Zpět
Jiří Beran Díl 1/3

Současná šílená izolace, lidé zavření v bytech – to vše má vliv na imunitu

Text 31.1.202138 min Přehrát

Přezdívku má uplynulý rok asi jistou – budeme na něj vzpomínat jako na koronavirový, a mnozí se velmi těšili, až alespoň symbolicky skončí, až ho hodíme za hlavu, a budeme zase žít normálně. Na čem nebo na kom závisí, zda budeme žít normálně, nebo zda budou přicházet další vlny jedna za druhou? Jen na nás a na dodržování základních hygienických návyků? Nebo na vakcínách? Nebo na něčem úplně jiném? A co vlastně můžeme od stávajících vakcín čekat? O tom všem a mnohem dalším rozmlouváme s epidemiologem a vakcinologem, profesorem Jiřím Beranem.

Martina: Pane profesore, první otázka nemůže být jiná, protože jste jeden z mála odborníků se špičkovými znalostmi v oboru epidemiologie a vakcinologie, který sám prošel covidem. Měl jste ho, byl jste nemocný. Jak jste ho snášel? Jaká je vaše osobní zkušenost s touto nemocí?

Jiří Beran: Moje zkušenost je v celku, řekněme, středně pozitivní, ne úplně negativní. Toto onemocnění u mě vzniklo na začátku března, kdy se o tom vůbec nic nevědělo, notabene já jsem v té době pobýval v jihovýchodní Asii, a snažil jsem si připomenout, jestli by to mohlo být právě toto onemocnění. Měl jsem subfebrilie, tedy teplotu kolem 37,5, měl zarudlé spojivky, velkou bolest hlavy, bolest v nosohltanu, bolest svalů a kloubů. A protože si s sebou vozím určitý lék k léčbě horečky dengue, protože v jihovýchodní Asii pobývám za 15 let kumulativně asi osm let, takže jsem si tento lék vzal. A on mi příznaky asi zmírnil, takže trvaly tři dny. Co přetrvávalo velmi dlouho, asi tři týdny, byl pocit únavy, který přicházel většinou ve vlnách, a objevovaly se náznaky mikrokoagulace na dolních končetinách, čili srážlivosti krve. Ve svých 60 letech jsem z toho vcelku vyšel dobře, takže jsem rád, že jsem toto onemocnění takovýmto způsobem překonal.

Martina: Zkoušel jste protilátky, že to bylo ono?

Jiří Beran: Když jsem se vrátil, tak jsem si nechal zjistit protilátky, které jsem měl pozitivní. A zároveň jsem si nechal udělat PCR test, který byl negativní.

Martina: Vy jste si tehdy sám naordinoval lék, tuším, že to byl isoprinosine. Ten jste měl tedy s sebou, vybral jste si ho asi proto, že to byl jeden z mála léků na tyto virové projevy. Hodně jste si ho pochvaloval. Používá se obecně pro nemocné lidi, když vám, odborníkovi, který to na sobě mohl pozorovat, takto zabral?

Jiří Beran: Myslím, že se používá různě v různých zemích. Tento lék má prokázanou efektivitu v léčbě jakékoliv akutní respirační virové infekce, kam patří chřipka, parachřipka, RS viry a podobně. A tu efektivitu má prokázanou u lidí mladších 50 let. Čili je to lék efektivní. Nicméně v ČR tato indikace není zapsaná, a tak se v ČR dává, nebo aplikuje na diagnózy, které jsou popsány v souhrnu údajů o přípravku. A to je například pásový opar, nebo snížená funkce imunitního systému. A pro sníženou funkci imunitního systému, tedy pro snížený počet takzvaných lymfocytů, což je součást bílých krvinek. Takto se aplikuje v rámci národních doporučení při hospitalizaci covidových pacientů, čili v nemocnicích se používá tam, kde je potřeba na základě laboratorních výsledků.

V případě PCR pozitivity bych lidem starším 65 let, kteří mají nějaké přidružené onemocnění, doporučil, aby od začátku, i bez příznaků, začali užívat lék isoprinosine

Martina: A vy víte, že jsou u nás v republice nějaké účinné léky, které i vy byste doporučil svým přátelům, když vám řeknou: „Nemám covid, žena má covid. Já jsem zůstal v karanténě, chci něco preventivně, nebo pro ni. Má lehký průběh, ale chtěl bych jí pomoci, co bys mi radil?“ Tak pane profesore, co byste poradil?

Jiří Beran: Odpověď bych rozdělil podle toho, kolik je danému pacientovi roků. V případě PCR pozitivity, čili prokázání tohoto onemocnění, nebo infikování, bych osobám starším 65 let, které mají nějaké přidružené onemocnění, určitě doporučil, aby od začátku, i bez toho, že by měly jakékoliv příznaky, začaly užívat tento lék, protože se ukazuje, že tento lék může mít velmi pozitivní vliv na to, aby lidé později neumírali. To totiž souvisí s tím, že tento virus, jakmile se dostává do organismu, aktivuje určité působce v imunitním systému, které působí supresivně na bílou krevní řadu, na naše bílé krvinky. V tomto smyslu je podobný viru horečky dengue, a stlačí imunitní odpověď tím, že znemožní tvorbu buněk zodpovědných za imunitní odpověď. A pokud se tento lék podá pokud možno co nejdřív, tak na druhou stranu zvyšuje počty těchto buněk, takže jde to proti tlaku viru. Takže to má velký význam u starších osob, nebo u osob s postiženým imunitním systémem, čili těm bych doporučil, aby to užívali.

