová: Myslíš pětikoalici?

Pavel Šik: Přesně tak. Nic strašnějšího než covid jsme do té doby neznali. Covid byl přešlap vedle přešlapu, bylo tam spousta věcí, které vláda dělala opravdu blbě, i když na ni nechci úplně házet to zadlužení, ale ta jednotlivá rozhodnutí, neustálé tiskové konference, které jsme viděli – o blbostech.

Dodnes si pamatuju, jak tehdy ministr zdravotnictví odpovídal na to, jestli má mít někdo roušku, když je sám v autě, a takovéto kraviny. Jsme byli svědky, a byli jsme bombardováni kravinami novinářů, vládních představitelů a tak dále. Takže ta vláda, když začínala, měla obrovský kredit, a myslím si, že ho prohrála tak strašně rychle, že potom už se to těžko poskládávalo.

Martina Kociánová: Suverénně ho prohrála.

Pavel Šik: Absolutně. Oni se z tehdy rozumnějších stali absolutními fanatiky, a když potom bohužel vypukla ta nešťastná válka, tak absolutně najeli fanaticky na jednu stranu, a každý, kdo nefandil Ukrajině na 300 procent, byl proruskej, každý kritický hlas byl proruský.

Tehdy jsme viděli zastavování, nebo vypínání webů, a úplně děsivé kampaně proti všem lidem, kteří měli jiný názor, neustálé snahy o blokaci, o cenzuru, a to tam bylo pořád. Vždy to byly jakési nájezdy, jakože: Zkusíme cenzuru – a stáhneme. A pak zase – zkusíme cenzuru, a pak zase stáhnutí.

Martina Kociánová: Zkrátka nikoho nenechat na pochybách o tom, jakou vládu si vlastně přejí.

Pavel Šik: Vůbec, vůbec, přesně. A co jim mám, vládě, strašně za zlé, je to, že jak jsme viděli rozdělenou společnost v covidu, kde to opravdu bylo strašně děsivé – ale tehdy to ještě přikládám nějakým způsobem hysterické společnosti, to znamená, nejenom vládě, ale i společnost se hystericky bála, a dosáhlo se toho, že jsme měli různé tábory dezolátů, antivaxerů a tak dále – a vláda pak měla šanci to nějakým způsobem spojit. Ale co udělala? Vybrala si jiné téma a společnost znova rozeštvala, a to ještě víc, tábory se trošku přeskupily, ale v principu nedali vůbec možnost být někde ve středu.

Jediným tématem za čtyři roky bylo rozdělit společnost na ty správné a špatné

Martina Kociánová: To znamená, že myslíš, že pětikoalice z tvého úhlu pohledu měla za úkol, po té podivné covidové letargii, lidi spojit, ale ona využila další situace, která se stala na to, aby nás rozeštvala ještě více?

Pavel Šik: Naprosto. Vždyť to, co dělali – nechci tady zmiňovat třeba Foltýna – co to mělo znamenat? Co to všechno bylo? To byli jacísi pověřenci, to byly snahy cenzurovat média, nebo jim nepřidělovat peníze. My jsme zažili opravdu tragických pár let, kdy jediným tématem, jediným tématem, o které pořád dokola šlo, bylo rozeštvat společnost, rozdělit ji na ty správné a na ty špatné.

Martina Kociánová: Co to tedy mělo znamenat? Protože ty jsi řekl, že málokterá vláda na začátku vstupovala s tak velkým kreditem, řekněme s otevřeným hledím, a během několika málo měsíců se ukázalo, zač je toho loket. Co to mělo podle tebe znamenat? Bylo to plánované, nebo se jim to přihodilo?

Pavel Šik: Já myslím, že se jim to nějak přihodilo. Nebo lépe řečeno, lidé, kteří měli blíž k vládě – a teď bych nerad říkal nějaké konspirace o zbraňových lobbistech a tak dále – které měla vláda kolem sebe, jeli určitým směrem, protože každý jsme nějakým způsobem ovlivnitelní.

Tam vůbec nebyla snaha o vyvážený dialog, vyvážený názor. To je jedna stránka věci, že vláda v komunikaci, nebo vůbec v rozeštvávání společnosti sehrála ohromnou roli. A pak jí dávám za zlé – to je zase zpátky odpověď na otázku, proč si myslím, že společnost je zdravá, když jí odvolila – že vláda prakticky neudělala žádné ekonomické kroky k tomu, aby na situaci, která přišla zvenčí – oni se vždycky vymlouvali, že za to nemohou, protože to jsou vnější vlivy – reagovala.

