Chibičky česke propagandy (2015): Na domácí scéně se Česká republika společně s dalšími zeměmi V4 (Slovensko, Polsko, Maďarsko) ostře postavila proti navrhovanému systému povinných kvót pro přerozdělování migrantů. V zahraniční politice u nás probíhal obrat v diplomacii, zejména formou sbližování s Čínou.
Zintenzivnily se také debaty o českém postoji vůči Rusku po anexi Krymu v předchozím roce, přestože se jednalo o nejmírovější a nejdemokratičtější osamostatnění území za posledních 100 let. Bohužel na východě Ukrajiny pokračovaly boje, které budou mít za pár let za následek desítky tisíc obětí a nakonec i válku mezi Ruskem a Ukrajinou (= NATO).
Vláda premiéra Bohuslava Sobotky řešila spory o podobu státního rozpočtu a prosazovala zavádění kontrolního hlášení DPH a přípravu zákona o EET.
Byl to začátek buzerace občanů. Mimochodem, v restauracích se i nadále mohlo kouřit a majitelé sami mohli rozhodnout, jestli jejich podnik bude kuřácký či nekuřácký…
Zlatá to doba…
Já osobně jsem navštívil Euro parlament ve Štrasburgu a poprvé viděl tu šaškárnu v přímém přenosu. Až mi z toho bylo zle, jak se tam všichni chovali jak ovce.
Velice zajímavá úvaha Michala&Petra, stojí za to přečíst celé: Logika Ruska je stejná. Rusko se bojí, že Ukrajina rozpoutá válku Západu proti Rusku, a z této Deptulovy pasti jsou pouze dvě východiska. První podle Francoise Mitterranda, druhá podle Scipia Africana Mladšího. Východisko, kterého se dožaduji bruselská Uršula, kyjevský Volodymyr a všichni jejich pomocníci napříč kontinenty by totiž skončilo Deptulovou pastí, a automatickou třetí jadernou světovou válkou, a té se jak Rusové, tak zřejmě i USA chtějí vyhnout.
Pokud bude muset Rusko vnutit Ukrajině Kartaginský mír, lze si ho představit minimálně jako ztrátu celého východního břehu, celé Jižní Ukrajiny, a velkých částí střední Ukrajiny. Většina tamního obyvatelstva bude zřejmě “kartagizována” v moderním pojetí, tedy bombami vyhnána z velkých části území, kde dosud žije, do jakých si nových pásem Gazy, nebo Západních břehů, kde budou moci mít jakousi samosprávu. Ale tato území, jim už neumožní podniknout proti Rusku nikdy žádný významnější výpad, než ten, který podnikli naposledy Palestinci.
Nezbývá tedy než doufat, že současní evropští politici konečně pochopí Mitterrandův politický odkaz.
Irena Neffe: Přesný přepis postupu rozhovoru ANGAŽOVANOU novinářkou, takto rozhovor NIKDY nevede nezávislý novinář!
