Myslet si, že lze omezit terorismus v Evropě omezením nábojů v zásobníku pro bezúhonné lidi, může jen šílenec

ČR se u soudu domáhá zrušení směrnice zakazující některé poloautomatické zbraně či zásobníky. Podle české žaloby je směrnice diskriminační a zbytečně omezuje držitele legálních zbraní. Brusel zdůvodňuje novou právní úpravu snahou znemožnit nebo znesnadnit teroristům získávat zbraně. ČR má v tomto sporu podporu Maďarska a Polska. Na hrozbu této směrnice přitom jako by se u nás postupně tak trochu zapomínalo, takže když jsme přemýšleli, koho pozvat, tak bylo zřejmé, že to musí být člověk s velkým přehledem nejen o zbraních, ale také o Evropské unii a se znalostí politiky. A takových u nás moc není. Proto je ve studiu Jiří Hynek, český manažer, ekonomický diplomat v oblasti obrany a bezpečnostního sektoru, přesněji vedoucí stálé delegace ČR při poradní skupině NATO pro průmysl, od roku 2011 prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.

Martina: Na úvod mi to nedá nezeptat se. Jak se, pane Jiří Hynku, dostane člověk, který vystudoval Matfyz a je členem Menzy, ke zbrojařství? Předesílám, že vím, že nemáte rád, když se o vás hovoří jako o zbrojaři, ale pokud se dopustím této novinářské zkratky, tak myslím, že u výkonného ředitele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu mohu takto hovořit. Tak, jak se to stane?

Jiří Hynek: Je to velmi dlouhá cesta. Nezačínal jsem ve zbrojním průmyslu, naopak, po vysoké škole jsem studoval matematicko-fyzikální fakultu, specializaci na počítače, dnes by se tomuto říkalo computer science, a nastoupil do technologického vývoje v Tesle v Kolín. Pak mě manželství zaválo do Karlových Varů a Listopadová revoluce mě dostala do čela Karlovarského porcelánu. Mezitím jsem měl IT firmu, poskytovali jsme poradenství a software a teprve později, když jsem šel do Prahy a nastoupil do firmy Praga, kde jsme mimo jiné dělali převodovky, tak jsme začali s projektem modernizace tanku a dodávali hnací agregát – motor, převodovku. Takže vlastně přes strojařinu jsem se dostal ke zbrojnímu průmyslu.

Martina: Pane Hynku, ještě pořád budu v osobní rovině. Co pro vás osobně znamená zbraň? Protože ten oblouk, jak jste ho teď popsal, musel být asi poměrně dost značný, když jste se prvně věnoval růžovému porcelánu, pak převodovkám a nyní chladným zbraním.

Jiří Hynek: Každý, když se řekne zbrojní, obranný průmysl, si představí zbraně, které zabíjí. Ale jsou to také zbraně, které chrání: vozidla, radary, bezpečnostní prvky, ochrana proti chemickým zbraním, ale i medicína katastrof. Je to opravdu široké spektrum. Pro mě zbraň jako taková znamená symbol svobody. Je to vlastně důvěra státu v občana, kterému nechá zbraň, protože mu věří. A občan zbraň může mít také proto, že je ochoten za svou vlast položit život.

Martina: Takže jste měl zbrojní průkaz i v porcelánce.

Jiří Hynek: Ne, v porcelánce jsem neměl zbrojní průkaz. Přiznám se, že zbrojní průkaz jsem si udělal teprve tehdy, když můj táta myslivec, který byl už velmi nemocný, chtěl, abych jeho lovecké zbraně převzal. A tak jsem si udělal zbrojní průkaz a myslivost je jedním z mých koníčků. Chytilo mě to teprve po jeho smrti, ač jako malé dítě jsem s ním hodně chodil do lesa.

Martina: Tak, a teď už pojďme na praktické věci týkající se vašeho oboru. Je to něco kolem roku, kdy jste přinesl na Hrad petici proti evropské směrnici o regulaci zbraní. Jak se vyvíjí implementace této směrnice? Vždycky se totiž vynoří informace o ní a pak zase uhasnou – a poslední rok jsem už nestačila sledovat, v jakém je to stádiu. Už měla být skoro rok implementována, tuším od září 2018.