Samozřejmě, jsou tam vnější vlivy, ale vláda je tady od toho, aby je mírnila. To znamená, aby zakročila, aby nějakým způsobem reagovala, včas reagovala.

Martina Kociánová: A tím chránila své občany.

Pavel Šik: A tím chránila své občany. Protože ať si budeme namlouvat co chceme, tak tady medián mezd je tam, kde je, to znamená, že spousta lidí má opravdu velice hluboko do kapsy a snaží se nějakým způsobem přežít. A tyto lidi je nutné bránit proti tomu, co se děje, třeba proti stoupajícím cenám – a je jedno, jakým způsobem, ale musíte nějak reagovat. Třeba reakce na zdražení všech energií byla strašně pozdě.

Martina Kociánová: Já tě přeruším jenom proto, abychom si seřadili to, co máš za zlé Fialově vládě nejvíce. Co si myslíš, že je její dědictví, které si poneseme a které nám tady zanechala?

Pavel Šik: Myslím, že když začínali, tak měli opravdu obrovský kredit, prakticky celý národ jim byl nakloněn, protože si každý oddychl, že je konec covidové šílenosti, a oni tento kredit nevyužili. To znamená, co jim dávám nejvíc za zlé, je, že nevyužili kredit a nespojili národ, ale naopak ho dál rozeštvali.

Martina Kociánová: Hazard s důvěrou lidí.

Pavel Šik: Absolutní. Na začátku jsme slyšeli, že někdo chce být premiér všech. Blbost. První co udělal, tak rozdělil společnost na ty, kteří souhlasí s tím, co my říkáme, a to je ta správná polovina, a ti druzí jsou špatná polovina. Úplně černobíle, což bylo to samé, co se dělo za covidu, i když tam, jak říkám, to nepřikládám vládě, ale spíš hysterii v celé společnosti a řečem nějakých pseudoodborníků, kteří byli neustále v médiích.

Za čtyři roky vláda nasekala 1,2 bilionu dluhu, nedošetříme se, potřebujeme růst

Martina Kociánová: Podařilo se pětikoalici splnit jejich slib o nápravě veřejných financí? Řada ekonomů říká, že nasekali stejné, nebo možná ještě větší dluhy než Babišova vláda, a nepotřebovali k tomu ani covidovou krizi.

Pavel Šik: Když se podíváme na rozpočty, na schodky, které jsme tady měli, tak ať máme rádi Babiše, nebo ne, tak se mu podařilo před covidem poměrně stabilizovat schodky, nebo lépe řečeno opravdu vylepšit rozpočty. Každý si ta čísla může najít.

Já nedávám Babišovi za zlé to, co stalo za covidu, jak zadlužil stát. Odpovídající reakcí na hysterii lidí bylo holt to, že se něco zavře, něco se nesmí, protože by se asi polovina národa zbláznila, kdyby se to nechalo běžet jako ve Švédsku, to by některým praskly cévky. Takže jemu nezbylo nic jiného než vyplácet náhrady a tak dále.

To znamená, v takovéto situaci to nejmenší, co dávám Babišovi za vinu, je obrovský schodek, který nám tady po jeho vládě zanechal. Potom tedy přišla tato vláda s velkými řečmi o tom, že tento schodek změní. Jenomže ano, můžeme říct: „Vnější faktory.“ Jenomže to je těžké, protože když něco slíbíte, tak potom musíte otevřeně říct: „Ne, my to neumíme. Neumíme to.“

Martina Kociánová: Vždycky přijdou nějaké vnější faktory. Když to není válka, když to není epidemie, tak jsou to povodně, tak je tornádo, tak je to spousta jiných věcí, které se mohou dít. Skoro každá vláda je vystavena nějakému silnému vnějšímu faktoru. Není-liž pravda?

Pavel Šik: Je to tak.

Martina Kociánová: Takže pověz mi, jak si vedla, co se týká financí, Fialova vláda? Když svého času i Nejvyšší kontrolní úřad mluvil o astronomickém zadlužování země Fialovou vládou?

