Zpět

Válka generací

Text 19.8.2020

Jaká jsou dvě největší sociální rizika současnosti? Tím prvním je téměř určitě chudoba doprovázená hladem a všemi dalšími důsledky, jako jsou nesplácené dluhy, násilí v rodinách, protesty na ulicích či nedostatek vzdělání – prostě obvyklý začarovaný kruh systémové chudoby.

Tím druhým může, ale nemusí být mezigenerační konflikt. Pokud má starší generace pocit, že se jich život digitálních domorodců již netýká, tak to budou ti lidé, kteří možná již brzy budou rozhodovat o výši důchodů a sociálních benefitů lidí, kteří jak mnozí z nich věří, jim ukradli budoucnost.

Nejprve si udělejme jasno, jak máme označovat jednotlivé generace. O mileniálech se hovoří jako o lidech, kteří se narodili v letech 1981–1996. Ti nejstarší dosáhli středního věku a založili si rodiny, ti nejmladší právě skončili vysokou školu. Dobré vzdělání je stálo víc než předcházející generace, ale nemají jistotu, že najdou odpovídající zaměstnání a že dluhy vůbec splatí. Do značné míry za to může špinavý ekonomický trik, který ze zdraví a vzdělání, tedy z oblastí, které vždy stály poněkud nad sférou peněz, udělal komoditu.

Generace Z se narodila po roce 1997. Tuší, že nebudou mít jednoduchý život. Rovněž se obávají ukradené budoucnosti a desítky procent z nich věří, že se budou mít hůř než jejich rodiče. V této generaci obzvlášť silně rezonuje téma klimatických změn a postava Grety Thunbergové. Bojí se a jsou naštvaní, ale zatím toho o životě mnoho neví. Prošli si erozí autority. Učitelé, policisté či prezidenti pro ně mnoho neznamenají. Věří na právo na protest a mnozí z nich se nedají jen tak snadno zastavit. Viděli jsme to v Hongkongu nebo mnoha amerických městech. Teď toho o Gretě Thunberg a o klimatu moc neslyšíme, ale letošní rok bude podle NOAA extrémní výskytem velkých mořských bouří a hurikánů. Ještě není klimaticky za námi. Klimatické téma se nejspíš vrátí a propojí se s úvahami o světě po pandemii.

Jak s mladými a rozhněvanými lidmi zacvičil koronavirus? Asi nejvíc údajů máme z Británie. Více než polovina mileniálů se domnívá, že koronavirus poškodil jejich budoucnost. V generaci Z se dokonce dvě třetiny respondentů mezi 16–24 lety vyjádřily, že to budou oni, kteří zaplatí ekonomickou ztrátu za starší generaci. Podívejme se na to jejich očima – mladí lidé tolik neumírají, mnozí z nich mají pocit, že covid se týká domovů důchodců, ale že to budou oni, kteří ponesou všechny životní potíže. Jedna ze studií spočítala, že 67 % mladých lidí má pocit, že koronavir jim ukradl kus života. Jsou z toho neklidní a naštvaní. Pro zhruba 44 % z nich představují duševní nemoci, zejména deprese a pocity beznaděje, jedno z hlavních životních témat. V této skupině jsou nejsilněji zastoupeny etnické menšiny.

Mezigenerační spravedlnost by za těchto okolností měla znamenat, že starší generace uzná budoucí oběti dnešních mladých lidí. 26 % z nich muselo sáhnout na úspory, 24 % bylo na nucené dovolené a 18 % mělo problémy zaplatit nájemné. Rosie Carterová, jeden z autorů sociologické studie o koronavirové generaci navrhuje, že vláda by přednostně měla podporovat mladé lidi, ale ne jako generaci, ale jako jednotlivce. Mileniálové i generace Z sestává z mnoha různých skupin a jedinců, kde není možná nějaká plošná politika. Carterová vymapovala sedm různých „kmenů“ mladých lidí od levicového směřování až po konzervativní názor.

V každém případě pandemie ukázala poměrně velké generační rozdíly, například v bydlení. Je to pochopitelné, mnoho z nás začínalo v nějaké garsonce. Mladí lidé během karantény v průměru žili na polovině obytné plochy než starší generace. Normálně by to příliš nevadilo, protože by šli někam do klubu nebo si zaběhat. Ale ocitli se v malé, sevřené kleci většinou bez zahrádky, často v narušeném a dalšími neklidnými lidmi přeplněném prostředí. A to z jejich pohledu kvůli nenasytným obchodníkům cestujícím kvůli stále větším ziskům z kontinentu na kontinent, a když na tyto lidi spadl „spravedlivý trest“, tak to opět odnesli mladí.

