Brát seniorům volební právo je nesmysl, tuto zemi budovali, respekt si odpracovali

Martina: Ze stejného tábora, který pléduje za to, aby se snižovala hranice pro volební právo, zaznívají hlasy, že by se mělo volební právo omezit pro určitou věkovou kategorii starých lidí.

Adam Šejna: Taky kravina, proč by to dělali?

Martina: Protože říkají, že už nerozhodují o budoucnosti, protože už ji nemají.

Adam Šejna: A vždyť jsou senioři ve vládě v majoritě, myslím, ve sněmovně je akorát nějakých pár mladých poslanců. Je to tak, že staří lidé tuto zemi přece jenom nějakou dobu budovali, nějakou dobu na ní pracovali, tak proč by najednou měli mít sebrané právo volit?

Martina: Já se vás jenom ptám, protože bych sama ještě docela ráda šla k volbám.

Adam Šejna: Já vím, že máte stejný názor jako já. Já to beru jako otázku pro všechny, kteří to poslouchají, a ne pro vás, já na vás koukám, že jste naproti mně. Ale proč by staří lidé měli toto úžasné právo ztratit? Oni můžou ovlivňovat stát, protože oni si to zaslouží stejně tak, jako si zaslouží své důchody. Když někdo bude mluvit o tom, že budeme starým lidem brát důchody, nebo je snižovat – ale tito lidé si je odpracovali, a to stejně tak, jako si vypracovali respekt ve společnosti tím, že tady byli nějakou dobu a pomáhali nám v dobách, kdy to bylo těžké, jako třeba za komunismu.

Jak to, že by najednou měli ztratit toto právo? Spousta důchodců bude volit pro SPOLU nebo pro ODS, protože je pro ně ODS zažitá pravice, a furt si to myslí, a nechtějí si přiznat, že už to tak není. I to jsem ochoten skousnout, aby mohli volit, protože na to každý máme právo. Ať si každý myslí, co chce, a volby ukážou výsledek.

Jakmile jste pravičák, jste hned nacista

Martina: Myslíte si, že klasické dělení na pravici a levici má ještě smysl?

Adam Šejna: Už je to jedno. Já to používám, protože to je nějaká formalita, kterou lidé znají. Ale reálně teď už je to fakt asi úplně zbytečné, protože jakmile jste pravičák, tak jste automaticky nacista, xenofob a rasista. A když jste levičák, tak jste jediný správný člověk. Takže už to vlastně úplně ztratilo smysl.

Martina: Pokud jsou za pravicové strany označovány strany jako TOP 09, nebo současná ODS, tak by se o tom asi dalo s úspěchem pochybovat. A možná bychom se mohli vrátit jenom k tomu, jak slovo „pravice“ vznikla. To vzniklo za velké francouzské revoluce podle toho, na které straně od předsedajícího seděli zástupci jednotlivých stran. Tak jak byste dnešní ideovou plejádu rozdělil?

Adam Šejna: Já ji rozdělím během minutky. Ale říkala jste, že současná ODS a tehdejší ODS. Já jsem se před volbami snažil mluvit s lidmi – bylo to na Hradčanské – a ptal jsem se, koho budou volit a proč. A paní mi řekla: „Tak snad přece jedinou pravici v České republice.“ „Aha, a kdo to je“, protože někteří lidé si to myslí o ODS. „Tak přece ODSka.“ „Tak jo, tak děkuji.“

Martina: Je to zažrané.

Adam Šejna: A teď k tomu, jak bych to rozdělil. Já bych to rozdělil na selský rozum – jak to říct hezky, abych nikoho neurazil – a na nějaké mentální postižení. Protože když má člověk selský rozum, tak se můžou levičácké i pravicové hodnoty, které dřív byly rozdělené správně, shodovat, nějak se to může vyrovnávat, je to něco od každého. A to nutně neříkám, že ten, kdo má selský rozum, musí být automaticky pravičák. Jsou levičáci, kteří jsou chytří stejně tak, jako pravičáci, ale drží se víc k nějakému nenásilnému středu, kde se snaží spolupracovat s ostatními. Tam bych to dal jako selský rozum.