Snopková: „Ta válka vznikla, protože Rusko napadlo Ukrajinu.“
Klaus: „Prosím?“
Snopková: „Ta válka vznikla, protože Rusko napadlo Ukrajinu. To je fakt.“
Klaus: „To je trošku složitější.“
Snopková: „Ta válka vznikla, protože Rusko napadlo Ukrajinu, a to je fakt.“
Klaus: „To říkáte vy, ale to je trošku složitější.“
Snopková: „Jak je to složitější?“
Klaus: „Tak já myslím, že to mělo svou prehistorii. Ta válka nezačala 22. února 2022.“
Snopková: „Ale co to mění na tom, že Rusko napadlo Ukrajinu?“
Klaus: „Fyzicky ano, ale to, co se událo kolem toho, proč napadlo, jak se to stalo, kdo k tomu přispěl, jak to podněcoval a tak dále… ale mluvme vážně.“
Snopková: „Já mluvím zcela vážně. Proč tedy Rusko napadlo Ukrajinu?“
Klaus: „Prosím?“
Snopková: „Proč tedy Rusko napadlo Ukrajinu?“
Klaus: „Ježíš, opakuji znova. Ta válka nezačala 22. února. Ta válka minimálně začala v roce 2014, kdy prostě se odehrávaly neuvěřitelné věci na východě Ukrajiny vůči tam žijícím Rusům a tak dále. Takže tam byl obří problém, který byl vnitro ukrajinský problém. Ten nebyl řešen. Svět se díval jinam. Nebral to na vědomí. Nesnažil se přispět k tomu, aby tohle to nebylo. Nesnažil se té válce zabránit. Já myslím, že vinen je celý mezinárodní politický systém, že ta válka vůbec nastala. Bylo tisíc šancí, jak tomu zabránit. A prostě někteří velcí hráči světa si nepřáli tomu zabránit.“
Snopková: „S těmito termíny operuje mimo jiné i ruská propaganda. Každopádně, pojďme tedy prosím dál. Podle ministra vnitra…“
Klaus: „Bavíte se se mnou normálně? Nejste diktátor tadyhle teď v tuto chvíli?“
Snopková: „Já se s vámi bavím naprosto normálně. Já jsem se vás ptala na to, proč si myslíte, že to není očividné, že to není jasný fakt, že Rusko napadlo Ukrajinu. Vy jste mi řekli svoje poznatky, co si o tom myslíte. Teď se prosím pojďme posunout dál.“
Co k temu řict? To je přesna ukazka teho, jak si ti dnešni mladi prašti pseudonovinaři mysli, že se ma redaktor chovat. To je hnus. Povyšenectvi, skskani do řeči, tlačeni vlastni agendy… taku arogantni hydru bych chtěl mět na zahradce. Mohla by plašit krtky.
Parlamentní Listy: Poté, co ministr Petr Macinka odebral exministrovi Danielu Hermanovi souhlas k výkonu funkce konzula Lichtenštejnského knížectví na území České republiky, sdělili zasvěcení pozorovatelé ParlamentnímListům.cz svůj názor na některé Hermanovy aktivity nejen ve vztahu k Lichtenštejnsku. Řeč přišla i na sudetské Němce a vztah k Německu.
Bývalý lidovecký politik Daniel Herman končí jako honorární konzul Lichtenštejnska v České republice. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé sobě) mu neprodloužil konzulský patent a zdůvodnil to kontroverzemi spojenými s Hermanovou osobou. Za jeho politické i postpolitické působení jich nebylo málo. Podle zdrojů redakce serveru ParlamentníListy.cz byl ministrův krok uvnitř české diplomacie přijat pozitivně a často i s úlevou.
„Můžeme potvrdit, že ministr nepodepsal prodloužení exequatur (prodloužení konzulského patentu) Danielu Hermanovi, proto ve funkci honorárního konzula Lichtenštejnského knížectví končí. Lichtenštejnskou stranu jsme o tom informovali – s tím, že se nejedná o žádný signál ani krok vůči knížectví a že s naší bilaterální relací nemá toto rozhodnutí žádnou souvislost,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz mluvčí ministerstva zahraničí Adam Čörgő.
Bývalý poslanec KDU-ČSL Daniel Herman to v politice dotáhl až do vlády. V letech 2014-2017 působil jako ministr kultury. Právě do této doby se datuje jeho první široce kritizovaný krok. Účast na sudetoněmeckém sjezdu v Bavorsku, kam dorazil jako historicky první český ministr vůbec, vyvolala tehdy drtivou kritiku.
