Investoři o větrných elektrárnách věděli o rok dřív než starosta, kterému to stát jen oznámil

Martin Bauer: Dobrý den. Děkuji za pozvání. A jen bych si dovolil malinko opravit ten symbol odboje. Já si myslím, že ať já, nebo zastupitelé naší obce, ale i celého regionu, kolegové starostové z našich mělnických i boleslavských zón, děláme jen svou práci. Necítíme se být symboly odboje, ale spíš upozorňovateli na mnohá úskalí a nebezpečí související se schválením vládního návrhu Změny č. 2 Územního rozvojového plánu, a tím i vymezení akceleračních oblastí.

Martina: Já se přiznám, že jsem dlouho přemýšlela, jestli tuto formulaci použít, a vlastně jsem ráda, že jste ji uvedl na pravou míru, protože jste zkrátka starosta, a ten se stará o to, aby se občanům v jeho obci žilo dobře – a je zvláštní, že i to se může v dané chvíli jevit jako statečnost. Ještě jednou vítejte.

Já teď vaši obec představím: Chorušice leží 18 kilometrů severovýchodně od okresního města Mělník a vaše krajina pozvolna přechází do členité krajiny Kokořínska. Vzhledem k úrodným půdám se v minulosti obyvatelé zaměstnávali především polním hospodářstvím, chovem dobytka a drobnými řemesly. A teď pozor! V roce 2004 a v následujících letech získaly Chorušice ocenění v soutěži Vesnice roku. V roce 2023 pak zelenou stuhu České republiky za péči o životní prostředí. A v následujícím roce získaly zlatou medaili v mezinárodní soutěži Entente Florale Europe. A najednou je všechno trochu jinak. Vaše vesnice se v tomto výčtu jevila v minulosti šprtkou, co se týká péče o životní prostředí, a vlastně i o kvalitu života. Kdy jste se prvně dozvěděl o tom, že se nedaleko vás chystá akcelerační oblast?

Martin Bauer: Tak ona se nechystala nedaleko nás, ale v podstatě od CHKO Kokořínsko, jehož jsme součástí. Prvotní zpracovatelé tohoto návrhu udělali velkou zelenou malířskou štětkou čáru až někam za Bezno na Boleslavsko k Mladé Boleslavi. V roce 2025 jsme se dozvěděli, že se něco takového chystá – a to tedy po návštěvě už druhého z investorů do větrných elektráren, nebo potenciálních investorů, s nabídkou spolupráce naší obci.

A my jsme si říkali: „Co tady vlastně vůbec u nás děláte? Tady, v zapadlém koutu, kde je jen zemědělská výroba, bez průmyslu?“ A oni nám v podstatě naznačili, že to zanedlouho bude velmi lukrativní oblast pro realizaci výstavby větrných elektráren. To znamená, že jsme se obrátili na krajský úřad, abychom se vůbec dozvěděli, co se chystá.

Martina: Znamená to, pane starosto, že k vám jako první přišli investoři, developeři, aniž byste vy cokoliv věděli o tom, co vlastně stát zamýšlí udělat?

Martin Bauer: Ano. Rok po získání zlaté plakety v soutěži Entente Florale Europe to byl trošičku šok, protože jeden z investorů si nám v podstatě dovolil říct: „Když na naše nabídky nebudete reflektovat a neschválíte je, tak budete mít z větrné elektrárny jenom zákonný odvod, ale už nic navíc, protože jsme se společně nedohodli.“

A když jsme v debatě s jedním z investorů pokračovali, sdělil nám, že povolení této stavby bude i přes případný nesouhlas obce. Takže máme jen jedinečnou možnost podepsat s ním smlouvy o spolupráci a vybrat si nějakou formu. To mě trochu nadzvedlo, protože v podstatě přijde člověk z jiných krajů, odjinud, s nějakým svým byznysem, a sdělí nám, že my vlastně téměř nebudeme mít šanci se bránit.

Takže i proto jsem kontaktoval paní radní Rombu ze Středočeského kraje, která je odpovědná za oblast životního prostředí, a ona sama mi neřekla nic bližšího. Ale musím říct, že po čase nám byly prostřednictvím kraje přeposlány nějaké mapy, nebo mapa, protože investoři samozřejmě byli velmi chytří a ukázali nám jen útržek mapy, který se týkal naší obce, a řekli nám: „Podívejte se, vy jste tady zelení a tady se budou stavět větrné elektrárny.“ Takže řekněme, že s prvotními informacemi jsme se setkali někdy v květnu, červnu roku 2025.