A extrémní strany v obou částech, to už bych dal jako postižení. Vezměte si, že máte extrémní pravici, kterou teď lidé nazývají za formu nacismu, ale nacismus byl, a furt je, levičácká ideologie, ale z nějakého důvodu sami pravičáci, ale i lidé z druhé strany, je nazývají nacisty. To vůbec není pravda, protože nacisti byli odjakživa levičáci. Ale zároveň jediný důvod, proč se to s tím možná pojí, je to, že z nějakého důvodu nemají rádi Židy.

A já třeba i dokážu pochopit, z jakého důvodu vycházejí, že nemají rádi vládu Izraele. Já třeba nemám rád jejich vládu, ale zase to není tak, že nesnáším všechny Židy, protože jsou to furt lidé, a oni nemůžou za to, jak se chová jejich vláda. Takže to třeba bych chtěl poupravit mladým lidem nebo i starším lidem, kteří to berou tak, že všichni Židé jsou automaticky špatní. Nejsou, ale taky nemůžou za to, jak se chová jejich vláda, protože to jsou svobodní lidé, kteří se chovají dle svého uvážení, a pak to někde dopadá třeba tak, jak to dopadá. Ale za to už nemůže celý národ, tomu rozumíme.

Pak tam máte extrémní levičáky, což už je woke ideologie, kde je 20 tisíc pohlaví: „Já se orientuji na toto, a na tamto a říkám si tak a tak, a nikdo mi nemůže nic říct, protože jsem silná, nezávislá žena.“ A chlap, zase: „Já jsem silný, nezávislý feminista.“ Rozumíme si. „A snažíme se v LGBT pro lásku pro všechny, a jakmile s tím někdo nesouhlasí, tak si vlastně lásku nezaslouží.“ To je zase druhá retardace.

Takže já bych řekl, že selský rozum mají z obou stran ti umírněnější, normálnější lidé, kteří jsou uprostřed, nebo třeba trochu víc nakloněni ke své straně, ale furt dokážou spolupracovat s ostatními. A pak máte dva extremistické tábory, které se hádají mezi sebou, a nejvíc trpí lidé, normální lidé se selským rozumem. Chápete mé expresivní rozdělení?

Martina: Ano. Ano, vy rozumbrado. Ale narazil jste na hezkou věc: Říká se, že největší úspěch PR je to, že se podařilo z NSDAP udělat pravicový projekt.

Adam Šejna: Ano, NSDAP, tak teď jsem byl v Brně a tam byl někdo, kdo vlastně…

Martina: To znamená na sjezdu Landsmannschaftu?

Adam Šejna: Ano, až to lidé budou poslouchat, tak už to bude trošku starší informace. Ale tam byl někdo, kdo zakládal Novou sociální demokracii, protože se prý neshodli na srazu sociální demokracie, a že spolu nesouhlasili, a tak zakládají Novou sociální demokracii, která se tak i jmenuje. Já vám pak ukážu po rozhovoru fotku, oni mají logo NSD. To jsou jelita – proč? – i kdyby to mysleli hezky. Já jsem s tím pánem mluvil, a některý názory měl umírněné, a byl víc ke středu, a něco i hezky říkal, a na něčem bychom se mohli nikoli shodnout, ale neurážet navzájem. Ale když si napíšete NSD, tak to buď znamená, že vám to je úplně jedno, nebo že nemáte dostatečné znalosti o historii, abyste dokázali pochopit, že to není úplně nejvhodnější marketingový tah pro vaši politickou stranu.

Martina: Je to trošku nešťastné, a hlavně nikdy pak nesmí použít slovní spojení: Vzniká tady nová strana NSD, A Potom vám ještě povíme…

Adam Šejna: Ježíš, to je dokonalé. Máme třicetiminutový rozhovor, a tohle si možná dovoluju použít u komentování.

Martina: Klidně, máte na to copyright.

Adam Šejna: A teď, co byla otázka předtím, než jsem se dostal k NSD?

