Do chudoby může zamířit až 30 procent populace, vláda proti této hrozbě nedělá dostatečná opatření

Luděk: Pojďme nejdřív na tu ekonomiku. Hrozí nám, občanům České republiky, chudoba? Je situace tak vážná, jak varují různí ekonomové? Máme se čeho obávat?

Karel Havlíček: Situace je nejvážnější za poslední desítky let. Chudoba nehrozí rozhodně všem, ale hrozí až 30 % populace. Zatímco ještě před rokem to bylo
10 %, dneska už se to blíží ke 20 % a odhaduje se, že pokud se situace zejména na energetickém trhu bude vyvíjet tak jako doposud – a není důvod se domnívat, že to bude jinak, ceny energií porostou – a porostou i v roce 2023. Potom lze dopočítat, že až 30 % domácností se dostane na hranici energetické chudoby.

Luděk: A co je důvodem zdražování energií? Je to jejich nedostatek, nebo jsou to převážně politická rozhodnutí?

Karel Havlíček: Těch důvodů je více. Energetická krize začala už na podzim roku 2021. Jedním z důvodů byla nevyváženost nabídky a poptávky v post-covidovém období, dalším důvodem byla příliš zbrklá cesta ku zeleným ambicím, k zeleným cílům, v důsledku čehož rostly i ceny emisních povolenek. Příliš zbrkle se odstavovaly některé fosilní zdroje, zejména v Německu uhlí, ale tam dokonce i jádro. Částečně bylo na vině i počasí. Ale už v té době – a dneska to tak můžeme vyhodnotit – měly svůj vliv spekulace Ruska, zejména Gazpromu, v celoevropských zásobnících, což se potom překlopilo do krize ukrajinské. A ta míra nejistoty, zejména s ohledem na dodávky plynu a částečně i ropy, působí na trzích velmi negativně na cenu, v důsledku čehož tato cena nejenomže neklesá (z podzimu a zimy, kdy už jsme se domnívali, že jsme na vrcholu), ale bohužel naopak ještě roste. A s ohledem na to, že my dneska platíme ceny za energie částečně takové, jaké se nasmlouvávaly ještě v roce 2021 – protože se to kupuje s nějakou fixací –, tak už dnes vidíme, jak se budou vyvíjet ceny na začátku roku 2023. Protože se opět nakupují a fixují.

S ohledem na to, že jsou teď, v roce 2022, vyšší než roce 2021, je zřejmé, že ceny půjdou nahoru, a můžeme spekulovat o kolik. Náš odhad je, že plyn půjde ještě do konce roku minimálně o 50 %, a na příští rok vůči současným cenám minimálně ještě o 70 % nahoru. Bavíme se zatím o prvním pololetí roku ’23.

V oblasti plynu nám nepatří nic – nevlastníme plynovody, plyn nekupujeme ani neprodáváme. Vše si domlouvají privátní instituce.

Luděk: A z jakého důvodu Česká republika nakupuje plyn převážně na burze a nemá kontrakty, jako má třeba Německo nebo Maďarsko na přímo s Ruskem? Proč my to kupujeme od Němců? Co bylo důvodem?

Karel Havlíček: To je dobrá otázka, ale musíme jít trochu dozadu, protože v oblasti plynu nám nepatří vůbec nic. Když se na to podíváme, tak přepravce plynu, což je ta páteřní síť, už není státní podnik, jako byl Transgas, ale dnes je to NET4GAS, což je plně soukromá společnost. V roce 2002 se prodal Transgas za víc jak 100 miliard korun, tenkrát to koupila RWE GAS a postupně se to přejmenovalo až na NET4GAS. Co se týká distributorů, tak to jsou 3 regionální hráči, kteří mají plynovody v jednotlivých regionech, jsou to rovněž privátní subjekty, a co se týká dodavatelů, ať už je to Innogy, E.ON, ČEZ atd., tak to jsou rovněž korporace. To znamená, že stát na tom s výjimkou ČEZu nemá absolutně žádný podíl, ale i ČEZ se musí chovat jako korporace, protože má třetinu privátních vlastníků. Jinými slovy – stát nejenomže nevlastní plynovody, aby je mohl budovat, ale stát ani nenakupuje plyn, ani neprodává plyn. Všechny kontrakty si smlouvají a domlouvají privátní instituce. A ty jdou dneska za nejlepší a nejvýhodnější cenou a neznamená to, že vždycky tu nejlepší a nejvýhodnější cenu dostanou – v tom množství, které poptávají třeba u Gazpromu. Takže ony jdou obvykle buď na burzu, anebo to kupují u velkých velkoobchodních partnerů, někdy třeba mateřských společností nebo společností spojených s jejich holdingem, a následně prodávají v České republice. Takže Česká republika jakožto stát, jako vláda, nemá na toto vůbec žádný vliv.