Když jsme potom ve spolupráci s krajským úřadem získali mapu akceleračních zón – dnes, po změně vlády, se to jmenuje „oblasti“ – inicioval jsem jednání jak mělnických obcí ve velké megazóně ve Středočeském kraji, která nám byla navržena zelenou štětkou, tak boleslavských obcí. A všichni zástupci obcí jsme se shodli na tom, že bychom rádi toto území vrátili do normálního území, to znamená nikoli do akceleračních zón, ale tam, kde se bude jakákoliv stavba posuzovat v rámci normálního stavebního řízení.

Investoři nabízeli milion ročně za větrník, na západě si přitom obce nechávají devadesát procent výnosu

Martina: Pane starosto, ještě se vrátím na začátek vašeho vyprávění. Mě na tom přece jenom zaujalo to, že přišel první investor, pak druhý investor, a když to převyprávím do pro mě srozumitelné řeči, tak vám řekli, ať jste chytrý a domluvíte se s nimi, protože jinak se tam stejně bude stavět, stejně tam budou větrné elektrárny, ale když jim to teď neprodáte, tak pak z toho vlastně od státu už nebudete mít nic. Je to tak?

Martin Bauer: Úplně ne, protože zákon o obnovitelných zdrojích hovoří o nárokových platbách danému území, neboli obci, kde větrník vznikne. To znamená, je to nějaká platba, která je dána zákonem – samozřejmě to není nějak velká platba – a tito investoři nám nabízeli něco nad rámec této platby. To znamená…

Martina: Co vám nabídli? To by mě zajímalo. Představuju si ho trochu jako pána v baloňáku.

Martin Bauer: Určitě ne. Byli to velmi šikovní obchodní zástupci a musím říct, že v podstatě dělali svou práci velmi dobře. Nabídli nám, obci, 1 až 1,5 milionu ročně za jeden větrník, jednu větrnou elektrárnu. A to je v podstatě asi všechno. Další nabídky samozřejmě směřovaly ke společnému podniku – takové už jsou v naší republice také zakládány tam, kde s tím obce souhlasily.

Ale pořád jde o to, že poté, co jsme soutěžili v Entente Florale Europe, jsme měli krásnou možnost podívat se do Evropy, a to jak na východ, tak i na západ, a opravdu bych řekl, že jsme někde uprostřed. To znamená, na západ od našich hranic je běžné a normální, že konkrétní komunita, obec, si řekne: „Ano, chceme investovat do obnovitelných zdrojů energie a chceme z toho mít nějaký benefit.“

Takže tam je to právě úplně obrácené. Víc než 90 procent výnosu z obnovitelných zdrojů má místní komunita, nebo místní prostředí, a 5 až 10 procent jde potom někomu, kdo to pro tuto komunitu spravuje, kdo má veškeré potřebné náležitosti, povolení, a může to vystavět, může to provozovat a může potom ručit za provoz. Takže to byl velikánský rozdíl mezi nabídkami pro nás a tím, co je obvyklé na západ od našich hranic.

Ministerstva radila vyčkat a obce musely negativa větrníků hledat samy, protože oficiálně nikde nejsou

Martina: Vy jste v médiích řekl, že asi v květnu roku 2025 si u vás, cituji, „začaly podávat dveře firmy se zájmem stavět 250 metrů vysoké větrné elektrárny s tím, že má být ve vašem území vyhlášena zóna s přednostním právem výstavby VTE“. Tady si neodpustím poznámku, že se to dělo v době, kdy de facto končila vláda Petra Fialy. Asi bychom tu našli možná i analogii se solárním příběhem, který se rozjížděl v době odcházení vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase. To znamená, že soukromé firmy oslovovaly vás nebo jiné obce s nabídkou společných podniků s minimální účastí obce, a tedy maximálním výnosem pro případného investora. A vy jste se oficiálně, coby starosta obce, dozvěděl o tom, že jste byli zařazeni do oblastí s přednostním právem výstavby VTE, až v dubnu roku 2026. Je to tak?

Martin Bauer: Ano. Samozřejmě nám bylo jasné, k čemu se schyluje, už na sklonku roku 2025, proto jsme v podstatě oslovili dotčená ministerstva – to znamená Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo pro místní rozvoj, ale i Středočeský kraj – s naším požadavkem, abychom v tom nebyli takto plošně zahrnuti. Odpovědi byly sice obsáhlé, ale až odpověď z Ministerstva pro místní rozvoj nám v podstatě sdělila: „Vyčkejte na změnu ÚRP číslo 2, která bude realizována po jejím vyhlášení.“ Termín samozřejmě v roce 2025 neznali.

Takže to byla velmi krásná odpověď a krásná byla i odpověď ze Středočeského kraje, který deklaroval, že se rozhodně bude řídit zájmem a názorem obcí i obyvatel. Takže s tímto jsme přešli do roku 2026 a čekali jsme, co se bude dít.

