Centrum proti hybridním hrozbám přežilo výměnu vlády a nadále dehonestuje kritiky a konzervativce

Martina: Vlastimile, o svobodě slova jsme už vedli řeč v minulosti. Natočili jsme spolu několik diskuzí na téma stavu svobody slova. Řekni mi, co se v tuto chvíli podle tebe mění? Bavili jsme se o stavu svobody za minulé vlády a teď už jsme rok v procesu a v akci vlády jiné. Co se podle tebe ve svobodě slova en bloc změnilo, odehrálo?

Vlastimil Veselý: Já to vezmu z pohledu naší Společnosti pro obranu svobody projevu, která bude koncem roku slavit šesté výročí. My už také často rekapitulujeme, obracíme se do minulosti a uvažujeme, v čem je to jiné a v čem naše role musí být dnes jiná. Začali jsme – když to mám připomenout – s orientací na velké digitální platformy čili na omezování svobody slova na Facebooku, Twitteru, YouTube a tak dále. To byla naše primární orientace.

Cítili jsme, že naše tehdejší vláda potřebuje nějaké nástroje k regulaci, a naivně jsme si mysleli, že restriktivní snahy vycházejí z těch velkých platforem – což byl samozřejmě omyl. To nám ukázala už kauza Twitter Files poté, co Elon Musk, Michael Shellenberger, Matt Taibbi a další odhalili vnitřnosti a zveřejnili komunikaci mezi americkou vládou a vedením platforem. Dnes už víme, že restriktivní snahy nešly od vedení platforem, ale od americké vlády, od amerických zpravodajských služeb.

Od té doby se hodně změnilo. Především Trumpova vláda od toho upustila a úplně to otočila, a dokonce Mark Zuckerberg i Elon Musk přiznali, že se chovali podle pokynů tehdejší administrativy, tehdejších zpravodajských služeb. A když skočíme do současnosti a k dopadům na českého uživatele internetu, odtud už nám příliš cenzurních rizik nehrozí. Možná můžeme i zatleskat tomu, jak americká vláda odstřihla od financování různé agentury, jako je USAID, NED a podobně.

Takže cenzorní aktivity a subjekty, které to u nás tlačily nebo čerpaly prostředky na takzvaný fact-checking – kdy si vybírali, které názory jsou jim blízké a které ne, a podle toho dávali platformám pokyny, co mají stáhnout, potlačit a podobně – tak toto skončilo.

Ale během minulých čtyř let za Fialovy vlády – to dobře víš – tady naskočila nová vlna restrikcí, nová rizika, která už zdaleka nešla ze zahraničí, ale byla celkem blízká, celkem hmatatelná. Byly tady pokusy o kriminalizaci se zapojením českých úřadů, českých ministerstev.

A když zase trochu skočíme – abych nezdržoval – do současnosti, tato hrozba také odpadla. Máme tady asi devět měsíců ve funkci novou vládu, takže se pak můžeme pobavit o jejím hodnocení z našeho pohledu. My jsme k tomu v červnu vydali celkem obsáhlou analýzu. Když to shrneme do nějaké jednodušší pointy, myslím si, že ani teď tady od současné české vlády nehrozí nějaké restrikce. Spíš jsme netrpěliví v tom, jak pomalu odstraňuje a demontuje excesy vlády předchozí. Ale pořád tady máme hlavní cenzurní hrozbu, kterou, myslím, dnes stojí za to probrat důkladněji. Ta nejde z USA, nejde od české vlády, ale jde z Evropské unie, z Evropské komise, z Evropského parlamentu.

Lidé ze STRATCOMu přišli o státní moc i peníze, jejich vliv ale díky novým platformám nevymizel

Martina: Toto všechno probereme, protože takzvaný fact-checking z této posledně jmenované strany je značný. Ale pojďme se podívat – protože ty jsi s velkorysostí nahlédl na to, jaké pokroky udělala nová vláda – a připomenout si, co se vlastně na tomto poli odehrálo. Ať to vezmeme z lepší stránky: k lepšímu se změnilo to, že byl na Úřadu vlády zrušen STRATCOM. To byla kauza, kterou si naši posluchači určitě pamatují. Na Ministerstvu vnitra byla zase zrušena metodika Krizového informačního týmu KRIT. Myslíš si, že tyto organizace a skupiny skutečně vymizely a že už opravdu na postech a platformách Ministerstva vnitra a podobně nemají nějakého svého dvojníka?

