Moderní liberalismus má totalitní sklony. Chce tvořit novou, multikulturní, rovnostářskou společnost a zavádět tvrdou cenzuru
„Obrovský úspěch Evropy, evropského umění, architektury, vědy a techniky způsobila, mimo jiné, rozdrobenost Evropy na mnoho států. To je ten duch, který způsobil obrovský úspěch celé západní civilizace, jež ovládla prakticky celý svět… Osmdesát procent britských humanitních vzdělanců, zdůrazňuji humanitních, nikoli technických, bylo pro Evropskou unii. Dvacet procent zůstalo věrných starému ideálu suverénních evropských národních států. A přetrvala zde, jak už si všiml George Orwell, velmi patriotická, vlastenecká dělnická třída, která převážně volila brexit – a k nim se přidalo dvacet procent humanitní, konzervativní inteligence. Evropská unie je čistě ideologický projekt, který spočívá v tom, že se prý přežily národní státy, které prý napáchaly strašlivá zla, což je naprostý nesmysl, protože každý dobrý historik ví, že strašlivé války byly imperiální nebo náboženské války. Národní války byly malé, neusilovaly o zničení nepřítele, nejsou nikdy totální.“ Evropu, Evropskou unii, jejich minulost, současnost i budoucnost, a také samozřejmě brexit, jsme s historikem a politologem Alexandrem Tomským probírali v předchozím díle, a v těchto tématech budeme pokračovat i nyní.
Martina: Když jsem se ptala, zda se dalo odchodu Británii zabránit, tak to bylo proto, že bych chtěla zkusit predikovat, zda budou následovat další odchody.
Alexander Tomský: Myslím, že nebudou, protože hlavní proud evropské politické elity, zejména humanitně vzdělané, sláva inženýrům, je tímto projektem totálně poškozen. Takže 80 procent, dokonce víc, i v Anglii, je nakaženo, a pouze 20 procent konzervativců, skutečných intelektuálů, vzdělanců, volilo brexit. Jenom 20 procent, a v Evropě je to mnohem menší číslo. A dokud bude na ulici křičet dav alternativců, tak nemají šanci, protože by museli získat intelektuální a politické vedení, nějakého nového Churchilla, a pak by se něco změnilo, což samozřejmě nejde vyloučit. Takový člověk může vzniknout třeba v Itálii, ale zatím to na to nevypadalo.
Martina: To se ale nabízí otřepané zvolání: Všude samý ouřada, a nikde žádný Churchill. Vidíte nějakého?
Alexander Tomský: Nevidím. Problém EU je, že bude ekonomicky stagnovat. Měli bychom se věnovat ekonomickým otázkám.
Martina: Myslíte stagnovat při tom obrovském dluhu? Nepůjde to spíše do záporu? Tedy ne stagnace, ale úpadek?
Alexander Tomský: Tomuto dluhu nerozumíme, to je ten problém.
Martina: Vy mu rozumíte?
Alexander Tomský: Ne, nerozumím. Podívejte se, kolik trilionů dolarů se nastrkalo do ekonomiky po krizi v roce 2008-2009, a předpokládala se inflace, je to v každé světové učebnici. Ale nenastoupila, a nevíme proč.
Martina: Takže ovlivňujeme fyzikální zákony, a teď už i ekonomické?
Alexander Tomský: Ekonomické zákony jsou polofyzikální. Prostě se něco řekne, peníze se zase vrací, a nic se neděje. Anglie splatila v roce 2015 svůj stoletý dluh za první světovou válku, inflačně samozřejmě. Proč by si nemohla půjčit další bilion dolarů?
Martina: Máte odpověď, proč by nemohla? Půjčila si?
Alexander Tomský: Ale zvyšuje daně. Včera začaly v Británii obrovské spory kvůli zvyšování daní
Podle Margaret Thatcherové jsou rovné hospodářské podmínky ve státech EU ekonomickým omylem, který ničí konkurenci. Firmy i státy si musí konkurovat daněmi, ochranou práce a sociálním zabezpečením.
Martina: Řekl jste, že dluhu EU nerozumíte. Dá se mu rozumět tak, jak to mnozí vykládají, že tímto k sobě EU přivázala ostatní země EU, jako když si partneři vezmou společně hypotéku?