Říct pravdu o člověku ještě není urážka

Martina: Abych pravdu řekla, málokdy se mi stává, že už koneček své otázky nevidím. Ale vy jste několikrát zmínil, „abych neurazil lidi“, o kterých mluvíte, „ale je to téměř retardace“. Člověk, který chce nějakým způsobem zastupovat lidi, musí cítit k lidem elementární úctu, ale zároveň úcta úplně nepatří k silné stránce lidí na začátku svého života, v rozletu. Máte problém s tím, abyste si lidí vážil, a nevnímal je jako stádo?

Adam Šejna: To, že to řeknu takhle, neznamená, že si těch lidí nevážím. Já je i dokážu pochopit, i když si někdo myslí, že ne. Ale na tom, že je někdo retardovaný, není přece nic špatně? To bychom diskriminovali lidi, kteří tím oplývají, a za mě to je špatně. I člověk, který je retardovaný, je super člověk, a žije si svůj život podle sebe, a v životě bych mu to nebral. Ať si to dělá, jak chce, jenom ať to necpe ostatním.

Když je někdo retardovaný, tak to neznamená, že to je špatný člověk. Je to prostě nějaké sociální vnímání okolí. Stejně, jako když řeknete, že je někdo tlustý, tak neznamená, že tohoto člověka urážíte, ale řeknete to, jak to reálně je, tedy, že ten člověk je prostě tlustý, a neurazíte ho. Prostě řeknete v pohodě: „Jste tlustý člověk, já jsem hubený člověk, jsme lidi. Máme se rádi.“ Chápete, já to vnímám stejně, jako toto.

Abych citoval pana Mazurka, když prezentoval někomu LGBT, tak to popisoval: „Lesby, gayové, bisexuálové, a další podobní úchyláci“, a tam jsem si řekl, že ano, on má docela pravdu. Protože když chceme víc pohlaví, než že máme chlapa, ženu, a že pak máme bisexuály, lesby a gaye, tak v pohodě, někdo se tak prostě narodí, a nikdo mu to nebere. Ale jakmile začne dělat celou svou osobnost okolo toho, že ze mě bude transsexuální, bisexuální lesba, tak už je fakt něco špatného v našem mozku. Dobrý, ať si tak ten člověk žije, ale ať je v pořádku s tím, že ho někdo bude nějak označovat, protože se dotyčný člověk tak chová. Takto to beru.

Krátká videa a přesycený trh informací otupují mozky

Martina: Když jsem byla malá, tak všude na plakátech ještě doznívala hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, což bylo jedno z tradičních hesel komunismu. Řekněte mi, čím to je, že jsme v úplně stejné situaci, protože laciným heslům a výrokům naprosto bezmyšlenkovitě propadá velké množství lidí, a jsou naprosto prázdné fráze a floskule schopni – třeba na demonstracích, a nejen tam – opakovat s takovým zapálením a zanícením, aniž by jim došlo, že se tím neskrývá vůbec nic.

Adam Šejna: Je to hrozně zvláštní. Já jsem nad tím přemýšlel, a zdá se mi to, jako když máte, jak jsme se to teď učili v ekonomii, long range, což je něco dlouhodobého, a short range, což je krátkodobého, když něco tvoříte.

Martina: A pak je The Big Short. To je rok 2008.

Adam Šejna: Ta dlouhodobá část mně přijde, jako když skončil komunistický režim a lidé nabyli svobody, tak si mohli udělat vlastní názory a zjistili, že svobodná cesta – teď už se to nedá identifikovat – pravice, je cestou ke svobodě, a že se to pojí s tím, že člověk má zásady a hodnoty, a když někdo řekne nějakou kravinu, tak řekne: „Dost, já nesouhlasím.“

A pak, když zjistí, že jejich pokus o ovládání společnosti nebude fungovat, ani když si lidé budou myslet, že mají svobodu, tak se musí vrátit zpátky k tomu, že musí lidem otupit mozky, jak se to dělalo za kteréhokoliv diktátorského, totalitního režimu. A tentokrát měli sociální sítě, protože sociální sítě začaly být na vzestupu na začátku naší úplně té nejmodernější historie. Byl to obrovský boom, a pro lidi je to extrémně návykové, protože si najednou můžete psát s člověkem přes telefon, můžete si s člověkem telefonovat, posílat si videa, ukazovat celému světu svá videa a říkat nějaké věci.

