Zelená politika ničí Evropu víc než Ameriku, Trump ji označuje za největší podvod světa

Martina: Dušane, je možné nějak, třeba heslovitě, shrnout to nejpodstatnější, co se stalo ve Spojených státech od loňských prezidentských voleb?

Dušan Neumann: Musíme si uvědomit, že prezident Trump je ve funkci vlastně jenom devět měsíců. Pak se dá říct, co za těch devět měsíců dozrálo, a co se porodilo. Ke změnám samozřejmě došlo, došlo ke změnám, některé byly velmi výrazné, některé menší, ale celé toto období provází jedna věc, to znamená, že ze strany progresivistů a Demokratické strany jsou nekonečné obstrukce. Třeba teď nedávno se podařilo – při tom, jak se říká, shutdownu, kdy se vlastně zastavila výplata státních zaměstnanců – v Kongresu najednou na pohotovostní program – ve Spojených státech je to poměrně složité – republikánům prosadit, že mohli schválit zaměstnance, a dá se říct kandidáty do státních funkcí, které od začátku roku prezident Trump navrhoval, ale schválit se je nepodařilo, protože byla potřeba dvoutřetinová většina v Senátu. Pod tímto hotovostním režimem stačí jenom prostá většina, takže se schválilo 107 dalších vysokých úředníků, od velvyslanců, po různé sekretáře, a ti teď jdou do funkcí. Někteří jsou třeba velice důležití, jako velvyslanec v Limě, a někteří méně, jako velvyslanec na Bahamy. A mezi tím je celá škála.

Martina: Takže se to podařilo takovou drobnou léčkou.

Dušan Neumann: Jenom tím, že se vlastně demokratům podařilo zavřít, nebo, zavřít, to znamená zastavit platbu státním zaměstnancům, i když ne všem, ne většině, protože výplaty penzí samozřejmě pokračovaly dále. A financování armády, a dalších důležitých věcí stále pokračovaly, tam nedošlo k nějakému výraznému, dá se říci, zastavení, nebo újmě. Ale zase je to jenom výraz toho, že prostě spolupráce mezi oběma stranami je na bodě mrazu.

Slib ukončit válku na Ukrajině do 24 hodin byl příliš optimistický

Martina: Které ještě další podstatné věci sliboval Donald Trump, a buď se dějí, nebo nedějí? Které ti přijdou jako opravdu highlightové?

Dušan Neumann: Tak vzhledem k tomu, že pro Spojené státy, pro Američany je nejdůležitější domácí politika, tak sliby, které se Trumpovi nepovedly, ty je nebolí. A to je stále omílaný slib, že do 24 hodin skončí válku na Ukrajině – tam se dopustil chyby. On je neustálý optimista, až přílišný, a promítá vlastní moc a vliv příliš mnoho tam, kde tento vliv nemá. On to založil na tom, že se s Putinem v prvním období dohodl – že si ho přečetl podobně jako George W. Bush, který říkal, že vidí upřímnou duši Vladimira Putina, což taky samozřejmě bylo veliké přehánění. Takže toto se mu samozřejmě nepovedlo, protože on to odhadoval ze stavu v prvním volebním období, kdy byl Putin skutečně ochoten i k nějakým kompromisům, ale to už je dneska tak vágní, a tak daleko za námi, že vůbec nemá cenu se k těmto slibům vracet.

Martina: Ke slibům ne, ale k tomu, proč válka na Ukrajině stále trvá. Na chviličku bych se u toho pozastavila, protože přeci jenom tento slib působil velkoústě – a jak jsme se shodli, Donald Trump k tomu má sklony. Ale přeci jen, má Donald Trump v rukou nějaké silné karty, jak by mohl zatlačit na Vladimira Putina, na prezidenta Zelenského, na válkychtivou Evropu, aby dosáhl skutečně míru, nebo dlouhodobého příměří na Ukrajině? Nebo si myslíš, že už je vleklý konflikt, který se dostává trochu na okraj zájmu Donalda Trumpa?