Alexander Tomský: Tak to je strašně přitažené za vlasy. Pokud by někde vzniklo skutečně hnutí proti EU, tak ta země prostě vypadne, a hotovo. Nebude koukat na ztráty a odmítne euro.
Martina: Z partnerství se také jen tak nevyvážete, když máte společně hypotéku. Prostě se můžete rozejít, ale hypotéku musíte doplatit.
Alexander Tomský: Daná země by musela dluh platit, ale mohla by vystoupit z eura, a vznikla by inflace, euro by možná o něco zdražilo. Dluh se dá skutečně splácet sto let, jako Anglie, navíc dluhy jsou dnes velmi levné. Centrální banky dokonce účtují pod čarou, negativní úrok.
Martina: Záporná úroková sazba.
Alexander Tomský: Studoval jsem ekonomii, a přesto nerozumím tomu, jak je to možné. Nejsem schopen předvídat.
Martina: Záporné úrokové sazbě nejde rozumět.
Alexander Tomský: Ale jednu věc vím, že ekonomicky škodí, protože integruje. Jedním z hlavních důvodů pro brexit bylo prozření Margaret Thatcherové, která původně byla pro Unii, prosazovala ji, pomohla ji prosadit v referendu v roce 1974, 1975. A nakonec se obrátila proti referendu v době, kdy se připravovala smlouva s EU. Mám tady krásný citát, který ekonomicky dává smysl. Když se tehdy začalo jednat o takzvaném Jednotném společenském aktu, a teď cituji přesně: „Bylo nám sděleno, že cílem hospodářské politiky Unie jsou rovné podmínky všech států v Evropě. Takové slovní spojení působí uklidňujícím dojmem,“ říká Thatcherová, „ale ve skutečnosti vyjadřuje zásadní ekonomický omyl. Svoboda obchodu umožňuje firmám v různých státech soutěžit mezi sebou, ale i státům mezi sebou, rovné podmínky by zarazily konkurenci různých regulačních systémů, a výnosy z obchodu by se nutně postupně snižovaly. Pokud by se nastavila stejná pravidla nad rámec potřebných technických standardů, ty jsou potřebné, a podobných nezbytných norem, a platila i pro zákony na ochranu práce, sociálního zabezpečení a daní, mělo by to ničivý hospodářský dopad. Státy si mají konkurovat i daněmi, ale EU chce, aby byly všude stejné. Volná konkurence mezi státy poskytuje příznivé podmínky pro podnikání, a je mocným motorem hospodářského rozmachu.“ Tolik Margaret Thatcherová v roce 1992.
Tedy stagnace, bez ohledu na covid, a další pohromy, které mohou nastat, je dlouhodobá, ale je pomalá. Evropa je stále velmi zámožnou ekonomickou oblastí, čili pořád máme technologický náskok oproti Africe, nebo některým jihovýchodním zemím v Asii, nebo jižní Americe. A ještě jsme propojení se Spojenými státy, takže ústup je pomalý. Víte sama, proč mluvíte o Německu, že došlo k tomu, že se v Německu vytvořil mocensko-mediální kartel, který má obrovskou sílu. Mám v Německu 8 neteří a synovců, měl jsem tam 3 sourozence a vím, jak v Německu tenhle kartel působí, je to strašná síla. Nemáme už normální demokracii, blížíme se k Putinovi.
V Německu de facto vládne politicko-mediální kartel, jakoby to byla jediná strana. A opoziční strana AFD je potlačována, marginalizována a likvidována.
Martina: Politicko-novinářský kartel?
Alexander Tomský: Politicko-mediální kartel. Média hlavního proudu posilují politickou korektnost, drží se ideologie sociální spravedlnosti. A politický kartel je v tom, že do vládních stran v Německu patří strana liberální, zelení, sociálně demokratická, i křesťansko demokratická. A jediná opozice, Afd, je marginalizována, likvidována a potlačována. Jiná opozice neexistuje. V parlamentu neprobíhá boj mezi opozicí a vládou, jako v Británii nebo v Americe, neprobíhá, už máme kartel, vládu jedné strany, kterou je široká koalice.
