Každý jeden člověk

S každou další bombou, která někde roztrhá lidi na kusy, je dobré si uvědomit, že odpovědnost za tu hrůzu nenese voják, ale nějaký politik. Voják pouze zmáčkne spoušť. Skutečným vrahem je politik, bez kterého by nevzlétla letadla, nerozjely se tanky, nevypluly křižníky. Jeden politik by samozřejmě sám vražednou mašinérii nerozpohyboval. Vždy je potřeba nejméně tři do mariáše, aby jeden zabíjel preventivně, druhý zabíjel v sebeobraně a třetí přihlížel, jak se ti dva vymlátí, aby pak dorazil oslabeného vítěze.

Fráze, že konflikt nelze vyřešit na bojišti a že je třeba se vrátit k politickému řešení, slýcháme od lidí, kteří přehlédli, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Domyslíme-li tento protimluv, politika je současně příčinou i důsledkem válek, je bludným kruhem, ve kterém triumfuje zlo.

Ne každý politik má pravomoc vyhlašovat válku, anebo ji i bez staromódního vyhlašováni rozpoutat. Toto privilegium patří těm, co se vyškrábou až na samotný vrchol politické pyramidy. Z politického hlediska jsou to ti nejschopnější. Z lidského hlediska ovšem ti nejhorší. Každý z nich se musí vylhat z Božího přikázání „Nezabiješ!“. Musí umlčet hlas svědomí, zatvrdit své srdce a upsat ďáblovi duši.

Jsou dvě možnosti, jak si ďábel organizuje peklo na zemi. První vysvětlení je, že politický systém není schopen eliminovat psychopaty. Ti mají nejlepší předpoklad prosadit se v politické konkurenci, vyšplhat na vrchol, kde se pak neštítí žádné špatnosti. Druhá možnost je, že politické prostředí je již ze své podstaty toxické. I člověk s odbornými předpoklady a s dobrým úmyslem podlehne v politickém prostředí pocitu výjimečnosti, nadřazenosti, a když dojde na dilema, zda zmáčknout tlačítko, neodolá pokušení spáchat dobro.

Politiků, kteří jsou přímo odpovědní za odpálení raket na lidi, se kterými se nikdy nepotkali, o kterých nevědí, jak žijí, a kteří jim nic zlého neudělali, není mnoho. Jedná se o mediální celebrity, kterým stále někdo strká pod nos mikrofon, a u kterých se neřeší morální integrita, ale jak se vyfikla jejich manželka. Na fotkách nikdy nemají ruce od krve. Týmy politických marketérů pracují 7 dní v týdnu a 24 hodin denně na jejich státnické imidži.

O alibi se pak politikům, kteří spustí masakr, stará dlouhý zástup spoluviníků: spřátelené politické strany, političtí aktivisté, loajální novináři a komentátoři. Bez těchto angažovaných zapálených spoluviníků, kteří dehumanizují nepřítele, by veřejnost sotva podpořila válku, sotva bychom byli svědky všeobecné netečnosti k lidskému utrpení. A právě tento dav spoluviníků definuje politiku jako spiknutím proti míru, spiknutí proti člověku. Politika neřeší problémy. Politika je problém.

Kdyby nebylo politiky, nebylo by třeba zbraní, a bez zbraní by nebylo dnešních válek. Občas by se nepochybně nějací opilci chytli v hospodě, anebo by někdo někomu ukradl kolo. Pouze péčí politiků jsme ale zavlečeni do globálních konfliktů, ve kterých se porcuje a drancuje planeta. Díky politikům žijeme v iluzi, že jsme součástí něčeho velkého, historického, co musíme osobně sdílet a řešit. No, a aktuálně jsme díky politikům imperialisté, kterým to ti, které porůznu ve světě bombardujeme, jednou recipročně vrátí.

Komu připadá normální házet na druhé bomby, měl by být srozuměn s tím, že i na něj nějaké přiletí. A komu není líto zmařených lidských životů, nemá co čekat, že někomu bude záležet na tom jeho. Jde o to, že každý jeden člověk je důležitý. Ustoupíme-li z této zásady, necháme-li si namluvit, že jsou lidé, na kterých nezáleží, kterých není škoda, kteří mohu být vyhlazeni, pak nezáleží na nikom.