Urputná setrvačnost moderního bludu

U bludů a nesmyslů, které ovládnou či posednou společnost, je zajímavé sledovat setrvačnost, se kterou ovlivňují lidi ještě dlouho poté, co se jejich bludnost a nesmyslnost provalí. Částečně to lze připisovat notoricky známému efektu, kdy se stokrát zopakovaná lež stává „pravdou“. Vyvrátit „pravdu“ je těžší než vyvracet lež. Hlavní příčina oné setrvačnosti ale tkví už v příčině, proč většina moderních bludů a nesmyslů (dnes jde o především o ty „zelené“) spatřuje světlo světa. Tou příčinou jsou peníze, čili zisk.

Moderní blud je především podnikatelským projektem. Není chybou, omylem, nedopatřením. Je záměrem, sofistikovaným plánem, koordinovaným spiknutím. Chybně se má za to, že blud je důsledkem ideologického poblouznění, na kterém následně parazituje byznys. Je to naopak. Vždy jde na prvním místě o peníze, a ideologie pouze maskuje loupež za bílého dne. Na tomto pravidle nic nemění spontánní podpora užitečných idiotů, kteří se s bludy a nesmysly nezištně ztotožňují.

Moderní blud je projevem systému, nikoli jeho selháním. Proto je na místě hovořit o kapitalistických bludech, bludech souvisejících s akumulací kapitálu, přerozdělování kapitálu, spekulací s kapitálem. A protože moderní bludy jsou ve své podstatě dokonale organizovaným zločinem, je důvodné se ptát, kde končí kapitalismus a začíná zlodějna. Odmyslí-li se učené teorie, pak v praxi kapitalismus je zlodějna.

Žijeme v systému, který navzdory tomu, že je vadný, má mimořádnou rezistenci. Jeho odolnost stojí na společenské smlouvě, že každý může mít podíl na lupu. Všichni jsou spolupachatelé, všichni jsou účastníci loterie, ve které se i na posledního žebráka při slosování může usmát štěstí. Protože se ale naprostá většina lidí štěstí v podobě bohatství nedočká, je třeba sdílené víry, že se tak děje z nějakého ušlechtilého, anebo alespoň racionálního důvodu.

Moderní bludy, má-li na nich úzká skupina prominentních globálních loupežníků masivně vydělávat, musí být velice sofistikované. Budování moderního bludu vyžaduje finančně ovládnout vědu, média a politiku. Vědci dostanou zadání, co mají za štědré granty vyzkoumat. Novináři jsou zaplaceni za propagaci bludu, ale i za jeho mediální obranu před nežádoucí polemikou, kritikou či investigací. Politické kampaně, umožňující politické vítězství, se financují těm, co pak jdou organizátorům bludu na ruku.

Urputná setrvačnost těch nejvýdělečnějších bludů je dána stabilitou systému, vyloučením rizika, že z voleb vzejde opozice, která do zavedeného byznysu hodí vidle. V kapitalistických volbách je předem jisté, že vítězící voliči si jen nepatrně polepší, a poražení si nijak nepohorší. Aby bylo možné lidi ve jménu nějakého bludu obrat, musí mít něco v peněženkách. V kapitalismu mají lidé něco v peněženkách pouze proto, aby bylo možné je obrat. Je to jednoduché a perfektně to funguje.

Jakmile je nějaká generace posedlá kolektivním bludem, stane se jí tento blud celoživotním osudem. Pro kapitalistický kolektivizmus je určující akceptace egoismu, chamtivosti. Bezohlední individualisté si vzájemně nemají co vyčítat, tvoří soudržný bezohledný tým. Negaci je ale třeba vyvážit něčím pozitivním, ušlechtilým. Obchodníci s bludy podsouvají demoralizované společnosti svůj byznys coby morální berli. Celá jedna generace se nadchla pro předražené, škodlivé a neekologické „alternativy“, a je nepravděpodobné, že někdy dostane rozum. Moderní bludy jsou příliš hezké na to, aby se jich moderní člověk zřekl.