Martina: Když jste se teď vyjádřil k médiím, a ne jenom k britským, je to celoevropská situace?
Alexander Tomský: V Británii je to lepší. Tam mediální kartel není.
Martina: V Británii je to lepší?
Alexander Tomský: Podstatně lepší oproti Německu? Nesrovnatelně. I u nás je to dokonce lepší. I vy jste příkladem toho, co byste si v Německu nemohla dovolit.
Martina: Ale když se člověk podívá na to, jakým způsobem funguje v Británii obrovské šíření ideologií…
Alexander Tomský: Samozřejmě, tato ideologie tam vládne a ovládla v podstatě celý západní svět, Řecko, Španělko, Německo nebo Skandinávii. Ale co se týká mediálního kartelu, o kterém hovořím, tak ten v Anglii není stoprocentní. Největší náklad nemá The Guardian, ale Telegraph. Největší bulvár je Daily Mail, který je jasně konzervativní. Je tam Daily Express a mnoho konzervativních serverů na internetu jako je Standpoint. Jsou tam desítky časopisů a velká nakladatelská svoboda, která už je v Americe omezována.
Teď dvěma senátorům odmítla renomovaná nakladatelství vydat knihu kvůli tlaku mládeže, která v těchto velkých nakladatelstvích pracuje. Ale Anglie je přeci jenom svobodomyslná země. Máte pravdu, že tam vládne ideologie stejně jako v Americe. To jsou dvě věci, které se nevylučují.
Martina: Protože v Británii londýnské metro patří k prvním, kde se v roce 2017 přestalo oslovovat „Dámy a pánové“.
Alexander Tomský: Univerzity jsou naprosto v područí. Ještě se brání Cambridge a Oxford, teď byla, myslím v Oxfordu, nebo v Cambridge, další petice o svobodě názorů. Jsou tam ještě ostrůvky starého anglosaského svobomyslného světa.
Martina: Realitou jsou tam vyhazovy z práce, za hájení názorů, třeba když řeknete nejen Black Lives Matter, ale také My Lives Matter.
Alexander Tomský: Není to tak dávno, asi 5 let, tak ministryně za liberální stranu v koaliční vládě s Cameronem nabádala lidi, aby udávali své sousedy za to, že se vyjadřují politicky nekorektně a že policie řeší málo takovýchto případů. To je opravdu šílenství.
Martina: Co se to děje se starou dobrou Anglií?
Alexander Tomský: Jde o to, co jsem řekl na začátku, západní civilizace ztratila smysl své existence. Veřejný prostor se vyprázdnil potlačením křesťanství, a vyplnila ho tato budovatelská ideologie, která nabízí vysvětlení smyslu lidské existence, a chce vytvořit novou, multikulturní, rovnostářskou společnost sociální spravedlnosti, a tak dále. A zároveň chce zavádět tvrdou cenzuru, jako každá ideologie, na kterou jste tady byli zvyklí, a ještě tady u nás pár starců, kteří to pamatují, je. Ale nevím, jestli si mládež, narozená v roce 1980, už jim také bude přes 40 let, toto nebezpečí uvědomuje. Moderní liberalismus má totalitní sklon. Nesmíme přehánět, není to totalismus, ale má takový sklon.
Martina: Myslíte, že si bude muset Británie prožít svou totalitu?
Alexander Tomský: Jde o to, jestli k ní dojde.
Martina: Právě.
Alexander Tomský: Tam ještě nejsme, nepřehánějme.
Martina: No právě, to vím, a proto se ptám.
Alexander Tomský: Doufám, že k ní nedojde.
Martina: A co by tomu mohlo zabránit?
Alexander Tomský: Objevují se první, malé, rašící výhonky klasického liberalismu, který se začíná bránit. Třeba petice ohledně toho, co psala Rowlingová, jak si možná pamatujete. Nebo profesor Gray, který napsal knížku Dvě tváře liberalismu, ve které uvedl, že jedna z těchto hlav je gargantuovská, což je zkažený liberalismus. To napsal velký liberál. Čili ne každý liberalismus je totalitní. Liberalismus ve skutečnosti porazil totalitní komunistický režim.