A v mezidobí jsme měli čas, možnost a prostor sbírat, dá se říct, že nezaujatě, klady tohoto řešení, toho, co by nám to přineslo, ale samozřejmě i zápory. A musím tedy říct, že už jsme si jako obce na Kokořínsku i Boleslavsku prošli jedním takovým křtem ohněm, a to byl zájem australského eseróčka těžit v kilometrové hloubce pod námi velmi kvalitní černé uhlí se zplyňováním. A když jsme žádali po Ministerstvu životního prostředí nějakou pomoc, tak nám pánové v kinosále v Byšicích při velkém shromáždění elegantně sdělili, že jsou správním orgánem a že důvody, proč to nejde, si musíme zajistit my sami.

Takže to byla první velká rána, kdy jsme si řekli: „K čemu nám takové ministerstvo je, když nemá žádnou koncepci, když se jí samo nedrží a chová se jako správní orgán?“ Takže i s tímto vědomím a s těmito zkušenostmi, které máme se státní správou, jsme si plusy i minusy začali shánět sami. A asi není vůbec žádným překvapením, že minusy jsme museli získávat úplně jinak než oficiální cestou, protože prostě nikde nejsou.

A třeba zpráva Státního zdravotního ústavu nám k infrazvuku v podstatě sděluje, že existuje, ale to je asi tak všechno. Když jsme si potom stáhli finskou studii, ta hovoří o tom, že na základě pozorování a dlouhodobých výzkumů docházejí k závěru, že lidé by neměli mít objektivní zdravotní problémy, pocitové, nebo s čímkoliv, až od vzdálenosti 15 kilometrů od větrného parku. A to je velký rozdíl. A toto nás nutilo sbírat všechny zkušenosti. Máme kontakty na Vysočině, kde víme, jak se větrníky chovají dlouhodobě, a hodně nám v tom pomáhali i energetici tak, abychom si o tom udělali vlastní obrázek. A to vůbec nehovořím o ekonomice.

Na starosty nebyl čas, Česko pálí termíny a bez akceleračních oblastí by přišlo o evropské peníze

Martina: Musím říct, že je zvláštní, že když se na katastru obce má dělat takováto zásadní stavba, která ovlivní nejenom krajinný ráz, ale má i spoustu dalších přidružených, řekněme, nevýhod, tak se nám ze starosty musí stát v podstatě počítačový hacker, aby se o skutečném dopadu zamýšlené stavby vůbec něco dozvěděl.

Jenom mi ještě vrtá hlavou ten rok rozdílu. Protože vy jste říkal, že jste se o tom poprvé dozvěděl v květnu 2025 – a to od developerů. A oni vám řekli: „Počkejte,“ a znovu jste se o tom jakožto starosta oficiálně dozvěděl až v dubnu 2026. Co se podle vašich zjištění ten rok dělo? Kdo, s kým, kde vyjednával budoucí podobu větrného byznysu? Máte o tom nějakou představu? Dopídil jste se?

Martin Bauer: Určitě nemáme žádnou představu. Víme, že se tehdy připravovaly akcelerační zóny, nyní tedy oblasti, ale jakým způsobem se připravovaly, kdo na tom pracoval, to prostě nevíme, protože – jak bylo už sděleno i na veřejném projednání v Radiopaláci v květnu 2026 – ze strany Ministerstva pro místní rozvoj nebyl čas hovořit se starosty. To znamená, podle toho, co víme, Českou republiku pálí termíny. Stanovení akceleračních oblastí je v našem případě ještě od minulé vlády v podstatě zahrnuto do Modernizačního fondu, a to znamená, že si z toho můžeme dovodit, že Česká republika by přicházela o peníze, pokud by akcelerační oblasti neměla stanoveny.

Samozřejmě, když jsme už v červnu, plus minus, letošního roku žádali o realokaci těchto oblastí tam, kde obce chtějí větrné elektrárny stavět, nebo na místa brownfieldů, například vytěžených důlních děl, na místa, kde už je v tuto chvíli připojení k síti, což je hrozně důležité, tak jsme se dozvěděli, že už na to není procesní čas. Nelze to časově zprocesovat tak, aby Česká republika obstála v dokladování Evropské komisi.

Větrníky mají vyrůst na nejúrodnější půdě, která v letošním suchu ztratila jen zlomek úrody

Martina: Uznávám, že současná vláda toto zdědila po vládě předchozí – k tomu se ještě dostaneme – ale i Evropská unie vlastně počítá s tím, že se větrné elektrárny budou stavět právě na brownfieldech, nebo řekněme na místech, která jsou postupně likvidována, třeba průmyslové podniky, elektrárna Mělník nebo končící teplárna Kladno. Ale nestalo se tak a jenom konkrétně v okolí Chorušic jsou celkem tři akcelerační oblasti. Řekněte mi, kolik z nich je na zemědělské půdě?

