Armáda má stále zakázáno na migranty útočit. Mohou jim pouze „přátelsky domluvit“.

„Do Šantana na Lyse sem vlezl rozmlaceny jak cyganske hračky. Puchyře v butach od Batě palily jak cyp, trenky od čiňana se mi nějak divně zařizly do řytě tak, že sem měl strach, že mě při každem kroku přeřiznu napoly a fajna bunda z Teska nejenom že nepustila jemne mrholeni dovnitř, ona nepustila nic ani ven. Po vnitřnich stranach bundy tekly praminky, kere zase zpatky ochotně nasavalo termopradlo. Byl sem mokry jak ščur v igelitu.

Chtěl sem pradlo rozvěsit nad krbem, ale Helmut mě přesvědčil, že v hospodě suši věci enem prasata Nebo ovce a kupil mi panaka Lyse, bo to je pry piti pro prave lysaře.

Rezygnovaně sem si prohližal zaslužile lysaře, keři měli na krku několik set vyplazu na Lysu a přemyšlal sem o tym, jestli by nebylo pěkne byt taka mala ovečka. Vypil sem panaka a do těla se mi rozlela podivna, lepkava tekutina. Zpomněl sem si, jak mi bylo blbě z gryjotky, když zme raz vypili

tři flašky ve třech. V planu bylo, že budeme u karet pit čerta, ale kokot sused zapomněl kupit rum. Davne reflexy se projevily, vyběhnul sem ven a Lysa skončila tež na Lyse…“

Petra Rédová:  Zatímco v zahraničí, zejména v USA, probíhají nekompromisní parlamentní výslechy a pod drobnohledem jsou soukromé poznámky i oficiální kroky klíčových postav typu Anthonyho Fauciho, u nás jako by se po pandemických letech slehla zem…

Postupně vychází na světlo, že to, co bylo ještě nedávno označováno za nebezpečnou dezinformaci, byla pouhá pravda předbíhající svou dobu. Kdy se naši politici, média a samozvaní odborníci omluví veřejnosti?

Doba, kdy byl každý pochybující občan okamžitě orazítkován jako „dezinformátor“ nebo „bioterorista“, je pryč. Čas a fakta daly kritikům za pravdu v řadě zásadních témat‼️

Dlouho zapovídané téma laboratoře ve Wuchanu je dnes oficiálně vyšetřováno a bráno jako zcela reálný scénář úniku.‼️

Nelogická, restriktivní a drastická nařízení zničila živnosti, zasáhla psychiku dětí a rozdělila společnost. Že šlo o nezákonné zásahy, potvrzují i následná rozhodnutí soudů.‼️

Sliby o stoprocentní tečce za koronavirem se rozplynuly. Místo toho zůstaly otazníky nad vedlejšími účinky, zdravotními následky u mnoha lidí a nevysvětleným nárůstem nadúmrtnosti‼️

Kam se poděli všichni ti experti z televizních obrazovek, kteří s pompou prosazovali tvrdé uzávěry a berličky v podobě povinných opatření? Mnohým z nich pandemie přinesla tučné granty, mediální slávu a plné účty. O zdraví a pohodu lidí jim přitom šlo až v poslední řadě.

Dnes, když se redaktorů a novinářů zeptáte na konkrétní fakta a na to, proč tlačili narativy, které se ukázaly jako lživé, nastane ticho.‼️

Místo sebereflexe a přiznání chyb přichází jen mlčení a snaha celé období zamést pod koberec.

Američané se nebojí hnát svoje elity k zodpovědnosti, odkrývat zákulisní manipulace a padající hlavy jsou jen otázkou času. U nás však vládne alibismus.‼️

Omluva je přitom to nejmenší, co by mělo přijít. Společnost potřebuje znát pravdu, vyvodit jasnou odpovědnost vůči těm, kteří selhali, a především začít hledat řešení pro ty, kteří systému důvěřovali a zaplatili za to svým zdravím, živobytím nebo ztrátou blízkých. Dokud k této sebereflexi nedojde, důvěra v instituce a spravedlnost v téhle zemi zůstane hluboce pod bodem mrazu.