Jaký bude další vývoj? Myslím si, že nejvíc bude záležet na tom, kam odešly peníze určené jako koronavirová pomoc. Pokud skončí u bohatých lidí a mladší generace budou mít pocit, že je na ně naložen ještě další dluh, tak se neklid snadno přelije v hněv. Pro starší lidi je často obtížné porozumět digitálním domorodcům, protože je dělí technologický předěl, ale pokud nebudeme poslouchat, co se snaží říct, může dojít k nejhoršímu možnému konfliktu – a tím je válka generací.

Prameny: zpráva organizace Hope not Hate „Young People in the Time of Covid“ (August 2020, open source). Nesnažím se dělat reklamu této kontroverzní, ale velice zajímavé organizaci. Jasným a promyšleným způsobem říká, čeho se mladí lidé bojí a v jaké společnosti by chtěli žít.

Všechny příspěvky s Václav Cílek

Diskuze:

  1. S panem Cílkem musím souhlasit. Souhlasím také s názorem, že současná situace nesouvisí ani tak s vážnější chřipkou Covidem, ale obecnou situací v lidské globální společnosti. Přesto, že mi bude 40 let, souhlasím s názorem, že mladší generace (okolo 40 let, to už nejsou ty mladé) a mladé generace budou mít tento pocit. Že ty staré a starší generace sežraly, co mohly. A chtějí si zachovat svůj životní standard, který během jejich životů nastal. Takže budou chtít i nadále sežrat, co půjde. Protože narozdíl od mladých, budou velmi silně vyžadovat enormní zdravotnickou péči (kterou zatím nikdo v historii neměl a kterou opět po nich už nikdo mít nebude), enormní sociální péči, enormní příspěvky na život v podobě různých úlev od zdravotních pojišťoven, příspěvků na jízdném, odpustkům za odpady, senior busy, otevírací hodiny v obchodech… Tyto starší a staré generace se mnohdy narodily do suchých záchodů, příznivého životního prostředí, progresivního vzestupu ve všech oblastech života. Rády se tyto generace zaklínají tím, jak všichni svorně pracovali a budovali (socialismus) a zároveň jim ani na chvíli nepříjde divné, v jak příšerném stavu to tady za jejich mládi a středním věku bylo. Totální devast prostředí, zemědělství, které zůstává bohužel v nezměněné podobě dodnes, tedy chemie, chemie, chemie na vše. Na všem vydrancovat, bez jakkékoli uvědomělosti, jaký dopad to má okolo nich samotných. Samozřejmě, že si tyto generaci ani neuvědomují, že je něco u nich špatně. Je to jejich životní přirozenost. Většina lidí v těchto generacích nemá bůhví jaké vzdělání. Byť jsou přesvědčení, že učňák řeší vše. Ale když mají jet do zahraničí, tak neumí žblepnout slovo v cizým jazyku. Oni jsou hrdí na jejich ,,školu životu,,. Která už dnes působí až směšně, v porovnání se zkušenostmi s mladými, kteří mnohdy běžně ovládají víc, než 1 cizý jazyk, viděli mnoho zemí světa i jinak, než z kempu na Chorvatské pláži od lahváčů a salámů Hercules. Mladým se přisuzuje ,,zženštilost,,. Ráda bych řekla, že mnohdy ženy musí zvládnout víc, než člověk, jak se říká. Ale chápu, že tady v ČR se to především hospodskými chlapáky jen hemží. Tato zženštilost může být pro starší generace jen naprosto nepochopená a nezažitá schopnost empatie, souznění a větší pochopení. Že dělat ramena a sprostě nadávat jako starý senil není největší životní hrdinství. Obzvlášť, když po jiných chci, aby mi platili životní luxus a pohodu…vždyť přece my sme to tady všechno vybudovali, ne??? Jo a ještě po 30 letech od převratu se nám tady všem z toho motá hlava.

  2. Pan Cílek je jedním z mála veřejně známých lídí, které komplexně respektuji (přestože nastavením je trochu jinde, než já). Již dlouhá léta si myslím, že věnujeme nedostatečnou pozornost tomu, co zde p. Cílek zmínil. To, že mladá generace pociťuje nějakou zášť a znevýhodnění oproti generaci starší, že se obě generace navzájem považují za horší, to je zcela normální. Díky moderním technologiím zde ale poprvé v historii máme situaci, kdy mladá generace tu starší a zkušenější už nepotřebuje (přesněji řečeno si to aspoň myslí), protože zjednodušeně řečeno „vše si najde na internetu“. Ona to tedy není úplně pravda, na netu chybí spousta oborů, nesdělitelných informací, jsou tam často jen jakési výsledky bez kontextu a bez vývoje, ale jsou tam, a mladá generace si myslí, že si s nimi vystačí. A tady vidím velké riziko v tom, že starší generace přišla o jeden z pilířů své autority a že poprvé si mladá generace může myslet, že tu starší lze hodit bez následků přes palubu. Tak proč to neudělat?