A najednou přišel TikTok, a začala krátkodobá forma obsahu – přišlo to z Číny – což prokazatelně lidem kazí pozornost, a čím kratší je obsah, v dlouhodobém měřítku, tak tím více člověk nedokáže vydržet u souvislých, dlouhých videí, a nedokáže dávat větší pozor. Pak se to dostalo na všechny ostatní sociální sítě, globalizovalo se to, a používali to úplně všichni, tedy už to nepoužívali jenom děti, ale i dospělí.

A v tom momentu se tam přesaturoval trh informací. A jakmile je trh informací přesaturován, tak se začne ukazovat kterákoliv neověřená kravina, a lidé nepřemýšlí, a slepě věří něčemu, co slyší na internetu. Netrénují své mozky nějakým souvislým sledováním reálných, třeba historických pořadů, nebo nějakých vysvětlení, která jim opravdu můžou v životě pomoci, a zároveň si to nevyhledávají sami.

Takže potom mají lidé otupené mozky, a může fungovat to, že pak najdeme nějakou skulinku, kde může vzniknout něco, jako Milion chvilek, a začnou řvát nějaká prázdná hesla, a přijdou manipulační citáty, manipulační články, začnou manipulační řetězové e-maily, jak to všichni od nich známe, a lidé tomu začnou věřit, a pak jsou ochotni chodit na Staromák nebo na Letnou, a vyřvávat tam něco, co ve skutečnosti není pravda, a nemá to význam.

Viz třeba můj první rozhovor na Staromáku, kde mi mladá holka řekla, že to je hezké, že jsme na protestu Milionů chvilek pro demokracii, ale že by zakázala straně, která se jí nelíbí, kandidovat. Takže, jestli mě chápete, já si myslím, že toto je důvod, proč toho jsou lidé schopni – protože mají dlouhodobě otupělé mozky. A AI, umělá inteligence, tomu nasadila korunku, Nevím, jaké máte věkově posluchače, ale někomu to třeba nemusí dojít – umělá inteligence je také ChatGPT.

Martina: My jsme se tady věnovali AI, i kyberbezpečnosti.

Adam Šejna: Já už jsem dostal výtky, že bych měl možná malinko vysvětlovat, když řeknu nějaké takovéto termíny.

Martina: Je to od vás vůči nám starcům pozorné. Doufám, že vám nevadí, že si vás dobírám?

Adam Šejna: Ne, dobírejte si mě. Já jsem zvyklý a přijde mi to vtipné. Je to uvolňující. Je to takové, že AI tomu nasadilo korunku v tom, že dřív jsme měli Wikipedii, a když jsme měli náladu něco napsat na internet, tak jsme chvilku hledali, ale u AI slepě věříme všemu, co řekne, ale ta také otupuje mozky, protože nám to říká vágně v nějakém širokém spektru, které není reálně vysvětleno, a není tam kontext, pokud o něj nepožádáme.

A to lidé nepotřebují a nezeptají se na to. Pouze se zeptají na otázku, a: „Mám odpověď.“ Ale nezeptám se, proč to tak je. Nebo si to zkusit ověřit. Třeba mně to táta vysvětlil, když s tím začal pracovat v momentu, když to vyšlo, takže mám štěstí, že se toho chytil, a vysvětlil to i mně, jak s tím mám pracovat. Ale kdo takové štěstí má? Protože primárně to lidé používají na rychlý zdroj informací, které si neověřují. Takže to už je korunka dezinformací, kterou tady máme. A ne vždycky. Někdy to může být na začátku i pro dobrou věc, ale to pochopíte, když znáte kontext. Ale když ho neznáte, tak jak si můžete být jistá?

