Na evropské území vstupuje vysoce disciplinovaná masa lidí, kteří žijí a myslí ve vysoké míře jednotně

Chibičky česke propagandy (2015): Švarna Žydovka v policejni kukani zebrala muj pas, podivala se na fešneho synka z Ostravy a položila otazku, na keru už sem zvykly, a keru meně inteligentni celnici pokladaju: „Kam jedete?“

„Tuž do Izraela, asi, ni, když stojim na izraelske hranici? Anebo se tu da vstupit kajsik jinde?“, zeptal sem se ji s idyjotskym vyrazem, kery je mi vlastni a kery sem se naučil při desitkach setkani s českyma a jinyma uřednikama. „Tak vitejte a přeji vam hezky pobyt.“ A to bylo všecko.

Vstupil sem na uzemi hystoricke Palestyny.

Michal Půr: Anatomie české „nezávislé“ žurnalistiky

Nezávislost jako obchodní model. Prázdné nadace, němé akcie a peníze, které tečou v kruhu.

Na začátku je třeba říct, že mi absolutně nevadí, že média mají soukromé vlastníky, mají politické i obchodní zájmy a snaží se svého vlivu využít. To je podstata kapitalismu, a tak je to správné. Vadí mi ovšem, když se média označují jako nezávislá a ostatní majitele konkurenčních médií označují jako oligarchie. Skutečnost je totiž mnohem složitější a myslím, že minimálně části veřejnosti neznámá.

Česká „nezávislá“ žurnalistika o sobě ráda mluví jako o poslední hrázi proti oligarchizaci médií. Má na to celý slovník. Nadační vlastnictví, čtenářské financování, odstřižení od investorů, transparentnost. Když ale ten slovník položíte vedle obchodního rejstříku, výročních zpráv a transparentních účtů, vyjde vám něco jiného. Úzký okruh několika desítek miliardářů a multimilionářů, kteří současně vlastní média, financují fond, který tato média granty podporuje a zároveň známkuje jejich „důvěryhodnost“, pokud tomu milionovými částkami sponzorují politické kandidáty i strany. Jen přes jeden účelově zřízený spolek poslal od roku 2020 pěti stranám jedné poloviny politického spektra 54 milionů korun. Nic z toho není nezákonné. Ale skoro nic z toho se nedozvíte z vlastního marketingu.

Tenhle text není konspirace nebo skrytých vlastníků. Všechno níže pochází z veřejných rejstříků, účetní závěrky, výroční zprávy a transparentní účty. Právě proto je to horší, než kdyby šlo o konspiraci. Ten rozpor mezi deklarací a realitou je na dva kliky, jak říká vydavatel Deníku N Ján Simkanič, jen se o něm nemluví.

Deník N: tři patra, jeden muž a akce bez vlivu

Deník N komunikuje veřejnosti jednoduchý příběh. Vlastní nás nadace, zakladatelé se podílů nevratně vzdali, redakce spoluvlastních novin, provoz platí předplatitelé. Každý z těchto víceméně marketingových claimů má ale minimálně jeden háček.

Za první nadace deník nevlastní. Konstrukce má tři patra. Nadace Independent Press (nadační kapitál 500 tisíc Kč) vlastní jedinou věc, tedy 100 % akciové společnosti Independent Press as A teprve tento holding drží 56,6 % vydavatelství N media as Zbytek patří slovenskému Denníku N (28 %) a zaměstnancům (15,4 %). Chronologie je přitom výmluvná. Holding vznikl už v červnu 2018 jako koupená prázdná schránka (původně Toko Jeveko as) a investoři přes něj deník dva a půl roku normálně vlastnili. Nadace se na vrchol konstrukce nasadila až v prosinci 2020. Nebyla zakládající filozofií, byla dodatečnou reputační vrstvou na existující investorské vlastnictví.

Za druhé je nadace jen majetkově prázdná skořápka. Podle vlastní výroční zprávy měla v roce 2024 na účtu 964 tisíc korun a za celou existenci nevyplatila jediný nadační příspěvek. Její jediná funkce je držitelská.