Jiří Hynek: Ano, to je pravda. Zrádnost evropských směrnic je v tom, že se něco usnese na evropské úrovni a pak se to předkládá našemu parlamentu k formálnímu schválení, protože za neimplementaci směrnic mohou být sankce. Takže poslanci ani nemohou projevit svůj názor, prostě berou to jako fakt, zvednou ruku, formálně schválí. Respektive může se to lehce změnit, závisí na tom, jestli se jedná o směrnici, nebo o nařízení. Nařízení bohužel musí být převzato doslova. Toto je směrnice, takže je prostor pro to, aby si ČR něco mírně upravila, nicméně je směrnice závazná.

Považuji za správné a parlament má v tomto moji plnou podporu, že byla zastavena implementace této směrnice, protože ČR podala žalobu na EU právě kvůli tomu, že EU nutí ČR implementovat něco, co dle mého názoru nedává smysl, je to hloupé, pouze to ve skutečnosti naše lidi ponižuje.

Směrnice EU o zbraních byla prosazena podvodem. Protože EU nemá pravomoc vydávat legislativu týkající se bezpečnosti v jednotlivých zemích, tak směrnici o zbraních prosadila jako normu upravující vnitřní trh, kde pravomoc má, ačkoli argumentovala bezpečností.

Martina: Zatím to nevypadá, že by nám EU chtěla vyjít vstříc. Co to pro vás znamená? V čem je to pro vás tak nesmyslné, že jste vážil cestu na Hrad, abyste tam přinesl petici?

Jiří Hynek: Troufám si říct, že tak, jak byla tato směrnice prosazena, tak kromě toho, že byly naprosto porušeny prvky demokracie, protože bylo odhlasováno, že v evropském parlamentu nemohou být podávány pozměňovací návrhy, což je naprosto nedemokratický prvek, tak navíc byla prosazena podvodem. Podvod spočívá v tom, že se jedná o směrnici upravující vnitřní trh, ale celou dobu bylo argumentováno bezpečností a nutnosti ochránit obyvatele v Evropě. Tak proč to proboha je směrnice regulující vnitřní trh? Je to jako směrnice o velikosti banánu, nebo jak se má pěstovat cibule, je to vnitřní trh. A důvod, proč to Evropská komise navrhla jako směrnici vnitřního trhu je, že v oblasti bezpečnosti nemá žádné pravomoci. V této oblasti by to bylo národní záležitostí. Takže argumentovat bezpečností a ochranou obyvatel a pak to prosadit jako směrnici vnitřního trhu, považuji za podvod na naše občany a proti tomu budu vždycky bojovat.

Martina: Řekněte mi, směrnice upravující vnitřní trh – co si pod tím jako lajk mohu představit?

Jiří Hynek: Představme si pod tím směrnici, která reguluje třeba obchod, nebo nějaké podnikání, něco takto běžného. Co je to ale za obchod, když prosazuji, že zásobník má mít maximální počet nábojů? To není vůbec záležitost vnitřního trhu, ale záležitost bezpečnosti, a také bezpečností bylo argumentováno. Nikdo neřekl: „Chceme harmonizovat vnitřní trh, to znamená, aby máslo mělo určité množství tuku, nebo bylo vyráběno pouze z mléka – to je směrnice vnitřního trhu, která říká, že když něco není z mléka, tak to není máslo. Ale toto přece není směrnice vnitřního trhu.

Martina: Ale říkal jste, že argumentují také bezpečností, což, jak jste říkal, je otázka bezpečnosti, jestli jsem se v tom neztratila.

Jiří Hynek: Ano, oni argumentovali celou dobu bezpečností, ale zároveň to prosadili jako směrnici vnitřního trhu. Takže je to hloupost. Buďto to měli prosadit jako směrnici v oblasti bezpečnosti, ale protože tam Evropská komise nemá pravomoci, a státy si to mohou upravovat sami, tak to přesunuli do oblasti toho vnitřního trhu, kde Evropská komise pravomoci má. Takže z toho pohledu je to opravdu podvod a jako podvod by to mělo být odmítnuto.

Martina: Vadí vám tedy, že EU hledala, kde nechal tesař díru a tam se pokusila ovlivnit náš dosavadní zbraňový zákon. Je to tak?

