Čínský klid
Napětí mezi USA a Čínou střídavě roste a polevuje, z dlouhodobého hlediska ale není pochyb, že Čína sílí, zatímco USA stagnuje. V minulosti měli Američané prospěch z globalizace, kterou umožnilo odbourání obchodních bariér. Jakmile ovšem z globalizace těží Čína, coby zdatný konkurent, a tím pádem v očích Američanů také nepřítel, Američany globalizace přestává bavit a objevují zapomenuté kouzlo obchodních bariér.
Obchodní válka mezi USA a Čínou se vede recipročně, na cla se reaguje cly, na zákazy se odpovídá zákazy, na poplatky zaváděné pro americké lodě v čínských přístavech se odpovídá poplatky pro čínské lodě v přístavech amerických. Co se liší, je motivace aktérů tohoto přetahování: Američané si začnou – a Číňané si to nenechají líbit. A jakmile se Číňané nenechají poškodit, Američany to zvedne ze židle a přitvrdí. Americký útok bývá hysterický, čínská reakce klidná.
Na obchodní válce prodělávají obě strany, ale vždycky někdo prodělává víc. Pokud Američané nepustí Číňany na svůj trh, odskáčou si to američtí obchodníci a jejich zákazníci. Čína se přitom bez amerického trhu obejde, nachází nové zákazníky a její export prudce roste. Když USA uvalí sankce na vývoz, čipů, Číňané vrhnou peníze do výzkumu a vyvinou vlastní, takže důsledkem je pouze to, že americký výrobce ztratí čínský trh. A pak jsou zde kritické suroviny, u kterých má Čína monopol.
V obchodních válkách jde samozřejmě o peníze, proto jsou obchodní, ale ve světě, který se odklonil od mezinárodní diplomacie a vrací se k právu silnějšího, je důležité, jak jsou znesvářené strany schopny prosazovat anebo bránit své obchodní zájmy vojensky. Číňané mají se Západem špatnou historickou zkušenost z let 1839 až 1949. Další století ponížení už nemíní zažít, čehož dokladem je vybudování silné moderní armády. Vnutit Číně své podmínky silou už není v možnostech USA.
Obchodní válce mezi USA a Čínou přihlíží celý svět. Jednak proto, že má nejen bilaterální, ale také globální důsledky, ale i proto, že je pragmatické být zadobře s vítězem. Zatímco Asie či Afrika se kloní k Číně, Evropa drží se skřípěním zubů s Američany. Sice z nich není valný užitek, ale bohužel jsou jaksi naši. Pokud to půjde, Evropa bude s Čínou udržovat korektní obchodní vztahy. Problém vznikne, když Donald Trump uhodí pěstí do stolu a řekne: „Buďto my, nebo oni.“
Evropa už má v tomto směru s Amerikou zkušenost. Z americké iniciativy se NATO tak dlouho tlačilo k Rusku, až z toho vznikla válka, v jejímž důsledku má Evropa místo levných ruských surovin drahý americký plyn a jednou nohou je ve válce s Ruskem, ze které Trump vychytrale couvá. Ekonomické škody se zlehčují poukazem na diverzifikaci, odvracející bezpečnostní hrozbu. V případě „závislosti“ na Číně to bude podobné, nikoli ale stejné. Na exkluzivní orientaci na USA Evropa ekonomicky prodělá, ale u Číny nám nehrozí válečný konflikt.
Čína nemá na rozdíl od USA imperiální DNA. Je to dáno jak kosmopolitismem konfuciánství, tak skutečností, že Čína má vše, co potřebuje, a intervence tak nedává smysl. Čína odmítá roli hegemona, nikomu nevnucuje svůj způsob života. Bude-li obchodní válka mezi Čínou a USA eskalovat, důsledkem nebude další vojenský masakr, nýbrž pouze deglobalizace, anebo vznik paralelních, izolovaných světů. Pokud se tak stane, ten čínský bude určitě klidnější a pohodlnější. Z našich protičínských médií se to ale nedovíme, a jak se říká – co oči nevidí, to srdce nebolí.
Všechny příspěvky s Ivan Hoffman
Pane Hoffmane, běžtě bydlet do Číny na rok, a pak po opětovném přečtení článku napište, jak ho a sebe vidíte jinak.
Pán Hoffman má pravdu, žijem v Číne takmer tri roky a poznám čínsku náturu, tak na úrovni politickej ako národa, ale aj povahu obyčajných ľudí. Preto viem, že všetky súvislosti, o ktorých p. Hoffman v súvislosti s Čínou píše, sú pravdivé.
Vtipně podáno : – )
Američané si začnou – a Číňané si to nenechají líbit.