Pavel Šik: Za ty čtyři roky tady zanechali zadlužení, myslím, že 1,2 bilionu. Já nejsem úplně člověk, který jde na barikády a říká: „Snižme zadlužení státu.“ Já si myslím, že to prakticky nejde. Nejde to tím stylem, že budeme šetřit. To se člověk nedošetří – to nejde.

Možná mě za to někdo označí za levicového, ale vidíme to i v Americe. Tam když přijde Bessent, tak absolutně jasně a realisticky říká: „My to nemůžeme změnit jinak, než že zvýšíme produktivitu. My potřebujeme větší hospodářský výsledek, a tím se nám samozřejmě sníží dluh. Nemůžeme to udělat tak, že se zastavíme a řekneme, že teď zrušíme veškeré výdaje.“

Takže úplně nesouhlasím s řečmi, které teď přichází s novou vládou, že se nějakým způsobem došetříme. Nedošetříme. Není jak.

Martina Kociánová: Asi se těžko můžeme došetřit, když je potřeba dostavět Dukovany, když je potřeba postavit dálnice…

Pavel Šik: Spousta plánů, a nejenom to. Ale bývalá vláda se vymluvila na vnější vliv, a strašně jim najednou přišel vhod. Vnější vliv – to znamená zdražené energie – jí strašně přišel vhod, protože ani kdyby to nepřišlo, tak by to nedokázala. Prakticky by to nedokázala.

Martina Kociánová: A jak to, že Fialova vláda nechala dopadnout tíhu energetické krize na své občany, a to, řekla bych, v Evropě téměř bezpříkladným způsobem, a přesto nasekala takové dluhy? Můžeš to vysvětlit?

Pavel Šik: Tam u nich vidím schizofrenii, teoretickou hru na pravici s tím, že naše ceny se tvoří na takzvaných burzách a tak dále, což je velice pravicová myšlenka. To znamená, že máme nějaký trh a ten trh tvoří naše ceny. Jenomže to je ptákovina. To nejde. Všichni vědí, že to nejde.

Nejde to v době, kdy se na vás z vnějšku valí vnější vlivy, a vy nemůžete furt říkat, že to vyřeší trh. A tam vidím i rozpor vůči tomu, co jako na druhé straně dělali. Když slyším Fialu, že se jim podařilo vytvořit obrovskou skupinu obyvatel, kteří dosáhnou na nějaký příspěvek, tak co to je?

Tak na jednu stranu nechávám tvorbu cen na trhu, a na druhou stranu vytvářím absolutně levicově obrovskou skupinu lidí, kteří dosáhnou na nějaký státní příspěvek, a ještě jsem na to hrdý? Toto je strašný rozpor v politice.

Martina Kociánová: A u které vlády jsi ho viděl především?

Pavel Šik: Teď mluvím o té dosluhující vládě. Dneska, dalo by se říct, je docela těžké se vztahovat k nějaké buď pravici, nebo levici, protože s tím, co nám svět předvádí a jak se mění, tak už to ani nejde s tímto pohledem dělat. Vy musíte reagovat, nebo člověk musí reagovat na věci, které přicházejí, a někdy je lepší pravicové řešení a někdy je lepší levicové, řekněme, ale nemůžu být takhle strašně v rozporu, měl bych se pohybovat někde ve středu.

Martina Kociánová: Asi ti třeba zastánce ekonomické politiky, kroků odcházející vlády, řekne, že žádná pravice, žádná levice, ale zkrátka: Ukrajina. A že tato vláda se musela zadlužit, protože jsme museli pomoct ukrajinské armádě a ukrajinskému lidu.

Pavel Šik: I kdyby to byla pravda, nebo když vezmeme poslední číslo, které jsem četl, které bylo 250 miliard, kterými jsme pomohli, tak to je jenom část celkového dluhu za ty čtyři roky. Další obrovská věc, kde se vláda stále snažila přesvědčit občany, je ta, jak je pro nás výhodné mít tady nějakých 400 000 Ukrajinců, kteří tady pracují. Ano, pro pracovní sílu je to strašně výhodné, ale na druhou stranu nám to vytváří jiné sociální problémy s tím, že nám klesá cena práce a tak dále.

Martina Kociánová: A myslím, že to dávno není 400 000.