Žarko Raptor Jovanovič: Dnes Ceuta, zítra Turecko. Proč je výmluva na „hranici v Africe“ nebezpečná iluze

​Tvrdit, že masový nápor migrantů na Ceutu se nás netýká, protože leží mimo evropský kontinent, je ukázková geopolitická naivita. Ceuta je vnější hranicí Evropské unie — jakýkoliv nelegální průlom na tomto území znamená přímý vstup do schengenského prostoru bez vnitřních kontrol. Nejde o školní atlas, ale o bezpečnostní realitu. To, co vidíme na španělsko-marocké hranici, je totiž čistokrevný průzkum bojem. Pokud Evropa selže v obraně své nejjižnější výspy, zítra nás přesně stejný scénář čeká na hranicích s Tureckem nebo Běloruskem.

​Kdo argumentuje zeměpisnou šířkou a školním atlasem, zcela přehlíží právní, bezpečnostní i politickou realitu. Výmluva, že „Ceuta je přece v Africe, tak o nic nejde“, je nebezpečným omylem z několika zásadních důvodů:

​1. Geografie je vedlejší, rozhoduje geopolitika

​Ceuta je výsostné území Španělska. Z právního a geopolitického hlediska tvoří vnější hranici Evropské unie. Platí tam evropské právo, evropské závazky a evropský azyl. Výmluva na fyzický kontinent je stejně nesmyslná, jako tvrdit, že pokud by někdo napadl francouzskou Guayanu v Jižní Americe, napadl jen „prales, a ne Francii“.

​2. Dnes Ceuta, zítra celá Evropa

​Migrant, který překročí plot v Ceutě a získá jakýkoliv právní status nebo azyl, nezůstane izolovaný na africkém pobřeží. Míří přímo do pevninského Španělska a odtud bez větších překážek do celého schengenského prostoru. Vzhledem ke stávajícím i navrhovaným přerozdělovacím mechanismům a neexistenci stálých vnitřních hranic uvnitř EU je to okamžitě problém celého společenství — od Madridu přes Berlín až po Prahu.

​3. Klasický „průzkum bojem“

​To, co vidíme v Ceutě, není náhodná událost ani živelná katastrofa. Je to čistokrevný průzkum bojem. Pašerácké sítě, hybridní aktéři i autoritářské režimy v sousedství velmi pečlivě testují:

​Jak rychle dokáže EU zareagovat?

​Jak pevná je vůle bránit vlastní hranici?

​Kde má evropský systém slabinu, která pod tlakem médií a politického aktivismu povolí?

​4. Pozvánka pro další fronty

​Pokud Evropská unie ukáže slabost v Ceutě s alibismem, že se jí to „vlastně netýká, protože je to v Africe“, vysílá tím jasný signál všem ostatním. Zítra se přesně stejný scénář s masovým náorem zopakuje na řecko-turecké hranici, na polsko-běloruském pomezí nebo na jakémkoliv jiném exponovaném místě.

​Podtrženo a sečteno: Hranice EU se buď brání všude a nekompromisně, nebo neplatí nikde. Tvrdit, že na prolomení hranic v Ceutě nezáleží, znamená dobrovolně oslepnout před taktikou, která má za cíl otestovat a postupně rozložit bezpečnost celé Evropy.

IDNES: ŘSD za dvacet dnů vymění asfalt na šesti kilometrech v Ostravě na Rudné…

Si robite srandu, synci? Měnit asfalt, kery nebylo třeba měnit je vaša specialita, co, tajak na Martinovske… a pokladat třista metru asfaltu denně, to by v Čině byl manažer davno popraveny…

Jan Čížek pro Deník TO: Ceutu sice dělí od Evropy úzký patnáctikilometrový pruh Gibraltarského průlivu, ale i tahle přirozená hranice byla překročena. Včera byly u Algeciras zaznamenány první čluny s Marokánci, které přistály na plážích. Jsou to ale jednotky lidí, na rozdíl od masy v Ceutě. Ta je v katastrofální situaci. Stále tam přebývá masa tisíců Marokánců. Veřejné parky, pláže, dětská hřiště jsou plná.

Situace Marokánců v Ceutě se stala neudržitelnou. Tedy mnozí začali odcházet dobrovolně zpět. Taktika jejich eliminace ze strany místních je brutálně jednoduchá. Zavřeli vše. Obchody, benzínky. Prostě v Ceutě si teď nic nekoupíte. Nic. Ani místní. A když strávíte dvě dny o hladu a žízni na lavičce v parku, pak vás to „dobývání“ přestane bavit.