Za třetí skutečné hlasy vykonává jeden veřejnosti neznámý muž. Holding Independent Press as má monistickou strukturu s jediným členem správní rady, je jím RNDr. Ivan Pavlíček, bývalý spolumajitel výrobce bezpečnostních dveří NEXT, člověk zcela mimo mediální svět. Zápis v rejstříku říká, že společnost „zastupuje ve všech věcech jediný člen správní rady“. Pavlíček tedy na valné hromadě vydavatelství osobně vykonává 66,7 % hlasovacích práv. Volí a odvolává představenstvo i dozorčí radu. Tentýž muž sedí iv dozorčí radě Respekt Media, kde drží čtvrtinový podíl. Na stránce „Vlastníci“, kterou se Deník N zaštiťuje, jehož jméno nenajdete.

Za čtvrté claim, že „redakce spoluvlastních novin“ platí ekonomicky, ne mocensky. Zaměstnanecké akcie druhu C nemají hlasovací právo a jejich převod podléhá jednomyslnému souhlasu všech držitelů akcií A a B. Redaktor svůj podíl nesmí bez svolení holdingu a Bratislavy ani prodat. A „odstřižení zakladatelů“ má doložitelné výjimky — Jaroslav Horák a Jan Žůrek současně sedí ve správní radě nadace i dozorčí radě samotné N media.

Peníze? Tady je poctivé přiznat, co funguje. Hospodaření N media je veřejné ve sbírce listin a firma se po letech skutečně přehoupla do zisku. Za rok 2025 vykázala najít 95,8 milionu a čistý zisk 4,4 Kč ( MediaGuru ), předplatitelů má přes 33 tisíc ( Deník N ). Jenže cesta k tomu vedla přes kumulovanou ztrátu kolem 65 milionů korun, kterou nesli zakladatelé ( Médiář , Borovan.cz ). Sám vydavatel uvádí vklad českých investorů 44 milionů ( Deník N ). Deník, který o sobě říká, že ho „platí čtenáři“, byl sedm let projektem dotovaným miliardáři a čtenářský model se stal realitou až poté, co značka vybudovala své peníze.

A kdo ti miliardáři jsou? Silke a Jaroslav Horákovi (Albatros), Martin Vohánka (Eurowag), Libor Winkler (RSJ), Jan Žůrek, Ondřej Fryc, Martin Hájek (Livesport), Libor Malý ( denikn.cz/vlastnici ). Zapamatujte si ta jména, za chvíli uvidíte znovu. Na transparentním účtu prezidentské kampaně Petra Pavla: Vohánka 2,5 milionu, Winkler 2 miliony, Hájek 2 miliony, Fryc 1 milion ( iROZHLAS ). Investorský okruh „nezávislého“ deníku se ve významných částech překrývá s okruhem sponzorů úřadujícího prezidenta. To není trestné. Je to ale přesně ten typ vazby, kvůli kterému by tato média u kohokoli jiného psala o střet zájmů.

NFNŽ: fond, který známkuje média a bere peníze od jejich majitelů

Nadační fond nezávislé žurnalistiky je centrální uzel celého ekosystému. Rozděluje granty médiím a zároveň provozuje MediaRating, tedy jaký semafor, který veřejnosti říká, kterým médiím věřím. Aby taková instituce fungovala, musela by být sama vzorem průhlednosti a nestrannosti. A jaká je realita?

Dárce začal fond jmenovat až v roce 2023. Sedm let fungoval s neveřejným seznamem dárců, změna prosadil až nastupující ředitel David Klimeš, poskytla odpověď na výtku, že „podporovaná média se bojí psát o dárcích fondu“ ( Médiář , NFNŽ ). Klimeš ve funkci skončil po roce a půl ( Médiář ), jeho pravidlo naštěstí zůstalo.

Nejzajímavější jsou jako obvykle jednotlivá jména. Největším dárcem roku 2025 byla se 3 miliony Nadace Blíž k sobě Martina Vohánky, investor Deníku N a sponzora Pavlovy kampaně ( centrum.cz ). Milionové dary poslali Libor Winkler (zakladatel NFNŽ, investor Deníku N, sponzor Pavla), Jan Barta (Pale Fire Capital, 2,5 milionu Pavlovi), Petr Jech, Nadace Livesport Martina Hájka (investor Deníku N, 2 miliony Pavlovi). Seznam.cz poslal 1,3 milionu. A mezi firemními dárci figuruje i Berrona SE miliardáře Jaroslava Berana, k němuž se vrátíme u jiného média, u Voxpotu. Sám Deník N na stránce Vlastníci přiznává, že jeho investoři pocházejí „z širšího okruhu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky“ ( denikn.cz/vlastnici ).

výsledná konstrukce je, že titíž lidé vlastní médium, financují fond, fond uděluje granty médiím včetně těch, která tito lidé vlastní nebo úvěrují, pokud tomu vydává rating důvěryhodnosti konkurence. Kdyby takhle fungoval nějaký fond navázaný na Afert nebo PPF, byl by to titulek na hodně dlouhou dobu.