Dušan Neumann: Úplně ne, protože jak je Donald Trump ješitný, tak byl velmi zklamán tím, že Vladimir Vladimirovič mu něco slíbil – pravděpodobně v té krátké patnáctiminutové jízdě na Aljašce, kdy jeli spolu – a nedodržel to. A to Trump hrubě nesnáší, a proto najednou otočil o 180 stupňů. A zase, velkoústě – to je hezké slovo, a já říkám – velkohubě prohlásil, že Ukrajina bude mít šanci dostat území nazpátek, a ještě něco navíc, o čemž si nikdo nedovede představit, co tím vlastně myslel.

Martina: To je v této situaci až úsměvné.

Dušan Neumann: Ale my si k tomu musíme uvědomit jednu věc, a to, jaké karty má v ruce. Problém je, že když se Donald Trump vrátil do funkce, tak převzal zemi ve finančně katastrofálním stavu. Já to vidím pokaždé, když o tom mluvím: Jenom obsluha státního dluhu, to znamená placení úroků ze státního dluhu denně, jsou dvě miliardy dolarů. Denně! A to by ani taková velmoc, jako Spojené státy, nemohla dlouho ustát, a bylo nebezpečí, že skončí jako Řecko, nebo něco podobného. A samozřejmě v tomto zadlužení velkou roli hrálo podfinancování armády. Třeba proč se nedodávaly zbraně na Ukrajinu? Hlavním důvodem bylo, že je Spojené státy nemají, nemají Patrioty, nic se nevyrábělo. Za Bidena se to prostě zavřelo, protože se peníze rozdávaly jinam. Takže nejdřív, aby mohl pořádně zatlačit, tak musí dát dohromady armádu Spojených států, výrobu, doplnit munici, rozbalit bitevní lodě. Bitevní lodě už nejsou, ale letadlové lodě, které jsou zabaleny v polyetylénu v přístavech, se rabují na náhradní součástky. Ono se o tom nemluví, a to je dobře, že se to tak úplně nezveřejňuje, protože není dobře, aby protivník věděl, jak na tom Spojené státy vlastně jsou mocensky nedobře.

Martina: V tomto případě to ale vypadá, jak jsi nastínil, že to je ještě na hodně dlouhou trať.

Ukrajina může dostat know-how dronové války a způsobit Rusku kritické škody v energetice

Dušan Neumann: Na hodně dlouhou. Poslední záležitost, která by tomu mohla pomoci, je dohoda mezi Spojenými státy a Ukrajinou o tom, že Ukrajinci pustí, poskytnou Spojeným státům know-how dronové války, které Spojené státy nemají, nebo mají, ale není jaksi up to date, a pokud se tedy rozvine průmyslová výrobní spolupráce v těchto zbraních, tak je možné, že Ukrajina způsobí Rusku – ne že by ho dostala na kolena, ale – takové škody, zejména v energetické infrastruktuře, že to Putina dožene k nějakému vyjednávání. Protože inflace v Rusku postupuje, minulý měsíc zvýšili DPH, a ani utahování opasků, na které jsou Rusové zvyklí, nemůže jít donekonečna, protože si přeci jenom zvykli na lepší život. A v okamžiku, kdy se tyto ekonomické problémy dotknou Moskvanů, Petrohraďanů, a jiných velkých měst, tak Putin bude muset udělat něco, aby si zachránil kůži.

Martina: Asi můžeme říci, že jako mediátor tohoto konfliktu se Trump zatím neukázal jako úspěšný.

Dušan Neumann: Ne, neukázal.

Martina: Pojďme se tedy vrátit k domácí politice USA, o které jsi říkal, že je pro Američany číslem jedna. Jedním z nejviditelnějších slibů, který Donald Trump dával, bylo přitvrdit v migrační politice, a to včetně masového vyhošťování přistěhovalců bez dokumentů. Jak se mu to daří? A jak to Američané snášejí?