U mladého zdravého člověka není potřeba, aby se toto aplikovalo, protože má velké množství bílých krvinek. U mladších je nejdůležitější, aby dodržovali běžná opatření jako u těžké chřipky, to znamená, aby měli dostatek klidu, tekutin, příjem stravy několikrát denně, aby si doplňovali vitamíny a aby se nesnažili o výraznou fyzickou aktivitu. Určitě je dobré snižovat teplotu antipyretiky a užívat léky na symptomy. Výborné je to, co dnes už víme, že když člověk toto onemocnění prodělá, tak se u něj vytváří velmi významná buněčná imunita, která ho chrání na dlouhou dobu, a dá se předpokládat, že dokonce několik let.

Martina: Pane profesore, my jsme si zvykli mluvit o covidu stále, a hlavně média nás nenechají vydechnout opravdu ani na vteřinu. Ale přesto mám pocit, že o této nemoci toho nevím dost, a dokonce si nejsem jistá, jestli jí vlastně rozumíte vy, odborníci, protože vždy slýcháme, že tyhle koronaviry jsou vlastně běžné, tenhle je trošku jiný, ale přesto bývá srovnáván s chřipkou, ale zároveň se chová úplně jinak. Zatímco chřipku, když budeme spát v jedné ložnici, nebo ve dvoupokojovém bytě, tak ji opravdu ode mě dostanou všichni, zatímco mám nepřeberné množství rodin, kde to jeden měl, a měl poměrně silný průběh, a nikdo další to nedostal. Zároveň se pak ukázalo, že někdo nemá vůbec projevy, ale je bacilonosič. Byl na mnoha testech, všechny byly negativní. Pak se z krve ukázalo, že je pozitivní a tak dále. Tak se chci zeptat: víme o této nemoci dost? Rozumíte jí? Nebo se chová stále trošku nevypočitatelně a překvapivě?

Prodělání koronavirové infekce v jakékoliv podobě, s příznaky i bez nich, s prokázáním pozitivity, vás ochrání do budoucna před těžkou, až smrtelnou infekcí covidem-19

Jiří Beran: Myslím, že se nechová nepředvídatelně a nevypočitatelně. Myslím, že je to běžná akutní respirační virová nákaza, která má ale jednu obrovskou výhodu, a my jako populace jednu obrovskou nevýhodu. A naše obrovská nevýhoda je v tom, že v jeden určitý okamžik na začátku epidemie bylo 100 procent osob v ČR vnímavých, a to samozřejmě, ať to onemocnění udělá třeba jenom, řekněme, nějakou formu významnějších příznaků infekce u 5 procent populace, tak to znamená významnou část, která by se musela dostat do nemocnice. Já to často přirovnávám k tomu, že i kdybychom měli v populaci dvě procenta lidí, kteří si najednou rozbijí koleno, a budou potřebovat ošetření v nemocnici, tak nemocnice zahltí úplně stejně. A to je u tohoto onemocnění zásadní problém.

Pokud jde o aspekty, které jste zmínila, tak bych vždy doporučoval čtenářům, nebo posluchačům, aby se podívali na výzkumy, které byly publikovány, kde se zabývali tím, že existují rodiny, kde byl někdo pozitivní, a ostatní se mezitím pozitivními nestali. Byl tam někdo, kdo měl protilátky, a druhý v rodině byl třeba mírně pozitivní, a neměl protilátky. Čili zkoumali celou skupinu těchto lidí a zjistili, že bezpříznakové onemocnění v rodině prodělal skoro každý. A bylo to tím, že měřili právě jejich buněčnou imunitu, takže když postavili vedle sebe lidi, kteří byli pozitivní, měli příznaky, a měli protilátky, a k nim dali příslušníky rodiny, kteří byli pozitivní, a neměli protilátky, tak při srovnání buněčné imunity zjistili, že jsou si rovni.

Ale vrtalo jim hlavou, že když to tedy takto prodělali, jak dlouho jsou tito lidé chráněni, a jestli vůbec imunitu mají. Buňky, které nás chrání, mají svůj ekvivalent v takzvané buněčné paměti, která většinou bývá uložena ve slezině. A to jsou stejné buňky, které jsou potom aktivovány ve chvíli, kdy se tento virus znovu objeví. Jsou to takzvané paměťové buňky, jednoduše řečeno. Tak si říkali, jestli obě skupiny mají tyto paměťové buňky, a zjistili, že je mají obě dvě, což znamená, že by měli být chráněni. A teď jim vrtalo hlavou, na jak dlouho to vlastně je. Takže půlku paměťových buněk porovnali s půlkou paměťových buněk po SARS-Cov1, který tady byl před více než 10 lety, a zjistili, že je stejný. To znamená, že ochrana musí být mnoholetá. A uzavírají to tím, že prodělání koronavirové infekce v jakékoliv podobě s prokázáním pozitivity vás ochrání do budoucna před těžkou, až smrtelnou infekcí covidem-19. Čili se to podobá úplně běžnému principu jiných infekcí.

Smyslem protiepidemických opatření není zastavit celou ekonomiku a běžný život, ale to, aby neumírala ohrožená populace

Martina: Pane profesore, minulý rok jsme zažili dvě karantény, dvě uzávěry, jakési domácí vězení. Je určitě ještě brzy na to začít bilancovat a poměřovat se s jinými zeměmi a s přístupy, protože všechno pravděpodobně není u konce, a nemůžeme vědět, jak se to vyvine v letošním roce. Přesto, mohl byste už teď říct, zda podle vás byly ty dvě uzávěry, takzvané lockdowny, nutné?

Jiří Beran: Já si myslím, že první lockdown asi určité oprávnění měl, protože jsme o tomto onemocnění vůbec nic nevěděli. Když se podíváme zpátky, tak zjistíme, že se všichni onemocnění obávali, a že se objevovaly jenom těžké formy infekce, a mírné formy infekce vůbec nebyly zaznamenávány, a to především kvůli restrikcím, které byly v oblasti testování na PCR pozitivitu. Čili se tam dostal jenom ten, kdo měl těžší příznaky, takže byl testován.