Vlastimil Veselý: Zaprvé si myslím, že velká změna je v tom, že tyto skupiny – většina z nich, ne všechny – ztratily moc, kterou měly na státních pozicích a díky financování ze strany státu. Lidé jako plukovník Foltýn a další si samozřejmě našli jiné platformy, skupiny a komunikační kanály, kterými ve své aktivitě pokračují. A abych byl fér, hned dodám, že my jsme plukovníka Foltýna nikdy neobviňovali z toho, že by někoho cenzuroval. On pouze vytvářel prostředí, propagandistické prostředí pro to, co chtěl zdůrazňovat, co chtěl komunikovat a co chtěl zamlčovat.

A toto prostředí – a tlaky a urážky, které jsou celkem známé a nemá cenu je opakovat – to vše vedlo k autocenzuře u mnoha lidí, kteří se za předchozí vlády báli projevit. Takže řekněme, že většina těchto skupin se změnou vlády opravdu ztratila mocenskou pozici, ale našly si jiné platformy, kde jsou stále osoby či organizace, které je financují, takže jejich vliv na společnost úplně nevymizel.

Ale teď se možná vrátím k tomu, kam jsi mířila: že tady stále jsou na některých ministerstvech – a to opravdu v množném čísle – odbory, kde je stále soustředěna moc a které mohou využívat zázemí státu, procesy fungující v rámci ministerstev a komunikační moc. Pro nás asi nejviditelnějším příkladem je Centrum proti hybridním hrozbám, které – k našemu úžasu – na Ministerstvu vnitra stále existuje i devět měsíců po začátku fungování nové vlády, a pan ministr, zdá se, nemá moc tendenci ho rušit.

A to i přesto, že jejich rétorika stále trvá – když se podíváš, jakou rétoriku používají, jak se stále snaží dehonestovat názory a jejich nositele, kteří se jim nelíbí, a jaký politický aktivismus u nich byl patrný tolik let. Soudíme podle vyjádření, které jsme od nich dostali k naší žalobě.

Centrum proti hybridním hrozbám dál cejchuje kritické publicisty, což si státní úřad nesmí dovolit

Martina: Za devět měsíců se narodí dítě, ale zjevně to není dost dlouhý čas na to, aby Ministerstvo vnitra Centrum proti hybridním hrozbám rozpustilo. A ty sám zmiňuješ – před chvílí jsi na to upozornil –, že působí jako skupina politických aktivistů, kteří dehonestují publicisty alternativních médií, konzervativce, euroskeptiky. Máš nějaké konkrétní příklady toho, co Centrum proti hybridním hrozbám dělá, aby si to naši posluchači, kteří to třeba nesledují, uměli vybavit, zjistili, že něco podobného četli, a věděli, odkud vítr zafoukal?

Vlastimil Veselý: Po vzniku nové vlády samozřejmě nejsou tak vidět jako dřív. To je asi i zásluha pana ministra Metnara, že je uvedl do jakési tichosti a neviditelnosti. Nicméně my máme jejich obsáhlé, asi dvacetistránkové vyjádření k naší žalobě. Zatím jsme nepřikročili k tomu, že bychom z něj publikovali citáty. Ale myslíme si, že kdyby k tomu došlo, veřejnost by se seznámila s tím, jak CHH nahlíží na respektované, uznávané publicisty, jako jsi třeba ty, Martino, nebo Marek Stoniš, kdysi šéfredaktor Reflexu, dnes šéfredaktor TOčka, a jak nahlíží na disidentku ze 70. let paní Lenku Procházkovou.

A také s tím, jaké příklady nám dává jako odpověď, když se ptáme: Co to tedy jsou ty dezinformace, konspirace, kvazimédia, které jsme podle nich šířili? Oni nám v tomto vyjádření, které je z přelomu let 2025 a 2026, kdy už tady byla nová vláda, stále odpovídají ve stejném duchu právě těmito příklady, těmito jmény. Ale to všechno jsou čistě subjektivní názory, kritické názory ke všemu euroskeptickému a konzervativnímu.

A teď musím dodat jednu důležitou věc: Kdyby toto dělal kdokoliv jiný, kterýkoliv občan, ale třeba i novináři z liberálních médií, tak proboha, každý má právo na svůj názor, na to, že někoho vidí kriticky, že je mu nějaký ideologický směr bližší a jiný vzdálenější. Funguje tam logicky nějaký politicky zabarvený boj a polemika. To je v pořádku, to je demokracie. Ale toto si prostě nemůže dovolit státní úřad, nota bene silová složka.