Jižní hranice je téměř neprodyšná, přes 1,5 milionu migrantů odešlo dobrovolně

Dušan Neumann: Tak podařilo se mu zastavit příliv migrantů. Ten se tedy zastavil úplně. Za poslední tři, čtyři měsíce od doby, kdy nastoupil, tak denně přicházejí maximálně desítky lidí, místo těch 7 500, které přicházely před ním. Takže to se mu podařilo zastavit, a zejména jižní hranice je dneska téměř neprodyšná. A vyhošťování je také velmi zajímavé, protože iniciativa je tam dvojitá. Naprosto tvrdě se jde po kriminálnících, zločincích, drogových pašerácích, kteří v migrační vlně představovali docela velké procento lidí. Je známé, že venezuelský prezident Maduro vyprázdnil své věznice, a všecko to poslal do Ameriky, do Spojených států. To je ta Tren de Aragua, což je nejsilnější venezuelská mafiánská organizace, a ti si tedy opravdu neberou servítky, to jsou velice tvrdí zločinci. A těch se podařilo dost pochytat, řekněme, že salvadorský prezident Bukele nabídl Spojeným státům, že je vezme do svých kriminálů, které postavil, když převzal moc. On postavil kriminály, kde má 70 000 míst, a když se tam vejde 70 000, tak se sem vejde dalších 30 000. Pro nás, lidi civilizované západní kultury, je to poměrně krutá záležitost, ale když se na druhou stranu uvědomíme, že většina těchto lidí jsou vrazi a skutečně velcí zločinci, tak žádná lítost není na místě. To je jedna věc. Druhá věc je, že součástí tohoto programu – a o tom se moc nemluví – je dobrovolná reemigrace. Pokud se ilegální migrant přihlásí, tak ho zadarmo dopraví do země, do které si řekne, že chce jít, a která ho přijme – a na cestu dostane 1 000 dolarů. A těchto lidí ze Spojených států odešlo přes 1,5 milionu.

Martina: Takže toho využívají.

Dušan Neumann: Využívají toho. Když se vrátíte do Guatemaly, a máte 1 000 dolarů v kapse, tak si tam za to pomalu postavíte barák.

Martina: Tak tady tento druh, tato část migrace, nám tady není příliš často předkládána.

Dušan Neumann: Bohužel. Tady já neříkám, že média lžou, ale vybírají si. Takže už se podařilo pochytat kolem 350 000 kriminálníků, kteří mají poměrně rozsáhlý trestní rejstřík.

Martina: Tady se mnohem častěji mluví o tom, že Donald Trump odebral automatické občanství dětem nelegálních přistěhovalců. To se tady velmi skloňuje. Jak toto vnímají Američané?

Zákon o automatickém občanství z roku 1868 byl psán pro děti bývalých otroků

Dušan Neumann: Většina Američanů pozitivně, protože si říkají: „Proč máme být jedinou zemí na světě, kde tento zákon byl?“ Tento zákon je totiž vágní. A mimochodem, federální okresní soudy mu do toho hodily vidle, takže zatím se to neimplementovalo zcela. Ale tento zákon byl schválen někdy roku 1868 – nevím přesně, takže abych nelhal – aby děti bývalých otroků, protože otroci neměli žádné občanství, byly uznány za Američany. Ale je formulován, tak jak je, proto, že tehdy je nenapadlo – protože kolik bylo tehdy emigrantů, když se jezdilo plachetnicemi – to specifikovat tak, aby se do toho vešli pouze lidé, rodiče dětí, kteří byli bez občanství na území Spojených států. Oni řekli „jenom bez občanství“. Takže z toho se to automaticky dlouho interpretovalo takto, ale teď se o to samozřejmě vedou spory. Ale zejména, a to je velmi zajímavé, nejvíc se to setkává se souhlasem u legálních imigrantů, a u těch, kteří už jsou tady třeba druhou generaci. Takže největšími odpůrci ilegální imigrace jsou třeba floridští Kubánci.