Luděk: Ale z toho, co říkáte, plyne, že všechny kontrakty jsou soukromé a prakticky všechny cesty vedou do Německa. Pak ale nerozumím tomu, proč vláda neustále hovoří o tom, že ona nikdy nebude nakupovat v rublech… Protože jestli to správně chápu, tak ona ani tu možnost nemá, protože musí nakupovat rovnou z Německa – a tam se platí v eurech.

Karel Havlíček: Přesně tak, to je čistě jenom politický marketing a částečně i velká nekompetence vlády. Mě dnes a denně překvapuje tato fatální neznalost. Ve vládě skutečně není nikdo, kdo by dokázal situaci přečíst. Takže když dneska někdo řekne: „Nebudu nakupovat v rublech“, tak logická odpověď je: „On tě k tomu nikdo nenutí“. Protože naše firmy, obchodníci v České republice, to kupují z burzy nebo z Německa – a tam po nich nikdo žádné platby v rublech nechce. S jedinou drobnou výjimkou, ať jsme objektivní, a to je ČEZ, který má relativně malou část nasmlouvanou s Gazpromem. Tam připusťme, může být nějaký nepřímý vliv, i když vláda taky nemůže jednoduše ČEZu něco nařídit… ale nepřímý vliv tam být může, pokud ho tím samozřejmě hospodářsky nepoškodí. Kdyby to udělala, tak mu musí ztrátu kompenzovat. Jinými slovy – čeští obchodníci nekupují v rublech.

Luděk: Ta strašidelná drahota, která je teď na vzestupu, není přece způsobena jenom plynem… nebo je? Jsou tam ještě jiné faktory?

Karel Havlíček: Když se podíváme na složení inflace, tak to samozřejmě nejsou jenom energie, ale energie tam mají svoji dominantní pozici. A není to tak jenom v České republice, je to v celé Evropě. Když se podíváme na složení inflace napříč evropskými zeměmi, tak přibližně 50 % růstu inflace je způsobeno právě cenami energií. No a pak je to různé – velký vliv na to má cena dopravy, resp. pohonných hmot. To bylo v České republice zejména za duben, když jsme nedělali nic pro to, abychom ceny trochu snížili. Velký vliv má cena růstu potravin a velký vliv má cena bydlení. Ale když se na to podíváme, tak je za tím zase třeba vidět energie, protože růst cen potravin je mimo jiné důsledkem růstu cen vstupů, a růst cen vstupů je zejména z důvodu růstu cen energií, případně ještě například dopravy a pohonných hmot. Takže energie a pohonné hmoty se v tom jednoznačně projevují. Když se podíváme na růst cen bydlení, tak to je mimo jiné v růstu cen nemovitostí. Ale proč rostou nemovitosti? Protože rostou stavební materiály. A proč rostou stavební materiály? Protože jsou extrémně vysoké, drahé energie. Podívejme se, jakou roli sehrávají energetické vstupy při výrobě stavebních materiálů. Jsou mimořádné. A samozřejmě dále ještě cena dopravy. Vše se točí stále kolem energií a pohonných hmot, a to je ten nejdůležitější důvod toho, proč dneska ceny rostou nejenom u nás, ale i ve světě.

Luděk: Současná vláda, a nejenom ona, tvrdí, že za tu spirálu inflace můžete vy, jako bývalá Babišova vláda, společně s Putinem. Že tam docházelo k vrtulníkovému rozhazování peněz během covidu a během lockdownu. Lidé dostávali peníze bez práce, a to že nastartovalo inflaci – a tohle už jsou jenom její důsledky. Je to tak?

