Jak sem na Kavkaze organyzoval druhu frontu

Ozvalo se zvoněni wocapu, což je super věc, bo se možete volat s lidma z druheho konca světa, vidět na jejich pysky a je to zadarmo. Teda uplně ne, stoji to stokorunu měsičně, když mate tu ukrajinsku kartu.

A za stokorunu měsičně mate 17 Giga dat a sto minut volani zadarmo v jakekoliv zemi EuroSajuza, v kere se pravě nachazate. Tuž nekupte to. Boraci v Česku su v plne valce s Putinem a přitom musi platit za tu samu službu osum razy vic, než my Ukrajinci. Divim se Čechum, že utracaju take love za předražene služby českych mobilnich raketyru.

Ale o tym sem mluvit nechtěl.

Volal mi taky chlop v zelenych teplakach, jestli bysem mu nepomohl zorganyzovat druhu frontu na Kavkaze, bo Ameryčanum pry dochazaju zbraně. Tuž odmitnut sem nemohl, když mi poskytuje take fajne datove služby.

Tuž sem ho poprosil o dotaci na chačapuri, ciankali a koňak, jakesik fajne tričko, ať možu reprezentovat mirovy režim, nalepky, vlajky Ukrajiny a EuroSajuza, spreje, keryma bysem pokeroval jakesik stěny a odletěl pod Kavkaz.

Tuž, ukol sem provedl dokonale. Všecko posprejovane, vlajky vlaly, auta byla oblepena jak Praha před volbu Petra, Pavla a te chytre Moruše, takže sem se citil spokojeny.

Zašel sem do mojeho oblibeneho kobuleckeho pajzla U Nodara, objednal sem všeckym čaču, ciankali, chačapuri a kindzmarauli, počkal, až se všeci naperu a zvolal sem: „Nu što, tavaryšči? Obnovime uzemni celistvost Gruzie a zautočime na Abchazyju, Osetyju a Rusko?“

Všeci se na mě podivali jak na cypa a mlčeli. Jediny Nodar řika: „Idi na chuj, Ladik.“

A všeci moudře pokyvali hlavama, tajak kdysik ve vřesinske knajpě Na rožku, když zme psali knižku Některe baby su všecky stejne…

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Kobulety