Jiří Hynek: Je to také tak. Je to věc, která je na žalobu. Na druhou stranu mi na tom vadí, že je to od začátku hloupost. Vadí mi věci, které jsou hloupé. Myslet si, že snížím terorismus v Evropě tím, že omezím počet nábojů zásobníku pro lidi, kteří jsou netrestaní, bezúhonní, jsou zdravotně a odborně způsobilí, tak to může vymyslet jenom šílenec.

Martina: Je pravda, že když jsem se dozvěděla, že nad touto směrnicí se klene představa, že omezení nábojů v zásobnících nebo zákaz sklápěcích pažeb, bude mít vliv na terorismus, tak mi to přišlo jako velmi zvláštní myšlenková úvaha. Leč EU si to pravděpodobně myslí. Máte pro to vysvětlení, z čeho mohou vycházet? Proč si myslí, že když udělají tato omezení v národních státech v rámci EU, tak terorismus přijde o zuby?

Jiří Hynek: Na začátku jsem si myslel, že jsou to lidé, kteří ztratili smysl pro realitu. Víte, když berete plat evropského komisaře, jezdíte s ochrankou, bydlíte v chráněné čtvrti, tak nevíte, jak se vyvíjí situace někde na periferii nějakého západního evropského města, jak se tam lidem žije špatně, jak se s přílivem nelegálních migrantů zhoršuje kvalita života – a můžete opravdu ztratit smysl pro realitu. Ale domnívám se, že je to cílené, že snahou je minimalizovat počet legálních zbraní v Evropě. Za prvé, takoví občané se lépe ovládají. Můžete od nich chtít, aby platili daně, byli poslušní a vy jim slíbíte, že jim zajistíte všechno, co potřebují – důchody, dobrou životní úroveň. Pro mě je to nepřijatelné. Pamatuji dobu socialismu, vážím si nabyté svobody a nechtěl bych ji ztratit.

Druhá věc, proč myslím, že k tomu dochází: nikdo nechce v západní Evropě říct nějaké skupině lidí: „Vy nemůžete mít zbraň, protože jste pro nás nebezpeční.“ Tak to vyřešíte tím, že zbraně nedáte ani původním obyvatelům. A to je myslím hlavní důvod. Je to evropské pokrytectví ve smyslu: „My ke všem přistupujeme stejně. Ale protože vy jste takoví, kterým nemůžeme dát zbraň, tak ať ji raději nemá nikdo.“

Proč to postihuje i nás v ČR, kteří máme opravdu jednu z velmi propracovaných směrnic a pravidel? U nás je to jakési právo, ale právo za podmínky splnění určitých podmínek. My nikoho nediskriminujeme a neponecháváme na žádném úředníkovi, aby posuzoval, jestli je něčí žádost oprávněná, jestli opravdu máte pocit strachu, nebo děláte povolání, kde je dobré mít zbraň. Ne. Splníte určité podmínky, to znamená: odborně způsobilý, zdravotně způsobilý, bezúhonný, netrestaný a samozřejmě věk, a pak můžete dostat zbrojní průkaz a můžete si pořídit zbraň. Místo toho, abychom tento systém implementovali v Evropě, tak sem přenášíme nepropracovaný a hloupý systém. A to se mi nelíbí.

Cílem Evropské unie je úplné odzbrojení obyvatelstva

Martina: EU vydává tuto směrnici za protiteroristické opatření. Vy jste řekl, že se diktátorské a nedemokratické režimy snažily odzbrojit obyvatelstvo, proto, že se ho bály. Tato slova jste řekl trošku v jiné souvislosti, ale stál byste si za nimi, i když by byly napsány pod touto evropskou směrnicí? Máte pocit, že i toto je jednou z motivací Evropské komise?

Jiří Hynek: Jsem přesvědčen, že do jisté míry to motivace je. Evropští komisaři, dokonce i lídři Francie a Německa, mají pocit, že jsou všemohoucí, že všemu nejlépe rozumí, a že když to bude podle nich, všem bude dobře. Říká se, že cesta do pekel bývá dlážděna nejlepšími úmysly. Nedávno jsem viděl vtip, jak se můj oblíbený spisovatel Orwell drží za hlavu a říká: „Když jsem psal román 1984, tak jsem to myslel jako varování, nikoliv jako návod.“

