Solárním baronům jsme zaplatili přes 200 miliard – to je celý jeden jaderný reaktor

Martina: My jsme solárním baronům už zaplatili, a ještě jim na těch garantovaných 20 let do roku 2030 zaplatíme dost. Jsou to stovky miliard? Kolik to asi tak je? Kolik nás to zatím stálo? A kolik asi ještě bude?

Hynek Beran: Jsou to stovky miliard. Za prvé těch garantovaných posledních pět let je nezákonných, protože v té době platil zákon – kolem roku 2010 – že tyto zdroje mohou být dotovány jenom 15 let, ale potom Energetický regulační úřad vydal samovolně vyhlášku, že to se bude platit 20 let. Ale tato vyhláška byla v rozporu se zákonem, to znamená, že je ze zákona neplatná. A na základě této neplatné vyhlášky – a tím, že se pak několikrát změnily ceníky – my jim teď budeme platit ještě pět let z daní. To znamená, že otázkou je, jestli náhodou manévr, že to vláda teď z těch daní vzala pod sebe, náhodou nesouvisí s tím, že by se mohl nějaký nespokojený občan, nebo nespokojený plátce, na tomto začít trochu vozit a ptát se, jestli je tento nezákonný postup vůbec legitimní. Samozřejmě by to bylo složitější na dokazování, ale skutečně v té době, kdy byla dotace solárním baronům přiznána, měla být ze zákona pouze na 15 let. Takže to je 15, nebo 20 let? A celkový vliv solárních baronů by se musel spočítat velmi přesně, protože někteří dostávali 12 korun, nebo 11,90, někteří už potom dostávali méně, a zase se jim nějakým způsobem platby valorizovaly. Takže z těch stovek miliard je celkový odhad asi tak 200 až 300, což myslím, že je tak reálné, že by tam mohlo být. Je to hodně, je to jeden jaderný reaktor.

Martina: To jsem právě chtěla říct, že za to už mohl být jeden dostaven. Může být pravdivý postřeh, na který jsem narazila a potřebuji ho od tebe schválit, nebo vyvrátit, že větrná turbína, a ani solární panel, za svou životnost nevyrobí ani tolik energie, kolik energie stojí jejich výroba, transport a instalace?

Hynek Beran: Je to sporné. Samozřejmě náklady na energii jsou vysoké. Otázkou také je, jakým způsobem počítáme celý cyklus celého zařízení. Jestliže to třeba u soláru počítáme včetně těžby písku, nebo jestli to počítáme tak, že písek už je ve fabrice a taví se, nebo jestli to počítáme tak, že už je z toho hotové sklo, kam se jenom nanášejí vlastní fotovoltaiky. Každý takový výpočet je různý. Třeba fotovoltaika to má zhruba v jednotkách let v každém z těchto případů – záleží na tom, jak se to počítá.

U větrných turbín je to také výrobně hodně náročné, zejména když se budou dělat stožáry 250 metrů vysoké, tak se na ulití takového stožáru, na jeho výrobu, spotřebuje hodně energie, a hodně železa. Takže určitě nějaká část životnosti, dejme tomu v desítkách procent, bude spotřebována. A zase záleží na tom, jak se to počítá, a co se do toho zahrne. Samozřejmě dá se spočítat taková úloha, že se to nevyplatí vůbec, ale určitě příspěvek energie, která slouží k tomu, aby to bylo vůbec zhotoveno, je signifikantní – nemůže být zanedbatelný.

Martina: Hrozí nám rozmach takzvaných větrných baronů, kterým budeme stejně, jako solárním, platit celé roky, možná desetiletí, zisky?

Hynek Beran: Je to naplánováno, je to těsně před tím, než to mělo vyrazit. A problém, o kterém jsme ještě nemluvili, je i špatná implementace evropské legislativy. Tedy, v čem nám tedy vláda – jak minulá, tak i současná, které to přebírá, to znamená z pana ministra Vlčka na pana ministra Havlíčka – zase lže?

Martina: V čem?