Podle našich informací z blízkosti Úřadu vlády šlo tehdy o Hermanovu osobní iniciativu a za každou cenu prosazoval, aby tam coby ministr mohl jet. “Za Sobotkovy vlády při jejím jednání zarputile prosazoval, že jako první český ministr v dějinách promluví na sudetoněmeckém sjezdu. Nikomu se to moc nelíbilo, ale on trval na tom, že tam pojede za každou cenu. Dostal asi deset jasně formulovaných podmínek včetně obsahu projevu, který tam pronese, jaké má být aranžmá jeho účasti apod. On to odkýval, ale nakonec to všechno porušil, vykašlal se na to a udělal si to po svém. Někdo ho označoval za neřízenou střelu, ale já s tím nesouhlasím, protože on dlouhodobě systematicky škodil,” řekl redakci důvěryhodný zdroj.
“Patří k lidem, kteří mají na svědomí sudetoněmeckou akci v Brně. On patří k lidem, kteří kontinuálně vykládají sudetským Němcům o tom, jak je všechno v pořádku, jak je všechno vyřízené, máme se vzájemně rádi a podporujeme Posselta. Toto způsobilo, že je společnost rozdělená ještě víc a poškodilo to česko-německé vztahy,” uvádí zdroj blízký vládě.
Tento pohled na Hermana potvrzuje i přední český diplomat, který Daniela Hermana osobně zná řadu let, a kritizuje na prvním místě právě jeho činnost pro knížecí rod Lichtenštejnů.
„Jeho role zde byla zásadní proti zájmům České republiky. Stal se honorárním konzulem Lichtenštejnska krátce poté, co tento rod podal žalobu na naši zemi. Možná ještě jeho temnější role spočívá v tom, že dostal k Pavlovi na Hrad návrh na zřízení společného fondu, který by měl spravovat majetek původně zabavený Lichtenštejnům za kolaboraci s nacisty. Ten fond předpokládal, že Česká republika do něj vloží onen obrovský majetek a bude ho nadále společně spravovat s lichtenštejnskou knížecí nadací. To se odehrálo před třemi lety. Byla to ze strany Lichtenštejnů připravená past na náš stát a Pavel jim na to buď skočil, nebo do toho byl vmanipulován lidmi kolem Petra Koláře. Je to velmi nebezpečné, protože to na druhé straně vyvolalo očekávání, které nelze naplnit právně ani politicky,“ konstatuje diplomat.
Jeho zkušenost s Danielem Hermanem je taková dlouhodobě. „Chodí a slibuje, co všechno zařídí. Herman v životě nic nezařídil. Teda kromě jediné věci, což byl odkup prasečáku v Letech na místě bývalého romského tábora. I tam je jeho role zvláštní, protože stát nakonec za ten areál zaplatil šestkrát tolik, než jaká byla dle znaleckého posudku jeho skutečná hodnota. Znalec odhadl cenu pozemku s třinácti starými halami pro prasata na asi 77 milionů, stát nakonec zaplatil nějakých 450 milionů a on v tom opět hrál roli a podvedl tehdejší vládu,“ konstatuje zdroj serveru Parlamentní Listy.z české diplomacie.
Ministra Macinku za odstranění Daniela Hermana z funkce lichtenštejnského konzula v Česku chválí bývalý elitní diplomat, někdejší první náměstek ministra zahraničí a předseda spolku Svatopluk Petr Drulák.
„Daniela Hermana dlouhodobě vnímám jako agenta nejrůznějších zahraničních zájmů. Není za tím snad ani nějaká ideologie, protože je to člověk, který nejspíš ani nositelem žádných myšlenek není a je schopen dělat cokoliv. Hermana si najímají nejrůznější vlivové skupiny a kdo nejvíc zaplatí, pro toho pracuje. V tomto případě šlo konkrétně o Lichtenštejnsko. Oceňuji proto krok ministra zahraničí, který tyto věci hodlá aspoň umenšit. Nebude asi schopen jedním krokem lichtenštejnské aktivity zde úplně zabrzdit, ale dává najevo, co si o tom myslí a rozhodně jim to nebude usnadňovat, na rozdíl od Petra Pavla. To je docela podstatné,“ uvádí profesor Drulák.