Pavel Šik: Možná je to asi víc, a souvisí s tím i další věci. Já vím, že se člověk vždycky snaží o vyvážení – kolik to přinese, kolik to odnese – ale je to samozřejmě nutné do tohoto počítat. A je to jedna z věcí, které se těžko vyhneme, protože když je někde válka, tak lidi utíkají. Já bych utekl taky. To znamená, toto já jim zase tak moc nezazlívám a nemyslím si, že by to byla jako velká část dluhu, který nám tady zbyl.

Pomoc Ukrajině je jedna věc, druhá je zbrojení Evropy kvůli egoistickým zájmům

Martina Kociánová: Myslím si, že pomáhali i ostatní sousedské země a ostatní země v Evropě, ale my jsme přesto pomáhali, kromě praktického, finančního a zbrojního způsobu pomoci, ještě nějakou zvláštní oddanou teatrálností.

Pavel Šik: To je možná to hlavní. Pomoct někomu, kdo prchá – jasně – jsme Evropa, a vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Pomoct Ukrajině – jasně, ale asi by člověk měl opravdu hledět na to, aby tato pomoc byla adekvátní. Já jsem třeba příznivcem spíše maďarského modelu, který pomáhá humanitárně, než aby posílal někam zbraně.

Martina Kociánová: Myslíš drony diplomatickou cestou?

Pavel Šik: Ale to je u každého věc názoru. Já jsem samozřejmě od začátku této války příznivcem diplomatického řešení, protože si myslím, že to, co se dneska děje, se dalo předpokládat. A to bylo právě i to, že tady vláda vedle všech přešlapů si jela propagandu – jakože toto je jediná správná cesta – a celé čtyři roky to bylo jediné téma, které jsme slyšeli. Jediné téma. To nejde. To nejde.

Vládní koalice měla víc voličů než minule, lidé chtěli patřit k „těm dobrým“

Martina Kociánová: Ty jsi řekl, že tato země je zdravá, když si zvolila změnu, když v těchto volbách nechala odejít Fialovu vládu. Na druhou stranu: Můžeš mi vysvětlit, nebo chápeš, čím to, že tolik lidí přesto volilo strany pětikoalice? A to navzdory astronomickému zadlužování, navzdory tomu, že si museli odpovědět, zda se na začátku Fialovy vlády měli lépe než se mají teď, a většina si musela odpovědět poměrně jasným způsobem, pokud zrovna nemají zbrojařskou firmu. Podařilo se ti rozkrýt, jak je možné, že se lidé vždycky rádi nechají ošálit hezkými řečmi o tom, s jakou láskou, něhou a zodpovědností Fiala se svou vládou napravuje veřejné finance?

Pavel Šik: Já myslím, že to vůbec nebylo o veřejných financích. Vůbec.

Martina Kociánová: A o čem to tedy bylo, když použiju špatnou vazbu „o něčem“?

Pavel Šik: Bylo to přesně rozdělenou společností. Já jsem to teď po volbách počítal, a přišlo mi strašně fascinující, že voliči vládní koalice, nejenže jich nebylo míň, ale bylo jich víc. Díky poměrně vysoké volební účastí měla vládní koalice víc voličů než v posledních volbách.

Martina Kociánová: Ano.

Pavel Šik: Což je absurdní. A pokud by člověk přišel z venku, tak by řekl: „Jak je to možné? Vždyť situace není fakt dobrá. Vždyť udělali spoustu přešlapů, udělali spoustu chyb. Nasekali obrovský dluh. Jejich politika nebyla dobrá. Neudělali prakticky žádnou reformu, i když se tím plácají po zádech. Jejich rozdělení společnosti, a tak dále“.

Ale přesně s tím to souvisí. Oni opravdu dosáhli toho, že se společnost rozdělila na ty, kteří chtějí patřit k těm dobrým, takzvaně. Když to slyšíte neustále čtyři roky, tak chcete patřit k těm dobrým, a je vám úplně jedno, jaká je hospodářská politika, je vám úplně jedno, jestli se máte líp nebo hůř, protože: „To jsou vnější vlivy a oni za to nemůžou,“ a tak dále.

Martina Kociánová: A je jim úplně jedno, když jste dobrý, kolik to stojí životů?

Pavel Šik: Tady to myslíš jako k té válce?

Martina Kociánová: Ano.