Voxpot: kapitál 3 000 Kč, půjčka z Lichtenštejnska a nulové závěrky

Nejmenší hráč z celé sestavy je nejkřiklavější. Voxpot funguje dvojkolejně: nezisková Voxpot z. ú. z roku 2018 a obchodní Voxpot Media sro ze září 2021 se základním kapitálem 3 000 korun, z toho šéfredaktor Vojtěch Boháč vložil 1 950 Kč.

Neziskovka nikdy nestála na vlastních nohou. V roce 2020 vytvořila 37 % jejích výnosů dotace Mezinárodního visegrádského fondu a čtvrt milionu poslal NFNŽ. Vlastník dělaly 22 % ( výroční zpráva 2020 ). Rok 2021 skončil ztrátou přes čtvrt milionu ( výroční zpráva 2021 ). Rozjezd sro pak zafinancovala půjčka 5 milionů korun od Jaroslava Berana Family Foundation, tedy nadace zaregistrována v lichtenštejnském Schaanu ( voxpot.cz/redakce ). Médium, které staví značku na odhalování neprůhledných struktur, si vzalo startovní kapitál z jurisdikce, jež je synonymem finanční neprůhlednosti. Beran je navíc sázkový magnát, rozjezd tedy zajistily peníze z hazardu.

Beranova Berrona SE současně darovala peníze NFNŽ ( Borovan.cz ) a NFNŽ poslala Voxpotu doložitelně nejméně 943 tisíc korun v grantech, 250 tisíc (2020), 75 tisíc na ukrajinské zpravodajství ( MaM ), 100 tisíc (Voxpot U23) a 150 tisíc (Voxpot U23) a 150 tisíc na rozvoj 22000 Nroční zpráva klubu ), 212 tisíc na rozvoj předplatitelského klubu mapování dezinformací ( NFNŽ ) a 243 tisíc na projekt „Česko v ruské síti“ (výroční zpráva NFNŽ 2025 ). Tentýž mecenáš tedy médium úvěruje přímo a zároveň zároveň fondu, který mu sype granty. A Beran, mimochodem dalším milionovým sponzorem Pavlovy kampaně ( iROZHLAS ), drží celý okruh pohromadě.

Voxpot Media sro mnoho let nezaložila do sbírky listin jedinou účetní závěrku, jediný dokument byl dlouho notářský zápis o založení. Přiznával to i samotný NFNŽ ve svém MediaRatingu: „na justice.cz nejsou k dispozici účetní závěrky“ ( hodnocení NFNŽ ) a přesto brání fondu posílat další granty. Nezisková větev zakládala výroční zprávy s letitým zpožděním, za roky 2020 a 2021 až v lednu 2024, za rok 2022 až v lednu 2025.

Alarm: antikapitalismus za kapitálové peníze

Zdálo by se, že radikálně levicový Alarm (dříve A2larm) stojí mimo tenhle svět, jeho značka je posledních deset let postavena na kritice kapitálu. Jenomže finanční stopa vede jinam. Web vznikl v roce 2013 jako komentářová odnož kulturního čtrnáctideníku A2 a od roku 2022 ho vydává Deník Alarm, z. ú. (IČO 13964755), který založili Jan Bělíček, Pavel Šplíchal a Apolena Rychlíková ( Wikipedie , NFNŽ ).

Zhruba 70 % rozpočtu, který přesahuje čtyři miliony korun, tvoří dary čtenářů ( Wikipedie ), což je potřeba přiznat, je to nejpoctivější model v celém tomhle textu. Zbytek jsou granty, a tam to začíná skřípat. Projekty Alarmu dlouhodobě podporují Nadace Rosy Luxemburgové, Heinrich Böll Stiftung a Friedrich Ebert Stiftung, tedy stranické nadace německé Die Linke, Zelených a SPD. České médium projektově financované nadacemi tří zahraničních politických stran, zkuste si představit, jak by tatáž scéna hodnotila web žijící z grantů nadace Fideszu.

