Václav Cílek
Průměrně odolný Čech si na kolaps nebo blackout zvykne zhruba za rok
Václav Cílek
Paní Leyenové do hlavy lézt nebudu. Mohl bych zabloudit
30.4.2025
Václav Cílek
Představa o věčném míru je nesprávná, neuskutečnitelná, neboť jde proti evoluci
Větičky Ladika Větvičky
Ladislav Větvička
Při projevech Petra Pavla Václav Klaus podle svých slov někdy opravdu trpí
Ladislav Větvička
Slovensko se nebude podílet na poskytnutí další půjčky ve výši 70 miliard pro Ukrajinu, tečka.
Ladislav Větvička
Pokud vám někdo říká, že nemůže na běžnou pracovní pozici sehnat Čecha, tak tím říká, že neumí zaplatit práci
Ladislav Větvička
U polských hranic se objevili Černí Rusové
Ladislav Větvička
Rektoři VŠ dostali povel, aby pouštěli studenty na ty „stávky za ČT“
Ladislav Větvička
Rusko válčí a jeho hokejisté na MS nemohou. Spojené státy americké také válčí a jeho hokejisté na MS mohou. Bělorusko neválčí a jeho hokejisté na MS nemohou.
Bez vás to nepůjde
Podpořte nás prosím
Podpořte svobodu slova
ZDE Částka, potřebná na provoz
v listopadu: 137 000 Kč
V listopadu jste nás podpořili částkou: 96 218 Kč Děkujeme vám!
Komentáře
Nejsledovanější
Kristina Höschlová
Díl 3/3
Zdraví nevzniká válením v teple, odolnými nás dělá chlad a brzké vstávání po dobrém spánku
Kristina Höschlová
Díl 2/3






Žvásty.
Resilience pochází z latinského resilio. Jeden z významů je skákat zpět My jsme to ale převzali pravděpodobně z angličtiny, ovšem ne před 500 lety.
Je normální přejímat z angličtiny výrazy pro nové věci, jako byla třeba televize, případně je trochu počeštit aby psaný výraz odpovídal výslovnosti.
Je ale nesmyslné zavádět do naší řeči cizí slova pro která máme odpovídající český výraz. Ukazuje to většinou neschopnost překladatele. Vrcholem je použít cizí slovo v jiném významu než má v původním jazyce. Pokud se to ujme, vede to k mnoha zmatkům a všichni kdo se učí cizí jazyky ty omezence co to zavedli proklínají.
Resilient v angličtině znamená schopnost navrácení do původního stavu, přeneseně odolnost změnám. U organismů jde o překonávání překážek a přizpůsobení se měnícím okolnostem pokud možno bez trvalé změny, nebo jen s minimálními změnami, například oblečením, když je chladno, nebo vyléčením z nemoci kdy získáte imunitu.
U schopnosti přizpůsobovat se změně a měnit se ještě víc než je přirozeně možné, jak o tom mluví pan Cílek, jde o pravý opak. Pokud chcete použít slovo přejaté z angličtiny, abychom byli konsistentní jde spíše o flexibilitu.
„Přirozená resilience (adaptabilní odolnost) neživého i živého prostředí již nestačí a musí být doplněna i nahrazena účelovou resiliencí vytvořeného prostředí a lidí fungujících v tomto prostředí.“. A to přesně, jak?
Návrat ke středověkému stavebnictví? V USA je ve městech dost staveb kde vidíte Jihoameričany nosit hlínu v plastových kýblech od stěrky:)
… a jak taková „účelová resilience“, vymyšlená lidmi dopadne, je vidět na mnoha přikladech, třeba na našem „soužití s kůrovcem“. Do stejné kategorie spadá i celý slavný „grýndýl“, kde např. důsledné analýzy jasně ukazují, že celková uhlikova stopa elektromobilu je proti autu se spalovacim motorem vyšší. Lepší jen tam, kde mají 90% elektřiny z vodních elektráren ….
Souhlasím s vámi, když píšete, že se slovy se má zacházet v jejich původním významu, a předcházet nedorozuměním.
Jen bych to nevyčítal přímo autorovi jeho jinak podnětné úvahy, V. Cílkovi, když i např. ta Wikipedie (CZ) nám říká, že: .. Resiliencí obvykle rozumíme psychickou houževnatost, nezdolnost jedince, schopnost vyrovnat se s „ranami osudu“, dobře žít a jednat navzdory biologickým, psychologickým a psychosociálním vývojovým rizikům. Každý jedinec má jinou míru resilience, tedy míru schopnosti řešit nepříznivé životní situace.