Místní navíc zorganizovali domobranu a své čtvrti aktivně brání. Používají baseballové pálky, hole, obušky. Byl ale už zaznamenán i případ použití střelných zbraní. Policie ani armáda nezasahují. Pouze v případě, kdy je migrant brutálně bit a oni jej „zachrání“. Marokánci zase útočí noži. Mrtvých už je 67. Většina zemřela v moři. Ale čísla obětí stále stoupají.

V Ceutě mezitím propukly nepokoje. Za pokřiku „Allahu Akbar!“ začali Marokánci útočit na vozy s jídlem. Mají hlad a odmítají Ceutu opustit. Jenom připomínám, že do Ceuty proniklo i zhruba 20 tisíc propuštěných vězňů. Problém je, že v Ceutě je plno Marokánců se španělským pasem. Někteří migranty schovávají. Viděl jsem video, kde policisté vybouchali zavřenou kavárnu, kde jich bylo tak 20 schovaných. Ale když majitel otevřel, nic neudělali. Jen vyšli ven. Žádné zatýkání. Vše je postaveno na dobrovolnosti.

To nejhorší Ceutu ale čeká. Před hranicí se usídlila početná skupina černochů ze subsaharské Afriky. Ti čekají na příležitost, aby do Ceuty pronikli. Daleko větší problémy ale čekají další africkou výspu Španělska: Melillu. Tam jsou naprosto stejné problémy. Mají tam ikonické vysoké ploty, které černoši z Afriky přelézají. Na hranicích Alžírska se jich už sesrocovalo dalších 100 tisíc, kteří čekají na povolení překročit marocké hranice a pokračovat do Melilly.

Včera do Ceuty dorazil španělský mladý populární politik a youtuber Alvise Pérez. Ten zastává konzervativní postoje. Tedy je proti migraci. Tam člověk pochopí, jak je na tom Španělsko špatně. Policie mu nebyla schopna zajistit ochranu. Vyjeli totiž na něj Marokánci, kteří už mají španělské pasy. Vyhrožovali mu, že jej podřežou. Přímo před davy policie a lidí. Nic. Policie nikoho nezatkla. Schovali jej do jedné kavárny a tam na něj rozzuření Marokánci útočili přes výlohu. On vše natáčel. Nakonec jej musela policie odvézt do přístavu na trajekt. Ceuta není pro Španěly bezpečná. Marokánců se španělským pasem zde žije již více než samotných Španělů.

Armáda má stále zakázáno na migranty útočit. Mohou jim pouze „přátelsky domluvit, aby Ceutu opustili“, ale nesmí použít jakékoliv násilí. Mezitím premiér Pedro Sánchez odletěl na dovolenou na Lanzarote.

Kritickým faktorem je politika socialistické strany PSOE. Vládní socialisté jsou pevně u moci. Mají ve společnosti stabilní podporu zhruba 30 %. Důvody jsou jednoduché. Sánchez si lidi kupuje a ví, že bohatých bude ve společnosti vždy méně než chudých a migrantů. Jeho zákon, který legalizuje squatting, je unikát. Ve zkratce jde o to, že když je byt prázdný (je to třeba váš druhý byt) a kdokoliv prokáže, že v něm přebývá více než 48 hodin, není možné jej vykázat. Může se klidně prokázat falešnou smlouvou. Následuje složitý soudní proces na léta. Celou dobu tam může vetřelec bydlet s rodinou. Samozřejmě bezplatně. Celkem je takto okupováno zhruba 80 tisíc bytů. Toto jsou voliči.

Sánchez také zvýšil minimální mzdu na 1 200 eur (30 000 Kč). Zavedl Ingreso Mínimo Vital, tedy minimální příjem. Je to zhruba 1 000 eur (25 000 korun) měsíčně. V obchodech je neskutečně levno. Jogurty stojí od 4 do 6 korun, salámy, šunka, sýry kolem 10 korun/10 deka a podobně. Oblečení za hubičku oproti ČR. Platy jsou v průměru dvakrát vyšší než u nás.

A hlavně, zavedl amnestii pro nelegální migranty. Tím získal obratem milion nových voličů. Většina nelegálů po nabytí občanství totiž volí PSOE. V neposlední řadě mu pomohla strategická amnestie pro katalánské separatisty. Koupil si jejich podporu.