Evropa bude s Čínou udržovat korektní obchodní vztahy.
zavádějící nepravdivé formulace neoMarxistického charakteru.
Co vidíte dnes, začalo desítky let nazpátek. Přečtěte si o historii financování, výstavby, čínského nájmu průplavu a dnešního provozu Panamského průplavu. Úmyslně tam bylo instalované i čínské dohledové a trakovací zařízení. Desítky let probíhala manipulace hodnoty měny čínské. Ǔmyslně.
Evropa se topí, čína proti Evropě bojuje svým exportem. Evropští Marxisté z většiny zparchantělých evropských vlád jsou placeni k likvidaci Evropy čínou. Už to došlo tak daleko, že v Evropě není materiál z vlastních výrobních zdrojů. roky. nic. Evropa jde pozadu a propadá se hluboko.
“ Desítky let probíhala manipulace hodnoty měny čínské. Ǔmyslně.“
Vitejte zpatky z Marsu, ktery stat v rezimu fiat money (to jsou uplne vsechny) nemanipuluje vlastni menu? To ze blbecek Trump kvici o manipulaci meny je klasika jak zlodej krici „chytte zlodeje“. Kdyz jsem pred 49 lety prisel do Svycar, stal 1 $ 4.2 CHF, dnes stoji 0.79 CH. Podvodnici vsech zemi se spojili a kazdy chvilku taha pilku, tak to proste funguje v podvodnem peneznim systemu. Cinsky boom nevznikl diky nejake zvlastni chytrosti nebo pracovitosti Cinanu, nybrz diky Amrdolskym blbeckum, respektive jejich obrezanym loutkovodicum, kteri Cinu zaplavili biliony $ kreditu a 70% vlastnich fabrik zamazli. EU marxisti jsou placeni US neocons, coz jsou v naproste vetsine pohrobci byvalych zidobolseviku a trockistu z Ruska a Vychodni Evropy kteri ovladli NATO staty..Jak take stoji v clanku, Cinani se poucili z historickych zkusenosti pred 1949 a svinstev ktera tam UK a USA napachaly, na rozdil od Amrdola ktery stale jeste veri ze vladne svetu, Cina je sice diktatura ale to jsou USA a cele NATO tez, pouze amputovani bezmozci jeste veri ze ziji v demokracii.
Pan Hoffman si Čínu idealizuje. Státy, které nemají imperiální sklony zůstanou malé a nikdy nedorostou do její velikosti, případně se zmenšují, jako náš. S Čínou sousedí jen ti, kdo byli schopni se ubránit. Poslední zemí, která proti své vůli tvoří Čínu je Tibet. Po té, co Vietnam a Indie své země dokázali ubránit, soustředí se Čína na ovládnutí Jihočínského moře a Tchaj-wanu.
Tchajwan je přece Čína. Číňané ostrov po porážce Japonska obsadili, zbytek původního obyvatelstva, nevyhlazený Japonci, potlačili.
Otec zakladatel, Čankajšek, se pokládal za legitimního presidenta celé Číny a do roku 1971 celou Čínu zastupoval v OSN i v Radě bezpečnosti. Protože byl s režimem v Pekingu Tchajwan stále ve válce (a možná je dosud, proto se v Pekingu pokládá ostrov za vzbouřenou provincii), Čankajšek suspendoval ústavu a vládl podle „Prozatímních opatření“, která mu dávala mimořádné pravomoci, vybudoval silnou armádu a roku 1962 dokonce uvažoval o invazi na pevninu…
Je to diskuse pod článkem, použil jsem označení Čína ve stejném smyslu, jako pan Hoffman. Tchaj-wan je sice oficiálně Čínská republika, ale nebývá tak u nás běžně označován. Myslím, že jak jsem to napsal, je pro většinu srozumitelnější, než Čínská lidová republika chce ovládnou Čínskou republiku.
Vítězní potomci Mao Ce-tungových vzbouřenců nyní ovládají skoro celou původní Čínu s vyjímkou Tchaj-wanu což je zbytek poraženého dřívějšího čínského státu, který komunisté ještě nestačili ovládnout.
Ale to nemění nic na tom, co jsem napsal, naopak, to co jste napsal o původních obyvatelích to potvrzuje. Čína rozhodně má stejně jako USA imperiální DNA, jak dokazuje dovoz, nemá vše, co potřebuje, roli hegemona ji nikdo nenabízí, nemůže ji tedy odmítat a to, že nikomu nevnucuje svůj způsob života může pan Hoffman zkusit vyprávět Ujgurům, či Tibeťanům. Ti by také mohli vyprávět, jaký klid a pohodlí v tamních převýchovných táborech tam mají.