Orwell stále aktuální

Letos uplynulo 120 let od narození Erica Arthura Blaira, jehož známe pod uměleckým pseudonymem George Orwell, a nebýt profesora Petra Druláka, jenž uspořádal v Plzni konferenci na spisovatelovu počest, možná bychom si výročí autora dvou slavných „satir“ na komunistický režim, jak „Farmu zvířat“, i anti-utopický román „Devatenáct set osmdesát čtyři“ nazýval, ani nepřipomenuli. Velká škoda, neboť jeho varovná analýza totalitního útlaku překonala svou dobu, a mnohé popisované metody nátlaku na přeškolení společnosti se dnes znovu prosazují.

Totalitní režim se vyznačuje dvěma rysy – je ideologický, vládne na základě svého nezpochybnitelného světonázoru, a ten prosazuje umělým jazykem, jenž místo skutečnosti reflektuje ideologii. Státní novořeč (newspeak) má znemožnit svobodné myšlení. Orwellův román fascinuje mnoha termíny, jež vylepšují leninský ideologický jazyk, s jehož pomocí stát ovládá své poddané. Je to zejména doublethink – umění používat protichůdné a rozporuplné koncepce. Ministerstvo pravdy, ideopolicie (thought police), proletářská socialistická kultura (prolefeed), myšlenkový zločin (thought crime), černoběloba (blackwhite) a podobně. Všudypřítomná policie ideologického státu a vynucená slovní konformita, vzpomeňme na naše soudruhování, pokřivuje vztahy mezi lidmi, zejména znemožňuje lásku.

Na pomoc ideovému sjednocení spouští Ministerstvo pravdy velký platónský projekt na přepsání veškeré literatury do jazyka newspeaku do roku 2050 (!). Klasikové se stanou svým protikladem, knihy budou zrcadlit ideologii, zářný zítřek nemyšlení. Školy a univerzity budou pouze školit. Pravověrnost je nevědomí.

Anti-utopické romány, jež vznikly pod vlivem Orwella, popisují útlak totalitního státu a marnou vzpouru jedince. Co se však nestalo? Po vítězství liberalismu ve studené válce se prosazuje v západní společnosti zprvu v akademickém prostředí, a posléze na veřejnosti poměrně spontánní hnutí za společenskou spravedlnost. Pozor, nejde o tradičně chápanou pomoc chudším lidem k sociální emancipaci, dnešní neomarxistická ideologie obohacená americkým komplexem z rasismu hlásá ideál etnické a sexuální identity, jež má rozhodovat o rovném postavení. Pod trinitárním heslem různorodosti, spravedlnosti a inkluze menšin se skrývá orwellovský doublethink a slova získávají sociálně inženýrský význam. Mají zničit zásluhovou společnost založenou na výkonu. Je téměř nepochopitelné, jak se aktivistům podařilo zavést cenzuru více méně zdola. Politici, média i velké globální firmy pod tlakem tzv. politické korektnosti ustupují a zavádějí přeškolování zaměstnanců. Už léta se přepisují slavná díla novodobé literatury, ba i celá filozofická tradice Západu se nachází pod likvidační kritikou, a humanitní obory univerzit vyhlašují jedinou správnou ideologii. Totalitní hnutí úspěšně zahání demokraticky zvolené politiky k ústupu a ti se stávají, mnohdy nechtěně a ze zbabělosti, jeho komplicemi. Aktivistické „neziskovky“ ovlivňují školství a zdá se, že mladá generace nadšeně souhlasí. Levicové strany mění pracovní zákony na inkluzi menšin.

Západní média podléhají novému newspeaku: komunita LGBTQ+, transfobie, bělošské privilegium, nebinární sexualita a další neologismy. I slavné heslo Velkého bratra 2 + 2 = 5 nachází dnes přívržence, kteří mluví o rasistické matematice. A co teprve novodobé politické oxymórony – liberální znamená neliberální, demokratické znamená nedemokratické, tolerantní – nesnášenlivé, spravedlivé – neférové, všeobecné vzdělání – nevzdělanost, rovnost menšin – nerovnost většiny, cenzura zločinu – ochranu před zákonem a antirasismus se stal rasismem. Bílá rasa se považuje za vrozené zlo, a tak jako kapitalismus je na prvním místě představují Židé.

Odbor britského ministerstva vnitra pro výzkum extremismu má na seznamu problematické literatury mimo jiné i Orwellův román Devatenáct set osmdesát čtyři.

K tomu už nelze nic dodat.