V srdcu jaderne valky

Su vikendy, kdy se člověk ocitne v jakemsik kolotoču dějin, aniž by to planoval. Su to zvlaštni okamžiky. Fajne, hezke a pěkne.

V roce 1964 byl zbaveny moci sudruh Kruščov a nastupil sudruh Břežněv. Cyp nahradil cypa. Štyry roky se Cyp č.2 snažil o dosazeni Rude armady do jedine středoevropske země, kaj Ruda armada nebyla. Veduci sudruh te země, jakysik sudruh Tony, ale nesmyslně odolaval. Že pry cosik takeho neni třa.

Proběhly dyskuze mezi sudruhama v jeho zavětři a jeden z nich, jakysik Dupček se vyjadřil, že by to snad zvladnul, bo od raneho věku štyrech let pobyval v Kyrgystanu a pak po valce studoval v Moskvě, tuž pry chapal dušu sověckeho aji československeho naroda.

Takže když přišla kriza do Prahy a sudruzi se ptali, jestli je dobre vyměnit Tonyho, sudruh Brežněv řekl: „eto vaše dělo“, bo věděl, že Dupček nebude robit problemy.
Spletl se.

Dupček problemy robil, vojska po dobrem pozvat nechtěl a když ta vojska přišla sama od sebe, tak plakal: „Prečo stě to zrobili pravě mně? Stačilo enem chvilu počkat…“

No ja, ale mocnosti nemaju čas čekat, až se loutka rozkyve a zrobili to po svojem. Loutku zahodili na smetiště dějin, vojska přesunuli tam, kde to považovali za vhodne a tym to pro ně skončilo, bo ukol byl splněny.
A to je tak asi všecko k prologu o dnešnich fotkach.

Tři roky pote, co sovětšti sudruzi obsadili to, co považovali za svoje, zjistili, že by bylo dobre zrobit jakesik podzemni utočiště, kaj by se mohli schovat, kdyby zapadoněmečti sudruzi zahajili jadernu valku. A tak hluboko pod zemi, bez vědomi svojich česko-slovenskych otroku, postavili bunker, odkud by mohli vest operace ozařenych vojaku jaderne valky. Bunker, vysoce utajeny, kam nikoho z česko-slovenskych otroku nepušťali, vydržel ve špičkovem stavu do roku 1990, kdy sovětšti sudruzi o jeho egzystenci informovali svoje česko-slovenske bratry a zeptali se, jestli by nechtěli převzat veškeru infrastrukturu teho baraka. Česko-slovenšti sudruzi se tvařili, že je to nezajima, a tak sovětšti sudruzi veškere technycke zařizeni odvezli a předali objekt slavne a hrdinne Československe lihove armadě. Ta si objekt prohlidla a po kratke době, kdy rozdychavala šok, že na jejim uzemi se nachaza cosik takeho, objekt zasypala několika kubikama hliny, aby se k temu nedostal zlodějsky lid teto země.
Jak bylo zjišťěne později, kubiky hliny nestačily k temu, aby jisti chlapci jiste barvy kože, o kere se nesmi hovořiti, aby člověk nebyl obviněny z rasizmu, během kratke doby nevyrabovali z podzemniho bunkra všecko kovove, co se tam nachazalo a ve spolupraci ze svojima bilyma zlodějskyma bratrama to nepředali do kladenskych huti.
Hrdinna Československa lihova armada, opuštěna svojim vedenim a ponechana napospas dyzydentum nasledně předala zdevastovany objekt obci, do jehož katastru podzemni barak patřil a v roce 2015 si obec oddechla, bo o pronajem požadal spolek, kery se chtěl o tento hystorycky skvost postarat.

Po pěti rokach nekonečne roboty, kdy se podařilo navratit mnoha objektum puvodni tvar a smysl, aby bylo možne děckam vysvětlit, jake svinstvo pro lidstvo znamena socialismus internacionalni, nacionalni aji multykulturni, se v objektu každym červnem pořadaju zajimave akce, kere se shodu okolnosti pořadaly pravě tento vikend.
Bylo to velice přijemne, poetycke odpoledne…

Ladislav Větvička, hlasatel svobodneho světa, kery mizi kajsik pryč…