Hynek Beran: Lže nám v tom, že to musíme dělat kvůli Bruselu. Co říká Brusel? Říká dvě věci: Za prvé – a to se dá dočíst přímo ve směrnici – vyjmenovává, kde mají být obnovitelné zdroje instalovány. Brusel nerozlišuje mezi větrem a solárem, a jenom pojmenovává místa, a to jsou parkoviště, skládky, nějaké volné plochy kolem sídlišť, bývalé průmyslové areály, prostě všechny brownfieldy. Když si spočteme brownfieldy, které v České republice máme, tak je jich tři tisíce – jsme průmyslový stát, bylo tady hodně těžby. Já jsem třeba osobně dělal projekty na dvou těchto brownfieldech. Jedním byla veliká skládka u Liberce, kde se vejde zhruba 10 MW soláru. Druhá byla zase u nějaké teplárny, kde ještě po minulém režimu měli nějaké odkaliště, které sanovali, a nedalo se na to dát nic jiného, než betonová krusta a solární panely, také 10 MW. A těchto lokalit, které Brusel nařizuje, že je máme vyzkoumat a že tam máme dát obnovitelné zdroje, tady máme kolem tři tisíc. Podle našeho odhadu by stačilo 10 procent těchto lokalit, abychom splnili i přehnané závazky od ministra Havlíčka a Vlčka, které v Bruselu učinili. Stačilo by 10 procent skládek, a akcelerační zóny se mají dělat prvně na těchto lokalitách. Nevím, jestli tuto brutalitu říkám dost srozumitelně, ale je to ohromná brutalita, úplně totalitní brutalita, kterou na nás tato investorsko-energetická mafie připravuje. Protože bruselský návod je, že si máme zmapovat všechny nepotřebné plochy. A potom třeba víme, jaké jsou problémy někde postavit dálnici, nebo třeba postavit jadernou elektrárnu, nebo něco takového. Pak Brusel říká, že na těchto zónách, které si vytyčíte, musíte udělat takové podmínky, aby stavebník neměl nějaké velké problémy se stavebním úřadem, nebo s dalšími úřady. Prostě lidově řečeno, aby ho tam neprudili, aby to mohl postavit rychle – ale právě na nepotřebné ploše. Opět srozumitelně – na nepotřebné ploše. A toto se říká přímo v bruselské směrnici.

Vláda přebírá od Bruselu obnovitelné zdroje, ale pravidla o skládkách a brownfieldech naprosto ignoruje

Martina: To znamená, že minulá vláda – a teď říkáš, že i současná – se vymlouvá na to, že nám tyto obnovitelné zdroje nařizuje Evropská unie, a přitom nedodržují směrnice, které k tomu Evropská unie vytyčila a které nás vlastně měly v tomto případě chránit.

Hynek Beran: Ano, a bavíme se s paní senátorkou Janou Zwyrtek-Hamplovou, která přislíbila, že s tímhle půjdeme i k Ústavnímu soudu, protože považujeme tuto implementaci Evropské směrnice za nelegitimní. Vůbec se podle ní nepostupuje. Ale já budu pokračovat, ať si to posluchači užijí. Tak si představte, co říká Brusel, a co říká naše oligarchie. Brusel říká: Zmapujte všechny nepotřebné plochy, skládky prostě všechno, kde se to dá dělat. A protože my akcelerujeme zelenost, nebo obnovitelné zdroje, tak to tam pěkně osázejte – ale skládky, ne hory – a udělejte si takové zákony, aby to šlo rychle. A co dělá naše mafie? Na skládky se vykašle, a udělají si takové zákony, aby se to osázelo na českých horách. Je ten rozdíl markantní? Jaký je rozdíl mezi skládkou za městem, nebo nějakým odkalištěm u elektrárny, a českou krajinou? Tam je velký rozdíl.

Martina: Ano, ale když se bavíme třeba o větrnících, tak pokud vím, tak si taková Itálie, kde určitě fouká víc a častěji, odsouhlasila, že větrníky zkrátka krajinu hyzdit nebudou. Takže to jde?