Půjdu dál s Restartem a těším se na čtyři děti

Martina: Ale uvykli jsme říkat „dezinformace“ něčemu jinému. Adame, vy jste tady několikrát zmínil, že se chcete vypracovat. Řekněte mi, jakým směrem? Kudy budete kráčet? Když jsem vám volala, domlouvali jsme se asi 14 dnů, tak jeden týden jste dělal autoškolu, další týden maturitu. Co bude dál? Co bude Adam Šejma…

Adam Šejna: Šejna. Udělala jste stejnou chybu, jako udělal Xaver na začátku našeho prvního společného rozhovoru – a řekla jste to úplně stejně – a museli jsme začít znovu.

Martina: Tak vidíte, ale já jsem to řekla na konci. Adame, kudy budete kráčet dál? Už máte alespoň vnitřní představu?

Adam Šejna: Já představu mám, ale nebudu lidem říkat všechno, aby se mi do toho trochu nemotali. Já se zkusím udržet co nejvíc diskrétní, kam já půjdu dál svou podnikatelskou cestou. Zatím se mi to daří držet velmi dobře v tajnosti, a necháme to tak. Ale můžu říct, že půjdu dál s Restartem, a budu dál motivovat a inspirovat mladé lidi k tomu, aby se vyjadřovali. Je mi jedno, jestli se budu vyjadřovat mými názory, nebo svými názory, nebo názory opozičních kanálů, je mi to úplně ukradený. Ale já velmi rád uvidím mladé lidi z obou stran, kteří budou schopní se vyjádřit, kteří se toho nebudou bát, protože to je potřeba. Myslím, že mladí lidé by se měli víc angažovat, ale s tím, že se musí nějakým způsobem edukovat, učit se, koukat na nějaké informace, nečíst jenom jeden mediální zdroj, třeba „Čétečko“, nebo Novinky, ale hledat informace z více zdrojů, a dělat si svůj vlastní názor, a zkusit si zjistit něco nového jak o sobě, ale tak i o státu, kde žijeme.

Protože přece jenom všichni žijeme v jedné zemičce, která je malá, a nepotřebujeme tady nic takového, jako rozdělování společnosti od Milionů chvilek, kde nám neskutečným způsobem ubližují, protože jediné, co dělají, je to, že nutí masu lidí na veřejnosti řvát citáty, které nic neznamenají. Ale tato masa lidí může ovlivnit další masu lidí.

Místo toho, abychom se snažili najít nějaký kompromis, a spolupracovat, tak jediné, co dělají, je, že kompromis aktivně zavrhují. Můžeme se podívat, co se řeší třeba ve vládě, když jsou pak v Poslanecké sněmovně, a na programu řešení je ego Filipa Turka, místo nějakého kompromisu ve smyslu, že máme vládu, která reálně vyhrála volby, tak se pojďme pokusit ty čtyři roky s nimi vycházet dobře, a udělá to dobré jméno i nám jako samostatné opoziční straně, a třeba i ukážeme, že jsme toho schopni. Já mluvím za ostatní strany, ale ne, že bych s nimi souhlasil. Ale ukážeme jim, že jsme schopni spolupracovat, a ať se stane cokoliv, tak stát půjde nějakým pozitivním směrem dopředu. Nemůžeme vládě upírat moc, kterou si zasloužila ve volbách, které byly demokratické, jak se o to snaží náš prezident, který si hraje na prezidentskou republiku. Ale žijeme v parlamentní republice.

A pak ještě jeden budoucí Adam Šejna, na kterého se hodně těším, je táta. Já se těším, až budu táta, až budu mít děti. Nebudu mít jedno, dvě, ale budu mít čtyři, na které se s přítelkyní těšíme. Věřím, že to bude hezké, a zároveň i těžké, ale bude to rodinný život, který nic nenahradí.

Každá akce vyvolá stejně silnou zpětnou reakci

Martina: Adame, jste druhý nejmladší host, který tady u mě kdy seděl, a mně se na tom líbí, že máte v popisu svého věku mít naději. Mnoho lidí, kteří tady jsou, už říká, že trošku nad budoucností, z nejrůznějších důvodů, lámou hůl. Vy nemůžete, navzdory tomu, že se zdravý rozum příliš neprosazuje, prosazuje se AI, u které mnohdy nevíme, jaké algoritmy jsou krmeny informacemi, a zda v náš prospěch, nebo zda náhodou nepracuje proti nám. V čem vy speciálně spatřujete naději? Vy jste teď řekl: „Děti.“ To je samozřejmě klíčové, ale k čemu se upínáte vy, jako Adam Šejna, který má život před sebou?