  3. Omlouvam se za diakritiku, pisu z mobilu.
    V diskusi panuje celkem shoda, jsem s nazory vetsinou v souladu a pokusim se ji o kousek posunout. P. Böhnel pise v uvodu “Problém má mnoho kořenů a na tomto prostoru nelze řádně popsat ani jeden z nich natož jejich souvislosti”. Podobne hleda souvislosti p. Kalouda a pta se po pricinach zminenych jevu a naslednych vychodiscich. Pricinu vidi v  “naplno probíhajícím kolapsu naší civilizace”. Ale i ten prece neprisel sam od sebe a ma tudiz svou pricinu.
    Ve vetsine prispevku je poukazovano na drive neobvykle vetsinove chovani populace, nezvykle vzorce chovani, projevy slabosti, zzenstilost, infantilitu populace. Shrnul bych to vse pod jednotici pojem “evolucni archetypalni zenske jednani”, ktere je v principu velmi podobne chovani deti a z pohledu sociologickeho jde o typicke vzorce chovani levicoveho – v jeho puvodni definici (nemam na mysli stranicke struktury, ale pozadavky volicstva). Pokud se podivate s nadhledem na strukturu tzv. demokratickych spolecnosti, zastoupeni levicovych vs. pravicovych postoju je statisticky 50/50. Nase soucasna demokracie pred vice nez 100 lety zmenila zasadne sve parametry fungovani. Do volebniho procesu byla na rozdil od puvodniho konceptu, v nem volili tzv. svobodni obcane (majetni muzi), vzata cela populace. Kazdy jeden clovek dostal stejny hlas a od te doby zacala pozvolne rust moc a vliv levice. Motivace vyuzivat volebniho systemu, coz je v principu nas novy evolucni vyberovy mechanismus, neni u obou zminenych polovin stejna. Ta prava se z definice stara vic sama o sebe, ta leva ze systemu vice bere, je na nem vic zavisla. Levicove pozadavky podobne jako zname u chovani deti neustale rostou, dokud je nekdo nezastavi a drive splneny narok se automaticky stava standardem do budoucna. Evolucni psychologove popisuji a vysvetluji priciny podobnych vzorce chovani i u zenske populace.
    V nasi civilizaci se uz zensky ci infantilni pristup k zivotu stal davno standardem a vy v diskusi i p. Cilek ve clanku jen upozornujete na jednotlive jejich projevy. Na cem se vsichni diskuzujici shodujeme, ze takto se svet ridit neda a proto spejeme jako civilizace ke kolapsu. Restart nastane az po (historicky vetsinou nasilne) zmene systemu, mimalne parametru nasi demokracie – vetsi ci mensi omezeni vseobecneho volebniho prava. Moderace, k niz p. Kalouda vyzyva p. Cilka, Bartu atd. by mohla pomoci ke druhe variante. Obavam se, ze v prvnim kroku je ale pravdepodobnejsi varianta prvni, tj. nejaka forma diktatury. Ve valce nemlci jen muzy, ale i hlasy rozumu…

  4. Vzdělání a zdraví bohužel nejsou komoditou. Jak mohou být, když jsou dle zákona bezplatné, když tam chybí potřebná konkurence, když nejsou podrobeny trhu jako jiné komodity? Úpadek společnosti je naopak způsoben ochranářskými zákony, ochranářskou politikou, k níž patří i bezplatné zdravotnictví a povinná školní docházka.
    Jste vedle, pane Cílku, jako ta jedle.