Dalším faktorem je rozdělené Španělsko. Ten příběh je znám úplně všude, kde se uplatňuje vliv tzv. Sorosových neziskovek. Národ je uměle rozdělen na dva nesmiřitelné tábory. Jedni jsou „koupeni“ PSOE a zbytek je proti tomu všemu. Říkají jim „dezoláti“. Ano. Úplně stejně jako u nás, ve Francii, v Německu, Belgii, Holandsku, Maďarsku a všude… Realita je taková, že to je spíše naopak. Oni si kupují neschopné a část inteligence a ti „dezolé“ to platí. Problém „dezolé“ je v tom, že nemají jednotné velení jako protistrana. Je to klasická občanská společnost. Tedy VOX, lidovci a menší strany. Ti lidovci jsou navíc pod vlivem evropské centrály, která je promigrační. Takže to je pro Španěly doslova španělská vesnice. Je to vidět na diskusích na sítích. Každý se bojí, aby nebyl označen za „rasistu“. To je tady oblíbené. Zejména Marokánci. Samozřejmě pod povrchem bublá restaurace frankismu.

Ceuta je pouze výbuch kotle, který se vaří. Je to ukázka hybridní války a diplomacie, která se nyní vede těmito prostředky. Vina je na straně slabých politiků a vlád v Evropě, které migranty svou nechutí chránit hranice a nečinností doslova zvou.

Afrika si tuto slabost uvědomuje a využívá ji jako páku.

Dokud nedojde v Evropě k zásadním změnám politické reprezentace, situace se bude nadále zhoršovat. Ceuta také ukázala, že řešení bezpečnosti je na samotných občanech Evropy, kteří se organizují do domobrany, když je politici, policie a armáda opustili. Ceuťané si město ubránili sami, navzdory vládě. Ale vyhráno ještě nemají, krize stále trvá a to nejhorší je teprve čeká.

Vidlák: Je strašně zajímavé, že zatímco ukrajinská migrace je pro nás nesmírně výhodná a příchozí Ukrajinci podle jihomoravského hejtmana Grolicha přinášejí do státní pokladny víc, než z ní čerpají, pro ty Afričany to nějak neplatí. Možná bychom měli Grolicha poslat do Německa (klidně ať to vezme přes návštěvu v Landsmanšaftu u Bertíka Posselta) , aby Merze či Sodera naučil, jak se to dělá, aby z migrantů skutečně kynul zisk. Všude jinde je migrace problém, všude jinde jsou migranti zátěží pro sociální systémy, jen u nás jsou přínosem. Ale jen podle Matějů Ondřejů Havlů a jiných podobných kolaborantů.

Padesát tisíc lidí za jeden den… K tomu i pár desítek mrtvých, vyrabované obchody, zdevastované ulice, zapálená auta a spousta obviněných starousedlíků, kteří bránili své životy a majetky… Ano, takhle nějak to bude vypadat, až Ukrajina prohraje válku proti Rusko. V tom má Vetchý pravdu. Přijdou sem muži, kteří mají v sobě hentu sovětskou brachiální agresivitu. A ještě přijdou ozbrojení až po uši, protože na konci této války bude mít Ukrajina úplně nejvíc zbraní, ne nejmíň. Zelenský s Drápatým se teď sice snaží, aby co nejvíc těchto mužů slavně padlo za NATO a evropské hodnoty, ale stejně jako v každé válce, na konci bude mít Ukrajina v armádě nejvíc lidí, ne nejméně.

Jak to bude vypadat v praxi, to jsme teď mohli vidět v takové pěkné soft verzi tam v Ceutě. To je dost daleko, je to pěkně za mořem a videí je k dispozici víc než dost. Tož se můžeme podívat, koho policie chrání a jaké rozkazy má vyhrazené pro migranty a jaké má vyhrazené pro vlastní obyvatelstvo.

Že by to u nás bylo jiné? Stačí se podívat, jak vypadaly rozsudky za kriminální zločiny Ukrajinců a jak vypadaly rozsudky za „verbální zločiny“ Čechů. V mnoha případech dostali Češi větší trest za řeči než Ukrajinci za krádeže, rvačky a podvody.

