Jsme smějící se bestie. Nesnažme se usmiřovat se zlem.

Miloš Zeman: Nebyl by to Zeman, kdyby si neodpustil hned pětici třaskavých šrapnelů v rámci alternativního programu sudetoněmeckého sněmu: „Bod první, udělení řádu Bílého lva Berndu Posseltovi. Bod druhý, návštěva pankrácké sekyrárny. Bod třetí, prohlídka bývalých kanceláří gestapa v Petschkově paláci. Bod čtvrtý, výlet do Terezína. A bod pátý, ukázka organizačního umění volksgenosse Karla Hermanna Franka při terénních úpravách v obci, která se jmenovala Lidice. Jsem smějící se bestie. Nesnažme se usmiřovat se zlem.“

D-FENS: ODS si k 30 letům své existence nadělila skutečně zvláštní dárek. Do svých řad znovupřijala prase z Řeporyj.

Daniela Zahajská: Je zajímavé jak lehce se tu z celkem svobodné země stal poloviční koncentrák. Samý zákaz, příkaz, dohled na každém kroku. A to vše spojené s tak složitými zákony a předpisy, že jim nikdo nerozumí, a i nejobyčejnější věci jsou tak překomplikované, že by za to autoři zasloužili – nemůžu to vyslovit.

A tak běžný občan nezná a ani nemůže znát základní zákon s názvem Občanský zákoník, protože má přes 3000 paragrafů. Nevyzná se ani v sociálních zákonech, které by měly patřit mezi ty nejjednodušší. Jenomže jsou nejen složité, ale každý rok se mění. Občan s nerovnoměrně rozloženou pracovní dobou není dnes schopen si spočítat nárok na dovolenou. Potřebuje na to program.

Náhodná cesta vlakem nebo autobusem se pro neznalé změnila v horor, kdy neví ani jak, kde a za kolik si koupit jízdenku, a neví to ani autobusák, když řeknete cíl cesty.

Pořád musíte něco kontrolovat, sledovat, na nic nezapomenout. Opomenutí se totiž trestá. Někdy doživotně.

Víte, když dnes někdo mluví o minulém režimu jako o nesvobodném, asi se zapomněl rozhlédnout kolem sebe nebo neví vůbec nic. Celkem s nostalgií vzpomínám na to jak jsem přijela k babičce a zaparkovala jsem u baráku na trávě. Jak moji rodiče kouřili ve vlaku v kuřáckém vagónu. Jak jsme si dělali ohníček na louce u vody. Jak jsem v momentě odeslání složenky mohla platbu pustit z hlavy. Nebo jak po osmi hodinách práce opravdu padla a noční práce byla výjimkou dvojnásobně zaplacenou.

Ne. Nezapomněla jsem na to, co bylo špatně. Ale to, co je teď je hrůza. A co je asi nejhorší, změnil se směr. Za toho minulého režimu , ať už se to komu líbí nebo ne, šla životní úroveň všech občanů pořád nahoru. Teď u většiny naopak.

IDNES & Jiřina Bohdalová: Jste pořád ještě zvědavá, co bude dál?

To ano, zvědavost mě neopouští. Jenom pocit bezmoci narůstá. Ne kvůli ubývajícímu času či energii, ale protože zjišťuji, že je to zbytečná námaha. Někteří budou pořád lhát a my to neřekneme nahlas, protože pravda se dneska moc nenosí, je nepříjemná. A kdybychom to chtěli změnit, musíme ji pronést nahlas. Jenže když přemýšlíme, co taková pravda udělá a kdo se ozve, nakonec to raději necháme být. Stejně jako generace před námi.

Vidlák: Tak jsme si řekli, že do debaty o České televizi také přispějeme. Petra Rédová udělala video, ve kterém vyzvala ty, kteří se dostali do kontaktu s odvrácenou stránkou našich veřejnoprávních mééédií. Ať se jí ozvou ti, kteří se potkali s upomínkami a exekutory. Ne, nedokáže jejich situaci asi vyřešit, byť už první noc psala pro několik lidí odovolání, ale postaráme se, aby jejich příběhy vyšly na světlo. Postaráme se, aby veřejnost viděla exekutorskou aroganci. Aby všichni viděli, co se stane, když náhodou tu skvělou platební morálku porušíte. Ukážeme na konkrétních příkladech, jak se Česká televize chová ke svým koncesionářům.

Petřina výzva měla nečekaný ohlas. Je to teprve den, ale už si vyslechla neuvěřitelné příběhy. Zjistili jsme, že vrána k vráně sedá a aroganace všech Řezníčků a Dorazínů není náhodná. Jejich dikce je přesně stejná jako dikce těch, kteří vymáhají dlužné částky a sami se nakapsují na desetinásobku.

A víte, co je nejzajímavější? Že Krkavčí hory v poslední době nejspíš přitvrdily! Poplatky mají na konci roku skončit, ale oni se rozhodli, že ještě pořádně šlápnou do pedálů a oberou ještě rychle, koho půjde. Inu, exekutorskému byznysu za chvíli odzvoní. Je to tak hnusné a okaté, že se člověk neubrání dojmu, že správní lidé na správných místech dostávají z vymahačských poplatků nějaká procenta a tak je zapotřebí ještě rychle zmáčknout co nejvíc chudáků poplatníků, aby z nich ještě něco vytřískali.

