Zpět

Podivuhodný obraz světa Rogera Scrutona

Text 31.8.2022

Světoznámý anglický filozof nám zanechal před smrtí jako svůj odkaz pečlivě propracovaný obraz konzervativního světonázoru v knížce drobných statí, které nedávno vyšly česky pod titulem Kacířova zpověď. Vybral si k tomu témata, jež původně zpracoval ve svých akademických knihách a přepracoval je do podoby čtivých esejů, aby je zpřístupnil široké veřejnosti. Není divu, že se v anglosaském světě staly jeho nejprodávanější knížkou. Vysvětlují totiž některé závažné problémy dnes mnohdy zkreslené a špatně vykládané v zuřivých sporech sebevražedné kulturní války Západu: jaký má být správný vztah k přírodě, národnímu státu, jak dobře vládnout a solidně stavět, proč se vyprázdnilo moderní umění a jak bránit západní civilizaci neboli jaké jsou její zásady. Konzervativní filosofie není futuristickou budovatelskou ideologií, je často jen empirickým pohledem láskyplného vztahu vůči národní a civilizační minulosti, z níž vybírá to nejlepší, co třeba ubránit a rozvíjet. Konzervativci vycházejí z dědictví otců nevytvářejí internacionálu a ve svém patriotismu a chápání minulosti se od sebe navzájem liší.

Scrutonovo přemítání sice ovlivnily anglické dějiny, ale – a to je jeho nesporná zásluha – ukazuje na společné rysy evropské dějinné zkušenosti, neboť se nevyhýbá univerzalismu lidské přirozenosti a popisuje specifický tvar, jaký jí přisoudila židovsko-křesťanská civilizace. Ta vytvořila národní stát, čili vnitřně soudržné společenství, zavedla zásadu dvojí loajality, oddělila totiž světskou vládu na ochranu společnosti a duchovní vládu církve. Uznání nenáboženského práva a národní pospolitosti umožnilo vývoj k demokracii a mírumilovný přechod jedné vlády v druhou, jenž dnešní globální liberalismus a imperiální Evropská unie rozvracejí. Vědomí příslušnosti k našincům posvěcuje náklonnost k neznámým lidem, což umožňuje urovnávat společenské konflikty a pomáhat slabším. Evropa je civilizací národních států a její úžasný hospodářský a kulturní rozvoj je výsledkem vzájemné konkurence, nikoli imperiální integrace. Západní společnost je většině obyvatel planety nepochopitelná, je jako orchestr, v němž je každý sólista a nějakým zázrakem vytváří harmonii. Snad proto považoval Karl Popper kontrapunkt za největší objev naší civilizace. Je totiž symbolem individuální svobody a společného řádu.

Scruton přednášel dvacet let estetiku a snad i proto vyzdvihuje význam pomlouvané koncepce krásy, je totiž daleko větší, než se běžně domníváme a její odmítnutí v moderním umění má negativní dopad nejen na kulturu, ale i na ekologii. Ohavná nelidská sídliště corbusierovského modernismu nejen likvidují útulné lidské ulice s obchody a hospodami, které jsou prodlouženým domovem člověka, ale železobetonové obludné věžáky bez vztahu k okolí mají krátkou životnost a strašlivé ekologické náklady na provoz i likvidaci. Scruton ukazuje, že je estetika podstatou ekologie na americkém příkladu, kde se na pustošení tradičních měst podíleli nikoli zásady tržního hospodářství, ale vláda byrokratů a plánovačů městských úřadů, kteří vymysleli oddělená obytná, komerční a administrativní pásma výstavby a způsobili hromadný útěk na periferii řadových domků, které se donekonečna roztahují. Američan nemůže jít nikam pěšky a když provoz šestiproudové dálnice nestačí, postaví se další, zatímco se střed města mění v semeniště zločinu. Představa, že by za takového stavu americký automobilismus mohly někdy nahradit elektromobily, je zcela naivní. Amerika by se musela nejdříve vrátit k výstavbě tradičních měst a obnovit svou železniční síť.

Ochrana přírody je po výtce konzervativní téma, bohužel často v područí aktivistické levice, jež útočí na nenáviděný marnotratný konzum, jako by nebyl možný kompromis mezi životní úrovní a šetrným vztahem k okolí. Pouze národní stát, láska k domovu a konzervativní touha po kráse může chránit přírodu před ničivým globálním kapitalismem. Ekoideologové propadají kultu přírody, člověka považují bezmála za planetárního škůdce a nekriticky obdivují divočinu. Scruton kritizuje britskou správu přírodních rezervací, jež vyhlašuje toleranci dravých invazních druhů zvířat, jako jsou kanadské husy a kormoráni, a proměnila by životaschopné prostředí v poušť. Příkladem takového dogmatismu by mohla posloužit absurdní zásada bezzásahovosti, jež způsobila kalamitu na Šumavě a v Českém Švýcarsku. Člověk má zacházet s přírodou jako dobrý hospodář.