Hynek Beran: Takže první věc je, že zmanipulovali bruselskou směrnici. Neudělali to, co udělat mají, ale řekli si: „Děláme to pro investory, pro barony. Takže to uděláme jinak, ale budeme se odvolávat na to, že nám Brusel nařídil, že máme stavět obnovitelné zdroje, takže se vykašleme na nepotřebné plochy, protože o to teď baroni nestojí, a rozdáme jim na vrtule lukrativní pozemky na horách, a uděláme takovou směrnici, aby to tam ti baroni mohli stavět rychle.“ A na Slovensku to samé. Na Slovensku je ten samý problém, ta samá brutalita, i když tam vrtule nepotřebují vůbec. Takže Brusel říká: „Nepotřebné plochy“, a Lukáš Vlček, nebo jeho legislativa, říká: „Baroni.“ To je první věc. Druhá věc je vyloučení imunity společnosti, jak jsi mluvila o Itálii. Protože už samotným vstupem do Evropské unie, už samotná vstupní smlouva, podmínky ty Evropské unie jsou takové, že v těchto otázkách dopadu na životní prostředí, nebo i dopadu sociálně-ekonomického, musí být prováděny studie a konzultovány s občany. Ale na občany se tady každý vykašlal, nikdo s nimi nic nekonzultuje. Ministři Vlček s Hladíkem věděli, že taková studie je povinná, ale žádnou takovou studii nezpracovali, a nedonesli do Bruselu, ale naopak si nechali udělat podjatou studii o tom, kolik těch vrtulí se tady sejde, a to donesli do Bruselu.

Takže první princip obejití Evropské směrnice je – když se bavíme o evropské legislativě – že to dělají úplně jinak, a nařizují, aby vrtule byly na úplně jiné půdě, než která k tomu byla evropskou směrnicí určena. Druhý je, že vylučují, aby se lidé mohli nějakou řádnou procedurou bránit. A třetí, dávají investorům peníze a finanční záruky, aby mohli stavět se zárukou českého státu, i když tato energie bude prodělková.

Martina: Je dobré vědět, že se mnozí politici zaštiťují Evropskou unii, a přitom to tak není. A my máme tendenci říct: „No jo, to jsou věci, které padají z Bruselu. To je zase nesmysl, který nám nadiktovala Evropská unie.“ Ale ty jsi v jednom rozhovoru zmínil, že propouštění horníků nám Brusel nenařídil. Nenařídil nám ani aukce na dražší elektřinu než na tu, která se nám údajně nevyplatí. A také nám nenařídil devastaci krajiny. To nám naopak ve své legislativě zakazuje.

Hynek Beran: To nám zakazuje nejenom Brusel, ale třeba i řada nějakých mezinárodních úmluv, jejichž jsme členy. Tyto mezinárodní úmluvy jsou platné, a dokonce jsou nadřazeny národní legislativě, a ty nám toto zakazují.

Energetická bída se prohlubuje – z rabování peněženek přecházíme do fáze, kdy elektřinu nedokážeme ani vyrobit

Martina: Jak se díváš v této situaci, kdy se tady sází do značné míry na obnovitelné zdroje energie – pan bývalý ministr dopravy Budínský jim říká „občasné zdroje energie“, na které se opravdu v našich zeměpisných, přírodních podmínkách nemůžeme spoléhat – na to, že s výstavbou jaderné elektrárny, respektive s dostavbou bloku jaderné elektrárny, otálíme 20, 25 let? A zatím vlastně není nic na spadnutí. A zároveň zavíráme uhelné doly, a plánujeme je zavírat. Co nám přinese tento způsob ve smyslu: „Král nemyslí na zítřek?“

Hynek Beran: Já si myslím, že to, co nám to přinese, bylo řečeno už v úvodním komentáři: Energetickou bídu. To nám to přinese. Ale přinese nám to energetickou bídu jiného typu, než jsme byli zvyklí. Zatím jsme byli zvyklí na energetickou bídu v tom smyslu, že od nás někdo brutálně vybírá za elektřinu, kterou si sami levně a spolehlivě vyrábíme. Další typ energetické bídy bude spočívat v tom, že u nás ztratíme schopnost si elektřinu, energii i teplo, vůbec vyrábět. To znamená, přecházíme pomalu z fáze, kdy toho máme dostatek – a jenom nás o to někdo okrádá – do fáze, kdy zásluhou fyzického rabování v této technologii už přestáváme mít dostatek.

