IDNES: Stovky lidí se sešly v Pohořelicích, odkud se vydaly na třicetikilometrový pochod do Brna.
Bernd Posselt, předák SL, se celé poutě nezúčastnil. Z Pohořelic, kde vystoupil, se přesunul na brněnské výstaviště.
Ale copak, Bertičku, dalkove pochody se ti nelibi?
CNN Prima News: Česko sevře tepelná kopule, ukazuje mapa. Evropu příští dny spálí pekelná výheň, varuje expert. Česko čeká pekelný víkend, ukazují klimatické modely. Podle meteorologů Českého hydrometeorologického ústavu vyšplhají denní maxima k magické hranici 30 stupňů Celsia.
Cooo? Tepelna kopulace? Pekelny vikend? Cely tyden sem stravil v Podněstři a bylo přijemnych 30 stupňu. Takeho experta si strčte do prdele.
IDNES o den později: Na Česko se žene saharský prach, může snížit teploty…
Mam dojem, že těm klimapseudonovinařum už fakt jebe…
Martin Simandl: Tak já se to pokusím shrnout – naše vláda nácků (tak ji opozice často nazývá) tady nechce sraz nácků, ale naše protináckovská opozice ten sraz nácků chce a prezident, který nejmenoval Turka, protože je dle něj nácek, zve na hrad hlavního nácka srazu v Brně na pokec. Je to v kostce tak správně, že jo?
Raptor TV: Zatímco ve Štrasburku u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) leží historicky vzácná mezistátní žaloba, ve které Lichtenštejnsko po České republice požaduje vrácení Lednicko-valtického areálu a dalších obřích majetků zkonfiskovaných po 2. světové válce, v Brně se rozehrává jiná bitva. Bitva o veřejné mínění a takzvanou „měkkou sílu“ (soft power).
České soudy včetně Ústavního nároky Lichtenštejnů definitivně smetly ze stolu s tím, že Benešovy dekrety jsou v těchto otázkách nedotknutelné. Vypadá to ale, že se hraje o to, jak tyto dekrety zpochybnit zevnitř naší společnosti. Pojďme se podívat na znepokojivá fakta a souvislosti, které se aktuálně protínají v moravské metropoli:1. Lichtenštejnská stopa a festival smíření
Festival Meeting Brno, dotovaný z veřejných peněz, se dlouhodobě prezentuje jako platforma pro historické smíření. Jeho spoluzakladatel David Macek (v minulosti spojený s investiční skupinou DRFG) už v roce 2018 mluvil o oslovení lichtenštejnské knížecí banky. A výsledek? V roce 2022 dostal na festivalu exkluzivní prostor mluvčí Nadace knížete z Lichtenštejna – tedy přesně toho subjektu, který se s Českou republikou soudí o desítky miliard. Narativ „historické oběti“ tak dostal ideální pódium.2. Sudetoněmecký sjezd jako „beranidlo“?
Právě teď na jaře 2026 Brno hostí historicky první sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu na českém území. Spolek Meeting Brno pro něj dlouhodobě připravoval půdu. Sudetští Němci už v ČR reálně žádný majetek nezískají. Otevírání starých ran a zpochybňování poválečného uspořádání ale ohromně vyhovuje někomu jinému – Lichtenštejnům. Sjezd se tak pod rouškou „smíření“ stává ideálním nástrojem k prolomení společenské tolerance vůči revizi Benešových dekretů.3. Útok na sochu Beneše: Nezávislá akce, nebo dokonalé načasování?
Těsně před začátkem sudetoněmeckého sjezdu (20. května) polili moravští aktivisté ruce sochy Edvarda Beneše v Brně rudou barvou a označili ho za „českého nácka“. I když přímé napojení aktivistů na lichtenštejnské fondy doloženo není a akce se zaštiťuje moravským patriotismem, načasování je naprosto symptomatické. Démonizace Beneše a plošné odsuzování dekretů vytváří přesně takové společenské a mediální klima, jaké právníci z Vaduzu u mezinárodních soudů potřebují.4. Paradox: Za veřejné peníze proti vlastním zájmům?
A to nejkurióznější na závěr. Chod spolku Meeting Brno je financován z veřejných prostředků (Město Brno, Jihomoravský kraj, městské firmy) i od českých filantropů. Český daňový poplatník tak paradoxně spolufinancuje agendu, která systematicky oslabuje právní a morální pozici České republiky v probíhajícím miliardovém sporu. ZÁVĚR: Ať už je to řízená kampaň, nebo jen řetězec pragmaticky se doplňujících událostí, výsledek je stejný. Pod hlavičkou historické reflexe a tolerance se systematicky podrývá legitimita poválečného uspořádání státu. Hlavní benefit z této atmosféry si neodnesou ani moravští aktivisté, ani sudetští Němci. Nejvíce z ní může těžit lichtenštejnský rod.
Igor Iggy Sumilov: Koncem května hnali dělníci brněnské zbrojovky (Waffenwerke, A. G. Brünn) tisíce německých žen, starců a dětí směrem k rakouským hranicím. Nebyl zabezpečen lékařský doprovod, cisterny s vodou na pití i na mytí ani další služby. Velká část brněnských vyhnanců byla přechodně ubytována ve sběrném táboře v Pohořelicích.