Karel Havlíček: Je to výmluva vlády. Samozřejmě vždycky peníze, které se dají do ekonomiky, mohou být jedním z důvodů, kdy potom lidé mají větší chuť nakupovat, a připusťme, že jsme mohli někdy na přelomu léta a podzimu hovořit i o poptávkové inflaci. Protože to nebylo jenom tím, že jsme dávali peníze do ekonomiky – my jsme je tam dávat museli, protože jinak by padly firmy, padli živnostníci. My jsme nedávali lidem, jakožto rodinám, peníze do ruky, my jsme dávali zdroje na to, aby nepadly zejména firmy. Abychom udrželi průmysl, abychom udrželi zaměstnanost, abychom udrželi živnostníky. Ale lidé – což nebylo v důsledku toho, že jsme podpořili tyto instituce nebo zdravotnictví, to je na první pohled zřejmé, že když jsme oddlužili nemocnice, tak jsme nedávali peníze do rukou lidem – za dobu covidu neměli možnost tolik utrácet, takže se jim krásně hromadily úspory; bylo to v řádu jednotek stovek miliard korun. Tuším, že to bylo okolo 300 až 400 miliard korun, co si „naspořili“, tedy neutratili. No a teď si představte, že se otevřou všechny obchody, a ti lidé přirozeným způsobem začínají utrácet. Potřebují si dokoupit oblečení, potřebují si dokoupit věci do školy… takže se samozřejmě začalo utrácet. Ale to nebylo v důsledku toho, že bychom sypali peníze jenom do ekonomiky. Ale od podzimu – zejména přes zimu – se začala poptávková inflace, která byla všude ve světě, přebíjet inflací nákladovou. To znamená, že do růstu cen čím dál více vstupoval faktor růstu nákladů výrobních společností, jimž se zvyšovaly vstupy v oblasti energetiky, tím pádem byly dražší a dražší výrobky – a tyto výrobky oni umísťovali na trh. A zdražovali je nikoliv proto, že by lidé měli hodně peněz, že by chtěli uspět na trhu a vydělat o to více, ale proto, že jim nic jiného nezbývalo, protože vstupy rostly. Nákladová inflace se úplně jednoznačně projevila na jaře tohoto roku, a v tuto chvíli už vidíme, a je to i ve světě, že je to zejména dáno – jak ekonomové odhadují – plus minus z 80 % inflací nákladovou. A proto my třeba kritizujeme centrální banku, která vsadila podle našeho názoru na špatného koně, kdy zvyšuje úrokové sazby, protože firmy, producenti budou ceny zvyšovat tak jako tak, i kdyby úrokové sazby byly jakékoli. A to z jednoho prostého důvodu – jim nic jiného nezbývá. Jestliže mají vysoké vstupy, tak aby se uživili, musí zvýšit cenu – a ta cena bude vysoká. A lidem nezbude nic jiného než to kupovat za vysoké ceny prostě proto, že to výrobce nezlevní. Nemůže to zlevnit.

Míra inflace bude záviset zejména na vývoji cen na energetických trzích, opatřeních vlády a samozřejmě i na tom, jak bude pokračovat válka na Ukrajině.

Luděk: Vy sám jste ekonom. Jak velkou inflaci očekáváte na konci tohoto roku? Už teď se hovoří o patnácti procentech.

Karel Havlíček: Těžko říct, protože to všechno bude záviset na tom, jak se budou vyvíjet ceny energií, jak se budou vyvíjet ceny pohonných hmot. To je samozřejmě hodně v důsledku války. Tady bych neřekl, že to jsou jenom Putinovy ceny… Neříkám, že to jsou Fialovy ceny, tak jako byl nesmysl, když tato vláda říkala, že to je Babišova drahota. To byla úplná blbost, ekonomický nonsens. My netvrdíme, že to jsou Fialovy ceny, my tvrdíme, že Fialova vláda je bezradná v tom, aby udělala jakékoli opatření, které by ten dopad snížilo. Takže bude záležet na tom, jak bude pokračovat válka – logicky –, jak se budou vyvíjet ceny na energetických trzích a jaká opatření bude vláda dělat pro to, aby zmírnila dopady. To jsou tři klíčové faktory, které budou mít podle mého názoru velký vliv na inflaci, ale samozřejmě není to jenom o tomto. Důležitý vliv bude mít ještě to, jak se bude vyvíjet trh práce, protože mimo jiné jedním z důvodů inflace je poměrně napjatý trh v České republice na trhu práce. My máme sice nejmenší míru nezaměstnanosti v Evropě, což je dobrá zpráva, ale toto paradoxně pouze prospívá inflaci – zjednodušeně řečeno, nejsou lidé na trhu. Tím pádem si řeknou o více peněz, a tím pádem jim firmy zvyšují mzdy. Oni jim zvyšují mzdy právě proto, aby si je udrželi nebo je získali. Takže uvolnění trhu práce třeba pro ukrajinské pracovníky by určitě pomohlo tomu, že trošku hroty inflace – nebo růstu cen – srazí.