Tyto kroky EU, pod hlavičkou bezpečnosti a ochrany obyvatel, mohou vést k tomu, že dojde až k absolutní manipulaci lidí a k omezování jejich práv. A já jsem přesvědčen, že je potřeba se tomu postavit hned na začátku. Vždy jsem tvrdil, že zlu je potřeba se postavit hned, jak zjistíte, že je zlem, protože když to necháte jít daleko, pak už nemáte sílu se danému zlu postavit. Už nebudete mít sílu. Na směrnici, o které mluvíme, je něco velmi varovného, a přitom řada lidí říká: „Tak to nějak přijmeme, ono se s tím dá žít.“ Ano, dá se s tím žít. Ale varovný je závěr, kde se praví, že směrnice je málo ambiciózní a měli bychom se k ní v budoucnu vrátit. Říkáme tomu salámová metoda, to znamená, že práva ukrojíme jedním kolečkem, pak druhým, třetím a potom už nebude síla se bránit.
To je opravdu na této směrnici to nejnebezpečnější.

Martina: To znamená, že pokud Evropská komise říká, že tato směrnice, která se vám zdá nepřijatelná, je ještě příliš liberální a málo ambiciózní, tak to znamená, že bychom mohli očekávat, že to by byl jen začátek a že cílem je úplné totální odzbrojení evropského obyvatelstva?

Jiří Hynek: Jsem přesvědčen, že ano. Je to jeden z prvních kroků, který povede k tomu, že kdo má zbraň, bude vnímán jako někdo podivný, pak zbraně budou jenom ve sportovních klubech, zdraží se, zdraží se náboje, vše bude stále méně přístupné. Už dnes je střelectví velmi drahý sport, a když to bude i skrze společenskou objednávku vidět jako něco, co není žádané, tak se postupně dojde k odzbrojení obyvatel. Pak i vzduchovka v rukou dětí bude považována za něco naprosto nepřijatelného.

Odzbrojování občanů může vést ke ztrátě branných schopností obyvatel. Pokud si děti nebudou moct nakonec sáhnout ani na vzduchovku, tak z čeho budou rekrutováni vojáci?

Martina: Úplné odzbrojení evropského obyvatelstva. Nabízí se komická otázka z filmu: „Komu tím prospějete?“ Řekněte mi, proč? Je to obava EU z vlastního obyvatelstva, nebo je to dobře míněná, jen nedomyšlená snaha, aby byl tento kontinent řekněme klidnější?

Jiří Hynek: To bychom se měli zeptat těch, kteří to prosazují. Já se domnívám, že je to cesta do pekel, dlážděná dobrými úmysly. Oni to nemyslí zle, myslí to dobře, ale ve svých důsledcích to může vést třeba k tomu, že najednou nebude branná schopnost mezi obyvateli.

Martina: Copak ona ještě je?

Jiří Hynek: Nějaké zbytečky ještě jsou, i když je to mizerné, špatné. Už dnes nejsme schopni rekrutovat profesionální vojáky, ale když dojde k tomu, že si dítě nikdy nesáhne na vzduchovku, že si nikdy nebudete moc vystřelit na střelnici, tak z čeho budou chtít rekrutovat? Z nikoho.

Martina: Některé evropské země si tuto brannou povinnost ještě podržely. Vy říkáte, že u nás už jsou to pouze rezidua. Jak je na tom zbytek Evropy?

Jiří Hynek: Každá země je trochu jiná. Líbí se mi Finové, kteří si prosadili výjimku, protože u nich je povinná vojenská služba – pro ně je velmi důležité, aby branná schopnost existovala. Zajímavé je, že tento pěti milionový národ má schopnost během tří dnů zmobilizovat 280 tisíc vycvičených mužů. Na takový národ si nikdo netroufne. Švýcaři, tam je samozřejmě velmi zajímavý systém milicí, celoživotního vojenského vzdělávání. Je zvláštní, že Švýcarsko, ač není členem EU, tak implementuje směrnice. Ve Švýcarsku, pokud vím, má být o této směrnici referendum, a jestliže Švýcaři odhlasují, že ne, protože ve Švýcarsku je opravdu hodně zbraní, tak to může znamenat, že Švýcarsko vystoupí ze Schengenu.

Martina: Ve Švýcarsku hlavně mají muži doma zapečetěné zbraně, které dostávají od státu, že ano. Ve Švýcarsku vám nepovolí postavit dům, pokud nepočítáte s protiatomovým krytem, což je vlastně normální sklep, k němuž vám pak stát dodá nejrůznější komponenty, které z něj udělají protiatomový kryt. Teď si dovolím spekulaci, ale je docela nepravděpodobné, že by Švýcaři v referendu implementovali tuto směrnici, to by vlastně šlo úplně mimo jejich strategii.