Kdežto od chvíle, kdy se toto onemocnění objevilo mezi horníky, kteří normálně pracovali, a byli pozitivní, se zjistilo, že významná část populace prodělává onemocnění, aniž by měla jakékoliv příznaky. A to samozřejmě vedlo k myšlence, že je třeba široce testovat a zjišťovat, jak se virus v populaci šíří. A zjistilo se, že, řekněme, 95 procent populace toto onemocnění snáší velmi lehce. Tedy se někdy v začátku léta ukázalo, že celá česká populace byla na začátku epidemie vnímavá, a díky těmto poznatkům, jak to probíhalo u horníků, se zjistilo, že významná část populace je sice vnímavá, ale není ohrožena.

Tak se začalo analyzovat, kdo by mohl být ohroženou skupinou. A zjistilo se, že 92 procent všech úmrtí přichází ze skupiny osob starších 65 let, a toto číslo se drželo až do konce roku 2020, aniž by se jakkoliv změnilo. A když se podíváme zpátky na tato čísla, tak první znak pro ohroženou skupinu byl jasně dán věkem, čili osoby starší 65 let přispívaly nejvíc k úmrtím. Osoby starší 65 let tvoří přibližně 17 procent procent populace. Zároveň tady existuje 1 procento populace, 100 tisíc osob starších 65 let, které tvořily až ¼ všech těchto úmrtí. Byly to instituciované osoby. A když se provedly další analýzy, tak se zjistilo, že ¼ všech úmrtí přichází od osob starších 65 let z institucí. Zbytek osob v této komunitě jsou lidé, kteří povětšinou trpí obezitou, mají nekontrolovaný průběh diabetu, a nestabilní ischemickou chorobu srdeční. Ukázaly se tedy tyto faktory.

A samozřejmě, když je takto vyspecifikovaná skupina osob, která je ohrožena a která umírá, pak je třeba zaměřit protiepidemická opatření přesně na tuto skupinu obyvatel, a to se bohužel nedělo ani během prvního lockdownu, protože se to nevědělo. Ale v druhém lockdownu už se to vědělo, a neprovádělo se to, a to je obrovská škoda, protože smyslem není zastavit celou ekonomiku, a zastavit běžný život, ale smyslem všech protiepidemických opatření je, aby tady neumírala ohrožená populace.

Pokud by se vysvětlovaly principy šíření covidu-19 a to, čeho chceme dosáhnout, tedy ochránit tu část populace, která je ohrožena, tak by nebylo potřeba tomuto onemocnění věnovat takovou pozornost a dělat velké uzávěry celé společnosti

Martina: Když jste teď říkal že 95 procent lidí u nás snáší covid-19 lehce, tak myslíte, že ten koronavirus zaslouží takovouto pozornost, jaké se mu dostává? To znamená absolutní. Já myslím, že už není kam propašovat informace.

Jiří Beran: Myslím, že je potřeba mu věnovat pozornost, a to především tak, aby z koronaviru nebyl fenomén strachu, ale aby se z toho stalo respektované onemocnění. Protože když si vezmeme parametry, které jsem tady zmiňoval, tak se zjistilo, že ve své podstatě lidé, kteří patří do rizikových skupin, nejsou infikováni při letmém kontaktu někde v obchodě, v Lidlu nebo Kauflandu, ale jsou infikováni především od stálého, nebo intenzivního kontaktu s rodinnými příslušníky, kteří přijdou, pobývají více jak hodinu, a tak na ně toto onemocnění přenesou. Čili z tohoto pohledu, pokud by se vysvětlovaly principy šíření této choroby, a to, čeho chceme dosáhnout, tak by nebylo potřeba tomuto onemocnění věnovat tak velkou pozornost a dělat velké uzávěry v celé společnosti.

Neměli bychom všechna opatření dělat proto, aby se onemocnění nešířilo. Ale především proto, aby lidé z rizikové skupiny neumírali. A na to bychom se měli zaměřit.

Martina: Hovořil jste tady o strachu, že to asi není správný léčebný faktor. Ale byli jsme neustále vystaveni záběrům, fotografiím ať už obrovských hangárů s nemocničními lůžky, která byla připravena pro těžce nemocné v Číně hned na začátku epidemie, potom šílené záběry z Itálie, kde lidé leželi na chodbách, na různých polních lůžkách a podobně. U nás se začala stavět v Letňanech polní nemocnice. Co toto všechno udělalo s vámi? Vy, jakožto odborník, byste vlastně měl mít pro strach uděláno, nebo naopak, pokud dokážete právě jako odborník domyslet věci do konce, tak byste mohl být ještě vyděšenější. K čemu jste se přiklonil?

Jiří Beran: K tomu prvnímu. Já z toho vyděšený nejsem. Jenom mě prostě mrzí, že především média napomohla tomu, aby se tady vytvořil určitý fenomén strachu, aby se lidé obávali vycházet ven, a přerušili své životní návyky. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že pokud u jakékoliv akutní respirační virové infekce doplňujete známá 3R, a posledním R je rozum, tak ve své podstatě můžete sice onemocnět, ale onemocníte jenom mírnou formou infekce. A to proto, že pokud dodržujete tato opatření, pak velmi dramaticky snižujete množství viru, které se dostane do těla, a snižujete množství infekční dávky, která stojí na začátku proti vám, a tak snižujete váhu supresiv, kterou jsem tady zmiňoval, proti imunitnímu systému.