Martina: To znamená, že když si v našem tisku můžeme přečíst, že prý si většina Američanů myslí, že v tvrdosti zachází Donald Trump příliš daleko a že to s tvrdou migrační politikou a deportacemi přehání, tak jsou to spíše slova, která do Ameriky zalétají ze zámoří, nikoliv že by skutečně taková atmosféra byla v samotné Americe?

Nejhlasitější kritici Trumpovy politiky jsou progresivističtí snílkové

Dušan Neumann: Tito kritici jsou vždycky velmi hlasití. Dá se říci, že ve Spojených státech je to v nejprogresivnější vrstvě lidí, kteří by nejradši zrušili policii, armádu a otevřeli hranice. To jsou ti jakobínští snílkové – jak já jim říkám. Ale na druhou stranu musím říct, že Donald Trump – a když mluvím o Donaldu Trumpovi, tak je to jeho administrativa – si nedělá moc z toho, co si kdo myslí venku, tedy za mořem. Takže pro Spojené státy je důležité vědět, jak budeme vycházet s Kanadou, s Mexikem a se střední Amerikou, protože se znovu vrací určitý izolacionalismus, takže znovu přichází důraz na Monroeovu doktrínu, která je hrází proti vlivům ze Starého světa.

Martina: Dušane Neumanne, ty jsi řekl, že do některých kroků Donaldu Trumpovi – použiji tvůj termín – házejí vidle federální soudy, a proto také Trump prohlásil, že chce dosazovat federální soudce s konzervativními názory, a byl tam z toho lehký zemětřes. Jak to vypadá?

Dušan Neumann: To byla jedna z velmi šikovných intervencí minulé vlády Baracka Obamy, protože Biden byl vlastně obamovská loutka. A jemu se podařilo u nižších federálních soudů za své vlády prosadit asi 170 velmi progresivistických soudců. A já neříkám, že levicových, protože to už dneska nemá ten význam, ale ve Státech se jim říká „progresivisté“, nebo „liberálové“. Ale tento výraz má v Evropě jiný význam, takže já budu používat slovo „progresivisté“. A Trump se to teď snaží trošičku porovnat. Ale hlavně – a to je velmi rozhodující krok – pokud se mu podaří, aby Nejvyšší soud rozhodl, že federální soudcové nižších instancí nemají právo rozhodovat o případech a kauzách, které jsou v jiných okrscích, než oni soudcují, což se dneska děje. Když třeba Trump chtěl poslat Národní gardu, nejdřív do Chicaga, tak tam se mu to povedlo, ale i Washington, ale třeba soudce z Oregonu řekl, že ne. Ale proč se má soudce z Oregonu vyslovovat k tomu, co se děje na východním pobřeží pět set kilometrů jinde? Takže tohle je zásadní otázka, která musí být potvrzena, Trump se tomu vyhnul ve Washingtonu, protože to je federální území, to není stát, takže tam má neomezenou pravomoc. Tam se mu to povedlo, to je jedna z těch věcí, která se mu povedla. Washington, přestože je to hlavní město, tak měl v některých čtvrtích velmi vysokou zločinnost, průměrně to bylo čtyři, až pět zastřelených za víkend, a nějakých 30 postřelených a pobodaných. Ale tak to už není. Ve čtvrtích severovýchodního Washingtonu, kde se lidé báli na ulici, se otevírají nové restaurace, lidé se tam mohou večer courat po parku. A to je něco, co nikdy nepamatovali, a vlastně to nepamatovaly celé generace. Takže starostka Bowserová z Washingtonu, demokratka, která byla ze začátku absolutně proti tomuto Trumpovu úsilí vyčistit hlavní město…

Martina: Veliká progresivistka.