Martina: Ale to byl ten starý.
Alexander Tomský: Starý, klasický liberalismus Johna Stuarta Milla, o kterém jsem učil a kterého bychom měli neustále citovat, kde vysvětluje, proč máme neuznávat špatné názory, a k čemu jsou dobré nesmyslné, nepravdivé, falešné názory. To by si měl přečíst každý.
Martina: Mimochodem, když jste zmínil Rowlingovou, tak ta, sotva bouře, rozpoutaná tím, že nesdílí „správné“ názory, trošku utichla, vydala svůj nový kriminální román Troubled Blood, Nepokojná krev, kde je psychopatickým vrahem trans člověk. A najednou je kvůli tomu opět skandál.
Alexander Tomský: Ano, jenom že jí tento skandál pomáhá.
Martina: Prodávat.
Alexander Tomský: Ona je tak slavná, že ji prostě neudusí. Nějakého autora mohou udupat, udusit, ale ji ne, ona je mimo. To je jako s jedním černochem v Americe, který podporoval Trumpa, mohl si to dovolit. Nebo Kanye West, jeden z nejbohatších mužů v Anglii, rapuje a vydělává miliony, a manželka je strašně výdělečná činná.
Evropská západní křesťanská civilizace přinesla svobodu, protože rozlišovala mezi vírou a rozumem
Martina: V souvislosti s brexitem jste mimo jiné řekl: „Je to velká změna v kulturní válce.“
Alexander Tomský: Samozřejmě. Dnes brexit posílil anglické konzervativce. Víte, že například došlo ke změně ředitele BBC, a tak dále. Konzervativci se konečně začínají bránit. Ale konzervativci nemají ideologii. Stejné to bylo v době disentu, který pamatujete, v 70., 80. letech v Česku. Byla zde ideologie, která byla v 50. letech smrtící, a proti tomu stály jenom pocity, že by to tak nemělo být, že to je příliš, a proč bych nemohl chodit do kostela, a podobně. To je proti takové ideologii slabé. Ale ideologie je zranitelná, protože každá ideologie má svůj vznik, růst, únavu a pád. Kdo zažil normalizaci, já ji nezažil, ale mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří ji zažili, a ti říkali: „Marxismus-leninismus byl mrtvola.“ Odumřel. A jakmile se EU dostane do fáze normalizace, tak začne odumírat sama od sebe, nebude potřebovat žádnou tragédii.
Martina: Ale přesto jsme si před 30 lety neuměli představit, že se to vrátí.
Alexander Tomský: Ono se to nevrátilo. Co se vrátilo?
Martina: Ideologie. Totalitární myšlení.
Alexander Tomský: Protože evropská a západní civilizace, a odlišujme východní křesťanskou civilizaci, která je úplně jiná, od západní, protože to jsou dva rozdílné civilizační okruhy, tedy západní civilizace vyrostla na ideologii křesťanství. Křesťani neradi říkají ideologie, protože to není ideologie, je to světonázor, je to více než ideologie, je to náboženství, je to velice silná osobní záležitost, která se týká dobra, zla a spásy. A tato civilizace, tato víra vybudovala ohromné katedrály. Když někdo chce zjistit, kde jsou hranice západní civilizace, tak na to je velice jednoduchá odpověď – tam, kde se nacházejí gotické katedrály. A tato civilizace, tento obrovský náboj víry, vytvořil svobodu, protože západní katolická rozlišovala mezi vírou a rozumem. Státní moc měla být omezena církví, nikde na světě neexistuje rozlišení údělu moci mezi církví a státem. Církev potlačila stát, ale stát se vrátil, potlačil křesťanství, a vrátil se jako ideologický stát, protože v této civilizaci nemůžete mít vakuum, prázdno.
Když po Vestfálské dohodě začíná osvícenský stát, tak na sebe začíná nabírat funkce církve. Od Luthera až k Hitlerovi vede spojnice, takže dneska nemůžeme mít neutrální stát, protože zde není dost silná církev, aby stát přinutila tomu, aby byl neutrální. V Evropě nemůže být klasicky liberálně neutrální stát. Možná v Indii, to je možné, tam existuje heterogenní náboženství zcela jiného typu. Ale po křesťanské kultuře musí přijít ideologie. To je moje odpověď.