Čili mě mrzelo, že se tady odvíjí určitá dokonce i hysterie a že tady často chybí racionální přístup. Ale to je především proto, že často, a určitě mi dáte za pravdu, ztrácíme ze zřetele hlavní cíl, pro který toto všechno děláme. Neděláme to proto, aby se onemocnění nešířilo, my bychom to měli dělat především proto, aby lidé z rizikové skupiny neumírali. A pokud jsme jim schopni pomoci, tak bychom se na ně měli zaměřit. Testování, trasování, hospitalizace, na to už existují osvědčené postupy, které byly vyzkoušeny ve světě.

Martina: Hovořil jste zejména o skupině lidí nad 65 let, které považujete, nebo kteří jsou obecně považováni, pokud nejsou v dobré zdravotní kondici, za nejohroženější. Znamená to, že byste chránil jenom tuto skupinu? Nebo existují ještě nějaké další skupiny, u kterých byste restrikce navrhoval také? Třeba některá omezení pro většinu populace, jak to vidíte?

Jiří Beran: Šíření viru v populaci se dá přirovnat k jízdě automobilu na dálnici. A ta ohrožená skupina, senioři, jsou lidé, kteří jdou po krajnici, a chtějí přejít na druhou stranu. A samozřejmě, když to udělají za plného provozu, tak dochází k haváriím, srážkám a úmrtím. A máme tedy dvě možnosti, jak to řešit. Zastavíme povoz celé dálnice, a oni potom mohou volně přecházet. Nebo utlumíme provoz, a pokusíme se přes dálnici vybudovat most, po kterém pak mohou tito lidé přecházet. A zároveň s nimi musíme hovořit o tom, že není dobré přecházet dálnici za plného provozu. Čili to je systém, který by měl být zaveden u nás.

Martina: Jak by tedy měly vypadat ty mosty? Jak by tato ochrana měla vypadat konkrétně? Protože dosavadní ochrana vůči starým lidem spočívala vlastně v jejich naprosté izolaci, zejména pokud byli v nějaké…

Jiří Beran: Ta byla zbytečná.

Byl jsem ve čtyřech domovech důchodců, kde byli nemocní lidé a museli se doprošovat na krajské hygieně, aby tam provedla testy

Martina: Myslíte? Pokud byli v těch různých komunitních centrech, léčebnách, domovech seniorů a podobně?

Jiří Beran: Je potřeba to rozlišit na dvě části. V centrech, kde žije přibližně 1% procento populace, to znamená instituciované osoby, je první věc, kterou se ale nyní už podařilo udělat, že tam musí probíhat jakoby na státu nezávislé testování. Já jsem byla přítomen ve čtyřech domovech důchodců, kde se doprošovali, věděli, že tam mají s největší pravděpodobností pozitivní lidi, kteří jsou nemocní, a doprošovali se na krajské hygieně toho, aby u nich provedli testy. Trvalo to někdy týden, někdy 14 dní, a nakonec se tam otestovala polovina obyvatel, protože nebyly kapacity. Ale na něco tak prioritního kapacity chybět nemůžou.

V tuto chvíli, existují nezávislé testy, to znamená nezávislé na tom, jestli to udělá laboratoř po schválení hygieny, a tito lidé jsou testováni antigenními testy. Takže první krok, který se měl udělat, a který jsem již popsal, je, že je potřeba udělat průřezové testování. To znamená, že v jeden den je třeba otestovat úplně všechny, včetně zaměstnanců. A v případě, že je někdo pozitivní, tak se izoluje a léčí. A v případě, že je potom daná instituce prostá viru, tak je potřeba, v závislosti šíření viru v populaci mimo tuto instituci, testovat v týdenních, nebo 14denních intervalech jenom lidi, kteří z dané instituce odcházejí, nebo přicházejí. To je prvotní řešení.

Druhým řešením je, že když se tam virus objeví, a začne epidemie, tak je potřeba, aby se nezahltily nemocnice, maximum péče provádět v dané instituci. Protože když infekce začíná, tak většina seniorů začíná odmítat jídlo a pití, a tedy by měla být možnost provádět infuzní terapii přímo v domovech důchodců. A aby byla možnost měřit základní parametry například zánětu, abychom věděli, jestli se nám tam rozvíjí zánět virový, nebo bakteriální. Dále, aby byla možnost aplikovat tam antibiotika, a to třeba i v infuzi. Za třetí, nebo za poslední, aby byla umožněna alespoň v minimální podobě i oxygenoterapie. To umožní, že celá řada těch lidí zůstává v dané instituci, a je tam léčena. Čili je potřeba pomoci tím, že do těchto institucí přijdou školené zdravotní sestry, se znalostí intenzivní péče, a pomohou s tím, aby léčba probíhala tam, protože se tím předejde tomu, aby tito lidé byli transportováni mimo instituci, a byli hospitalizováni.

Současná šílená izolace, lidé zavření v bytech, má vliv na imunitní systém. Ale zásadní přenosy pochází od rodiny a přátel, kteří jsou s danou osobou v kontaktu delším než jedna hodina. Čili lidé mohou klidně vyjít ven, zajít na nákup a do parku.