Martina: Zjevně může, protože Ministerstvo vnitra sice rozpustilo KRIT, Krizový informační tým, ale nechalo si Centrum proti hybridním hrozbám, a zdá se – podle toho, co říkáš –, že rétorika zůstává stejná. Když si vzpomenu, co KRIT v roce 2023 doporučoval státním úředníkům, tak – a to přesně cituji: „Včasnou identifikaci osob, které mohou šířit antisystémové nálady.“ A pak už je našim představitelům doporučeno jen: „Odhalit, pojmenovat, zostudit.“

Vlastimil Veselý: A zostudit. To je moje oblíbená věta.

Martina: Tak vítejme v krásném novém světě.

Vlastimil Veselý: A to trvá.

Martina: Výborně. Víme, kdo v tomto Centru proti hybridním hrozbám působí? A co je to vlastně za lidi, když na ně ani ministr Metnar nedokáže, řekněme, dohlédnout?

Vlastimil Veselý: My jsme nezkoumali celý seznam pracovníků, který by asi dohledat šel. Pamatuji si, že tento odbor vedl – a asi stále vede – pan Vangeli. Takže to už je na veřejnosti a také na novinářích, aby se pídili po tom, co má tento odbor v náplni práce, jakou má náplň práce teď a jak se to liší od doby předtím. Já to beru jako odpovědnost pana ministra.

Pokud on vidí smysl ve fungování tohoto odboru a pokud mu nevadí – a to je na tom bizarní a komické –, že tito lidé ve své argumentaci jdou proti programovému prohlášení jeho vlastní vlády, tak si myslím, že by mu to vadit mělo. A pokud mu to nevadí, je to už asi věc koaličních debat a dohody na tom, co je ještě tolerovatelné a co ne.

Seznam zablokovaných webů nemá autora, stopa vede na ministerstvo vnitra, nebo k vojenským zpravodajcům

Martina: Pak by to možná mělo vadit třeba premiérovi, když už to nevadí panu ministrovi. Ale ty jsi tady položil řečnickou otázku, co přesně má Centrum proti hybridním hrozbám momentálně v náplni práce. A chci se tě zeptat: Nevím, ale spekuluje se, že právě tam vznikl seznam přibližně 20 webů, které Fialova vláda nechala po ruské invazi na Ukrajinu zablokovat. A přestože soud toto opatření označil za protizákonné, dnes se k tomu nikdo nehlásí, nikdo nenese zodpovědnost a všichni, včetně CZ.NIC, se odvolávají na to, že jim to bylo jenom doporučeno. Jak to je?

Vlastimil Veselý: Že to není příkaz vlády, ale pouhé doporučení.

Martina: Doporučení. Ano, velmi sugestivní doporučení.

Vlastimil Veselý: To je ta formulace. Pardon, na co ses předtím ptala?

Martina: Jestli tam skutečně vznikl ten seznam 20 webů.

Vlastimil Veselý: Na ten seznam, jasně. To by samozřejmě byla spekulace. Pokud to vzniklo na CHH – já bych se tomu nedivil, nebyl bych překvapen. Političtí aktivisté, kteří měli chuť cenzurovat, blokovat weby a různé internetové kanály, s nimi měli dobré vztahy. Takže bych se tomu nedivil, ale samozřejmě to nikdo nepotvrdil. Zaráží mě ale, že jsme devět měsíců po nástupu nové vlády a nikdo se nepídí po tom, kde to tedy vzniklo.

Samozřejmě je tu další možnost – a teď možná budu mít protiargument k tvé „spekulaci“, že to bylo na CHH –, že umlčení webů přece přišlo z Vojenského zpravodajství, a Vojenské zpravodajství patří pod Ministerstvo obrany. Takže také můžeme spekulovat o tom, jestli tam není to zázemí. Dnes je to pod ministrem Zůnou…

Armádní software zkoumal sloh opozičních politiků a hledal v jejich slovech nepohodlné narativy

Martina: Teď si klidně spekuluj ty, ale máme tady další nejasný stav, když už jsi to zmínil, a to pokud jde o nezákonné aktivity v naší armádě. Velitelství informačních a kybernetických sil svého času nechalo sledovat politiky a publicisty v rámci údajných cvičení Karel a Volby, přičemž se podílelo na vytváření falešných profilů a na aktivním vystupování na sítích. Tehdy jsem zaregistrovala, že šéf Armádního velitelství informačních a kybernetických sil Radek Haratek řekl, že šlo „o monitoring mediálního prostředí, který probíhal v dubnu 2024. Cílem bylo podpořit komunikaci armády a identifikovat vyjádření jejího velení, která vyvolávala negativní emoce v informačním prostoru.“ A pozor, výsledky se dostavily: „Byly podány návrhy na zlepšení komunikace.“ Tady jsem raději citovala přesně. Ale zajímalo by mě, jestli o akci Karel a Volby něco víme?