  5. Vážený pane Cílku,
    velmi respektuji Vaše renesanční vědomosti , a rád poslouchám či čtu Vaše názory. Mám však dojem, že se v poslední době věnujete mediálně více sociologickým problémům, přičemž Vám lépe „sedí“ obory přírodních věd. Nelze si také nevšimnout Váš posun „vlevo“ v těchto otázkách, proti tomu co jsem od Vás slyšel před 3 lety na přednáškách.Ale to je můj subjektivní pocit, a nemám s tím problém; Co však shledávám problematické je, že přes Vaše nesporné schopnosti širšího vhledu do problému právě v jiných tématech, jste ve věcech politických, a příspěvek zde je navýsost také politickým problémem, značně zdrženlivý v rozboru komplexu příčin popisovaných jevů. Docela by mě zajímalo „proč“….ale to je osobní a třeba si o tom zase někdy budu moci s Vámi promluvit osobně. Zkusím to troufale tedy doplnit .To že jsou mladé generace nyní frustrované může být fakt, a je jistě nepochybné , že je to také jejich způsobem výchovy a žití (ad ostatní příspěvky) , ale dle mého soudu je na místě zmínit, že příčinou není, dnes již nepochybně, „COVID 19“ , nýbrž totální kolaps společenských systémů , a co mě udivuje dnes a denně, dá se říci na celé planetě. Celá „kauza COVID“ odhaluje v záři reflektorů a v přímém přenosu všechny aspekty typického vývoje civilizace ve fázi úpadku , jež popisujete s dalšími autory (M.Bárta a kol.) v dílech jako „Kolaps a regenerace etc.“. Nastalý chaos a totální hysterie šířená mediálním prostorem, rigidní neschopnost kritického úsudku u vládnoucích elit, a na to navazující akcelerace dalších ,až sebezničujících, „ochranných a zase podpůrných opatření“, které jsou tak zřejmě v totálním rozporu s realitou, nevyvolává frustrace jen u mladých generací, ale rozkládá víc a víc celou společnost. To, že se tak děje globálně, už nejde vysvětlit jen lokálními politickými poměry dané země či oblasti. Dle mého jde o již nezpochybnitelný naplno probíhající kolaps naší civilizace. A to je ten hlavní problém a příčina všeho. Téma popisované ve Vašem příspěvku je tak jen jedním z aspektů a následků. A úkolem dne není tyto jevy popisovat a komentovat, ale hledat ve vážné a interdisciplinární debatě východiska a řešení. Zastavit se to již nedá, ale může být velký rozdíl v dopadech. Pokud Vy, a mnoho jiných autorit , které ještě mají ve společnosti nějaký kredit, nezačnete toto téma vážně a důrazně bez prodlení moderovat, jakkoliv to bude zpočátku velmi , a zřejmě až nevybíravě, odmítáno, křivka pozvolného úpadku se změní brzy na strmý pád do hlubin. Z vlastní zkušenosti již vím, že ten „neurčitý pocit, že něco je už opravdu špatně“ má většina lidí. Odpor k tomu od vládnoucích a mediálních kruhů, kteří v tom samozřejmě budou spatřovat ohrožení jejich aktuálních výsad, (jež jsou v dané situaci směšně krátkozraké) již nemá faktickou sílu a brzy se sesype (viz zkušenosti s r. 1989, viz aktuální dění v Bělorusku atp.) A jak dobře víte od Vašeho váženého kolegy P.Robejška, Paretovo pravidlo prostě platí, a těch 20% musí zacílit svoji energii jedním směrem, aby se 80% přidalo. Vaše výsada, být viděn a slyšen, jež jste si jistě tvrdě odpracoval, je i Vaším závazkem. Je nejvyšší čas začít vážnou diskuzi a hledat konkrétní řešení. Příčiny známe. Popisovat vedlejší důsledky je neproduktivní (což je vlastně sám o sobě další důkaz výše tvrzeného 🙂

  6. Vnímám to úplně stejně jako paní Galajdová i pan Böhnel. Chlapečkům by prospěla vojna a celé společnosti by ulevilo, kdyby byly zrušeny podivné pseudohumanitní obory na VŠ, z nichž vylézají naprosto nepoužitelní jedinci uplatňující se v naprosto zbytečných (ne)ziskovkách. Pravdu má pan Cílek v tom, že průšvih nastal, když se zdraví a vzdělání stalo komoditou.

  7. Problém má mnoho kořenů a na tomto prostoru nelze řádně popsat ani jeden z nich natož jejich souvislosti. Paní Zdena Galajdová má v mnohém pravdu, ale je to jen údiv nad současnou situací. Jeden z kořenů situace mladých může být i ve zženštilosti otců a výrazném posílení pozice a vlivu matek na výchovu potomstva, přičemž jejich archetypální pozice je těžce ochranářská a potomstvo pak není schopno čelit překážkám. Chlapcům asi také chybí nějaký víceměsíční výcvik v plnění úkolů za ztížených podmínek v odloučení od rodiny. Já jsem byl například za nepřiměřenou odměnu velitele „holubovi“ držen mazáky v kasárnách 9 měsíců bez vycházek a nezhroutil jsem se, zatím co naše 24 letá dcera vážně chtěla odjet do Německa přes zákaz s tím že riskuje 20 000,- pokutu, protože to necestování už po třech týdnech nemohla vydržet. Těch příčin je ovšem mnohem víc a s různou váhou vlivu.

  8. Proboha, co to roste za generaci? Ufňukaní sebestřední padavkové, co neustále jen hledají vinu na druhých ??? Ani se mi věřit nechce…. Co by museli říkat a jak by museli naříkat dnešní důcbodci, čím vším si oni museli projít ? A sváděli to na někoho? Ne. Snažili se žít a přežít. Snažili se znovu vybudovat zem zničenou ničivou válkou, prožili si převraty a politické kotrmelce, improvizovali, ale šli stále dál. A teď jsou jenom důchodci, co za všechno mohou ? Pochopila jsem to správně ???

Napsat komentář