Martina: Pane profesore, vy jste se tak shovívavě vyjádřil k tomu, jak jsme na jaře řešili nástup této nákazy, kdy to byla metoda pokus omyl. Ale vlastně to každý chápal, protože s tím nikdo z nás, a tím pádem ani politiků, ani lékařů, neměl zkušenost. Ale teď už takto shovívavý nejste, a myslíte si, že zavírání a izolování starých lidí je pro ně…

Jiří Beran: Je to nesmírně špatné, protože když si to vezmeme znovu: Teď, kdybychom se vrátili k druhé skupině osob, které jsou v běžné populaci, tak jsme viděli jedinou ochranu v tom, že je zavřeme v jejich bytech, a budeme jim stavět tašky s nákupem, a oni nebudou moci vůbec vyjít. Ukázalo se tak, jak jsem říkal, že zásadní přenos je vždy od někoho známého, od rodiny, od přátel kteří jsou s danou osobou v intenzivním kontaktu delším než jednu hodinu. Čili tito lidé mohou úplně klidně vyjít ven, zajít na nákup, do parku. A každého zdravotnického pracovníka ochrání respirátor na 99,9 procent, a ani při intenzivním kontaktu s pozitivním člověkem by neměl onemocnět. Čili já bych byl pro to, aby lidé měli celou řadu kontaktů, ale tyto kontakty byly krátké, aby probíhaly s ochranou těch 3R a rozumu. A pokud k tomuto dojde, tak socializace má nesmírně pozitivní vliv na jejich imunitní systém, protože to, co se děje, tato šílená izolace, má určitě negativní vliv na to, jak je imunitní systém připraven na budoucí infekci.

Martina: Pane profesore, vy jste několikrát řekl 3R. Připomeňte nám, která to jsou?

Jiří Beran: Tak jsou to známá 3R z ministerstva zdravotnictví, tedy rouška, rozestupy, a samozřejmě mytí rukou.

Martina: Plus rozum.

Jiří Beran: Plus rozum. Přičemž není stoprocentně nutné všude používat dezinfekci, protože tím, že si umyjeme ruce mýdlem, sice virus nezničíme, ale porušíme jeho výstupky, které má na povrchu, protože mýdlo je tenzid. Takže virus sice žije, ale nemá žádný nástroj na to, aby se dostal k nám do těla. Takže stačí si umývat několikrát za den ruce mýdlem.

Školy bych v žádném případě nezavíral. V Singapuru, kde mají v tuto chvíli na covid nulovou smrtnost, školy nezavírali, a děti do 13 let nebyly testovány.

Martina: Pane profesore, vy jste také řekl, že izolace neaktivuje do budoucna dobře jejich imunitu. Totéž se asi dá říct i o strachu. Je to věc, která se nedá zvážit, změřit, sečíst. Nedá se asi ani doložit evidence based medicine, ale je to markantní. Strach způsobuje, laicky řečeno, jakési díry v našem systému obranyschopnosti.

Jiří Beran: Určitě. Myslím, že je potřeba nemít z onemocnění strach, ale zdravý respekt. A každý strach je určitě devastující pro imunitní systém, a je jedno, jaká je geneze daného strachu. Ale v tomto případě, pokud z onemocnění budeme mít respekt, tak si musíme uvědomit, že virus tady je, bude, že jednou budeme s největší pravděpodobností infikováni. A že pokud chceme, aby onemocnění proběhlo velmi mírně, můžeme udělat nějaká zásadní opatření pro to, aby onemocnění proběhlo mírně. A pokud víme a uvědomíme si, že onemocnění proběhne mírně, že mám ve své podstatě na mnoho let vyhráno v tom, že bych v následující infekci neměl mít velmi těžký, nebo smrtelný průběh, tak je to pro mě pozitivní zpráva.

A druhá zpráva je v tom, že když toto onemocnění už prodělávám, tak bych měl být schopen nějakým způsobem rozlišit, co je ještě normální, a co není normální. A určitě všichni už slyšeli o tom, že nenormální je, aby se onemocnění protahovalo, a případně zhoršovalo po jednom týdnu od vzniku základních příznaků. Čili pokud se u člověka, který je diabetikem, v průběhu jednoho týdne, nebo na konci týdne zvyšuje hladina cukru i při běžné léčbě, tak to není dobré. Nebo když člověk začne mít okolo prvního týdne dechové obtíže, tak to také není dobré, a je vhodné, s respektem k tomuto viru, to nepodceňovat, a odejít do nemocnice a nechat se vyšetřit.

Restaurace, obchody a obchůdky mohly zůstat otevřené. Asi to na ministerstvu připravují lidé, kteří nemusí ráno vstát a jít se něčím živit.

Martina: V určitém období se lidé ve vládě, kteří o tomto rozhodovali, střídali trochu jak postavy na orloji. A všichni se nakonec shodli na tom, že nás opět zavřou doma, že bude takzvaný lockdown. Jak byste to řešil vy, pane profesore?

Jiří Beran: Tak v žádném případě bych nezavíral školy. Když se podíváme, tak například v Singapuru, kde mají v tuto chvíli na covid, řekněme, nulovou smrtnost, se školy nezavíraly, a ani děti do věku 13 let se netestovaly. Toto onemocnění u těchto malých dětí probíhá velmi lehce, a určitě není potřeba, aby se kvůli tomu zavíraly instituce, a devastovala se kromě seniorů ještě další část české populace. Já jsem postup, co dělat v této epidemii, sepsal, pověsil jej na své webové stránky, a poslal ho také panu premiérovi. A musím říct, že stejně tak, jako když mu pošlu cokoliv, tak to vezme, a předá na ministerstvo zdravotnictví. Čili, co se s tím dělalo dál, jestli se něco z tohoto materiálu využilo, nebo nevyužilo, nevím, ale udělal jsem maximum pro to, abych své zkušenosti a znalosti předal jako příspěvek k tomu, jak tuto situaci řešit.

Martina: Zavřel byste, pane profesore, restaurace, obchody a obchůdky?

Jiří Beran: To je právě jedna z věcí, která mě velmi mrzí, protože já, na rozdíl od mnoha lidí, kteří se pohybují ve vědě a ve výzkumu, patřím mezi osoby samostatně výdělečně činné, a chápu každého živnostníka. Vždy, když se zpracovávají na ministerstvu různá opatření, si říkám, že to dělají lidé, kteří nikdy nemuseli ráno vstát, a jít se něčím živit. A to považuji za velkou chybu, protože si myslím, že malé obchůdky a živnostníci mohli fungovat pořád, stačí dodržovat základní opatření. A pokud se k nim přidá, a já to klidně respektuji, jeden člověk na 15 metrů čtverečních, tak dobře, ale mělo to fungovat pořád dál. To by pomohlo každému.