Pavel Šik: Tady je zase jiná otázka. Toto si musí zase každý nějak osobně projednat sám se sebou vnitřně. Já třeba jsem nebyl zastánce tohoto řešení, ale chápu, že spousta lidí v sobě má jakési evropské cítění pro oběť, fandí oběti – v tomto případě Ukrajině – a chce, aby agresor – v tomto případě Rusko – dostal na frak.

To, co se za tím schovává, ty milióny nebo statisíce životů, to, že to nemá smysl a tak dále, to nějak vytěsní. A na tyto lidi Fiala mířil. A nebyl v Evropě přece jediný.

Martina Kociánová: My vlastně jen kopíruje evropskou proválečnou cestu.

Pavel Šik: Je to pokrytecky proválečná cesta. To znamená, že Evropa je pořád politicky korektní. Co to znamená? Samozřejmě se tam nainvestovalo spousta peněz. Ale to bylo takové pořád: „My jsme s obětí.“ Ale nepůjdeme úplně až do hrany.

Martina Kociánová: To ne. Ale řeči o masivním zbrojení za sta miliard eur, do kterého se chce Evropa pustit prostřednictvím každého jednoho z nás, tak tato rétorika ještě neutichla.

Pavel Šik: Ne, já si myslím, že to jsou dvě oddělené nádoby. Je to sice absurdní, takhle to říct, ale já si myslím, že by se na to mělo podívat odděleně. Jedna věc je, jak se Ukrajině opravdu pomohlo, co se tam dalo a tak dále, a jak daleko tam Evropa vůbec chtěla jít. A druhá věc je, co se děje právě teď, nebo to, co vidíme poslední dobou, a to je to zbrojení uvnitř Evropy samotné. A já si myslím, že to jsou dvě úplně rozdílné nádoby.

Martina Kociánová: Možná spouštěč.

Pavel Šik: Je to takový spouštěč, ale tady už vůbec nejde o Ukrajinu, protože tady vidíme, že jde o Evropu. Dronová zeď určitě nebude na budoucích hranicích mezi Ruskem a Ukrajinou, to asi těžko. Tady už jde úplně egoisticky pouze o Evropu, tady jde o zájmy, které uvnitř Evropy teď hrají prim, zájmy, které samozřejmě ukrajinská válka spustila, ale které jsou strašně vhod některým politikům, kteří si na tom postavili za poslední roky celou svojí existenci.

Rusko NATO nenapadne, ale zbrojní lobby s černými fondy tlačí masivní nákupy

Martina Kociánová: Dokážeš odhadnout, jaké zájmy teď Evropa má? Jsou to zájmy Evropy, nebo čí jsou to zájmy?

Pavel Šik: Já osobně mám názor – ale samozřejmě s tím nemusí každý souhlasit – že Rusko Evropu nenapadne, určitě nenapadne státy NATO. Já si myslím, že to je blbost, že toto strašení je blbost. Přesto chápu i lidi uvnitř Evropy, kteří – stejně jako za covidu – mají strach, protože Rusko nám tady bylo čtyři roky vykreslovano jako absolutně krvavý režim a tak dále, což je daleko od pravdy, od toho, jak to tam opravdu uvnitř funguje.

Putin sám je v rámci Ruska samozřejmě pod tlakem různých skupin, takže to tam všechno není černobílé. Já si samozřejmě myslím, je to blbost. Musel jsem se docela smát, když teď generální tajemník NATO Rutte někde řekl, že evropská armáda je 25 krát větší než ruská, dohromady počítáno, a že máme o hodně lepší letectvo, o hodně lepší dělostřelectvo, a máme všechno lepší, a přesto tady slyšíme, že jsme na tom strašně špatně a musíme strašně zbrojit.

To znamená, že podle mě je tam obrovská, gigantická lobby zbrojních firem. To jsou firmy, které mají černé fondy. Když je má Siemens, řekněme úplně upřímně, a může zaplatit z černých fondů politiky, kteří rozhodnou o tom, aby se někde nakoupily vagóny metra, tak samozřejmě zvlášť firmy, které vyrábějí rakety, vojenská letadla a tanky, tak ty samozřejmě mají černé fondy také. A tyto černé fondy teď jedou naplno.