Martina: Dá se tato cesta k energetické nesoběstačnosti a závislosti ještě zvrátit?

Hynek Beran: Technicky samozřejmě ano. Ať si posluchači představí, že jdou k nějaké propasti – a je úplně jedno, jestli jste kilometr, nebo krok před propastí – a to se dá zastavit v každém okamžiku. A pak už je jeden krok, který je nevratný, a už letíte dolů.

Uzavřít uhelný důl bez náhrady nelze – ani mléko v ledničce nikdo nevyhazuje, dokud není nové

Martina: Ale my už jsme všechny černouhelné doly zavřeli v celé republice, a hnědé se chystáme zavřít – tuším rok 2027. A jaderná elektrárna je pořád jenom námětem vášnivých debat – jak by řekl Cimrman – v anarchistických kruzích. Protože už jsme měli začít s dostavbou Temelína – což spadlo pod stůl za minulé vlády Andreje Babiše – a o Dukovanech se stále vášnivě diskutuje, ale i kdyby všechno šlo dobře, tak začneme stavět roku 2029. A co bude mezi tím?

Hynek Beran: Tak takovéto plány může dělat jenom nezodpovědná osoba. Dobře, když se o tom bavíme, tak je otázkou, jestli chceme posluchače děsit, nebo jestli je chceme trošku edukovat, co mají chtít.

Martina: Chceme je informovat.

Hynek Beran: Chceme je informovat. Takže jedna věc je, že není možné zavřít nějaký zdroj bez náhrady, cokoliv, ani mléko v ledničce ne. Takže termín, kdy si můžeme dovolit kompletně zavřít naše uhelné doly, je totožný s termínem, kdy po ukončení zkušebního provozu bude jaderný blok dodávat elektřinu do sítě. Tedy ne, když se začne stavět, ale kdy už najede do rutinního provozu, přičemž třeba samotné rozbíhání bloku trvá řadu měsíců, než se všechno dochytá. Nejdřív se dá povolení k nájezdu reaktoru, a ten pak jede na nižší výkon, pak se dá povolení ke zkušebnímu provozu na plný výkon, a tak dále. Prostě má to své poměrně složité procedury. Nedávno to absolvovali na Slovensku. Takže tento termín je totožný. Kdo by tomu nevěřil, tak se podívejte na výpočty kolegů z ČEPSu – které byly tedy hodně okrouhané, a někteří kolegové s nimi polemizují, protože šli opravdu na minimum, až na dřeň – ale také prohlásili, že bez dvou bloků ve Chvaleticích to nepůjde. Tak ať si občan udělá obrázek. A v teplárně Kladno si také budou muset něco řešit, aby tam lidé nemrzli. Takže ať si udělá posluchač sám obrázek o tom, jestli si v takovéto době můžeme dovolit něco zavírat. Nemůžeme.

Dělat elektřinu za 3,20 z větru se prý vyplatí, za 2,50 z uhlí ne – to jsou kupecké počty prvního stupně

Martina: Ty považuješ za chybu i zavření černouhelných dolů? Tam argumentace byla, že už je moc nízko a že se těžba už nevyplatí. Ale když se zase na druhou misku vah položí výhřevnost černého uhlí, tak nevím.

Hynek Beran: Já to říkám takto: Pojďme si porovnat, co se nám vyplatí a co se nám nevyplatí. Takže si říkáme, že se nám nevyplatí, dejme tomu za dvě koruny až za dvě padesát, dělat elektřinu z uhlí, ale vyplatí se nám ji dělat za tři dvacet z větru. Tak to jsou jako takové trošku kupecké počty různých pánů.

Martina: Dvě padesát a kolik je tři dvacet? To je otázka z prvního stupně základní školy.