Vlastimil Veselý: Zajímáme se o to a jsme rádi, že se tomu stále věnuje poslanec Pavel Růžička z ANO, který je, myslím, předsedou, nebo místopředsedou obranného výboru, jenž to má v gesci. Pokud si dobře vzpomínám, probíhají nějaké interpelace a vyšetřování stále pokračuje. Ty jsi k tomuto případu měla hezký citát a já přidám další.

Podstatné je, že útvar, který má hezkou zkratku VEIKYS, tedy Velitelství informačních a kybernetických sil, používal – používá, kdo ví – slovenský software Gerulata. Gerulata je slovenská softwarová firma. A stejný software Gerulata používala předchozí slovenská vláda – nikoli současná Ficova, ale ta předchozí. A k čemu jej používala? K analýze publikovaných informací jak politiků, tehdy opozičních, čili dnes na Slovensku vládních, tak novinářů. Je to velice podobné českému případu.

Martina: Asi zase cvičení.

Vlastimil Veselý: A tady mám právě ten hezký citát, co s tím softwarem dělali: Analyzovali sloh a jazykovou skladbu vyjádření opozičních politiků a publicistů a zkoumali, zda se náhodou nepodobají narativu, tedy výkladu, se kterým zadavatelé – vláda, ministr obrany, generální štáb – nesouhlasí. To je vlastně smysl toho softwaru. Nedělá žádné tajné, špionážní, průlomové operace, že by vnikal někam, kam mu to podle zákona nepřísluší, kam se my, normální smrtelníci, nedostaneme. Ne, analyzoval veřejně známé výroky, které si každý z nás může dohledat, ale specifická schopnost tohoto softwaru je v tom, že analyzuje sloh a jazykovou skladbu.

Pozorní posluchači si možná vzpomenou na pana Františka Vrabela, který měl na toto také podobný software, ale tuto aktivitu už nedělá. Myslím, že během covidu měl kontrakt s Ministerstvem zdravotnictví, aby takto zkoumal nepěkné narativy. V té firmě už ale nepracuje. A mimochodem veselá poznámka: Uvedená firma – byla to Semantic Visions – nás kontaktovala a řekli nám, že pan Vrabel už u nich nepracuje a ať už o nich nepíšeme. A já jsem jim odpověděl: „Pokud už neděláte to, co jste předtím dělali pod panem Vrabelem, není důvod, abychom o vás psali.“

Martina: Semantic Visions je přece jenom příběh sám o sobě.

Vlastimil Veselý: Ale je to totéž, to je přesně ono. Jde o to, aby posluchači věděli, že Gerulata a Semantic Visions jsou softwarová řešení pro stejný účel a že náš útvar v Armádě ČR, o kterém je řeč, ho používal v rámci cvičení Karel a Volby na něco, a my přesně nevíme na co. Čekáme na vyjádření ministerstva, jak dopadlo vyšetřování, kdo to nařídil a jak byli viníci potrestáni.

Martina: A jak dlouho už na to čekáme?

Vlastimil Veselý: Čekáme na to…

Martina: Těch devět měsíců?

Vlastimil Veselý: To minimálně. Takže myslím, že to dítě už je narozené.

Martina: V tuto chvíli tedy asi víme, že vojáci utráceli desítky milionů korun na to, aby v rámci cvičení analyzovali sloh a jazykovou skladbu tehdy opozičních politiků a publicistů. Ty kýveš hlavou, ale to v rádiu není moc vidět.

Vlastimil Veselý: Ano, to není vidět.

Martina: Takže dobře, přitakáváš. A řekni mi – když o tom mluvíme, nesmírně mi to připomnělo jeden už docela starý film, tuším s Genem Hackmanem, který se jmenuje Nepřítel státu, kde se příslušníci ozbrojených složek po provalení případu také vymlouvali, že si všichni mysleli, že jde jen o cvičení.

Vlastimil Veselý: Ano, tento film je můj oblíbený a je nesmírně aktuální.