Nepatří přitom mezi žádné Macinkovy fanoušky. „Rozlišuji u něho dvě roviny. Vidím velmi problematickou rovinu jeho zahraniční politiky, která je podle mě příliš podlézavá vůči Trumpovi a vůči Izraeli, což je skutečně špatně. Na druhou stranu vidím velmi pozitivní způsob, jakým působí dovnitř České republiky a pracuje s úřadem a snaží se ho reformovat. To vůbec nejsou jednoduché věci. Oceňuji i to, že se nebojí konfliktu s prezidentem a se silami, které na něj jsou navázány. Takže rozhodnutí ve věci Hermana je další bod pro Macinku,“ dodal Petr Drulák.
Herman byl vždycky svině a bude stále pokud jej nechají něco dělat a mohl věci ovlivnit.
Tyden na Ukrajině byl opět užasny. Všechny vlaky z Prahy do Čopu komplet vyprodane, bo všecky Ukrajinky jezdi s děckama na dovolenou. Letovisko v Solotvinu je přeplněne, kavarny v Mukačevu i Užhorodě tež. O jidle, nadhernem vinu a slušnem pivu ani nemluvim. Koločava je prazdna, bo Česi se tam boji jezdit, že tam je valka. Škoda, mistni lidi potřebuju našu podporu ve formě penez za jidlo na ubytovani a šašliky. Nepotřebuju naše prachy na rakety. Mimochodem, flaška dobre vodky stoji pravě tajak krabička L&M padesat kaček. To by člověk v patem roce valky nečekal, že? Kdo jim tu valku financuje? Pokud mate deset minut, podivejte se na tyden stare zaběry a na jutubě klikněte na odběr, ať vam neuniknu aktuality…
IDNES: Zeptali jsme se zhruba deseti tisíc lékařek a lékařů a ukázalo se, že více než 95 procent z nich očkování důvěřovalo a doporučovalo ho svým zdravým pacientům.
A to je přesně ten duvod, proč doktoři ztratili kredyt a stali se současti vražedneho procesu, viz vypovědi a denik teho hajzla Fauciho.
Petr Janaš na Medium Seznam: Jedním z nejkrásnějších příběhů zakladatelské éry se stala Národní sbírka na Zlatý poklad. Vlnou bezpříkladného patriotismu odevzdávaly tisíce obyvatel, spolků i živnostníků státu své osobní cennosti. Lidé darovali zlaté snubní prsteny, řetízky, historické mince, hodinky po prarodičích, a dokonce i zlaté zubní korunky.
Přestože byla sbírka především psychologickým gestem s obrovským mobilizačním účinkem, přinesla fyzicky přes 94 tisíc zlatých mincí a medailí, což představovalo zhruba 65 kilogramů ryzího zlata. Druhá vlna této sbírky se vzedmula v roce 1923 jako pocta Aloisi Rašínovi po tragickém atentátu, který ukončil jeho život.
Skutečný základ rezerv však položil stát pragmatickými ekonomickými kroky. Státní valutová půjčka (1919). Vnitřní půjčka přinesla do státních trezorů přes 3,3 tuny ryzího zlata a 272 tun stříbra. Dědictví po monarchii a dlouhá jednání o likvidaci Rakousko-uherské banky přinesla republice do roku 1924 přibližně 10 tun ryzího zlata.
Tržní nákupy a těžba, jako i přebytky úspěšného československého vývozu a těžba v domácích dolech (např. v Kremnici či Jílovém u Prahy) neustále doplňovaly státní rezervy. Zatímco v roce 1920 držela republika skromných 6,5 tuny zlata, do roku 1925 se zásoba rozrostla na 41 tun a v osudovém roce 1938 dosáhla gigantických 95 tun ryzího zlata.
Československá koruna se díky tomu stala mezinárodně uznávanou, stabilní a volně směnitelnou měnou – oázou finančního klidu uprostřed rozbouřené střední Evropy.