Hynek Beran: Aukce mohou dopadnout také tři deset, nebo nějaké i o něco nižší ceny. Ale další problém: Kolik platíme? Tak solárním baronům platíme asi 28 miliard. A když jsem se koukal na výsledovku OKDčka, tak tam v posledním roce měli s těžbou desetimiliardový obrat. A teď si představme, že by se třeba uhlí netěžilo, ale že by se z toho udělala rezerva, rezervní zdroje pro nás, a že by to třeba sjelo na čtvrtinu ceny, tedy, že bychom místo deseti miliard platili horníkům dva a půl, aby to tam udržovali. Přirovnávám to k silničářům, že když se zrovna nesype, takže silničáři stejně někde stojí se stroji v pohotovosti. Takže by se horníkům řeklo, ať tedy čerpají dál vodu, a udrží tam své mechanizmy, vláčky, a že kdyby bylo potřeba zahájit těžbu, nebo intenzivně zahájit těžbu, tak by to udělali. Tohle by nás stálo 10 procent z toho, co nás stojí ročně solární baroni. Tak co chceme? A když bychom neplatili solárním baronům to, jak jim teď vláda chce platit nezákonných dalších pět let – tak se ptám posluchačů: Co se nám vyplatí, a co se nám nevyplatí? Kdo nám tady zase takto interpretuje ekonomiku tak, že baronům musíme zaplatit, protože se nám to vyplatí, i když zákon v té době říkal, že už jim to dávno platit nemáme. Nebo chcete radši horníky? Já bych tedy chtěl raději horníky, a nějakým způsobem udržet těžební schopnost. Srovnejte to třeba s tím, co stojí F35? Srovnejte to s tím, že současná vláda – i minulá – zavírá doly na uhlí, a někdo tady chce zahraničním investorem stavět doly na lithium? Jsme opravdu v nějaké středoamerické diktatuře? Nebo někde na ostrovech Papua-Nová Guinea? Nevím.

Vysoutěžený reaktor v Dukovanech leží, místo něj budeme platit větrným baronům stejné peníze

Martina: Myslíš si, že si můžeme dovolit stavět další bloky jaderných elektráren třeba i navzdory Evropské unii? A proč to tak dlouho trvá? Proč se stále nejsme schopni rozhoupat? A na vzdory tomu, že se v Dukovanech už vysoutěžila jihokorejská firma, tak se stále neplánují konkrétní kroky. Co by musela vláda udělat, aby se výstavba spustila?

Hynek Beran: Někdy je problém, když někdo záměrně hledá důvody, a není dost aktivní, tak se to prostě neudělá, takže namísto toho, že jsme si vysoutěžili reaktor, budeme mít větrné barony. Namísto toho, že jsme si vysoutěžili reaktor, budeme mít větrné barony, kterým se zavážeme zaplatit totéž co za reaktor, protože to je hned teď kšeft, protože postavit reaktor chvíli trvá. Tam bych hledal pravou motivaci. A když se podíváme, že to jde v jiných zemích, že to jde na Slovensku, v Maďarsku, tak bych se ptal, proč to tam jde, a proč to u nás nejde. Čím se lišíme? Ve Francii také chtějí teď stavět reaktory. Takže podobně, jako se ptáme, proč jsme u nás měli v době krize elektřinu za 12, a ve Francii za korunu deset, a na Slovensku za polovic, než u nás? A měli bychom si udělat analýzu, proč to u nás nejde a jestli to u nás doopravdy nejde, jestli u nás někdo lže, nebo nelže. A tuto analýzu by si měli zase udělat posluchači sami, protože se domnívám, že u nás někdo lže. Já nejsem nějaký bruselský legislativec, abych analyzoval, jestli, zda a za jakých okolností nám tady někdo může reaktory povolovat, nebo nepovolovat. Já bych se prvně ptal, čím se Česká republika liší od Slovenska, Maďarska, a Francie, protože tam staví, a u nás ne. Jestli to nebude tak, že máme kontinuálně nějakou trošku jinou vládu, za kterou pořád tahá nějaká energetická mafie, která tady od nás něco vybírá.