Jenže záhy se v Pohořelicích od otřesných hygienických podmínek rozšířila úplavice a tyfus. Lidé začali umírat ve velkém. Tábor nebyl na tolik nemocných připraven. Totiž ten barákový chráněný tábor vybudovali nacisté, jistě i za pomoci brněnských Němců, pro válečné zajatce z Francie, Srbska a později i ze Sovětského svazu. Některé budovy v Pohořelicích sloužily jako přechodné ubytování pro maďarské Židy, které pak přesměřovali do Terezína a koncentráku Bergen-Belsen. A ti Němci jaksi zapoměli na hygienická zařízení, splachovací záchody, koupelny a sprchy. Nevybudovali ani zdravotnické centrum, ani čističku odpadních vod. Pro zajatce a Židy to byla škoda stavět.
Jenže pak tam byli nahnáni brněnští Němci a bylo zle. Zdejší vodní zdroje byly infikovány fekáliemi a začala se šířit úplavice a poté i tyfus. Naprostá většina brněnských Němců, kteří jsou pohřbeni v Pohořelicích zemřela na tyto infekční nemoci. Již 2. června se začala epidemie řešit. Z Brna se vezlo do tábora vybavení, polní kuchyně, postele a zdravotnický materiál. Do Pohořelic odjížděly kuchařky a sestry ze Zemské nemocnice a porodnice, aby se starali o nemocné. Vedení tábora převzal JUDr. Strnad se snahou o rychlé vyřešení epidemie. Bohužel i on se nakazil a byl odvezen zpět do Brna do nemocnice. Internovaní Němci byli rozváženi do okolitých obcí. I přes velkou snahu státních orgánů a armády zemřelo při tomto divokém odsunu přes tisíc odsunutých Němců.
V té samé době se řešila podobná situace v Terezíně. Infekce úplavice a tyfu. Zbídačení přeživší nacistických koncentráků umírali jeden po druhé. Umírali i zdravotníci, kteří se snažili je zachránit. Bylo po válce, nebyly léky, nebyl zdravotnický materiál. Všechno bylo odvázeno na frontu vojákům wehrmachtu a po válce byly prázdné sklady. Podobná situace byla i na Ostravsku a v mnoha další částech naší osvobozené vlasti.
Kdo nese vinu za epidemii úplavice a tyfu? Ta se rozšířila zejména od propuštěných věznů koncentračních táborů. Kdo ty koncentrační tábory postavil? Nebyli to Němci?
Chce se mi říci: Ochutnali vlastní medicínu.
*****************
2017 Pohyblivé obrázky z Ost Preussen
Jindřich Rajchl: Tak tohle sepsal Karel Strakoš dokonale:
Desatero malého českého kolaboranta.
1. Přijmu nadřazenost silnějšího jako přirozený stav věcí. Německo je ekonomicky, kulturně i morálně vyspělejší. Mým úkolem je se tomuto faktu pokorně přizpůsobit.
2. Historii budu interpretovat výhradně z perspektivy silnějšího. Naše národní narativy z roku 1945 jsou přežité. Skutečná zralost spočívá v tom, že přijmu sudetoněmecký pohled jako vyvážený a spravedlivý.
3. Budu se aktivně stydět za svůj národ. Každý projev české hrdosti považuji za nacionalismus a zaostalost. Čím více se za svůj národ stydím, tím větší jsem Evropan.
4. Benešovy dekrety budu považovat za morální skvrnu. Odsun byl tragédií. Okupace a nacistické zločiny byly sice nepříjemné, ale už je čas se posunout dál a přestat s tím provinčním vzpomínáním.
5. Každou německou kritiku přijmu s vděčností. Když mě Němec poučuje o historii nebo demokracii, mám se cítit poctěn. Když mě ponižuje, mám mu poděkovat.
6. Vlastní předky rozdělím na ty dobré a ty špatné. Ti, kteří bojovali proti nacismu, byli zaslepení nacionalisté. Ti, kteří kolaborovali nebo mlčeli, projevili zdravý rozum a předvídavost.
7. Smíření znamená, že já ustoupím. Skutečné smíření není symetrické. Je to proces, při kterém se Čech učí pokoře a Němec laskavě přijímá jeho omluvu. Mnichov, protektorát nebo Lidice? Už se to stalo, tak proč to pořád řešíme.
8. Budu aktivně potírat populistický odpor. Každého, kdo proti sjezdu landsmanšaftu protestuje, označím za extremistu, nacistu, xenofoba a člověka, který žije v minulosti.
9. Svou zemi budu prezentovat jako provincii Německa. Česko je krásná, ale zaostalá země na okraji vyspělé německé kulturní sféry. Mým posláním je, ji této sféře co nejvíce přiblížit. Naše úloha je poslouchat, dodávat lacinou pracovní sílu a držet hubu.
10. Budu věřit, že podlézání je vlastně statečnost.
*****************