A pak je tu NFNŽ. Z výročních zpráv fondu plyne, že Alarm 180 tisíc na sérii „České Švýcarsko: Rok poté“, 200 tisíc na projekt „Stranou zájmu“ (obojí 2023) a dalších 200 tisíc na sérii o alternativní spiritualitě (2024). Celkem 580 tisíc korun (výroční zprávy NFNŽ 2023 a 2024 ). Absurdní třešničkou na dortu je, že když Alarm v listopadu 2023 vyčinil miliardáři Janu Bartovi za „nejsmutnější tři miliony“ pro SOCDEM ( Alarm ), sám čerpal granty z fondu, do kterého Barta týž rok poslal milion.

Alarmu nesmrdí ani cizí peníze, být se tento poměrně známý případ snaží dlouhodobě zpochybňovat. Alarm deklaruje, že dotace nečerpá ( Alarm ). Jeho mateřská A2, ops, pod níž do roku 2022 formálně spadal, ovšem jen za Babišových vlád dostala od ministerstva kultury zhruba osm milionů korun a šéfredaktora Alarmu Bělíček zároveň seděl v dotační komisi ministerstva a ve správní radě A2 ( Borovan.cz , Neviditelný pes ). Obě redakce tvrdí, že měly být oddělené rozpočty, ale ověřit to zvenčí nelze, takže to berte jako jejich tvrzení, ne fakt.

Stránka nenalezena: „Nestojí za námi bohatí majitelé“

Nejmladší přírůstek scény je učebnicová ukázka, jak se marketing nezávislosti vyrábí v přímém přenosu. Page Not Found spustili v roce 2024 Jakub Zelenka (dříve Deník N) a Apolena Rychlíková. Vydává ho Firma na nápady sro (IČO 19785631, vznik říjen 2023, základní kapitál 2 000 Kč), v níž oba drží po polovině ( tiráž ).

V crowdfundingovém videu z listopadu 2024 redakce tvrdí: „Nestojí za námi bohatí majitelé“ ( YouTube ). Formálně je to pravda, podíl ve firmě nikdo třetí nedrží. Fakticky ovšem vypadal rozjezd takhle. Úvodní investice 500 tisíc korun poslal Jan Barta a padla především na výrobu webu ( Médiář ). Tentýž Barta, který dal milion NFNŽ, 2,5 milionu Pavlovi a tři miliony SOCDEM. Na „vizuální styl“ přispělo dotací do 200 tisíc ministerstva kultury ( Borovan.cz ). Od NFNŽ přišlo 200 tisíc na sérii „Česko v novém“ (výroční zpráva NFNŽ 2024 ). V tiráži visela v roce 2025 podporuje Nadace Tipsport, která vlastní miliardář Beran ( pagenotfound.cz ). A crowdfundingovou sbírku veřejně podporuje Ivo Lukačovič, tedy majitel Seznamu a největší firemní dárce NFNŽ. Miliardář, stát, miliardáři financovaný fond a nadace sázkové kanceláře. Ale bohatí majitelé za nimi nestojí.

Zelenka je aspoň upřímný: „Jsem kapitalista, proto nespoléháme jen na předplatitele“ ( YouTube ). A byznysově to šlape, zhruba 1 500 předplatitelů, získat 2,1 milionu za rok 2025, deklarovaný cíl držet granty pod 15 % rozpočtu ( MediaGuru , Borovan.cz ). Problém není hospodaření, problém je ta věta ve videu.

Nejen Pavel: 54 milionů pro strany jedné poloviny spektra

Prezidentská kampaň byla jen nejviditelnější položka. Váha donorského okruhu je v systematickém, dlouhodobém financování politických stran, ovšem výhradně jedné strany barikády.