Ministerstva, která jdou cestou Trumpova DOGE, škrtají peníze na ideologii a falešný fact-checking

Martina: Takže ho můžeme doporučit posluchačům, třeba jim to také něco přinese. Ale víš co, abychom tento náš rozhovor proložili i dávkou optimismu, protože se dějí i věci…

Vlastimil Veselý: Abychom jenom nekritizovali, ale taky chválili.

Martina: Kritizovat ještě budeme také, ale ano, pojďme chválit, pojďme do toho dát trochu optimismu. Na některých ministerstvech se podařilo ukončit státní financování ideologických, nebo politických neziskovek a projektů, které prosazovaly politickou agendu v rámci boje proti nenávisti a dezinformacím, za což se dalo schovat skutečně mnohé. Třeba na Ministerstvu zahraničí byl zrušen Odbor strategické komunikace, který založil tehdejší ministr Lipavský a který byl podle slov našeho současného velvyslance při OSN Hynka Kmoníčka největším odborem na ministerstvu.

Vlastimil Veselý: Pardon, krátká vsuvka. Software Gerulata, který jsem před chvílí jmenoval, se nepoužíval jen na Ministerstvu obrany. Podle mě se dá celkem snadno dohledat, kde ho zakoupili a kde na to byly použity veřejné peníze, takže byl použit na více úřadech. A myslím, že jednu z největších částek na to dalo právě Ministerstvo zahraničí, a to také na to, aby analyzovalo sloh a jazykovou skladbu.

Martina: Tento Odbor strategické komunikace je tedy rozpuštěn. A když se podíváme na další ministerstva, i na Ministerstvu životního prostředí se událo leccos pozitivního. Řekni mi, s čím jsi zatím ještě spokojen? Co tě těší na krocích k rozvolnění veřejné diskuze, k tomu, aby lidé, kteří mají názory vybočující z nejširšího mainstreamového proudu, necítili diskomfort a nejistotu?

Vlastimil Veselý: Není to jenom moje spokojenost. Debatovali jsme to samozřejmě celkem intenzivně s kolegy v SOSPu během minulých měsíců, kdy jsme psali první hodnocení vlády po šesti měsících – to naše první hodnocení vzniklo někdy v červnu. V příštím týdnu ho budu aktualizovat pro časopis TO, kde vyjde v lehce aktualizované podobě. Je to přesně tak, že se dají pochválit konkrétní ministerstva nebo konkrétní úřady, které jako pionýři možná jdou cestou, kterou šel Trump – abychom na tuto inspiraci nezapomněli.

Tam fungoval projekt DOGE, který masivně seškrtal finance jdoucí na ideologické projekty, na cenzuru, na podporu falešných fact-checkingů, nebo rádoby fact-checkingů. U nás to v nějaké menší míře funguje taky.

V hodnocení jsme vypíchli tři ministerstva, kde si myslíme, že to bylo nejvýraznější. Na Ministerstvu životního prostředí šlo o zelenou agendu, tam primárně nešlo tolik o cenzuru. Ale i v této oblasti – kolem uhlíkové neutrality a klimatických změn – se tato témata stávají cenzurním tématem a patří do top pěti, nebo top deseti témat, kde jsou tlaky platforem Evropské unie největší a kde je snaha, aby se na ně v uvozovkách fact-checkeři soustředili, aby nepěkné narativy označovali a platformy je pak mazaly. Takže bych nepodceňoval, že se k tomu na životním prostředí postavili celkem razantně. A vyvolalo to také veliký, veliký odpor některých médií a neziskovek.

Nejvyšší státní zástupkyně předávala cenu neziskovce, jejíž software loví dezinformace o klimatu

Martina: A je pravda, že už si můžeš občas dovolit necítit tak silnou klimatickou tíseň.

Vlastimil Veselý: Můžeš si to dovolit. Myslím, že bychom dnes už měli být – doufám – mnohem dál, než abychom se báli ji necítit, ale pořád je tady velice silný tlak na tento narativ, na tento dřívější mainstreamový narativ. Vidíš, teď jsi mě krásně navedla na velice aktuální věc, která v tom hodnocení není a kterou jsme našli asi před týdnem.

Martina: Nezapomeň, že budeme vysílat až později, takže řekni, kdy jste ji našli, jestli můžeš.