Slibovali žádný Green Deal, ale ve skutečnosti zavírají doly a štědře podporují vrtule

Martina: Máme novou vládu, tak vidíš tendence tyto věci měnit? Lidé si asi hodně slibovali od Filipa Turka, kterého vláda ustavila do funkce zmocněnce pro Green Deal, a celkově vládní představitelé před volbami deklarovali, že s těmito energetickými nesmysly skončí.

Hynek Beran: Já bych asi odpověděl biblickým citátem: „Podle plodů poznáš strom“. A když jsou plody takové, že vláda, nebo strany, které řada voličů volila, slibovaly, že žádný Green Deal nebude, a jejími prvními kroky v oblasti energetické politiky, kterou si takto schválila, je zavírání dolů, a velmi štědrá podpora vrtulí, tak já to vidím v rozporu s jejich sliby, a jsem tím hodně zklamán. Ale když se na to podívám pozitivně, tak zase když přijdu, nebo když mě spíš pozvou na nějaké shromáždění třeba v krajinách, které jsou postiženy vrtulemi, tak vidím, že se lidé už nějakým způsobem zvedli. Je také možné, že to, že jim někdo sebral peníze, nevnímají, protože jsou zvyklí, že jim někdo sebral peníze i jiným způsobem, že jim třeba udělal inflaci, nebo jim nepřidal, nebo že jim v krámech rostou ceny. Prostě lidé jsou na to vytrénovaní, a jsou k tomu apatičtí. Takže když někdo řekne, že vás okradli na lipské burze, tak si lidé řeknou: „Tak to zase budeme muset nějak vydržet.“ Zdražení potravin a tak dále. Ale když už vidí, že se jim začíná něco dít v okolí jejich domovů – a že je to vlastně ekologicky škodlivé, energeticky zbytečné a cenově předražené – jenom proto, aby na tom někdo vydělal na nich samotných, nebo na poplatcích nás všech, tak už jim začíná docházet, že takovýto stroj na těžbu peněz za barákem mít nechtějí, ani se na něj nechtějí koukat z okna. To jsou stroje na těžbu peněz. A tím nemluvím proti větrné, a ani solární energetice. Existují menší větrné aplikace, třeba si to postavíte někde na baráku, nebo nějakou větší za farmou. Ale 250metrové vrtule, to je opravdu český unikát. A ještě: Proč mají být tak vysoké? Jinde tak vysoké nejsou. Ale protože u nás je větru málo, tak to staví na vysoký klacek, aby vítr, který fouká přes hraniční hory, dofoukl až na vrtuli. Takže tyto vrtule budou vidět opravdu odevšud.

Voliči musí politikům připomínat, na co dostali mandát – jinak nás přejede nadnárodní kapitál

Martina: Jak to vidíš se svými zkušenostmi – se svými analýzami a kupeckými počty, které někdy dostačují – naši budoucnost? Zavíráme doly, chystáme se zavírat doly, náhradní řešení nestavíme, s jadernými elektrárnami jsme nepohnuli, a chystáme se posilovat tyto obnovitelné zdroje energie. Co nás čeká? Čeká nás energetická chudoba, energetická nesoběstačnost? Čekají nás blackouty? Jak vidíš reálně naši nedalekou energetickou budoucnost?

Hynek Beran: Teď mi tak trochu v uších zazněla: „Modlitba pro Martu“, kterou jsme zpívali na nárožích v roce 1989, když jsme zvonili klíči. Takže budoucnost je vždycky taková, jakou si vybereme. Představte si, že půjdete do normální restaurace, tam vám dají jídlo, půjdete do nějaké restaurace mafiánské, kde se hraje hazard, takže vás okradou, a pak vám ještě ukradnou peněženku, a pak vás někdo ještě před touto restaurací zmlátí. Takže záleží na tom, jakou restauraci si vybíráme. A myslím, že do jisté míry záleží na tom – i u národa – jaký život si vybíráme. My jsme chtěli vládu odborníků a zvonili jsme klíči, a teď už nám někteří mládenci říkají, že si přeci do toho od nějakých odborníků nenechají mluvit, že oni jsou politici, a oni budou rozhodovat, protože přece musí rozhodovat politici, a ne odborníci. Ale dejme tomu, to by bylo ještě omluvitelné, to by bylo něco jako třeba reálný socialismus, kde hlupáci určovali inženýrům, co mají dělat, ale aspoň občas nechali inženýry něco vyrobit. Ale když už nám potom skrze politiky vládne nadnárodní kapitál, lichváři, a nutí nás si tady destruovat vlastní zem, tak je otázka, jestli tuto společenskou autoimunitní chorobu musíme absolvovat.