Luděk: Já se k práci Ukrajinců přišedších do České republiky ještě dostanu. Nicméně jedna z vlastností peněz by měla být, že jsou uchovatel hodnoty. A to samozřejmě v době inflace zcela neplatí. Co vy byste doporučil lidem? Kam investovat, aby si zachovali alespoň část svých úspor?

Karel Havlíček: Tady je každá rada drahá. Já vás chápu z pohledu investora, ale těch lidí, kteří mají dneska přebytky peněz, je čím dál tím méně. Drtivá většina lidí se dostane přesně do opačné situace, ať už na hranici chudoby, a nebo naopak si budou muset brát úvěry. Já jsem byl v zajímavé diskusi – je to asi 14 dní –, pro mě poučné, kde byl ministr Síkela a byl tam ještě jeho kolega, člen vedení ČSOB. Takže tam proti mně seděli dva bankéři. Je zajímavé jejich uvažování, kdy říkali: Tak dneska máme 13% inflaci, ale úrokové sazby jsou třeba na úrovni 6 %, hypotéka 6,5. Nejlepší je tak dneska mít hypotéku, protože v tu chvíli se mi peníze znehodnocují výrazně méně a de facto na tom vydělávám. Je to zajímavý pohled finančníků, ale má jeden jediný předpoklad – že mám volné peníze a že tím pádem je pro mě lepší jít touto cestou někde si je alokovat, a poté platit „malou“ úrokovou sazbu vůči inflaci. A to je šílené. To vysvětlujte lidem, kteří si hypotéku vzali čistě proto, že nemají absolutně žádné jiné peníze. Proto logicky šli do úvěru, jedou někde na hraně, i z důvodu zdražování, které je z důvodu růstu cen energií a tak dále… tak tyto domácnosti nemají žádné přebytky, naopak – možná dokonce dneska mají nedostatek peněz. A v tuhle chvíli budou mít hypotéku, která bude třeba dvojnásobně, trojnásobně i čtyřnásobně dražší, než měli ještě před rokem. Pro tyto lidi to je apokalypsa, to je obrovský průšvih. Takže je to vždycky úhel pohledu toho, kdo investuje, a úhel pohledu toho, kdo si třeba půjčuje – a nebo toho, jaká je jeho životní situace. Jinak co se týká investování; já jsem člověk, který 30 let podnikal, zhodnocoval jsem peníze – obvykle ve firmách, případně v pozemcích – a vždycky to byly peníze, které měly různou ziskovost. Ve firmách jsme na nich v dobrých dobách dobře vydělávali, v dobách špatných jsme na tom třeba prodělali. A co se týká pozemků, tak to byly podle mého názory vždycky dobře uložené peníze, které se vždycky zhodnotily.

Cílená pomoc u nás míří na plus minus pět procent obyvatel, zatímco do chudoby jich směřuje až třicet procent.

Luděk: Vy jste zmiňoval, že až 30 procent lidí České republiky je ohroženo chudobou. Současná vláda odmítá plošnou pomoc, hovoří o takzvané adresné pomoci. Považujete ji vy sám za dostatečnou? Nebo vy byste přišli s nějakým jiným řešením?