Hlavním vehiklem je Spolek pro podporu liberální demokracie, který v září 2020 založili Jan Barta, Dušan Šenkypl a Petr Krajíček z Pale Fire Capital ( HN ). Od založení vydal politickým subjektům 54 milionů korun ( Seznam Zprávy ). Rozpis podle webu spolku ( spoleklibdem.cz ): v letech 2020, 2021 a 2024 po 2,5 milionu každého z pětice Piráti, KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09; v roce 2025 po třech milionech, tedy zákonném maximu, týmž stranám, plus 200 tisíc jejich mládežnickým organizacím. K tomu 1,5 milionu pro Prahu sobě (2022) a tři miliony Minářovu hnutí Lidé PRO ( iROZHLAS ). Dary za rok 2025 jmenovitě Libor Winkler, Martin Šebor, Martin Vohánka, Jan Barta, Petr Krajíček a Petr Košťál ( Novinky ).

Přečtěte si ten seznam ještě jednou. Vohánka, největší individuální dárce NFNŽ a investor Deníku N. Winkler, zakladatel NFNŽ a spoluzakladatel Deníku N. Barta, dárce NFNŽ a startovní investor Page Not Found. Titíž lidé, kteří drží infrastrukturu „nezávislé“ žurnalistiky, jsou zároveň největším soukromým sponzorem pěti parlamentních stran.

K tomu samozřejmě můžeme započítat individuální dary členů širšího okruhu „nezávislých“ médií.

Jan Barta kromě spolku poslal tři miliony SOCDEM a půl milionu jejímu think-tanku, Masarykově demokratické akademii ( Seznam Zprávy ).

Dalibor Dědek (milion Pavlovi, dva miliony Nerudové, Aktuálně.cz ): STAN dal v roce 2017 tři miliony a krátce za něj i kandidoval ( Seznam Zprávy ), Drahošovi poslal tři miliony ( ČT24 ); Hlídač státu mu eviduje přímé stranické dary za 3,17 milionu ( Hlídač státu ).

Václav Muchna (dárce NFNŽ; Pavlovi 1,5 milionu plus 700 tisíc reklam přes Y Soft a 800 tisíc na vlastní „antidezinformační“ kampaň, CzechCrunch , e15 ): půl milionu hnutí Hlas a milion Drahošovi ( Novinky ), 1,22 milionu Minářovu Lidé PRO ( iROZHLAS ), 25 milionů YSTAN do euro Soft 15 milionů 202 milionů miliony STAN a 350 tisíc Pirátům před volbami 2025, což sám obhájil v komentářích pro HN ( HN ) av roce 2026 milionů KDU-ČSL „vázaný na reformní úsilí Jana Grolicha“ ( e15 ). Dar vázaný na konkrétní vnitrostranický kurz, což už není mecenášství, to je politické zadání.

Ondřej Fryc (investor Deníku N, milion Pavlovi): čtvrt milionu Pirátům v roce 2021 ( Hlídač státu ), předtím dárce Realistů ( Ekonomický deník ).

A Libor Winkler si zaslouží vlastní odstavec. V roce 2020 v rozhlase prohlásil, že „podpora politické strany je už za hranou“ ( ČRo Plus ). V prosinci 2022 tvrdil: „Nepodporujeme přímo politické strany“ ( FORUM 24 ). V roce 2025 je jmenovitě uveden mezi dárci spolku, který téhož roku poslal strany přes 15 milionů ( Novinky ). Slovo „přímo“ v té větě nese její váhu, protože spolek je přesně ten mezičlánek, který umožňuje straně financovat a zároveň říkat, že nefinancujete.

Sponzorovat strany je legální, dary šly přes transparentní účty a většina z nich prošla médii. Problém nastane, když tentýž okruh současně vlastní a financuje média, která mají politiku hlídat. Deník N referuje o sponzorech stran a jeho vlastní investoři mezi ně patří. NFNŽ známkuje důvěryhodnost médií a jeho největší dárci jsou zároveň největšími stranickými sponzory v zemi. To není hypotetický střet zájmů, to je prostě evidentní střet zájmů.

Hazard uzavírá kruh

Poslední dílek je Nadace Tipsport. Sázková kancelář, jejímž spoluzakladatelem je Jaroslav Beran, tentýž, jehož lichtenštejnská rodinná nadace půjčila pět milionů Voxpotu, jehož Berrona nájem NFNŽ a který poslal milion Pavlovi. Podle své výroční zprávy za rok 2024 poskytují Deník N, Reportéra, Sinopsis, Neovlivní.cz, Kverulanta, Hlídacího psa, Voxpot i samotný NFNŽ, dohromady zhruba 1,2 milionu ročně ( Nadace Tipsport , nadacetipsport.cz ). V roce 2025 přibyl Page Not Found ( tiráž ).