Takže si myslím, že je spíš lepší, abychom si všichni uvědomili, za prvé, že se z této choroby chceme uzdravit. A jestli s tím chce někdo něco dělat, tak si musí uvědomit, že to není tím, že jednou za čtyři roky někam zajde do nějaké místnosti se státním symbolem, a hodí tam lístek, a pak, že bude v bezpečí. Prostě se ukazuje, že v bezpečí tímto způsobem nejsme. A ukazuje se to poměrně rychle. A pak pojďme přemýšlet, jak se tohoto zbavit, samozřejmě demokratickými způsoby. Myslím, že třeba jedna z úplně jednoduchých cest je říct svému politikovi, ať je jakékoliv barvy: „Na toto jsem ti nedal mandát, tak o čem to tam hlasuješ.“ To je první věc. A když by politik neposlechl, tak je možné naprosto demokratickým způsobem si před jeho kanceláří každé pondělí, kdy tam musí být, postavit petiční stánek a říkat: „Tento politik nás obelhal“, a vyzývat ho, aby odstoupil. Představte si to, je to úplně jednoduchý algoritmus – nenabádám k tomu – ale je to naprosto demokratické. Ten politik tam být musí, a petiční stánek se tam postavit dá. A že budete vyzývat politika, o kterém se domníváte, že vás obelhal, jak má hlasovat? Kdo má právo vyzvat politika, jak má hlasovat o tom kterém zákoně? Ti, kteří říkají, že je v tom tolik peněz, že už se to nedá změnit? Nebo voliči, kteří tam mají také tolik peněz, že to chtějí změnit? Kdo mu dal mandát, lichváři, nebo voliči? Takže je potřeba začít uvažovat takhle. To znamená, první je, že je to nesprávně. Druhé je, že se proti tomu chci bránit. A třetí, že když nechci žít v zemi, kde se bude házet dlažebními kostkami, nebo kde se budou dít ještě další věci, třeba v době, kdyby se energetická chudoba prohloubila, tak jakými demokratickými cestami to mohu zvrátit. A pak to podle svého vkusu, podle svého gusta, pojďme využívat. Jakmile se národ probudí s tím, že mu to není fuk, že populaci to není fuk, tak se zvedne nějaký imunitní systém podobně, jako proti horečce, která zachvátila celý organismus. Jakmile tam něco dodáte, tak lidé začnou mezi sebou komunikovat, začnou si říkat: „Toto nechceme“, tak z toho něco vypadne. Když budeme sedět a čekat na zázrak, a povídat si po hospodách o tom, jaký je rozdíl mezi Petrem Fialou a Andrejem Babišem, tak nikdy k takovému řešení nedospějeme. Musíme vědět, co chceme a co nechceme, a v jaké zemi chceme žít.

Martina: Hynku Berane, já ti moc děkuji za to, že jsi nám připomněl, že za spoustou rozhodnutí stojíme my, nebo bychom aspoň měli stát. A že pokud budeme pasivní, tak zkrátka budeme možná žít v zemi, ve které se nebude žít hezky ani pohodlně, a rozhodně přijdeme o svůj dosavadní způsob života. Díky za připomenutí naší vlastní zodpovědnosti.

Celý rozhovor s Hynkem Beranem o energetické politice, obcházení evropských směrnic o obnovitelných zdrojích a budoucnosti českých jaderných a uhelných elektráren si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.