Na Západě po zániku křesťanské kultury vládne ideologie marxismu
Martina: Po křesťanské kultuře musí přijít ideologie?
Alexander Tomský: Když křesťanská zaniká. Ano, zůstává po ní vakuum, prázdno, které musí něco vyplnit, a to něco je ideologie, a jediná ideologie, která tady je, je marxismus.
Martina: A jak se tato ideologie dostala do Anglie?
Alexander Tomský: Ta je všude. Marxismus, 1848.
Martina: Dobře, ale tam máme anglikánskou církev.
Alexander Tomský: Upadla. Všechno upadlo. Do kostela chodí 7 procent lidí.
Martina: Pozor, ale pak tedy ne jenom křesťanství, ale pokud se rozpadne a vytratí jakékoliv silné náboženství, tak přichází totalitarismus, nebo ideologie?
Alexander Tomský: Nezobecňoval bych to. Ale na pozadí evropské civilizace a dějin je to jasně vidět. Začíná to už osvícenstvím, pořád se ve jménu svobody vedly útoky proti náboženství, ale přitom se pořád posiluje stát. Pruský stát byl ideologický stát, porevoluční republikánství bylo ideologické, dokonce francouzská revoluce spáchala první genocidu, jak víme 250 tisíc mrtvých dětí, žen a mužů v jedné provincii. Prostě tak dlouho jsme všechno dekonstruovali, až se nám tady udělalo prázdno, a to vyplnila nová ideologie, která má marxistické kořeny, ale je jiná, odlišná. Nevěří na proletariát, který jednou zvítězí, a nastolí řád, je to ideologie, ve které z marxismu zůstala nenávist vůči tradiční patriarchální společnosti, a vytvořila ideologii nové společnosti, která se bude skládat z identitárních menšin, které vytvoří novou, skvělou společnost. Jakou, to se nedozvíme, to nevíme, každá ideologie, která věří na nirvánu, neudává přesné obrysy jejího nebe na zemi, jak zpíval Voskovec. A je tady ideologie, která vyplnila prázdno, zejména po pádu Sovětského svazu, to je zcela evidentní. Předtím jsme ještě byli zdrženliví.
Martina: Máme zkušenost, že každá totalita se na začátku vždy pokrytecky tváří jako náprava křivd, ať už skutečných, nebo domnělých.
Alexander Tomský: Samozřejmě.
Martina: Všichni ideologové ze sebe dělají utiskované chudáčky, na které je společnost zlá. Každé ideologické zlo se vždy zásadně tváří, jako boj za odstranění nějaké nespravedlnosti.
Alexander Tomský: Nějakého zla. Ale není to tak, je to lež.
Martina: Ale velmi často jim to prochází.
Alexander Tomský: Hlavně tomu podléhají mladí lidé.
Každá zralá společnost, zejména demokratická, svobodomyslná s individuální svobodou, musí být soudržná, čili národní
Martina: Co myslíte, že by se stalo, když by to prošlo i tentokrát?
Alexander Tomský: Když by to prošlo? Nevím, podívejte se, každá zralá společnost, zejména společnost demokratická, svobodomyslná, s individuální svobodou, jak nás naučila západní společnost, musí být soudržná, čili národní. Musí mít soudržnost. Zvolíme si vládu, kterou jsme nevolili, se kterou já nesouhlasím, ale toleruji ji a akceptuji, protože je to naše národní vláda. Příště přijde jiná. To je soudržnost, vzájemná loajalita a oddanost. Dříve se tomu říkalo ošklivým slovem, které nám Němci za války trošku zdiskreditovali, a to národní souručenství.
Martina: Také je to společenská smlouva.