Filozofovy brilantní a hutné úvahy v této knížce zabírají široké spektrum. Týkají se vykupitelské moci umění, jež nachází smysl i v lidské tragédii a také nesdělitelných zkušeností filozofie, které jsou „okénkem na špatně osvětleném schodišti života a vedou do jasnějšího světa, kam sice patříme, ale nemůžeme vstoupit”. Scruton na příkladě internetového kamarádství analyzuje podstatu opravdového přátelství a nebezpečí virtuálního života. Připomíná kulturní přínos vína (družnost a inspiraci), jehož abstinence negativně ovlivňuje muslimskou společnost i politiku. „Kdo nenávidí víno, hřeší“ (Tomáš Akvinský). Kacířské eseje jsou obranou západní civilizace, která dnes propadá nevědomému dogmatismu (G. K. Chesterton) a polyteistickým kultům, neboť ztrácí schopnost rozlišovat mezi vírou a rozumem. Naše vlády se ocitají pod vlivem politických sekt, těch nových církví sekularizované společnosti.

Všechny příspěvky s Alexander Tomský

Diskuze:

  1. Nemyslím, že má člověk právo úplně zlikvidovat divokou přírodu, což věta „Člověk má zacházet s přírodou jako dobrý hospodář.“ znamená. Prales nutně musí být bezzásahový, jinak to není prales.
    Všichni čeští novináři kritizují ničení tropických pralesů, ovšem doma něco takového mít nechceme a zkoro všechny naše pralesy jsme již dávno zlikvidovali.
    Přírodě kůrovec, oheň ani tání ledovců nevadí, poradí si s tím, už to mnohokrát zažila. Ovšem nám ano. Strach o naše pohodlí, maskujeme obavami o přírodu. Většině Čechů by vadilo, kdyby na Mácháči plaval velký bílý žralok a občas si na někom pochutnal a jistě by protestovali kdyby se jim na trávníku na sídlišti vedle pískoviště pásl slon. Ovšem pokud se to nelíbí Afričanům, je to něco jiného a je třeba je poučit.
    U nás jsme tu bezzásahovost vzdali a začali hasit. On ji stejně už někdo ukončil tím, že škrtnul sirkou, odhodil vajgla, nebo možná chytla suchá tráva od rozpáleného výfuku. Je docela možné, že na několika kilometrech čtverečních hojně navštěvovaných turisty, obklopených hospodářským lesem a vesnicemi to fungovat nemůže, a proti kůrovci se mělo okamžitě zasáhnout, než se rozšířil.

    Příroda se neustále vyvíjí, je dynamická, nevadí ji pokud nějaký druh vyhyne a je nahrazen schopnějším invazivním. Ve vodě máme místo trilobitů raky, dinosaury nahradili jeleni. Ovšem lidé chápou ochranu přírody, jako její zakonzervování jak ji zažili za svého mládí na věčné časy. Vrchol absurdity je, počínání ochránců přírody, bojujících proti zakládání nových lomů a zároveň se snaží chránit ty staré opuštěné, o kterých tvrdí, že jsou to útočiště chráněných živočichů.
    Tím naprosto nechci tvrdit, že bychom měli zase začít vypouštět jedy do vzduchu a do vody, jak se to praktikovalo za totáče. To neničilo jen přírodu, ale i nás. A stále ještě v některých částech ničí. Bohužel, ochránci přírody se soustředili výhradně na CO2.

  2. Pan Tomský možná má co říci k dnešku, ale měl by to sdělovat lidštějším, prostším a čtivějším jazykem. Mám sice za sebou nějaká ta vsoká studia, ale když tady čtu třeba o modernitě, výuce estetiky, neřkuli o sídlišti corbusierovského modernismu … tak automaticky vypínám a přeskakuji. Kdo chce intelektuální plky, nechť otevře přílohu Lidových novin Salón apod. Není nutné používat ani naopak vulgární hospodskou češtinu krátkých vět a výkřiků… Podle mne vyvážený čtivý kompromis psaní o aktuálních témat zvládá pan Petr Hampl a tzv. Vidlák. Jen můj názor, hawk.

Napsat komentář