Podobně pojem vykládá i Slovník cizích slov, a sice: … nezdolnost, odolnost, houževnatost, pružnost, nezlomnost.
Jinak pro to, pro co vy navrhujete coby výstižnější pojem „flexibilita“ bych sám použil spíš „adaptabilita“. Flexibilita spíš v krátkodobém horizontu, adaptabilita zas v tom dlouhém.
—
To podstatné, oč patrně autorovi šlo, jste ve svém rozhořčení (jaksi) přehlédl.
Např. to, že se V. Cílek (a) ztotožňuje s prof. Zeleným v preferenci ekonomiky pojaté jako způsob zajišťující stabilitu, a nikoliv nástroj k vydělávání peněz. Že si autor (b) uvědomuje existenci jevu kulturní evoluce lidského druhu a její převahy nad evolucí biologickou, čímž je marginalizováno a vytěsňováno živé i neživé přírodní prostředí. To mě znepokojuje, protože ten úkaz nevěstí nic dobrého jak pro lidstvo, tak i přírodu, na které jsme bytostně závislí. A konečně (c) že se ve shodě s prof. Zeleným přiklání k lokalizaci ekonomik, neboť se zdá jako až absurdní dovážet produkty přes půl zeměkoule, jež si daná země může vyprodukovat, např. jablka z Nového Zélandu, hovězího z Argentiny či pesticidy obohacené pšenice z Ukrajiny. Nejde jen o ekologii, ale i o udržení produkční soustavy jako civilizační (a specificky kulturní) základny dané společnosti.
Nejsem proti všemu, co pan Cílek v tom článku napsal a rozhodně jsem se nechtěl dotknout památky pana Zeleného. Píši jen připomínky k některým bodům. Nejvíc mi vadí, že je to tak všeobecně napsané, jsou to spíš proklamace, je to tak neurčité, že si na to nedokáži udělat názor. Myslím, že ekonomika má k organismu ještě dál, než ke stroji. Znovu jsem si článek přečetl, adaptabilita se tam asi hodí víc. Problém je, že pan Cílek píše „Přirozená resilience (adaptabilní odolnost) neživého i živého prostředí již nestačí a musí být doplněna i nahrazena účelovou resiliencí“.
Ty významy slov ve slovnících jsou dost ošidné, je nějaký základní význam toho slova a potom jsou významy, které má za určitých okolností, ty tam už bohužel nebývají. Například houževnatost a pružnost pokud se to týká materiálů jsou vlastnosti, které se nedají zaměnit.
Pokud jste adaptabilní, tedy přizpůsobivý, dá se o vás také říci, že jste pružní a nezdolní, schopni vyrovnat se s ranami osudu. Tím, že se změníte. Oproti resilienci ta změna může být trvalá.
Pokud jde o ta jablka, na Novém Zélandu dozrávají když u nás začíná jaro a ta naše už nejsou moc dobrá. Je to zároveň doba kdy vlastní ovoce ještě nemáme.
„Není-li správná diagnóza, nemůže být ani správná léčba. Výčet symptomů a přikládání „mokrých hadrů“ – jako snižování daní, oslabování regulace, návrat k manuálním sektorům hornictví, železáren a středověkého stavebnictví“
Bohužel, návrat k výrobě je nutnost pokud chceme opustit globalizaci a ne vše se dá automatizovat. Nejsem si jistý, co znamená návrat k manuálním sektorům středověkého stavebnictví a jak by mělo to správné stavebnictví vypadat.
Mám z toho pocit, jako když v jednom podniku kde jsem pracoval nahradili spolehlivý dopravní systém dvou babek s vozíkem, které rozvážely materiál poruchovým automatickým dopravním systémem za milióny, o který se staralo několik ajťáků a údržbářů. Jde v evoluční ekonomii jako živém organismu stále ještě o výrobní náklady, když zisk jak to vypadá opustila?
Cítím, že byste raději od V. Cílka uvítal nejen obecný popis tíživých problémů, kterým lidé čelí (a budou), ale náměty, jak se k nim postavit, jak je řešit. Jakkoliv autor Cílek je člověkem (ve svém oboru) mimořádně vzdělaným, nemá v jím otevřeném „sektoru“ mnoho šancí radit, protože vše, o čem se obecně zmiňuje, překračuje rámec jeho možností – odborné kompetence.
Článek jsem ale ocenil, už i jen pro to, že dnes není moc lidí, kteří existující problémy jednak vnímají, jednak o nich ve veřejném prostoru píší.