Prakticky celá česká scéna „nezávislých“ médií tak má v rozpočtu peníze z hazardu. Odvětví, které daňové žije z regulace, licencí a sazeb, o nichž rozhodují strany financované tímtéž okruhem dárců. A ani jedno z těch médií to nikdy neproblematizovalo.

Diagnóza: kartel dobrých úmyslů

Poskládejme to. Jeden okruh zhruba dvaceti jmen — Vohánka, Winkler, Hájek, Fryc, Barta, Beran, Muchna, Horákovi a další v různých kombinacích: Deník N a čtvrtinu Respektu, tvoří hlavní část příjmů NFNŽ, který granty dotuje Deník N, Hlídacího psa, Voxpot, Alarm i Page Not Found a současně ověřuje důvěryhodnost všech, českých jezdců současného prezidenta ( iROZHLAS ) a přes účelový spolek poslal od roku 2020 pěti stranám jedné spektra poloviny 54 milionů korun ( Seznam Zprávy ).

Nic z toho není trestné a nikdo tu netvrdí, že editoři dostávají pokyny. Doložený zásah dárce do obsahu neexistuje u žádného z těchto médií. Jenže tahle média si sama zvolila přísnější metr. Nezávislost, transparentnost a střet zájmů jsou jejich vlastní kritéria, kterými vždy měří ostatní. A tím metrem měřeno: nadace Deníku N je prázdná slupka, za kterou hlasuje jeden neznámý muž; redakce „spoluvlastní“ noviny akciemi bez hlasu; fond nezávislosti žije z peněz vlastníků médií, která podporuje a hodnotí, a jeho největší dárci jsou zároveň největšími stranickými sponzory v zemi; médium o ruských sítích si půjčilo miliony v Lichtenštejnsku; antikapitalistický deník žije z grantů miliardářů a nadací německých stran; a web, za nímž „nestojí bohatí majitelé“, rozjel miliardář, stát a sázková kancelář.

Úpadek české žurnalistiky nepřizpůsobili oligarchové, kteří média koupili přiznaně. Způsobuje ho i to, že jejich kritici postavili vlastní domy ze stejných cihel, jen na ně napsali „nezávislost“.

Petr Sak: V současnosti se objevil nový návrh ministerstva spravedlnosti, který uvažuje dokonce o věku trestní odpovědnosti dětí 13 let.

Je s podivem, že nikdo, kdo se považuje za kompetentního vyjadřovat se k věku trestní odpovědnosti, nevznesl otázku, proč dlouhá desetiletí věk patnáct let vyhovoval a nyní je třeba věk trestní odpovědnosti snížit na třináct let. Možná to je proto, že téma je v rukách právníků a jak dokládají výsledky nejprestižnější právní instituce Ústavního soudu, vzdělanostní úroveň právníků je žalostně nízká.

Jeden rozsudek Ústavní soud zdůvodňoval tím, že odsouzená nesdílí názory většiny. Ústavní soud neví, že má posuzovat vztah chování obžalovaného k právní normě nikoli k většinovému názoru. V třicátých letech by mne náš Ústavní soud v Německu odsoudil, protože nejsem jako většina antisemita. Jak soud zjistil většinový názor? Navíc názory jsou velmi flexibilní a během několika dnů se většina může přelít. Bude potom rozsudek dále platit?

Další rozsudek Ústavní soud zdůvodňuje odchýlením se obžalovaného v rozhlasové diskusi od teorie, s kterou se Ústavní soud ztotožňuje, protože je prý ustálená. Všechny vědecké teorie jsou ustálené, všeobecně přijímané, dokud nejsou popřeny a nahrazeny novými. Štěstí měl Albert Einstein, když v Praze pracoval na teorii relativity, že zde již nebyl současný Ústavní soud, protože by ho zřejmě odsoudil. Teorií relativity A. Einstein narušoval přijímanou fyziku.

