Ať žije Česká televize!

Nikdy by mě nenapadlo, s jakou chutí se budu dívat na vysílání České televize. Pořady, které už se běžně neobjevují, archivní zpravodajství (zní to jako protimluv, vím, ale když se člověk dívá na reportáže ze šedesátých let, tak se toho zase tolik nezměnilo. Černobílá banalita stejná jako barevná). Občas se objeví moderátor v černém oblečení, přečte několik zpráv z papíru (vadí to někomu?) a zase na hodinu zmizí. Člověk se na to užasle dívá, baví se, nechá se informovat, přitom v duchu počítá, kolik peněz z veřejnoprávního by se tak dalo ušetřit…

Stávku pracovníků České televize nám muselo seslat samo nebe. Konečně jeden rozumí tomu, že veřejnoprávní média mají nezastupitelnou roli v naší společnosti. Nic takového by si sebeúspěšnější komerční kanál zkrátka nemohl dovolit. Stačí na chvíli (ale opravdu jen na chvíli, ať si nekazíte zážitek) přepnout na Novu či Primu. Jejich barvotiskové, nudně dynamické a dokonce i aktuální vysílání nemůže obstát s tím, co nám tentokrát nabídla Česká televize. To je zkrátka k nezaplacení.

Jste už zpátky v bezpečí na ČT? Po obrazovce běží informace, že zaměstnanci České televize dělají vše pro to, aby i v budoucnu mohli poskytovat veřejnou službu v plném rozsahu a kvalitě. Proč v budoucnu? Vždyť se jim to skvěle povedlo už teď! Stačí jen vytrvat, o budoucnost se pak netřeba strachovat. Takovou veřejnou službu budu s chutí a rád platit. Dobrovolně.

P.S. Samozřejmě nechci opominout i Český rozhlas, který se také veřejnoprávně činil. Ale musím se jeho pracovníkům omluvit. Jistě si rovněž připravili skvělý sváteční, promiňte, stávkový program. Vzhledem k tomu, jak napínavé vysílání ale nabídla Česká televize, jsem bohužel neměl kapacitu, abych si vychutnal i všechny rozhlasové perly. Tak snad příště. Doufám, že nebudu muset čekat dlouho.