Dušan Neumann: Velká progresivistka. Nakonec pod tlakem obyvatel těch čtvrtí Trumpovi za to poděkovala, za což sklidila důtku z vlastní strany. Ona to tedy odvolala, ale radši se k tomu nevyjadřuje. A dá se říci, z toho, co člověk vidí z lokálních televizí – a je potom velmi nesnadné to lovit po YouTube, ale když se na to dostanete, – tak obyvatelé těchto čtvrtí, a musím říct, že jsou to z 95 procent barevné menšiny, jsou z toho nadšení.

Martina: Donald Trump si na začátku svého mandátu hodně získal lidi svými ekonomickými sliby. V Evropě asi vzbudilo největší rozruch jeho razantní odmítnutí Zeleného údělu a odstoupení od Pařížské klimatické dohody. Dodal také, že Američané si po dlouhé době budou moci koupit auto, jaké chtějí, a že podpora elektrických aut končí. Pocítili tuto automobilovou výměnu už nějak konkrétně lidé ve Spojených státech?

Elon Musk přišel o 80 miliard, ale během měsíce je zpátky na vrcholu s 500 miliardami

Dušan Neumann: Myslím, že první, kdo to nejvíc pocítil, byl Elon Musk.

Martina: To jsem si říkala, že tohle mohlo narušit jejich přátelství.

Dušan Neumann: Teď nedávno si podali ruku při nějaké příležitosti velkých oslav, už nevím přesně, co to bylo. Ale zajímavé je, když se vracíme k Elonu Muskovi, že on najednou přišel asi o 80 miliard dolarů, a z prvního místa nejbohatšího člověka se dostal na třetí místo. Ale během měsíce a půl, někdy na konci října, už je zase nejbohatším člověkem na světě s majetkem asi 500 miliard dolarů. Já to tak moc nesleduju, ale objevuje se to čas od času na různých mediálních stránkách.

Martina: To se mi ulevilo, už jsem ho chtěla politovat.

Dušan Neumann: Že bychom na něj udělali sbírku.

Martina: Dušane, znamená to, že lidé, když zase mají tu možnost, tak si kupují spalovací motory?

Dušan Neumann: Samozřejmě. Chrysler patří do skupiny Stellantis, což je evropská skupina – Fiat, francouzské automobilky – a ty prosadily, že třeba Dodge, což byl poslední výrobce automobilů z tohoto koncernu s osmilitrovými motory, a s pěti, sedmi byly ty menší, a nejmenší byly snad 3,9 litr, a tak dál, to byly Dodge Challengery. Dá se říct, že mladí mužové ve věku kolem 35 let po ničem jiném netoužili. Buď toto, nebo Mustanga, nebo Camaro. Tak to se zastavilo, ale naštěstí nebyly výrobní linky dány do šrotu, a dneska už jsou Challengery vyprodány asi na půl roku dopředu. Vlastně ještě nejsou vyrobeny.

Martina: Takže sotva skončila podpora elektrických aut…

Dušan Neumann: Protože nejsou subvence, což je důležité. Ať si každý koupí, co chce, ale daňový poplatník už to nebude podporovat.

CO₂ je vyškrtnuto ze škodlivých plynů, legitimita Green Dealu skončila v polovině záležitostí

Martina: Pocítila americká ekonomika nějak výrazně zrušení zelené ideologie, odstoupení od Pařížských klimatických dohod?

Dušan Neumann: To bude trvat delší dobu…

Martina: Tam je samospád trošku delší.

Dušan Neumann: Ale pocítila to do budoucnosti. Například byly schváleny projekty na další vrty, byly schváleny projekty ropovodů, které byly dříve zamítnuty, a téměř se začaly demontovat, tak to se taky úplně nestalo, Keystone XL, kterou zastavil Biden první odpoledne, kdy byl ve funkci. Takže to se bude dostavovat, ovšem otevřít nové vrty, provoz rafinérií, které byly uzavřeny, to není jen tak. A neznamená to, že Spojené státy odstupují od ochrany přírody, ale jenom na to mají jiný pohled. Znečištění, které třeba způsobovalo takzvané díry v ozónové vrstvě, tak tato ochrana byla implementována, a ozónová vrstva je dneska zase zacelena, a je to v pohodě. To byly freony, které to poškozovaly. Kysličník uhličitý – používám staré Votočkovo názvosloví – není žádné znečištění. Je to plyn, který je blahodárný, a bez něj není fotosyntéza, a kdyby ho nebylo, tak se neurodí ani zelí. Takže na to se Spojené státy, dá se říct administrativa Spojených států, dívá z tohoto pohledu, že kysličník uhličitý, neboli CO₂, byl vyloučen ze seznamu škodlivých plynů, a tím pádem skončila legitimita Zelenému údělu aspoň v polovině záležitostí.