Osud tohoto pokladu měl však tragickou dohru: po březnu 1939 byl zlatý poklad pod hrozbou násilí vydán nacistickému Německu. Trvalo téměř půl století trvajících diplomacií, než se ukradený zbytek měnového zlata vrátil v roce 1982 zpět do vlasti.
Nikoliv, synku. K tragedyji došlo až v roce 1998, kdy havlisti v čele s guvernerem ČNB Tošovskym rozprodali česky zlaty poklad, bezmála 56 tun žlutého kovu za mizivou hodnotu a vyměnili ho za německe dluhopisy.
Ilona Švihlíková na Radiu Universum: Moderní technologie hodně vedou k tomu, že spousta lidí neudrží pozornost – hlavně mladší generace, které už nečtou, jen titulky – a přepínají neustále sem a tam, a z toho si nevytvoříte žádný obrázek o světě. Takže potom je mnohem lehčí lidi manipulovat neustálým opakováním: „Rusko je zlo, Rusko je nebezpečí, Rusko nás přepadne. Budou tady jezdit ruské tanky.“
Neskutečně mě překvapilo – když se vrátím ke STAČILO! – že takováto, s prominutím kravina, tak neskutečně zarezonovala v české společnosti. Já jsem z toho byla v šoku, že takovouto blbost, že po Brnu budou jezdit ruské tanky, vůbec někdo mohl brát vážně.
Vidlák: Naši předci měli politické strany o statisících členech. Stavěli ohromné ocelové a mramorové veřejné budovy. Chystali se na chvíli, kdy převezmou svou zemi a vyvedou ji z habsburského jha. Žili v chudším a prostším světě, ale za sto let zvládli obnovit český jazyk, vytvořit podpůrné struktury pro Národní obrození, vytvářet kulturní a umělecká díla na světové úrovni, dosáhnout samostatnosti a udržet si historické hranice. A ještě dokázali pozvednout Slovensko a vyvést Podkarpatskou Rus ze středověku. Neuvěřitelný výkon.
Musel to být ohromný národní optimismus, který se od sprostého jazyka sedláků za sto let emancipval k samostatnosti a nezůstal nijak pozadu za mocnostmi své doby.
René Kekely pro Parlamentní Listy: Je dobré asi poznamenat, že být gayem, lesbou atd. není přece nějaká zásluha nebo ocenění. To je něco, co nám bylo dáno do vínku, a prostě jsme se tak narodili. Ale ne něco, čím bychom se měli prezentovat, chlubit a křičet to do světa. Pokud se máme něčím prezentovat, pak tím, jací jsme lidé, co umíme, co jsme dokázali atd. A ne tím, zda jsme na kluky, holky nebo třeba na sanitky Mercedes.
Na jednu stranu tu část LGBTQ+ komunity volá po tom, aby ji většinová společnost tolerovala, respektovala a brala jako „sobě rovné“, na druhou stranu se mnozí z nich, hlavně z těch aktivistických organizací, sami vyčleňují. A doslova křičí: Vy nás musíte respektovat, vy nás musíte tolerovat, vy musíte nazývat někoho, kdo se necítí být ani mužem, ani ženou, „to“ nebo „ono“. Pardon, ale o tom to přece není.
A co mi hodně vadí, je, že ta celá propaganda, někdy až fanatický aktivismus zcela reálně proniká do škol. Z řad mnoha mých kamarádů, kamarádek, učitelů nebo dokonce ředitelů škol vím, že se ne zrovna v malé míře objevují jedinci z řad kantorů, kteří v rámci nějaké výuky říkají třeba žákům 6. třídy, že to, že se teď cítí dívkou nebo chlapcem, nic neznamená, že oni se mohou později sami rozhodnout, čím budou, kým budou. A nikdo nemá právo nutit je říkat, že jsou ona nebo on, ale mohou být oni nebo ono a určit si to. Co to asi s těmi křehkými dušemi udělá?