A co se týká těch restaurací, tak pokud budou dodržována základní opatření, tak je možné cirkulaci viru snížit. Ale nic z tohoto nemá význam provádět v jakékoliv podobě, pokud nebudu dělat práci se skupinou ohrožených osob, které jsou na krajnici dálnice. To musíme udělat v každém případě. Určitě je dobré ze začátku pracovat s obojím, tedy s auty, která jedou po dálnici, i s osobami, které jsou na krajnici. Ale ve finále je potřeba intenzivně pracovat s ohroženými osobami na krajnici.

Martina: Pane profesore, velmi vám děkuji za vaše vznášení světla do této temné situace.

Jiří Beran: Také já vám děkuji.

Všechny příspěvky s Jiří Beran

Diskuze:

  1. Nepochopil jsem toto:
    „A zjistilo se, že 92 procent všech úmrtí přichází ze skupiny osob starších 65 let, a toto číslo se drželo až do konce roku 2020, aniž by se jakkoliv změnilo. A když se podíváme zpátky na tato čísla, tak první znak pro ohroženou skupinu byl jasně dán věkem, čili osoby starší 65 let přispívaly nejvíc k úmrtím. Osoby starší 65 let tvoří přibližně 17 procent procent populace. Zároveň tady existuje 1 procento populace, 100 tisíc osob starších 65 let, které tvořily až ¼ všech těchto úmrtí. Byly to instituciované osoby. A když se provedly další analýzy, tak se zjistilo, že ¼ všech úmrtí přichází od osob starších 65 let z institucí. Zbytek osob v této komunitě jsou lidé, kteří povětšinou trpí obezitou, mají nekontrolovaný průběh diabetu, a nestabilní ischemickou chorobu srdeční. Ukázaly se tedy tyto faktory.“

  2. Děkuji za druhý rozhovor. Pan profesor je samozřejmě trochu ovlivněn (kauzou + povoláním), proto mi moc nehraje logika že covid není zas až tak nebezpečný (převážně jen pro starší), ale zároveň bychom se měli všichni vakcinovat i přes to, že neznáme ani ony 48 měsíční výsledky pozorování. A to se nezmiňuje (byť nicotné) riziko na plod a další naše potomky.

  3. Dobrý den Martino, pane profesore, děkuji, děkuji, za otevřený profesionální rozhovor se špičkových odborníkem.
    Konečně nějaký odborník, který ví co mluví a je to expert na danou oblast. Sice jako jedinec léčící se řadu let celostně- alternativně, mám jiný- negativní názor na vakcinaci, ale každému co jeho jest, hlavně at je to dobrovolné. Pročetla jsem dokumentaci k vakcíne od Pfizera i Astrazeneca a děkuji, ne, nejsem laboratorní testovací myš. Řadu let jsem pracovala na výzkumné vědecké pozici, a je radost slyšet někoho kdo vi o čem mluví n arozdíl od zbytku vládních expertů, které by za základní neznalosti problematiky na mé alma mater VSCHT vyrazili už po prvním semestru. Martino uvítala bych také rozhovor s paní Pekovou.

  4. Děkuji. Mluvíte mi z duše. Zaměřit se a ochránit rizikovou skupinu, ne zničit celou společnost. Chtějí dědečkové a babičky trápit svá vnoučata?

  5. ‚@Laik
    Já jsem Nikdo. Ano, mám v určitých věcech zřejmě více jasnosti. Virus SARS 2 sleduji od konce listopadu 2019, kdy něco ke mně prosáklo. A v prosinci 2019 jsem si říkal, že má zajímavý potenciál změnit společnost. Vše lze vyčíst z veřejně dostupných zdrojů, analyzovat situaci v zahraničí atd., to by dokázal i leckterý @Laik. O to je to podivnější, že jasno nemají lidé, kteří by měli mít více jasno a především větší nadhled, vhled, dedukci, kam jejich vědecká (třeba i pravdivá) doporučení povedou. Ale především má jasno realita. Ta doběhne každého, ať pána či kmána, hlupáka-chytráka či doc.Mudr. Csc. Ph.d. Ing. Něco z toho, co píši teď ,jsem psal jinde už během února, března, dubna před rokem. Např., a což spíše souvisí s něčím jiným, než s fakty, v únoru, když tady nebyl ještě jediný případ, jsem mimo jiné, ohledně viru psal, že lidé raději zemřou, než by něco pochopili a změnili své chování. Ale jak říkám, jsem nikdo, můžete být klidný-á a poslouchat a konat podle někoho, kdo něco dokázal má tituly, ale jeho řešení nejsou nejlepší. Ano, zodpovědná je vláda, ale zodpovědnější by měl být lid a nejzodpovědnější by měl být jedinec. Vláda konala špatně ve špatnou dobu, poslechla lid ale doporučení pak vydala, mnoho „nejzodpovědnějších jedinců“ se jimi neřídilo a třeba si ve smyslu doporučení nevymysleli vlastní zásady chování. Mysl mnoha Čechů zastřela podivná mlha.

  6. ‚@Vlček:
    Cituji: „každý druhý odborník, vakcinolog epidemiolog, virolog, statistik doporučuje něco jiného a má nebo měl na tu nákazu a celkovou hrozbu jiný náhled a liší se i doporučení“

    Zodpovědná byla a je vláda a ta selhala.