Martina: Donald Trump šel ještě dál, a letos v září dokonce označil změnu klimatu za největší podvod na světě. A mimo jiné doplnil, že zelená politika, podle něj, ničí Evropu.

Dušan Neumann: A v tom má, myslím, dost pravdu. Ale on to taky přehání. Musíme si uvědomit, že on je v těchto věcech, v přírodních vědách, poměrně nevzdělán, takže někdy plácne hovadinu. Ale pravdou je, že zelená politika, tak jak byla prováděna ve Spojených státech, často omezovala modernizaci zemědělství. Prosazovaly se všelijaké mokřady tam, kde nikdy před tím nebyly. Mokřady vznikaly tak, že se postavila silnice, a najednou neměla kam odtékat voda, tak se to pak prohlásilo za mokřad, a jediným výsledkem bylo, že vesnice okolo trpěly nálety komárů. Takže tyhle věci, což je důležité, se předávají místním organizacím, místním administrativám, protože ministerstvo životního prostředí, které sídlí ve Washingtonu, nemůže tušit, jak vypadá pole v Nebrasce.

Martina: Čili méně státu, méně státu.

Hodně pravomocí se vrací jednotlivým státům místo federální vlády

Dušan Neumann: Méně federálního státu. Hodně pravomocí se vrací právě jednotlivým státům. Ale má to i svůj negativní dopad, což jsme mohli vidět nedávno u toho, jak se přestal financovat government, a Trump poslal Národní gardu do Chicaga, tak místní guvernér to prohlásil za nelegální, a starosta Chicaga taky, a že se tam bourá demokracie. A vlastně tím, že se uvolnila federální pravomoc, tak vlastně mohli prezidentovi zakázat, aby používal, nebo mobilizoval chicagskou policii na chytání těchto imigrantů. Ještě se tedy vracím k tomu, že pokud jde o tak velikou akci, tak se stává – není to pravidlem, ale stává se to často – že někdy chytí člověka, který je zcela nevinný, a jeho jediným prohřeškem je, že když před 30 lety přišel, tak se o nic nestaral, takže je ilegál. Ale zákon je zákon, padni, komu padni, tito lidé jsou vypovězeni. Ale zase, je spousta výjimek. Pokud to dotyčný člověk uzná, a je deportován, tak za dva roky může požádat o legální přistěhování do Spojených států. Jestli to ty dva roky vydrží, nebo ne, to je sporné, ale cesta není zcela uzavřena. A také lidé, kteří se dobrovolně vracejí do svých zemí s těmi tisíci dolary, tak okamžitě podávají žádost o legální vystěhování do Spojených států. A pokud měli třeba nějakou firmu, nebo někde pracovali, a nemají žádný záznam, tak se jim to velmi pravděpodobně rychle umožní, protože bez těchto lidí se některý – nemůžu říct průmysl, ale hlavně zemědělství – nemůže obejít. To znamená, aby najednou Kaliforňané sbírali jahody, tak to se po nich nemůže chtít. To dělají tito příslušníci menšin. Takže tam se to musí vyvážit. Každá akce, která se rozjede, je jako nové koště, ale po čase se to trošičku umírní. Takže já si myslím, že až se zlikviduje skutečně zločinecká podvrstva ilegálních imigrantů, tak se to pomalinku stáhne, protože to také stojí hodně peněz, a vláda na to peníze nemá.