Snad se těch témat (jako je a) smysl ekonomiky, b) bezbřehé zatlačování přirozené flóry/fauny lidskou urbánní a technogenní sférou či zemědělskou výrobou plantážového typu až k jejímu zničení či c) udržení lidského postavení člověka – jakožto lidské bytosti – v moderní výrobě a udržení národní či regionální kulturní rozmanitosti cestou lokalizace výrob) chopí skupiny kompetentních, kteří dokážou podat odpověď nebo poskytnout použitelný názor.
V budoucnu se dá očekávat vytlačování lidí z výroby (automatizací a robotizací) a dalších ze sféry intelektuálních činností (stále širším uplatňováním podpory umělé inteligence), což povede k tomu, že část z nich bude frustrována ztrátou své důstojnosti člověka výrobce/tvůrce. Co s takovými?, jak napomoci těm? ..
Návrat k „tradičním“ technologiím jen pro návrat samotný se mi zdá absurdním. Leda tak jako součást pěstování kulturní tradice, pro připomenutí dějin technologické evoluce.
Sám takové články nekritizuji, pokud v nich spatřuji světélko zájmu o řešení existujících problémů. A nad použitým výrazivem se taky moc nezalamuji (snažím se porozumět spíš podstatě sdělení), pokud to není vyslovený úkrok bokem nebo záměrný klam/balamucení. Z toho bych autora Cílka nepodezíral.
—
A dík za vaše názory!!, bylo zajímavé si vás přečíst.
Hezká diskuse. Moc se mi líbil ten příklad se 2 babkami s vozikem. Přesně takhle vnímám tu „adaptabilitu“, jak se projevuje v praxi. Místo toho, aby lidé, kteří neumí, nechtějí nebo nemohou dělat nic náročnějšího dostali do ruky koště, lopatu a vozík a uklizeli ulice, se po veřejnych prostranstvich pohybuji spousty drahých strojů na úklid, které obsluha často neumí ovládat a které polovinu nečistot nechají ležet za sebou, přičemž spotřebuji spoustu nafty a vyprodukují vic nečistot, než uklidí. To není proti Cílkovi. Lidé prostě nedokážou domyslet vše do detailu a tak ta „umělá resilence“ většinou napáchá vic škody než užitku.
ztotožňuje s prof. Zeleným v preferenci ekonomiky pojaté jako způsob zajišťující stabilitu, a nikoliv nástroj k vydělávání peněz.“
Ocividne byl Zeleny stejny fantasta jako ten kaspar Ota Sik, ktery pak ve svycarskem St. Gallenu dostal na uni trafiku a do zblbnuti blekotal o jeho treti ceste. Vzhledem k tomu ze Friedmann byl podobny sasek jako Keynes a nevidel si na spicku nosu, nepadlo jablko Zeleneho asi daleko od stromu.
Vsechny tyto proudy ruznych klaunu kteri veri ze ekonomika se da ridit jako trikolka maji puvod v nepochopeni proc marxisticky model vychodni Evropy sel do kolen a dnes se to na Zapade hemzi potencialnimi apparatciky kteri touzi to znovu zkusit a doufaji ze soucasny korporatni fasismus striknuty prvky marxismu brzo zdechne (coz je temer jiste) a oni to priste uuuurcite udelaji lip.
Tvrzení, že „starší generace nemohou učit mladší generace, jak se adaptovat v nikdy předtím nepoznaném prostředí“ je naprosto chybné.
Jistý nositel Nobelovy ceny za Fyziku odpověděl na dotaz, jak se k svým objevům dostal: „Několikrát jsem použil naprosto stejnou vědeckou metodu ve zcela odlišných oblastech vyzkumu. V tom poslednim připadě jsem za výsledky dostal Nobelovu cenu“.
Jde tedy, o metodiku, ne o bezhlavé opakování téhož. Samozřejmě „nikdy nevstoupíš do stejné řeky“, ale ten, kdo bude vědět, jak na to šli ti před ním, bude mít určitě větší šanci než ten, kdo tam skočí bez jakýchkoliv rad, nebo dokonce si řekne, tyhle rady jsou blbost, udělám to po svém.
… ovšem to přirovnání našeho politicko-ekonomického systému k plavbé na lodi bláznů, to je na Nobela 🙂 🙂
tedy — za literaturu 🙂
A na to, jestli historie přestává být vodítkem do budoucnosti, se zeptejte pana Vavrušky. Většinou jde jen o to, najít v historii tu správnou analogii ….