    Cituji: „Některým odborníků chybí celkový nadhled, správné posouzení té situace … chtějí chránit jenom „rizikové občany“, a nechat ten virus, nějak projít populací, … , a podle mě je to ta nejhorší cesta z mnoha hledisek.“

    A vy jste kdo? Vakcinolog, epidemiolog, virolog, statistik, … ? Ale hlavně, že máte jasno.

  7. Bohužel Prus má pravdu. Krize odhalila hloupost Čechů v úplné nahotě. Mimochodem, kde pan Beran bere jistotu, že po prodělané nemoci, bude mít ochranu na mnoho let a že příště bude mít lehčí průběh, když může dojít k poškození orgánů apod. Už stovky případů reinfekce, jenom v ČR, hovoří o něčem jiném a studie dlouhodobou ochranu zatím nepotvrzují. V Singapuru samozřejmě testují i  mladší 13 let, jen se ty testy v této skupině neprováděly-jí plošně, ale na základě posouzení lékaře. Já Vám řeknu jednu nepříjemnou skutečnost. Za situaci, že jsme aktuálně nejhorší v Evropě, může i fakt, že každý druhý odborník, vakcinolog epidemiolog, virolog, statistik doporučuje něco jiného a má nebo měl na tu nákazu a celkovou hrozbu jiný náhled a liší se i doporučení. Neexistuje žádný společný informační panel těchto lidí, kde by se občanům jasně řeklo, co jsou jenom nepodložené profesní domněnky a co jsou ověřená fakta, a co funguje jinde v zahraničí, a proč je nutné konkrétně přistoupit k určitým krokům, a co tím získáme/ztratíme. Lidé potom přebírají a zpracovávají domněnky lidí, jako jsou Adámková, Maďar-zpočátku nákazy, Žaloudík, Peková, někteří lékaři VFN, statistik Dušek, Šmucler, Pirk, bohužel částečně i pan prof. Beran, jako ověřená fakta a podle toho se i chovají, ale virus se nechová dle jejich předpokladů. Promoření se ukázalo, že není tou správnou cestou a nikde k němu nepřistoupili. Přitom zkušenosti ze zemí jako je NZ nebo Austrálie jsou k dispozici. Naopak vždy pomáhají omezení ve správnou chvíli – ta správná, jako jsou např. roušky, omezení soc. kontaktu + dodržování hygienických pravidel-stále. Naše vláda ráda(kvůli voleb) zaspala (nebo spíše vyslechla celospolečenskou objednávku) počátkem srpna, kdy třeba vláda NZ odložila volby, při nižším počtu nově infikovaných a zavedla tvrdý lockdown. Už několik měsíců je tam téměř vše otevřené. Lidé mohou do divadel, hospod, i když např. cestovat mohou zatím jen do Austrálie, která je na tom o poznání hůře, ale vůbec ne špatně. Já se teď domnívám, že už je na nějaké smysluplné řešení pozdě a bude se muset okamžitě otevřít vše co je možné, za dodržování určitých hygienických podmínek…ale asi na nás budou tlačit okolní státy, abychom to nedělali. To je další věc. Většina občanů této země si myslí, že jsme nějaký pupek světa nebo zřejmě samostatnou planetou, že my se k SARSu II budeme chovat „svojsky“ a způsob řešení krize v zahraničí nás nezajímá, natož aby se nás nějak dotýkal. Některým odborníků chybí celkový nadhled, správné posouzení té situace (Neříkám, že zrovna v tomto panu Beranovi.), chtějí chránit jenom „rizikové občany“, a nechat ten virus, nějak projít populací, což se u nás už nějak samovolně děje, a podle mě je to ta nejhorší cesta z mnoha hledisek.

  8. Velmi Vám pane profesore děkuji za fundovaný a nutno říci statečný názor v této době plné cenzury a osobních útoků. Bravo! Kéž je Vám dopřáno sluchu a ne jenom sluchu na vládních místech!

  9. Moc děkuji za Váš názor,který se nebojíte vyjádřit.Ani si neumíte představit,co to znamená pro velkou část národa,že je tady někdo,kdo chce lidem pomoci a nejen na celé téhle době vydělat?????

  10. Děkuji za skvělý rozhovor. 🙂 Pravdivý a podnětný. Můj názor je, že někdy se „konspirace“ schválně nazývají kospiracemi, aby se pravda zakryla. Jsou asi 3 verze vzniku Covidu: vykácení deštných pralesů, umělý vznik v laboratoři, technokrati – přes G5. To je tedy zatím, co asi víme. A teď to vše zvládnout. Krok po kroku, laskavě. Obávám se, že lockdowny nic nevyřeší. On-line výuka není pro každé dítě vhodná. Dny ubýhají a ubýhají. Jsme v bodě nula. Každý z nás teď pracuje na sobě a tvoří realitu – skutečnou realitu, jak vše zvládnout. Osočováním, pomluvami a ani politikařením se to ale nezvládne. Pěkný den a děkuji.

  11. Dobrý den, jsem ráda, když se panu Beranovi dostává prostor v médiích. A chtělo by to více. Děkuji nejenom za tento rozhovor.

  12. Tento clovek mluvi tak monotonne to neni snad pravda. Poslouchat ho musi byt reseni pro i ty nejvetsi insomniaky, kazdemu po 5 minutach musi zacat klimbat hlava.

  13. Díky oběma za perfektní, odborne a pritom srozumitelne video. Jen vláda a ministerstvo zdravotnictví nechápou a jak se zdá, chápat nechtějí…proč asi ?

  14. Díky oběma za perfektní, srozumitelne, odborne a pritom srozumitelne video. Jen vláda a ministerstvo zdravotnictví nechápou a jak se zdá, chápat nechtějí…proč asi ?