Vlastimil Veselý: Pokud si to posluchači chtějí dohledat, domnívám se, že by to mohli najít kolem 20. září na našem Facebooku, na síti X a na dalších kanálech. Jde o to – a to je fakt pikantní –, že nejvyšší státní zástupkyně paní Bradáčová předávala cenu. Tuto cenu uděluje nějaká asociace neziskových organizací, nebo něco takového, hlavním partnerem je ČEZ, ale zainteresovaných firem, které tyto ceny udělují, je tam mnohem víc. A zase, já to nechci dehonestovat, celý tento nápad, nebo koncept udělování cen může být přínosný…

Martina: Prosím tě, za co?

Vlastimil Veselý: Právě chci říct, že tam můžou být ceny za aktivity neziskových organizací, které jsou fakt přínosné – zdravotnictví, sociální péče a tak dále. Do toho já nevidím. Ale jedna cena, o které mluvím a kvůli které o tom vůbec mluvím, a kterou paní Bradáčová také předávala, byla cena pro Asociaci pro mezinárodní otázky, takzvanou AMO, což je jedna z nejvlivnějších politických neziskovek u nás. AMO se velmi výrazně angažuje v oblasti životního prostředí a klimatických změn a je to také jedna ze dvou organizací, které nejvíce lobovaly za přijetí DSA.

Takže má velice dlouhé prsty do zahraničí a v minulých letech měla velmi rozsáhlé financování z veřejných prostředků, možná i ze Spojených států – teď nechci spekulovat, možná nebude až tak veliké, ale něco asi dostali. A dostali peníze z Evropské unie. A teď ta pointa: Oni vyvinuli software. Není to Gerulata, je to něco jiného.

Martina: Ta Asociace společenské odpovědnosti?

Vlastimil Veselý: Asociace pro mezinárodní otázky.

Martina: Pro mezinárodní otázky. Aha, pardon, Asociace pro mezinárodní otázky.

Vlastimil Veselý: Vyvinuli software, který má v názvu slovo „ninja“. Myslím, že něco jako Evidence.ninja. Je to software, který má odhalovat dezinformace v oblasti klimatických změn. Takže je to stejná agenda, kde jsou stále tlaky, i když už to nejde z vlády. Je to financováno soukromým sektorem a jsou tady organizace, které se ochotně ujmou toho, aby ti odhalily špatné narativy, které třeba o klimatické změně používáš.

Poradní orgány se stěhují z Úřadu vlády na ministerstva a ukáže se, komu tekly stovky milionů

Martina: To znamená, že se to z vládní agendy alespoň přesunulo do soukromých rukou.

Vlastimil Veselý: To je pozitivní. Nebo ne?

Martina: Bezesporu, protože se alespoň můžeme radovat z toho, že na to pravděpodobně už tolik nepřispíváme. Ačkoliv pokud byl jedním z hlavních partnerů ČEZ, tak na to stále všichni přispíváme, a to dost.

Vlastimil Veselý: Abych dokončil odpověď na tvou otázku: Ministerstvo životního prostředí do toho vstoupilo razantně. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí pan ministr Juchelka také trochu rozvířil prach a také za to od různých liberálních médií dostal pár pohlavků, pár útoků. Na Ministerstvu zahraničí bylo po ministru Lipavském asi hodně co uklízet a začalo se šetřit. Takže myslím, že tato ministerstva bychom mohli pochválit. Plus ještě přidám jednu pochvalu, ať jsme fakt vyvážení, ať jenom nekritizujeme a nejsme škarohlídi. Jde o přesun poradních orgánů z Úřadu vlády na ministerstva, kam resortně nebo svým odborným zaměřením patří.

To byl, myslím, také velice trefný a potřebný krok, protože se tím zprůhlední, co tyto rady dělají a jestli jsou jejich doporučení, návrhy a agendy v souladu s programovým prohlášením vlády – nebo jestli si vláda nechá plejádou lidí, to jsou desítky lidí, radit věci, které jdou proti jejím záměrům, a ještě to platí. A aby mě nikdo nechytil za slovo: Neříkám, že každý, kdo je v nějaké radě jako člen nebo poradce, je placen mzdou nebo na dohodu.

Ale tito lidé vytvářejí agendu, programy a dotační tituly, a tam už na některé projekty jdou desítky, nebo stovky milionů. Pro koho? Pro jejich kolegy, pro jejich spřízněné neziskové organizace, které rády dělají genderovou agendu, zelenou agendu, fact-checkingovou agendu, a to je spousta „krásných“ projektů.

Celý rozhovor s ředitelem Společnosti pro obranu svobody projevu Vlastimilem Veselým o Centru proti hybridním hrozbám, armádních analýzách slohu politiků a publicistů a o krocích nové vlády ve prospěch svobody slova si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme. Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.