Benjamin Kuras pro Deník TO: Těch migrantů na Ceutě nakonec bylo přes 70 tisíc. Asi 80 jich utonulo nebo bylo ušlapáno. Nejméně padesáti se podařilo na „vypůjčených“ člunech hned přeplout na španělskou pevninu. Bylo mezi nimi pravděpodobně několik z těch nejméně 12 džihádistů, které španělská policie identifikovala z videozáznamů jako ilegály zatčené a deportované z dřívějších návštěv, a pak je v Ceutě nenašla. Po dvou dnech nehostinného přijetí místními obyvateli, se zavřenými prodejnami, se většina vrátila do Maroka.

Zhruba pět tisíc migrantů zůstává v Ceutě. Kempují v parcích, na plážích a v kopcích a požívají jakous takous podporu v lécích, potravě a vodě od Červeného kříže a armády. Maroko je odmítá přijmout, protože nejsou Maročané, nýbrž černí Afričané (hlavně z Mali, Súdánu a Somálska) a v Maroku pobývali ilegálně. Asi 1 300 z nich se registrovalo jako „nedoprovázené děti“, z těch tvoří 90procentní většinu 15-17letí jinoši, zbytek pubertální dívky. Na sociální podporu a azylové řízení mají do 18 let podle španělských zákonů automatický nárok. Většina bude za plné sociální podpory přesunuta na španělskou pevninu, kde jejich azylové žádosti budou zkoumány, posuzovány a nakonec většinou uděleny. Španělská vláda na to už vyčlenila 25 milionů eur.

Vidlák: A taková hvězda byl ten Moravec. Každý týden začínal otázkou, o čem že se to bude v jeho pořadu mluvit, protože o tom se pak bude mluvit všude. On určoval, jaká budou hlavní mediální témata a on také určoval, co se tématem nestane. Bral za své moderování tak velké peníze, že se jeho plat musel pečlivě tajit, měl sice zázemí velké televize, ale vrtěl psem a stavěl se do role, že on je nepostradatelný pro Českou televizi.

Nakonec se ukázalo, že jeho pořad v České televizi nikomu nechybí a za ním samotným stáli všichni libtardi jenom kecama. Jakmile měli sáhnout do kešeně, dav se tiše rozešel a díval se do země. Stejně tak za Moravcem nestáli jeho kolegové, co odešli z velkých médií ve šťastnější době. Strakatý se nechce dělit o svoje předplatitele, Michopulos s Pečínkou rovněž ne a ani Drtinová z Veselovským nemají zapotřebí, aby tu byl ještě někdo, kdo se k pozvaným hostům chová jako prase (a to křivdím prasatům).

Moravcovi zbývá poslední štace – jít pracovat pod xanaxového Šafra do FOR RUM 24. Marek Mňouk Wollner už tam je…

Thomas Paukner: Rozvědka, nebo jen méně ostrá tužka v penále?

Utajení bylo rozbito, Česká televize to má nahnuté, Martin Ondráček jako tajný agent absolutně selhal a hon na skutečného Čestmíra může začít.

Stačí napsat text, který je opřen o reportáž České televize a najednou vám vyhrožují vězením. Křivé obvinění je závažný trestný čin se sazbou až 8 let natvrdo.

https://www.seznamzpravy.cz/…/domaci-zivot-v-cesku…

Výborně, s chutí do toho. V cele bych v takovém případě asi skončil i s redaktorem České televize, který vypustil v srpnu 2025 níže uvedený článek.

https://ct24.ceskatelevize.cz/…/darek-pro-putina-predal…

Na fotografii je vrtulník OM-BHB z Letné a je uveden jako „Vrtulník Black Hawk darovaný Ukrajině iniciativou Dárek pro Putina“. Článek vznikl 26. srpna 2025, tedy po předání stroje. O jiném „Čestmírovi“ není v textu ani slovo.

I Česká televize se splete. A já se spletl rovněž, když jsem jí věřil a ve veřejném zájmu se na základě jejích informací ptal, kde je tedy ten Čestmír. Českou televizí způsobený omyl spustil mediální mašinerii, a co je důležitější, také naprosto bizarní zpravodajskou operaci hodnou tajných služeb Somálska.

Martin Ondráček vylétl jako čertík z krabičky a místo toho, aby se usmál nad záměnou vrtulníků, začal obrážet média, rozčilovat se a vyhrožovat. Shodou okolností svou hysterickou reakcí prozradil o identitě „utajeného“ Čestmíra úplně vše, co je třeba k jeho dohledání.