Alexander Tomský: Já na smlouvu nevěřím, ale to je jedno. Je to soudržnost, vzájemná oddanost lidí. Jakmile ji porušíte multikulturalismem, a budete mluvit o jednotlivých rasových, sexuálních menšinách, tak rady vznikne strašný chaos, začne se to hroutit. Společnost tímto způsobem nemůže existovat. Ženy proti mužům, a podobně. Jsou to úplné nesmysly dnes a denně. Takže pokud by tato ideologie měla úspěch, tak by se společnost skutečně rozpadla. Zároveň je tato ideologie socialistická, chce zavádět rovnostářství, dokonce i materiální, a je založena na utopii. To je nádherné slovo, řecké „ú topos“ znamená „u ničeho“, cesta nikam, což jsou třeba kvóty pro ženy a podobně. Takže když by tato ideologie měla úspěch, tak dojde k ekonomickému rozvratu, a ona sežere sama sebe tak, jako děti revoluce požírají sami sebe.
Martina: A jak to dopadne v Americe, kde jsme nyní teď svědky toho, že se tam rozjel rasismus nejhrubšího kalibru?
Alexander Tomský: Myslíte antirasismus.
Martina: Říká se mu rasismus naruby, ale je to zkrátka rasismus.
Alexander Tomský: Proti bílým?
Amerika by se mohla rozpadnout, protože je multietnická
Martina: Ano, to je rasismus, vždycky byl.
Alexander Tomský: To je tragédie. Amerika by se mohla rozpadnout, protože je to od samého počátku multietnická společnost, i když si to v počátku neuvědomovali. Ale už na začátku, v roce 1776 tam měli mnoho černochů. Multietnickou společnost nedrží dohromady nacionalismus. A bez nacionalismu je konec s Amerikou. A proč? Někdo může namítnout: „Proč není konec s Brazílií, která je velmi multietnickou společností?“ Z jednoduchého důvodu, protože Brazílie v této tradici existuje dlouho, a je jí přirozená. Kdežto tady, v té západní společnosti, to není přirozená tradice, my jsme měli jinou tradici. A vzniká tady prázdno, a tato společnost se do sebe pustí, jedna část společnosti bude bojovat proti druhé, aby prosadila svou. Takže se taková společnost musí rozpadnout. To se v Brazílii, v Jižní Americe, neděje, tam spolu nebojují míšenci, kterých je tam hodně, indiáni, černoši spolu nebojují o ideologii, o státní ideologii. Ale v Americe oni budou bojovat, a bojují o ni.
Martina: Budou oni bojovat i v Evropě.
Alexander Tomský: Evropa je unavená, stárnoucí. Bojují mladí lidé.
Martina: To jsou právě většinou ti ideologové.
Alexander Tomský: To sice jsou, ale Evropa už má sekularizaci hodně dávno za sebou, na rozdíl od Ameriky. Amerika byla ještě v 50., 60. letech velmi náboženskou společností. Jsem specialista na náboženství, a tam rozpor mezi konzervativci, i když oni nemají konzervativní tradice, na rozdíl od Evropy, ale mezi pravicovou liberální stranou na jedné straně, a tou druhou, tam je obrovsky silný. Probíhá tam občanská válka, sice zatím verbální, mrtvých je poměrně málo. Antirasismus, který je rasistický vůči bělochům, protože se domnívá, že Amerika brzy bude celá barevná, a oni už že odcházejí ze dvorany historie, jak řekl Zahradníček. To tam je velmi silné.
Rozpad Ameriky začal zákonem o imigraci v roce 1965. Od roku 1965 si Američané do země pustili 50 milionů lidí, což se nikdy v historii nedělo, a to způsobilo celou ideologii multikulturalismu, ze kterého žije Demokratická strana. A ta nyní zase otevírá hranice. A je otázkou, komu dojde trpělivost, jestli třeba konzervativní straně, pravičákům, včetně bláznů, kterých se tam také pár najde, supernacistů, a jestli se proti tomu postaví. To nevíme. Může se třeba trhnout Texas a osvobodit se.
Martina: Kalifornie.
Alexander Tomský: Nebo Sovětská republika Kalifornie, jak se říká v Americe.
Martina: Pane Tomský, velmi vám děkuji za rozhovor.
Alexander Tomský: Já vám také moc děkuji.