Jiří Hynek: Jde to proti jejich strategii, samozřejmě. Proto jsem přesvědčen, že Švýcaři tuto směrnici nepřijmou. Otázkou je, co se bude dít dál.

Martina: Mohli by kvůli tomu vystoupit ze Schengenu.

Jiří Hynek: Švýcaři jsou odvážný národ. Klidně vystoupí ze Schengenu.

Pokud budeme muset směrnici implementovat, tak ministerstvo vnitra se to snaží udělat tak, aby to co nejméně bolelo a přitom bylo splněno to, co EU požaduje

Martina: Posluchače teď asi budeme trochu mást, protože náš rozhovor předtáčíme a v době, kdy ho budeme vysílat, tak už pravděpodobně budeme vědět, jak toto referendum dopadlo. Takže se uvidí, jak dalece jsou vaše slova prorocká. Ale teď se vraťme zpět domů, protože jsme možná přeskočili zásadní věc, která by mohla zajímat laiky i držitele zbraní, přestože ti si asi už tyto informace už zjistili. Co když tuto směrnici budeme muset přijmout, co to bude u nás prakticky znamenat pro legální držitele zbraní?

Jiří Hynek: Implementace směrnice, to znamená změna zákonů tak, aby byla splněna směrnice, je připravena, a já smekám klobouk před pracovníky ministerstva vnitra, že se to snažili připravit tak, aby to držitele zbraní co nejméně bolelo a zároveň aby splnili to, co po nás EU požaduje.

Martina: Vlk se nažral?

Jiří Hynek: Částečně ano. Budou tam omezení, nemysleme si, že nebudou, budou. Například v těch nešťastných zásobnících.

Martina: Znamenalo by to třeba, že se budou poloautomatické zbraně odevzdávat?

Jiří Hynek: Neměly by se odevzdávat poloautomatické zbraně, které člověk nabyl před plaností směrnice, to znamená zbraně, které byly přestaveny z plně automatických zbraní. Ale do budoucna je nikdo nebude moct získávat a nebudou se ani moci dědit, takže je to vlastně postupně zlikvidování těchto zbraní z trhu. Ale já pevně věřím, že se tomu nepodvolíme. Opravdu se bojím toho, že přijde druhý, třetí krok. Nebojím se ani tohoto prvního kroku, ale v momentě, kdy polevíme, couvneme, ohneme záda, tak už je nikdy nenarovnáme. Říká se, že chůzí v předklonu žádný respekt nikde nezískáte, a já myslím, že ČR by si měla začít získávat respekt tím, že bude na vrcholné evropské úrovni říkat, co si myslí, že je pro naše obyvatele dobré, co je špatné a nebát se toho.

Martina: Ještě jedna praktická věc: jak by to bylo se sklápěcími pažbami? Tyto zbraně by se musely odevzdávat, nebo se úředníkům z ministerstva obrany podařilo vytančit i toto?

Jiří Hynek: Přiznám, že nevím, jak je to v posledním znění, ale domnívám se, že zbraně, které byly nabyté před platností směrnice, mohou zůstat. Na druhou stranu není problém takovou zbraň přestavit na pevnou pažbu, ale proč bych to proboha dělal, vždyť je to hloupost. V čem je nebezpečnější zbraň, u které se dá sklopit pažba, od zbraně, u které to nejde? Za chvíli začneme řešit velikost nožů, když se jde na houby a nevím, kam budeme pokračovat dál.

Proč by si terorista nejdříve pořizoval zbrojní průkaz a pak registrovanou drahou poloautomatickou zbraň, když si na černém trhu může bez problémů pořídit levněji zbraň automatickou

Martina: Dává logiku předpoklad, že si teroristé pořídí legálně zbraně?

Jiří Hynek: To je na tom to nejlegračnější. Představte si teroristu, proč by si nejdřív šel udělat zbrojní průkaz, u nás by ho neudělal, protože by nebyl způsobilý. Většinou jsou buď trestaní, ale v žádném případě nejsou bezúhonní, takže by zbrojní průkaz nezískal. Ale hypoteticky si představme, že získá zbrojní průkaz a pak si půjde koupit registrovanou poloautomatickou samonabíjecí zbraň, když na černém trhu si může bez problémů opatřit plně automatickou zbraň, která je neregistrovaná.

Uvědomme si, že v Evropě balkánské války, konflikt na Ukrajině, nakonec i odchod ruských vojsk ze střední Evropy, znamenal, že se řada zbraní dostala na černý trh a jsou dostupné. Tak proč by si terorista opatřoval nějakou relativně drahou registrovanou samonabíjecí zbraň, když může mít plně automatickou z černého trhu? V tom je směrnice úplně nejhloupější. Ve skutečnosti to vůbec není boj proti terorismu.

Omezení držení legálních zbraní vede vždy k tomu, že si teroristé a zločinci všeho druhu více troufnou na slušné neozbrojené lidi

Martina: Když jste zmínil černý trh: Nevím, jaké o tomto máte, jakožto prezident asociace obranného a bezpečnostního průmyslu naší republiky, informace. Ale velmi by mě zajímalo, na základě zkušenosti z jiných zemí, kde bylo držení zbraní už omezováno a které mají mnohem striktnější pravidla a striktnější zákony než my: co omezení držení zbraní obvykle udělá s černým trhem? Jak na to reaguje? Ví se to?

Jiří Hynek: Omezení legálních zbraní, jakýchkoliv – nemluvím jen o palných zbraních, ale i třeba nožů, nebo sebeobranných prostředků, vede ve skutečnosti k tomu, že si nejenom teroristé, ale vůbec kriminálníci, lumpové, mnohem více troufnou na slušné lidi. A zároveň se na černém trhu objeví víc těchto prostředků. A to proto, že si je buď pořídí slušní lidé, aby se vůbec mohli bránit, nebo si je pořídí teroristé. Nevede to k vůbec žádnému omezení, nebo ke zvýšení bezpečnosti.

Můžeme se podívat na Velkou Británii, kde, když půjdete po ulici, zastaví vás policista, zjistí u vás šroubovák, tak jste udělala velký delikt, protože nejste-li instalatér, nebo řemeslník, tak je to vnímáno jako zbraň, protože šroubovák nepotřebujete. Jsou tam také zakázány nože od určité velikosti a je vůbec společensky nevhodné mít u sebe nůž. A podívejte se, kolik je tam útoků noži. A jak se to řeší? Tím, že jeden velký obchod řekne, že nebude prodávat kuchyňské nože?

Někdy mám pocit, že se svět zbláznil, že místo toho, aby řešil příčinu, tak odstraňuje důsledek. Ve Velké Británii, když se k vám někdo v noci vloupe, vy vezmete golfovou hůl a toho člověka praštíte, tak první věc, kterou budou zjišťovat, je, jestli hrajete golf. Když hrajete golf, tak máte šanci, že vyváznete bez problémů, když ho ale nehrajete, tak jste v pěkném maléru, protože jste si pořídila zbraň.

Nedávno v Itálii udělali zákon, že když se vám někdo vloupe do bytu, tak máte právo použít zbraň a nebudete trestně stíhaná. A zároveň oběť (lupič) po vás nebude žádat odškodnění za to, že jste se bránila, že jste bránila svůj život, majetek, své děti. A u nás se v některých médiích objevil titulek „kontroverzní zákon“. Co je kontroverzního na tom, že já bráním svoji rodinu, že bráním svůj život? Naopak. Kontroverzní zákon je takový, který mi toto znemožňuje. A z tohoto pohledu je směrnice omezující práva slušných občanů držet legální zbraně velmi kontroverzní.

Martina: To jste otevřel další zajímavé téma, protože když jsem v době akutnějších diskusí o směrnici EU pročítala sociální sítě, jak na to lidé reagují, tak mnoho lidí tato opatření schvalují, brání a myslí si, že jsou dobrá, ať už jsou to politici, novináři, občané. Myslíte, že jsou tito lidé nepoučení, nechtějí převzít zodpovědnost za své životy? Jak si vykládáte tento postoj? Protože mnoho lidí říká: „Já jsem pacifista a nesnáším zbraně, a proto ať se vymýtí.“

Jiří Hynek: Neumím říct, jestli první zbraň, pěstní klín, použil v pravěku nějaký náš předchůdce proto, aby chránil svou rodinu a své živobytí předtím, než mu to někdo sebral. Když mu chtěl někdo sebrat třeba manželku, zabít děti a vzít jídlo, které bylo pro něj existenční, protože jinak by nepřežil zimu, nebo první pěstní klín vzal ten, kdo útočil, aby právě někomu jinému odebral jídlo? To neumím říct.

Krásné přísloví říká, že ti, kteří své meče překovali na pluhy, budou orat pro ty, kteří tak neučinili

Martina: Asi jim nemůžeme podsouvat naše dnešní myšlení.

Jiří Hynek: Ale v každém případě je na tomto vidět, že problémem není pěstní klín, ne zbraň, ale způsob, jak zbraň použiji. Je to o lidech. Dokud lidi budou zlí, závistiví, dokud tady budou země, které si chtějí nárokovat jiná území, jiné majetky, tak jsou zbraně nezbytně nutné na obranu. Ale zároveň se ty samé zbraně dají použít i na útok. Jestliže se v prostředí, které není takové, že jsou všichni na sebe milí, odzbrojíte, tak se stáváte otrokem. Krásné přísloví říká, že ti, kteří své meče překovali v pluhy, budou orat pro ty, kteří tak neučinili. Proto jsem přesvědčen, že bychom neměli své meče odevzdávat. Nemusíme je používat, ale můžeme je mít připravené právě proto, kdyby nás někdo chtěl zapřáhnout do pluhů.

Martina: Mám zde informaci, která asi zapadne do vašeho pohledu na věc a svět: „Množství trestných činů spáchaných legálně drženými zbraněmi je tak nízké, že na to policie přestala vést statistiku.“ Tato informace vyvrací z mého pohledu i tu možnost, že by se EU touto směrnicí snažila odfiltrovat teroristy z leknutí – je nešťastný, opustilo ho děvče, tak se pomstí na nějaké skupině obyvatelstva. Je frustrovaný, protože nemá práci, tak někam vtrhne, vystřílí to, do školy, do kostela, kamkoliv. Myslíte, když jsem uvedla tento argument, což je skutečně statistika, tak už opravdu není jediný důvod, proč se nad důvody evropské směrnice vůbec zamýšlet? Odfiltruje toto opatření teroristy z nahodilosti?

Jiří Hynek: Jsem přesvědčen, že neodfiltruje. Když někdo bude chtít zabíjet, tak si najde způsob. Může vzít automobil, vyrobit bombu, není to zas tak složité, může zabíjet nožem. Naopak se pak může stát, že ten, kdo by se měl bránit, se bránit nebude moci. Někdy se potkávám s argumenty typu: „Ale co mi to tady říkáte, vždyť lidé nejsou vycvičení a nebudou umět zareagovat.“ Ale už ten psychický pocit; představte si lumpa, který chce loupit, stojí večer před barákem a říká si: „Vlezu tam oknem, všechno jim seberu, a kdyby se náhodou vzbudili, tak je pomorduju.“ Ale co kdyby byli ozbrojení? Když bude vědět, že je v zemi, kde lidé nejsou ozbrojeni, tak si mnohem víc troufne.

Dovolím si srovnání. V USA existuje Washington, D.C., a vedle je Virginia. Washington, D.C., možná to málokdo ví, je část Spojených států, neříkám, že je to stát, je to samostatná oblast, ale má jakýsi charakter státu. A tak nesmíte mít vůbec legální zbraň. A je zajímavé, že třeba na sever od Kapitolu si normální slušný člověk netroufne jít ani ve dne, protože je tam vysoká kriminalita, jsou tam takzvané „bad guys with guns“, čili „ti zlí se zbraněmi“. Je tam obrovská kriminalita. Když počítáte počet vražd, které jsou spáchány ve Washingtonu, D.C., tak je obrovský. A vedle přes řeku máte Virginii, kde je velmi liberální politika vůči držení zbraní, a kde je téměř nulová kriminalita. Prostě lump si ve Virginii netroufne napadnout člověka, protože by mohl být ozbrojen. Proč by to dělal, může to dělat ve Washingtonu, D.C. Čili odstrašovací moment práva na držení zbraně existuje.

Martina: Pane Hynku, děkuji vám za rozhovor.

Jiří Hynek: Také vám děkuji a nashledanou.