Karel Havlíček: Adresná pomoc možná dávala smysl ještě na podzim minulého roku. Konečně – i my jsme tenkrát připravovali adresnou pomoc, to byly ty mimořádné okamžité podpory. Ale už na konci roku, ještě za naší vlády, jsme pochopili, že energetická krize bude velký průšvih. Proto jsme rychle zatáhli za ruční brzdu. Nastartovali jsme už plošnou pomoc – to bylo snížení DPH, v té době na nulu. A bylo to alespoň na listopad a na prosinec. Mělo to protiinflační charakter, což je jasné, protože v tu chvíli se inflace aspoň trochu srazila – byli jsme někde na 14. místě nejvyšší inflace v celé Evropské unii, což nebylo špatné a lidem to v každém případě pomohlo. V současné situaci je to výrazně horší, podle mého názoru je bez šance to ustát jenom s těmito cílenými opatřeními. Tím spíše, že cílená opatření míří dneska – příspěvky na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc, sociální balíčky ministra Jurečky – na plus minus pět procent obyvatel. Zatímco už jsem zde říkal, že do chudoby bude mířit až ke 30 procentům. Takže nám tady chybí pěti- až šestinásobek jenom takzvané cílené pomoci. Cílenou pomoc využívá mimo jiné třeba Francie, která takto míří na 25 procent domácností. Jenomže Francie to ještě šikovně kombinuje s plošnou pomocí, kdy umožnila energetickým společnostem zvyšovat ceny jen do určité míry. Tím pádem je to jakési poloviční zastropování cen a docela ve Francii funguje. U nás bych nedoporučoval v tuto chvíli zastropování cen, i když i to je samozřejmě nějaká varianta. Ale stát by to musel obchodním společnostem nebo energetickým společnostem doplácet. Varianta, podle mého názoru elegantní a rychlá, je, když už nebude vláda chtít DPH a bude tvrdit to, co tvrdí dneska, že by se s tím „svezly“ i bohaté domácnosti, pak má tady ideální nástroj, a to je odpuštění plateb za obnovitelné zdroje. To je poplatek, který každý rok platí domácnosti a firmy ve výši 19 miliard Kč – dalších asi 25 nebo 26 miliard korun platí stát z rozpočtu; ale bavíme se jen o tom, co platí domácnosti a firmy. Platí to zejména v důsledku solárního tunelu z let 2006 až 2010, to je ten „Topolánkův tunel“. Je šance toto celé odpustit. Tím pádem by se to dotklo jak firem, tak domácností, je to jednoduché – o nic by nikdo nikde nemusel žádat, pouze by zaplatil méně o poplatek za obnovitelné zdroje. A co je na tom nesmírně zajímavé, je to, že když máte třeba platit 1000 Kč měsíčně za obnovitelné zdroje, tak můžete odpustit celý poplatek nebo třeba polovičku a nebo dokonce můžete jít do záporné hodnoty, takže ušetříte ne tisícovku, ale třeba 1500 korun, když byste dal tu zápornou hodnotu na 500 a zaplatil byste o to méně – za zbytek energie bez obnovitelných zdrojů. Vlastně tím říkám, že vláda si může geniálním způsobem dávkovat, co potřebuje. Navíc se to dá zastropovat tak, že to nedostanou vysokopříjmové domácnosti tím, že se to bude dávat pouze pro domácnosti s průměrnou spotřebou; budeme-li vycházet z toho, že bohaté domácnosti mají vysokou spotřebu. Vím, že to nelze stoprocentně vždycky porovnat, ale určitá paralela tam je. A stát, vláda by tím pádem naplnila to, co říká, že by to nebylo úplně absolutně plošné. Prostě jednoduché, bez byrokracie a současně by firmy i domácnosti ušetřily mezi 15 a 20 %.

Naše veřejné finance nejsou v rozvratu kvůli zadluženosti – ta je šestá nejnižší v celé Evropské unii.

Luděk: Současná vláda se jakýmkoli plošným opatřením brání mimo jiné s odůvodněním, že veřejné finance jsou po vaší vládě v rozvalu. Hovořila o tom šéfka TOP09, paní Pekarová Adamová. Já chápu, že vy samozřejmě její tvrzení obhajovat nebudete, ale ptám se – je na tom opravdu něco pravdy? Co by byl takovýhle rozval, rozklad financí ve skutečnosti? Dá se to nějakým způsobem definovat?