Petra tyto příběhy bude postupně zveřejňovat.

Za první den se ukázalo tolik hnusu, že máme pro zrušení poplatků ten nejsilnější argument. Jejich ukončením se na České televizi přestane přiživovat exekutorská mafie. Přestanou ze stokorunových dluhů dělat desetitisíce. Přestanou pronásledovat lidi v tíživé situaci, kteří zapomněli, nebo neměli na zaplacení. Přestanou chodit vymahačské dopisy plné povýšené arogance lepších lidí. A oni to vědí, tak teď pracují na dvě stě procent, aby ještě rychle obrali co nejvíc babiček a samoživitelek. Za sedm měsíců jim ten klondajk skončí. Tedy… pokud vláda pod tlakem Mikulášů Minářů nevyměkne.

Nemilé Krkavčí hory, jděte do brusele! Ne za to, že děláte tendenční zpravodajství. Ne za to, že už dávno nejste nezávislí. Ale za to, že se chováte víc jako lupiči než jako novináři. Za to, jak zacházíte s lidmi, kteří vám něco dluží. Za to, jakými metodami si vynucujete tu vaši „skvělou platební morálku.“

Jindřich Rajchl: Pokud TGM, jenž se zasloužil o suverenitu naší země, vešel ve známost jako Prezident Osvoboditel, tak jaký titul by měl být přiřknut prezidentovi, jenž nás hodlá o suverenitu připravit? Prezident Uvěznitel či Prezident Kolaborant?

Hynek Beran pro Radio Universum: Vláda nám lže nám v tom, že to musíme dělat kvůli Bruselu. Co říká Brusel? Říká dvě věci: Za prvé – a to se dá dočíst přímo ve směrnici – vyjmenovává, kde mají být obnovitelné zdroje instalovány. Brusel nerozlišuje mezi větrem a solárem, a jenom pojmenovává místa, a to jsou parkoviště, skládky, nějaké volné plochy kolem sídlišť, bývalé průmyslové areály, prostě všechny brownfieldy. Když si spočteme brownfieldy, které v České republice máme, tak je jich tři tisíce – jsme průmyslový stát, bylo tady hodně těžby. Já jsem třeba osobně dělal projekty na dvou těchto brownfieldech. Jedním byla veliká skládka u Liberce, kde se vejde zhruba 10 MW soláru. Druhá byla zase u nějaké teplárny, kde ještě po minulém režimu měli nějaké odkaliště, které sanovali, a nedalo se na to dát nic jiného, než betonová krusta a solární panely, také 10 MW. A těchto lokalit, které Brusel nařizuje, že je máme vyzkoumat a že tam máme dát obnovitelné zdroje, tady máme kolem tři tisíc. Podle našeho odhadu by stačilo 10 procent těchto lokalit, abychom splnili i přehnané závazky od ministra Havlíčka a Vlčka, které v Bruselu učinili. Stačilo by 10 procent skládek, a akcelerační zóny se mají dělat prvně na těchto lokalitách. Nevím, jestli tuto brutalitu říkám dost srozumitelně, ale je to ohromná brutalita, úplně totalitní brutalita, kterou na nás tato investorsko-energetická mafie připravuje. Protože bruselský návod je, že si máme zmapovat všechny nepotřebné plochy. A potom třeba víme, jaké jsou problémy někde postavit dálnici, nebo třeba postavit jadernou elektrárnu, nebo něco takového. Pak Brusel říká, že na těchto zónách, které si vytyčíte, musíte udělat takové podmínky, aby stavebník neměl nějaké velké problémy se stavebním úřadem, nebo s dalšími úřady. Prostě lidově řečeno, aby ho tam neprudili, aby to mohl postavit rychle – ale právě na nepotřebné ploše. Opět srozumitelně – na nepotřebné ploše. A toto se říká přímo v bruselské směrnici.

Vláda přebírá od Bruselu obnovitelné zdroje, ale pravidla o skládkách a brownfieldech naprosto ignoruje

Martina: To znamená, že minulá vláda – a teď říkáš, že i současná – se vymlouvá na to, že nám tyto obnovitelné zdroje nařizuje Evropská unie, a přitom nedodržují směrnice, které k tomu Evropská unie vytyčila a které nás vlastně měly v tomto případě chránit.

Hynek Beran: Ano, a bavíme se s paní senátorkou Janou Zwyrtek-Hamplovou, která přislíbila, že s tímhle půjdeme i k Ústavnímu soudu, protože považujeme tuto implementaci Evropské směrnice za nelegitimní. Vůbec se podle ní nepostupuje. Ale já budu pokračovat, ať si to posluchači užijí. Tak si představte, co říká Brusel, a co říká naše oligarchie. Brusel říká: Zmapujte všechny nepotřebné plochy, skládky prostě všechno, kde se to dá dělat. A protože my akcelerujeme zelenost, nebo obnovitelné zdroje, tak to tam pěkně osázejte – ale skládky, ne hory – a udělejte si takové zákony, aby to šlo rychle. A co dělá naše mafie? Na skládky se vykašle, a udělají si takové zákony, aby se to osázelo na českých horách. Je ten rozdíl markantní? Jaký je rozdíl mezi skládkou za městem, nebo nějakým odkalištěm u elektrárny, a českou krajinou? Tam je velký rozdíl.