Martin Bauer: Prakticky všechny. Musíme tedy ještě dodat, že akcelerační oblast číslo 84 Doubravice byla z návrhu Změny č. 2 ÚRP odňata. Zmizela po návrhu Ministerstva životního prostředí. V našich očích jsou všechny tři zóny – 82, 83 i teď už bývalá 84 – postaveny naroveň a všechny jsou na zemědělských půdách první nebo druhé bonitní třídy, to znamená na velmi kvalitních zemědělských půdách.

To, že z tohoto návrhu zmizela zóna 84, znamená, že je to zásah, který je pro nás neodůvodněný, protože všechny tři jsou postaveny naroveň naprosto ve všem, v umístění i v profilu krajiny. A navíc zóna 83, tedy Chorušice, je ještě v pásmu hygienické ochrany vodního zdroje, což je v podstatě ještě nad rámec těch dvou zbývajících zón. Takže 84 zmizela, ale z jakého důvodu, to není nikde vysvětleno, a jaký je rozdíl třeba mezi zónou 84, 83 nebo 82, zase nevíme. Ale nacházejí se na nejkvalitnějších zemědělských půdách.

Dám příklad z letošního roku, kdy nás všechny postihlo velké sucho, suché období, které v podstatě trvá doteď. A pokud se podíváme na výnosy zemědělských plodin od Mělníka dolů, nebo možná i od Byšic, od Vysoké Libně, tak tam jsou písčité půdy a výnosy se krátily i o 30–40 procent oproti normálnímu roku. V našich půdách, v těch těžších, řepařských, dochází k výnosům, které jsou minus 10, maximálně minus 15 procent, to znamená, že přísušek jim nikdy moc nevadil, a v podstatě bychom se zbavovali nejkvalitnějších zemědělských půd. To je prostě s velkým podivem.

Domovní čistírny jsou kvůli prameništi zakázané, větrníky s olejem v ochranném pásmu ale vadit nemají

Martina: Vy jste teď zmínil, že se nacházíte v pásmu hygienické ochrany spodních vod, které obsluhuje více než 100 000 domácností ve směru Mělník, Slaný, Kladno. Ani tyto argumenty nepadly na úrodnou půdu?

Martin Bauer: Zdá se, že nepadly. Navíc je to velký paradox, protože jsme v řídce osídlené krajině Kokořínska s hustotou osídlení kolem 28 obyvatel na kilometr čtvereční, bez aktivních vodotečí, a to pro nás znamená, že jsme si od roku 2000 nemohli zhotovit, nebo pořídit centrální systém odvádění odpadních vod v našich sídlech. Vodní zákon od roku 2001 zakazuje odvádět vody z centrální čistírny odpadních vod do vsaku.

Takže v podstatě už díky čirému zoufalství a nemožnosti jakéhokoliv odkanalizování v našich lokalitách jsme de facto pro stát vymysleli, nebo jsme byli spoluautory projektu podpory decentrálního čištění odpadních vod v místech, kde se ekonomicky nevyplatí a není možná podpora centrálních systémů. Paradoxně v České republice už množství obcí tento nápad využívá a Státní fond životního prostředí vyhlašuje dotační podpory pro tyto lokality, ale my toho využít nemůžeme.

A to z toho důvodu, že státní správa je proti. Státní správa se bojí, že by díky domovním čistírnám odpadních vod došlo k potenciálnímu znečištění prameniště, a to je důvod je zakázat jak na úrovni ORP Mělník, tak potom Středočeského kraje, který tento zákaz vodoprávního úřadu v Mělníku potvrdil.

O to grotesknější je fakt, že v pásmu hygienické ochrany má vzniknout 10–15 větrníků, které v sobě mají 600 litrů rozpáleného oleje, a únik ropných látek je předpokládatelný vždy u každého stroje. Dalším zajímavým paradoxem je, že pro Hasičský záchranný sbor jsou tato zařízení v podstatě nehasitelná, takže čekají, kam až se při požáru rozpadnou a co poškodí, a úkolem Hasičského záchranného sboru je likvidovat je na místě, protože to má v jejich předpisech úroveň prvního patra.

Takže možnost, že by tyto stroje mohly poškodit životní prostředí, je ve srovnání s domovními čistírnami odpadních vod několikanásobně vyšší a předpokládatelnější. Takže ani toto nebyl důvod pro to stáhnout návrh té akcelerační oblasti.

Celý rozhovor se starostou Chorušic Martinem Bauerem o akceleračních oblastech pro větrné elektrárny, nabídkách investorů a ochraně zemědělské půdy a pitné vody si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme. Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.