To se samozřejmě těžko dozvíme. Každá strana, každá politická strana – to je trošku problém Evropy – si furt nějakým způsobem myslí, že poplatek, který daná strana získá za úspěch ve volbách, stačí na její provoz. Samozřejmě, že nestačí. Protože kampaně jsou drahé, všechno je drahé, musíte platit aparát, který se vám stará o sociální sítě, lidi, kteří neustále připravují podklady pro politiky a tak dál, to všechno stojí strašné prachy.

Martina Kociánová: A tady je prostor pro černé fondy.

Pavel Šik: A samozřejmě, tam jsou černé fondy. Vždyť to bylo v Německu za Kohla, tam také byly černé fondy, které platily CDU a tak dále. Nějak to bylo a nějak to bude. Možná můžeme kritizovat, když někdo v Americe otevřeně sponzoruje nějaký CPAC nebo nějaký PAC, ale ono to funguje i v Evropě, jenomže my se tady bojíme si to přiznat.

To znamená, ano, myslím, že v Evropě máme docela politický problém, a to, že si nepřiznáme, že politické strany potřebují mnohem víc peněz než dostanou třeba jako volební příspěvky, a že to nebude stačit. A jakmile tady tento rozpor máme a nepřiznáme si to, neřekneme si otevřeně, kdo koho sponzoruje…

Martina Kociánová: A to si neřekneme.

Pavel Šik: To si neřekneme. Tak se potom budeme divit, že tato dosluhující vláda těsně před tím, než končí, najednou koupí za tři miliardy nějaký komunikační systém pro armádu.

Martina Kociánová: Je nám k něčemu aspoň informace, odkud víme, odkud ty černé fondy byly?

Pavel Šik: To jsou samozřejmě moje spekulace, to jsou spekulace. Ale to nadšení, s jakým tato vláda nakupovala věci do armády, které jsou velice rozporuplné…

Martina Kociánová: Myslíš polní kuchyně, které doslova svět neviděl?

Pavel Šik: Něco podobného. Ale kdyby to byly jenom polní kuchyně.

Nákup F-35 je absurdní, ukrajinský konflikt ukázal, že letectvo nehraje klíčovou roli

Martina Kociánová: Máš na mysli F-35?

Pavel Šik: Jako to je úplně – no nevím, co k tomu říct. Vždyť to bylo už v době, kdy celý svět viděl, jak se dneska vedou války. Upřímně, hraje letectvo v ukrajinském konfliktu nějakou roli? Prakticky malou.

Martina Kociánová: A bude ji hrát za devět let?

Pavel Šik: Bude ji hrát za devět let, až dostaneme tato letadla? Nejsem odborník na vojenství, ale viděli jsme, jak se tam ten konflikt vyvíjí, a to znamená, že pokud bychom měli nějaké politiky, kteří uvažují opravdu pragmaticky, tak by si pozvali odborníky a ptali by se, jak se tento konflikt bude vyvíjet, jak se vyvíjí dneska, kam to zřejmě půjde, a směřovali by investice už do budoucího vývoje.

Ale my dostaneme někdy nějaká letadla, ale prakticky s nimi nebudeme moct letět v realistickém konfliktu.

Martina Kociánová: A chápeš, jak je možné, že to prošlo? Přestože ani jeden z nás tady není odborníkem na bezpečnost, ani na armádní výstroj, ani státní rezilienci, tak přesto všechno se zdá, že pro nákup takovýchto letadel už ani neplatí bonmot, že se připravujete na minulou válku, ale už je to možná předminulá.

Pavel Šik: Jak říkám, nejsem vojenský expert, ale viděl jsem nakupování F-35 všude po Evropě, a pamatuju si na švýcarský případ, kdy tam byly obrovské protitlaky, a nakonec to taky schválili. Tam musí být obrovské fondy. Tam musí být obrovské fondy, které něco takového tlačí. Protože na jednu stranu se dá pochopit, že NATO má nějakou společnou techniku, ale přece nemusí mít všichni stejná letadla.

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale nakoupit letadla ze zámoří, když jsou tady jiná letadla, která bychom mohli koupit, tak mi to přijde absurdní.

Celý rozhovor s ekonomem, analytikem a publicistou Pavlem Šikem o politických změnách v České republice, válce na Ukrajině a ekonomických výzvách si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Buďte zdraví, ať je vám dobře na světě a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.