Všechny příspěvky s Alexander Tomský
Mohu jen a jen potvrdit: v Nemecku neni demokracie ale politicko-medialni kartel vladnoucich CDU-CSU a skutecna opozice AfD je stvana a utlacovana vic nez nejakej Navalnyj v Rusku. Dokonce na ni zcela protipravne a bezduvodne postvali Verfassungsschutz (nejvyssi dohledovy kontrolni organ parlamentu, ktery je dokonce i nad justici, policii a tajnymi sluzbami). Jak se tohle ditko Merkelove, tenhle kartel jmenuje? ARD ZDF DFunk. A vsichni bez rozdilu, kazda domacnost jej musi povinne financovat jinak si na tebe mocenske organy doslapnou. Neco jineho nez tuhle vladni propagandu v Nemecku neuslysite, jak spravne pan Tomsky poznamenal o radiu pani Kocianove ktere je mozne slyset v Cesku. Jo to je ta oslniva demokracie a’la Deummsland. A je samozrejme jako vzdy ‚über Alles‘.
re: pani Sladka
je usmevne kdyz vam podobni ekonomicti analfabeti zacnou mudrovat o ekonomii,podobne jako pan Tomsky zrejme vubec nechapete vyznam pojmu liberal, ani Friedmann, ani Reagan ani Thatcherka si k liberalismu ani necichli, podobne jako cely soucasny system o kterem si hlupaci mysli ze jde o kapitalismus, nejak jim uslo ze v kapitalismu stat nezachranuje bankrotare, neurcuje vysi urokovych sazeb , nepadela obezivo pomoci frakcnich bankovnich rezerv ani neprerozdeluje zisky z kapes danovych poplatniku do kapes korporatnich fasounu, plutokratu a na ne prisatych hord nemakacenku a politickych lehkozivku.
Jaka nahoda ze soucasni na Zapade desetileti vladnouci neocons pochazi v naproste vetsine z rodin na Zapad immigrovanych zidobolseviku a trockistu.
Současný stav nespadl z měsíce. Z něčeho se přeci vyvinul. A vyvinul se z ekonomického liberalismu paní Thatcherové a pana Reagana, v naší nebohé zemičce nedovzdělaného pana Klause a jeho super nedovzdělaných nohsledů. Tedy ne že by tihle zcela podprůměrní myslitelé na něco přišli, ale podařilo se jim prosadit ekonomické šílenosti pana Friedmanna a podobných lumenů. Jenže penízky dolů k lidem prostě neprokapávají. Přesto se lidi kapitalismu, který je evidentně zcela nefunkční, protože funguje pro naprostou a stále zmenšující se vrstvu populace, o dalších jeho problémech ani nemluvě, nijak zvlášť nebrání. Omezují se na zcela stupidní kulturní války, které jim podsouvají politici a média a školství, protože kulturní války nemohou fungování kapitalismu v současné podobně nikterak ohrozit.
Humanisti jsou zblblí, inženýři jsou blbí. Je mi líto, ale průměrný dnešní inženýr opravdu neví nic o světě, společnosti, lidech, politice, literatuře, historii, umění. Vystačí si s tím, že kapitalismus je správný, že je to boží či přírodní řád, a Reagan, Thatcherová a Klaus to dělali dobře. Někteří dementi z jejich řad technické „inteligence“ dokonce oblibují seňora Pinocheta. (Pan Tomský s uctíváním Staré hokyně vždy pobaví, on samozřejmě jen a jen provokuje, moc dobře ví, co to bylo za zoufalou přízemní svini i o nesmírných škodách které nepáchala.) Humanisti jsou přesto všechno dnes nebezpečnější. Protože sice tuší o něco víc než inženýři, ale jejich vědění je indoktrinované, zmanipulované a zoufale neúplné. Leč nejsou humanisti jako humanisti. Problémem je spíš všeobecná (ne)kvalita vzdělávání. A neuvěřitelná ubohost veřejného života, daná především politiky a médii.
3/ respektovat přírodní zákony – jsme jen součástí přírody a nic víc…dvě pohlaví – samec a samice…rodina je základ stejně jako národní stát.. !
4/ přidat 11. přikázání – nás neoblafneš..!
Dvě podmínky přežití lidstva:
1–Respektovat fyzikální zákony
2–Respektovat Desatero a žít podle něho.