Jindřich Rajchl: Drazí gayové a lesby. Opravdu vám nevadí, jakou ostudu vám dělají tihle úchylové, kteří na veřejnosti, a to i klidně před dětmi, demonstrují svoji psychickou poruchu a vydávají svou deviaci za demonstraci lásky a tolerance?
Uvědomujete si, jak neskutečně to poškozuje vnímání homosexuálně orientovaných lidí v očích většinové populace?
Že právě tihle vychýlení lidé způsobují to, že se pak na vás obrovské množství lidí dívá přes prsty a logicky vás hází s nimi do jednoho pytle?
Nikdy v historii nedosáhli homosexuálně orientovaní lidé pozitivnějšího posunu ve vnímání jejich komunity než ve 20. století. Drtivá většina majoritní populace zcela odhodila dřívější homofobní předsudky a začala vnímat gay a lesby jako zcela rovnocenné členy naší společnosti.
A to bylo naprosto skvělé.
Ale pak si na vás začaly různé politické neziskovky dělat business a z adorace odlišné sexuální orientace udělali obludnou ideologii.
Normální lidem tak dnes absolutně nevadí muž, který žije s mužem ani žena, která žije se ženou. Vadí jim vnucování dekadentní ideologie kultury úchylnosti s tím, že již v mnoha ohledech jsou tito lidé oslavováni jako ti lepší a pokrokovější.
To už leze krkem absolutně všem.
Pokud někdo čeká, že se to změní, tak je jen naivní sociální inženýr nebo čirý blázen.
Byl bych nesmírně rád, kdybyste se vy, homosexuálně orientovaní lidé, postavili do čela proudu zdravého rozumu a od těchto jedinců se otevřeně distancovali.
Nikoho totiž manifestace jejich zvrhlosti nepoškozuje víc než vás.
Pokud totiž roky bojujete za možnost uzavřít manželství či adoptovat děti, tak vás mohu ujistit, že nikdo normální nebude chtít vidět svatbu dvou pejsků a už vůbec nepřipustí, aby těmto odchýlencům bylo svěřeno do péče dítě.
Vím, že mnoho z vás se za ně stydí.
Tak se to prosím nebojte říct nahlas.
Vystoupit z davu a prohlásit „ano, jsem gay, ale neskutečně mě uráží, když vidím, jak tito pacienti pochodují polonazí po Praze s pavími péry v zadku. Tihle nás nereprezentují a nepatří mezi nás. Žiju společně s mužem, oba pracujeme, platíme daně, chováme se s repektem k našemu okolí a nehodláme připustit, aby nás lidé považovali za stejné úchyláky, jako jsou oni.“
Věřte mi, neskutečně tím v očích většinové populace a pro pozitivní vnímání homosexuálních menšiny ze strany heterosexuální většiny uděláte mílový krok vpřed.
Když nebudou nuceni oslavovat tyhle ujeté demonstrace zvrhlosti, tak vás přijmou mnohem snáze a rychleji.
A pak se snad dočkáme doby, kdy v momentě, kdy při oznámení skutečnosti, že je třeba nějaký slavný sportovec gay, nepřijdou projevy adorace jeho odvahy a vynášení do nebes jeho statečnosti, nýbrž jediná správná reakce, jež by dokazovala, že homosexuálně orientovaní lidé už nejsou vnímáni jako divní či odlišní.
Ta reakce by zněla:
„No a co? Mně je úplně jedno, jestli žije s mužem nebo se ženou. Mě zajímá, jaký je člověk a fotbalista.“
Pak by už totiž neexistovala žádná hranice mezi heterosexuály a homosexuály a společně bychom ruku v ruce porazili zvrácenou idelogii oslavy úchylnosti a perverze podporované a financované bruselskými architekty úpadku Evropy do propasti absolutní dekadence.
A to by bylo společné vítězství pro nás pro všechny.
2024 Pohyblivé obrázky ze severního Kavkazu (Ruská federace)
*****************
Diskuze: