Prostě splňte volební sliby

„Nikdo vám nemůže dát to, co vám já mohu slíbit“, říká univerzální politik z okřídleného bonmotu vysvětlujícího populismus. Plnění volebních slibů je obtížná disciplína. Především platí, že nemá smysl volit někoho, kdo nic nenabízí. Důvěryhodný pak není ten, kdo nabízí zjevně nesplnitelné. I když existují výjimky: Do dánského parlamentu byl kdysi zvolen recesista, který slíbil trvale hezké počasí.

U zavedených stran, tedy těch, které nejsou jednorázovým podnikatelským projektem, se slibovat nesplnitelné nevyplácí. Hrozí, že si voliči na nesplněné sliby vzpomenou u příštích voleb, a už se nenechají napálit. I zde ale máme k dispozici čerstvou výjimku. ODS obelhala své voliče tak sprostě, jak si to ještě nikdo nedovolil – a ti ji ve velice slušném počtu „potrestali“ důvěrou.

Prvním předpokladem pro plnění předvolebních slibů je jejich potvrzení ve volebním programu. V případě koaličních programů se samozřejmě jedná o průnik volebních slibů učiněných jednotlivými členy koalice. Úspěšně dojednaný kompromis je předpokladem soudržnosti koalice. Když volební program vlády získá podporu parlamentu, zbývá učinit poslední krok: Uskutečnit ho.

Jsou vlády, které se uskutečňováním volebního programu neobtěžují. Omezují se na to, že si nechají zaplatit za docházku a přilepší si korupcí. Pak jsou ale vládní koalice, které nemají štěstí na nenáročné voliče, které lze ukecat a opít rohlíkem. Takovou koalicí, po které její voliči chtějí, aby odpracovala, co má v programu, a neuhnula od toho, co slíbila, je dnešní koalice Babišova. Část Babišových voličů je netrpělivá, někteří už ho odepisují, ale většina ještě doufá, že vláda ví, co dělá, že přihlížíme promyšlené strategii, taktickým manévrům, jak prosadit zájmy svých voličů proti politické opozici, nepřátelským médiím či proti agresivnímu Bruselu.

Politika je uměním možného, ale to jako alibi příliš nefunguje. Babišova vláda nenašla odvahu odmítnout absurdní nákup amerických stíhaček a zrušit muniční iniciativu. Neodškodnila důchodce okradené Fialou, mlží kolem slíbeného zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Jak to nakonec dopadne s rebelií proti unijním emisním povolenkám a s kontrolou řádění protistátních politických neziskovek, není jasné. Vláda nepochybně ví, co od ní její voliči chtějí, přesto působí jako koza, která přednostně řeší, aby se vlk nažral.

Volební sliby vládní koalice vedou v patrnosti také protivládní média. Ta vládu buďto kritizují za to, že se sliby chystá splnit, anebo s gustem jízlivě upozorňují, že z volebních slibů couvá. Vláda má na výběr, zda jít realizací vládního programu do konfrontace s mediálními přáteli starých fialových pořádků, anebo být opozici pro legraci a své voliče znechutit. Politici, kteří se dostanou k moci, dříve nebo později ztrácejí kontakt s realitou. Než se tak stane, měl by někdo partu kolem Babiše upozornit, že bez České televize se klidně obejdou, ta jim beztak jen mydlí schody, ale bez podpory svých voličů nikoli.

Na volební sliby se rádo zapomíná a v mírových časech, kdy všechno setrvačně funguje, bývá jejich plnění spíše příjemným překvapením než samozřejmostí. Jenže teď je s mírovými časy konec. Svět hoří a určitě ho nebudou hasit žháři, váleční štváči, co se svolávají na protivládní demonstrace. Vzkaz pro Babiše, Okamuru a Macinku je jednoduchý. Prostě splňte volební sliby.