Adam Šejna: Já dávám naději v to, že věřím v nějaké základní principy, na kterých svět funguje. Hezky to popsal pan Newton, který v jednom ze svých zákonů říkal: „Akce vyvolá zpět stejnou reakci“. A když máme nějakou akci, kde se tady snaží lidem sebrat svobodu, a jdou vyloženě proti základním lidským hodnotám, ať už třeba to, že se v europarlamentu hlasuje o tom, že sexuální obtěžování, nebo znásilnění ženy, je vlastně cokoliv, když s tím žena nesouhlasí. Ona mohla kývnout hlavou, ale protože neřekla „ano“, a vy to nemáte zdokumentováno, tak jste ji automaticky znásilnil. Ale zároveň to jsou stejní lidé, kteří sem pouští všelijakou svoloč ze světa, ať už je to z Afriky, nebo z Asie.

Martina: Važte slova – ve svém vlastním zájmu.

Adam Šejna: Ve svém vlastním zájmu. Ale já o tom mluvím takovýmto způsobem, protože už jsem opravdu na tyto lidi naštvaný, jelikož nerespektují naše hodnoty, nerespektují fakt, že ženy mají nějaká svobodná práva, a nemusí s nimi mít sex.

A pak to dopadne tak – když se podíváme do Německa, nebo do Británie – že od té doby, co paní Merkelová pustila do Evropy všechny tyto uprchlíky, vzrostl počet znásilnění o velké množství procent. Z ničeho nic, přestože před tím se to nedělo. Samozřejmě nemůžeme popírat, že znásilnění před tím nebyla, ale také nemůžeme popírat, že se to poté, co sem přišli imigranti ze všech koutů světa, rapidně zvýšilo. A když slyšíme nějaké případy znásilnění, tak také slyšíme, že se to stalo s nějakým uprchlíkem. A také slyšíme, že tento uprchlík není ve vězení, a nebo pokud je, tak je tam na směšně dlouhou dobu.

Martina: Vzpomeňme například pákistánské gangy v Anglii.

Adam Šejna: Ano, přesně tak. A je to hrozně smutné, protože ti stejní lidé, kteří v politice obhajují, že žena, když nekývne, když neřekne „ano“, a člověk to nemá zdokumentováno, tak byla sexuálně obtěžována, zároveň dělají všechno pro to, aby ženy byly v Evropě dál sexuálně obtěžovány, protože hlasují pro všechny kvóty, které pomáhají migrantům, a nesnaží se je trošku umírňovat. Tak to pak dopadne, jak to dopadne.

Martina: A v čem je ta naděje?

Adam Šejna: Naděje je v tom, že takováto akce vyvolá zpětnou reakci. Můžeme to vidět v Americe, můžeme to vidět v Evropě, a můžeme to vidět i u nás, že mladá generace lidí s názory, jaké mám já, roste. Ono se to nezdá, ale tito lidé tady jsou. A je to tak, že lidé s woke ideologickými názory si budou chodit na své potraty, se kterými já absolutně nesouhlasím, a nebudou se množit, budou se sterilizovat pomocí hormonů – a my tady znova vytvoříme populaci, a budeme ji vychovávat my s pravicovými hodnotami. Takže tam já vidím naději.

Martina: Adame Šejno, já vám moc děkuji za rozhovor. Děkuji vám za zápal, se kterým jdete do svého života, i za to, že se pokoušíte nahlédnout za oponu věcí. Nebývá to ve vašem věku běžné, a je to velmi inspirativní. Děkuji.

Milí posluchači, celý rozhovor s Adamem Šejnou o mladé generaci v politice i svobodě slova na sociálních sítích si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme — i díky vám se můžeme stále znovu a znovu ptát. Martina Kociánová se na vás těší zase příště, zatím se mějte hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.