Karel Havlíček: Musíme se podívat na parametry hodnocení stavu veřejných financí. Tak třeba Standard & Poor’s, což je jedna z nejlepších ratingových agentur, někdy minulý týden potvrdila velmi vysoký rating České republiky, a jedním z odůvodnění bylo to, že máme velmi dobrou zadluženost. Takže hlavní argument, o který se opírá opozice, že jsou veřejné finance v rozvratu díky zadluženosti, není pravdivý. Máme šestou nejmenší zadluženost v celé EU, to je objektivní fakt. Když se podíváme, tak je na poloviční úrovni, dokonce ještě o něco méně, než je polovina, než je průměr Evropské unie, tedy 90 %, my jsme dneska někde na úrovni 42 %. Máme lepší zadluženost, než jsme měli v roce 2014. To se přebíraly vlády de facto po podobné vládě, jako je tam dnes, zadluženost tenkrát byla 43 %. A pak díky dobrému hospodaření, ale samozřejmě i díky hospodářskému růstu, se srazila zadluženost z 43 % do roku 2019 až na 29 %. Byli jsme čtvrtí nejlepší. Ano, v době covidu jsme tam museli dávat peníze podobně, jako tam dávaly peníze ostatní země. Nebyla země, která by tam nedala peníze. Taky za ty dva roky, když se sečte tempo zadlužení, tak jsme někde na průměru Evropské unie a z pohledu zadluženosti rozhodně netaháme za kratší konec, naopak. V Evropě jsme jednoznačně mezi těmi nejlepšími. Co se týká míry nezaměstnanosti, tam jsme nejlepší. Ohledně inflace uznávám, že tam je problém, ale to už není „zásluhou“ naší vlády, protože my jsme předávali vládu a byli jsme na 14. místě nejvyšší inflace, dneska jsme na 3. nejvyšší a od ledna do konce března je růst cen v České republice o 50 % vyšší, než je průměr Evropské unie. A dalším parametrem, který bude hrát negativní roli, bude pokles výkonnosti, to znamená HDP, to je zcela zjevné. Dokonce budeme zřejmě nejhorší ze zemí střední a východní Evropy za tento rok, což je rovněž velkým dílem vlády, i když uznávám, že to vládě nezjednodušuje právě centrální banka, která zvyšuje úrokové sazby jak na běžícím pásu – podle mého názoru zbrkle, špatně a samozřejmě to má devastující dopad na hospodářský růst. Ale vládě vyčítám to, že u toho České národní bance freneticky tleská, protože je stále v zajetí svých předvolebních marketingových hitů Babišovy drahoty, nezávislosti České národní banky a toho, že jí do toho absolutně nemůžeme mluvit. Samozřejmě že jí do toho nemůžeme mluvit. Česká národní banka si bude dělat, co chce, a nebude se dívat na to, co říká vláda. Ale vláda má právo argumentovat a má právo hájit to, že musíme taky udržet nějaký hospodářský růst. To znamená, že se k tomu musí vyjadřovat, a ne, že bude jenom kývat jako pejsek vzadu v autě, co býval za sklem, jestli si ještě pamatujete.

Luděk: Jestli správně poslouchám, tak nesouhlasíte ani s monetární, ani s fiskální politikou současné vlády a potažmo tedy centrální banky…

Karel Havlíček: Máme k tomu celou řadu vážných výhrad.

Luděk: Vy jste hovořil o tom, že jsme třetí, co se týká inflace – máme třetí nejvyšší inflaci v Evropě, domníváte se, že ji lze v nějaké dohledné době zastavit? A pokud ano, jak?

Karel Havlíček: V České republice na to nemáme mnoho nástrojů, inflace, jak už jsem říkal, je hodně nákladová. Je dána celosvětovým růstem energií – konečně, inflace roste i v jiných zemích. Ale je pravda, že nějaké nástroje máme a ty se bohužel nevyužívají. Jedním z těch nástrojů, které využily ostatní evropské země… A to tam dokonce mají nulovou repo sazbu Evropské centrální banky – můžeme se bavit o tom, proč je nulová. Ano, já chápu, že to má výrazně těžší než Česká národní banka, protože musí respektovat slabší země, zejména z Jihu, ale v každém případě je ta sazba nulová, a když se podíváme na inflaci v jednotlivých zemích, tak takovým tempem jako u nás neroste nikde, a jedním z důvodů je to, že tyto země dokáží pracovat s opatřeními, které alespoň částečně stráží růst cen energií. Protože 24 zemí z 27 využívá plošné nástroje, zatímco my je nevyužíváme a hrajeme si na podporu, proto energie v podstatě nijak neovlivníme a raketově rostou. Tak to je jedna z možností, jak s tím bojovat. Některé další země k tomu ještě přidávají boj s růstem cen pohonných hmot, což se jim daří – třeba v Německu. A u nás jsme ještě k tomu měli přidat další, to už jsem dnes zmiňoval, a to je uvolnit trh práce. Protože míra nezaměstnanosti je u nás opravdu velmi nízká. Z makroekonomického hlediska to není špatné, ale bohužel to nemá dobrý vliv právě na inflaci.