  15. Proč nemluvit normálně česky ? Proč místo normálního „medicina založená na důkazech“ se mermomocí nutit do angličtiny a komolit ji patvary jako „based evidence medical“ (30:55) místo „evidence based medicine“ ??? 🙂

  16. Pane Beran, paní Kociaová, děkuji za Vás a za vaše slova. Kdo je měl pochopit, pochopil. S přáním všeho dobrého Eva

  17. Stačí se podívat na jeden z rozhovorů na DVTV. Návštěvnost hor je teď maximální. Ty sandály snad ani nebudu komentovat. Nechci být zlý.

  18. Virus Covid vznikl ve Wuchanu kde byla první zavedená síť 5G. Radiové vlny kterými jsme prosákli durchmarš nepřímo vyrábějí přes člověka vity. Vypnout a zničit všechno co produkuje nějaké vysoké frekvence. Jinak je po lidstvu.
    Ale my to nevypneme protože jsme sebevrazi. NIKDO tomu neuteče. Chudí ani bohatí.

  19. Zdebilizovaná, indoktrinovaná, zpovykaná, zmatená, nevzdělaná a na konzumu totálně závislá společnost si není schopna cokoli odepřít.

  20. No já osobně vždycky snila o tom, že jednou budu mít dva roky prázdnin. Já myslím, že se naprosté většině dětí vůbec nic nestane.. Stačí se zamyslet na tím, co je v dospělém životě čeká.. Takže jestli si o rok prodlouží bezstarostné dětství, jen a jen dobře.. Ale to berte trochu jako nadsázku. Samozřejmě chápu, že v některých rodinách je s dětmi a distanční výukou problém. Já všechny tyhle problémy beru. Však píšu, že by se „vláda“ měla o všechny postarat. A že to „vláda“ dělá blbě a nedostatečně, o tom taky nepochybuju. Ale stejně tak nepochybuju o tom, že vláda prostě nedokáže vyřešit všechny problémy. To není v silách žádné vlády.

  21. ‚@Mařena:
    K čemu v rozhovoru se vyjadřujete? Nebo si jen vyléváte nějaké své po-city? A co třeba, že děti a mládež nechodí prakticky rok pořádně do školy. To je podle vás v pořádku?

  22. Z těch co se za dnešní situace staví na zadní, chápu jenom ty, kteří už opravdu nemají z čeho brát a na které vláda zapomněla, lépe řečeno, na které se vláda vykašlala. Tam chápu jejich zoufalství. A jak známo zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Těmto lidem by mělo být okamžitě pomoženo. Včera bylo pozdě. Ale u ostatních, tam mi zůstává rozum stát. Já vím, vlády, politici, média lhali tak často, že je teď těžké něčemu věřit. Jenže věřit úplným kravinám je taky k ničemu. Spíš bych to viděla na určitou rozmazlenost, na dětinskou rozmazlenost, takové zvláštní drzé fakanství. „Nikdo mi nebude nic říkat, nikdo mi nebude nic nařizovat, já si můžu dělat co chci, já jsem originální lidská bytost a mám svá nezadatelná práva a do ostatních mi nic není. Když chci jet do Chorvatska, pojedu do Chorvatska, když chci jet do Špindlu, pojedu do Špindlu, když jít chlastat, půjdu chlastat.“ Takových lidí je dneska spousta, tito lidé jsou produktem dnešní doby, tito lidé jsou produktem třiceti let budování tak zvané demokracie. Že se tady tenhle podivný způsob uvažování rozmohl, to má množství viníků. Nikdo těmto lidem nevysvětlil, co vlastně znamená svoboda, demokracie, obecné ohrožení, ohleduplnost, povinnost, disciplína atd. No a tak tu máme, co tu máme. Když se k tomu přidá typická česká nesvornost, kverulanství a nedostatek výdrže, jak zcela správně píše Prušák, máme tady, co tu máme. Bramboračku. Moc nevábnou bramboračku. Jako ve všem a jako vždycky. Tenhle stát, tenhle národ má na víc. Jenže někdo by se mu musel začít věnovat a někdo by hlavně musel začít říkat pravdu a tak si získat důvěru. Ve všem. Lidé teď nevěří ničem, což je totéž jako by věřili všemu. Stav, který vyhovuje nemálo šmejdům.

  23. Pro Sakura. Jasně, vy jste to pochopil(a) jednou provždy správně. Ostatní to nepochopili a nikdy nepochopí. Panebože..:-)

  24. A to je špatně ? Pohyb na čerstvém vzduchu podporuje imunitu. Vládní opatření jsou snůškou naprostých nesmyslů směřujících k likvidaci normálního života. Kdo nepochopil, nepochopí už nikdy nic.

  25. Hele Prušáku zalez a neurážej Čechy! Tvoji předkové vyvolali v minulém století dvě světové války a nyní ta nána v čele vede EU do pr..le. Takže nevím, kde bereš tu drzost se jako němčour vyvyšovat!

  26. Vždyť jsou plné hory! Každá lemra, která měla lyže ve skříni celé roky, vyrazila za covidu do hor. O tomhle národě jsem si nikdy nedělal iluze. Loni na jaře, jsem si říkal, že jsem byl asi příliš přísný a Čechy jsem vzal tak říkajíc na milost, ale od července mě Češi nepřestávají udivovat. A znovu jsem se vrátil k tomu, co jsem si vždycky myslel. Češi jsou národ ignorantským pitomců, bez morálky, bez charakteru, bez výdrže, bez disciplíny a bez zdravého rozumu. Národ, který se tváří děsně inteligentně a pracovitě, přitom je to národ zpovykaných, nevzdělaných, nepříliš chytrých, věčně přiožralých, kverulantských netáhel, která skočí na každou pitomost a která při tom mají pocit, jak na všechno a na všechny vyzráli. Čest všem výjimkám!

Napsat komentář k „Jaroslav KotlánZrušit odpověď