Jak jsem posléze zjistil, Ondráček v březnu roku 2025 tvrdil,

„Ve spolupráci s ukrajinskou vojenskou rozvědkou jsme nakonec objevili jiný Black Hawk, o malinko novější, o malinko modernější. Hlavně o 30 milionů levnější… Stroj pochází ze země, kterou z bezpečnostních důvodů nemůžeme a nechceme jmenovat.“

Část 5:10 až 5:40 – https://www.youtube.com/watch?v=H5-TSHJyW9I

Po mém omylu, který způsobila Česká televize, sděluje rozohněný Martin Ondráček dne 9. srpna 2026 celé České republice,

„No a shání se (Paukner) po dodavateli, registračním a výrobním čísle a dalších podrobnostech o dodání stroje Black Hawk na Ukrajinu. Chápu, že jemu i dalším proruským sviním by se tyhle údaje hodily. A museli bychom být úplně padlí na hlavu, kdybychom je zveřejnili…“

Část 0:20 až 0:45 – https://www.facebook.com/reel/1766664938021164

Další den ale v rozhovoru pro Novinky.cz Ondráček sám od sebe utajení informací částečně rozbíjí následující větou,

„Podle Ondráčka iniciativa pořídila stroj od soukromé firmy v USA, kde jsou strojů Black Hawk tisíce kusů, a která se jejich koupí od státu, následnou úpravou a prodejem dalším zájemcům dlouhodobě zabývá… „

https://www.novinky.cz/…/domaci-podvod-se-sbirkou-na…

O pouhý den později již Ondráček utajení doslova vyhodil oknem, když ve svém videu uvedl,

„Dohledal (Paukner) nějaký výrobní čísla, dohledal americkou firmu, od které jsme stroj koupili a ta má stejného vlastníka jako ta, od které jsme chtěli koupit Black Hawk v Česku. Všechno tedy má.“

Část 1:25 až 1:40 video – https://www.facebook.com/reel/1374919791480550

Od teze „země i původ stroje je z bezpečnostních důvodů tajný, informace by chtěly jen proruské svině“, se sám Ondráček posunul k „dodavatel je z USA a firma má stejného majitele jako původní dodavatel“.

Pokud bylo utajení Čestmíra skutečné otázkou bezpečnosti, vyzradil Martin Ondráček doslova veškeré utajované informace během pouhých tří dnů. Při této příležitosti také nasměroval hledání vrtulníku Čestmír tím správným směrem, tedy k Jaroslavu Strnadovi a firmě Ace Aeronautics do USA.

K té samé firmě, která mne nyní hodlá trestně stíhat za to, že jsem věřil zpravodajství České televize.

Pokud by se jednalo o skutečnou zpravodajskou operaci, jejímž cílem by bylo od Martina Ondráčka či jiných aktérů získat data o dodaném stroji s úmyslem jej následně dohledat, byla by taková akce mimořádně úspěšná.

Pouhé dva týdny nyní Českou republiku dělí od momentu, kdy se ve spolupráci s americkými úřady Čestmír skutečně najde 🙂 To vše díky Martinu Ondráčkovi, dříve by to totiž nebylo možné.

V dohledné době se také celá republika dozví, zda je důvěra ve zpravodajství České televize trestná. Podle Jaroslava Strnada totiž hrozí za využití údajů „nejdůvěryhodnějšího média v zemi“ až 8 let natvrdo.

Při podání trestního oznámení uvedla společnosti Helicopter Aliance toto,

„Thomas Paukner vytvořil před desítkami tisíc lidí podezření, že Jaroslav Strnad a naše společnosti připravili dárce o více než 70 milionů korun. Zamlčel přitom základní skutečnost, na které celé obvinění postavil – zaměnil dva různé vrtulníky.“

Ne, Thomas Paukner nic nevytvořil. Tento dojem 26. 8. roku 2025 vytvořila před desítkami tisíc lidí Česká televize. Reportáž je dostupná i dnes a každý si jí může přečíst. O druhém vrtulníku v ní není ani slovo.

Otázkou zůstává, kdo je v tomto příběhu tou méně ostrou tužkou v penále.

https://denikn.cz/…/ondracek-z-darku-pro-putina…/

Tak to bychom měli. Nyní zbývá najít Čestmíra a než k tomu během několika týdnů dojde, hodlám se věnovat jiným tématům.

Šalom.