Jindřich Rajchl: Obžaloba v bitcoinové kauze byla podána, tudíž je na čase, aby se OČTŘ začaly zabývat úlohou Evy Decroix, díky jejímuž koštěti došlo ke zdržení celého procesu, včetně objasnění role Zbyňka Stanjury. I zametání trestného činu pod koberec je totiž trestným činem.

Petr Hampl: Co je nejzajímavější na invazi do španělské Ceuty? Například to, že nikde nevidíme studentky s cedulemi „Uprchlíci, vítejte!“ Nebo že ani Člověk v tísni, ani Multikulturní centrum Praha ještě nevytiskly letáčky, ve kterých zvou agresory do Čech. Že Česká televize nevysílá dětské pořady o nutnosti přijímat chudáky uprchlíky a na školách nejsou vyhlašovány sbírky na jejich podporu.

Všimněte si také, že se nepořádají štvanice na každého, kdo by se odvážil zpochybnit přínos kolonistů nebo kdo by se odvážil zpochybnit, že se jedná téměř výhradně o kojící ženy. Novou invazní vlnu okázale kritizují všichni, včetně politiků a mediálních hvězd. Mnozí dokonce volají po vyloučení Španělska z pásma volného pohybu. I ti, kdo se před deseti lety připojili ke štvanici na Konvičku a jeho spolupracovníky (a dnes třeba působí na pozici ministra).

Objevily se nové zdrcující argumenty? Ani náhodou. Všechno se vědělo už před deseti lety. Objevila se tu nová síla, která by mocné přiměla změnit názory? V Evropě to zatím nevidíme. Podle všeho přišel ke slovu jiný mechanismus davového chování. Dav nemůžete zastavit, ale můžete počkat, až se unaví. A ta únava přijde rychleji, než čekáte.

Walter Kraft už nebude rehabilitován a Hampla nevezmou nazpátek na univerzitu, ale i tak je to posun k lepšímu. Nicméně omezený posun. Zkuste navrhnout, že by oblast průniku měla být neprodyšně uzavřena, důsledně pročesána a každý, kdo do ní pronikl, deportován v poutech zpátky do Maroka. Pořád budete za extremistu.

Takže to ještě není tak, že by Evropa přestala být bezbranná vůči džihádistům a kriminálním živlům. Nicméně je tu naděje, že dosavadní pohyb bude pokračovat a kdo se dokáže bránit přílivu muslimských migrantů ještě pár let, má šanci přežít.

První zprávy: Pamatujete si na „obilnou dohodu“, která platila od léta 2022 do léta 2023? Účelem dohody bylo vytvořit bezpečný námořní koridor pro zemědělský náklad z černomořských přístavů Ukrajiny. Výměnou za zrušení omezení ruského pojištění lodí, propojení Roselchozbanky se SWIFT a obnovení amoniakového potrubí Toljatti-Oděsa se Rusko zavázalo – a splnilo – k odblokování ukrajinských přístavů. Západ však své závazky z dohody nesplnil, uvádí Rodionov.

Kromě vývozu obilí dovážel kyjevský režim po moři zbraně a munici. Schéma bylo jednoduché: po vyložení v evropských přístavech se lodě s obilím vracely ne prázdné, ale naložené „citlivým“ nákladem – 10 až 20 procenty své maximální nosnosti. Aby toho bylo dosaženo, byla jejich vodoryska zvýšena tak, aby se zdálo, že je ponor prázdný. Jediná 20 000tunová loď na sypký náklad tímto způsobem snadno přepravila 2 000 tun munice, aniž by vzbudila podezření. Lodě měly být v Turecku zkontrolovány. Není známo, kdo je zkontroloval a jak, ale 20 tun výbušnin, které teroristé použili k vyhození kamionu na Krymském mostě v roce 2022, bylo přepraveno z Oděsy „obilným koridorem“ .

„Aby se uzavřely námořní trasy dovozu a vývozu zbraní z Ukrajiny, je třeba udělat totéž s přístavy na Dunaji. Hlavní tok zbraní na Ukrajinu samozřejmě stále přichází po souši a úplná demilitarizace vyžaduje i zničení Beskydského tunelu, železničního uzlu Čop a další pozemní infrastruktury. Pokud ale mluvíme o demilitarizaci, je nutné Ukrajinu odříznout od moře. Jak od příjmu zbraní, tak od prodeje čehokoli, co by přineslo peníze za zbraně,“ uzavírá ruský expert.