Evropa páchá hospodářskou sebevraždu. Její jediná naděje přichází zpoza Atlantiku

Martina: Když se tady v této velké rozehrané partii, kterou má Amerika rozehránu na mnoha frontách, když se podíváme na Evropu, tak teď ti pohasl úsměv. Řekni mi, Evropská unie se vzdaluje od amerických východisek, čím dál tím častěji se mluví o evropské armádě, o Severoatlantické alianci bez vlivu Spojených států a podobně – jak vidíš budoucnost evropsko-amerických vztahů?

Dušan Neumann: Protože já jsem víceméně Američan tím přemýšlením za posledních padesát let, myslím si, že jediná naděje, aby Evropa přežila jako judeokřesťanská civilizace, je ta, že do toho zase musí pořádně zatlačit Amerika. Podle mě Evropa páchá hospodářskou sebevraždu, a to pořád. Když se podíváte, když si lidi přečtou statistiky v Německu s tím zeleným šílenstvím, tak si myslím, že opravdu tady z toho není nějaké východisko.

A pokud, tak východní Evropská unie má tu šanci – podíváte se dnes do novin a německé velké koncerny, které vyráběly docela dobře v Německu, se stěhují do Maďarska a na východ. Německo – 1,1 procenta hospodářský růst. To tak dlouho nemůže být. A když jsme u armády, tak kdysi jsem měl docela rád Tuckera Carlsona, teď si myslím, že je to takový konspirační podcaster, ale zajímavé je, že zveřejnil – není to potvrzené, dával to k věření – když hovořil s kancléřem Merzem a říkal mu: Podívejte se, vy teď budete zbrojit a budete mít tolik těch zbraní, kdo to bude obsluhovat, když nemáte žádnou armádu? Tak nezavedete povinnou brannou službu alespoň jako mají Švýcaři, třeba na rok? A Merz mu údajně na to řekl, to by bylo moc těžké, protože dnes by většina těch rekrutů byli muslimové, a to my si nemůžeme dovolit.

Martina: Nevím, jestli to řekl, ale v každém případě logicky to zní naprosto. A tahle logika mě až překvapuje u kancléře.

Dušan Neumann: Mě taky. Je to nepotvrzené, údajné.

Martina: V každém případě ty říkáš, že Evropská unie páchá ekonomickou sebevraždu, ale i kdyby se teď Green Deal zastavil, tak on už má brzdnou dráhu jako airbus. Protože některé kroky, které se udělaly třeba zrovna s jadernou energetikou v Německu, jsou nevratné.

Dušan Neumann: Téměř nevratné.

Martina: Téměř, nebo z větší části nevratné.

Trump zkrátil schvalování jaderných elektráren na třicet dní, Česko na to potřebuje dvacet let

Dušan Neumann: Když mluvíme o nukleární energetice – to jsem zaznamenal – Trump v Davosu ve svém projevu právě na Evropu řekl: Podívejte se, vy schvalujete výstavbu nukleární elektrárny, a to vám trvá pět let. Já jsem to zkrátil na 30 dní. A už podepsal takové předběžné schválení výstavby asi 32 nových nukleárních elektráren ve Spojených státech.

Martina: Ale kdo to bude stavět? Notabene, když říkáš, jak je Amerika zadlužená, a výstavba jaderné elektrárny, to je skutečně velká díra do rozpočtu.

Dušan Neumann: To je věc – já nejsem ekonom – ale v tomhle je neuvěřitelné, jak Trump přitahuje zahraniční investice. Třeba na některé nukleární elektrárny přislíbily investiční podíl docela podstatný země ze Zálivu, Katar například. A jestli to, co říká, že skutečně ty investice zajišťuje, a jestli je to stoprocentní pravda, tak je to úžasné. Pokud jsou to chiméry, tak to nedopadne asi tak úplně dobře a místo třiceti se postaví možná tři. Já nevím. To to opravdu neodhaduji, protože v tomto okamžiku je to rozhodnutí investiční, víceméně než technologické. Ty technologie – společně Westinghouse s Korejci – těch je celkem dost, ale třeba je zajímavé, že ta elektrárna, která je blízko nás v Pensylvánii, Three Mile Island, která se odstavila v roce 1979, protože tam došlo k úniku, tu koupil Microsoft a teď ji otevírá.

Martina: Jenom si uvědomuji, že když řekl v Davosu Donald Trump, že v Evropě schvalujete pět let výstavbu jaderné elektrárny, tak se projevil jako veliký naiva, protože myslím si, že u nás se Temelín a Dukovany schvalují už dvacet let? Kdybychom to nasčítali.

Dušan Neumann: Asi jo. Ale tady se všechno schvaluje daleko déle, než třeba možná i ve zbytku Evropy. Možná kromě Francie, nevím přesně.

Deep State se nedá porazit, ale Trumpovy deregulace ho alespoň výrazně omezily

Martina: Dušane Neumanne, ty jsi několikrát mezi řečí pochválil Trumpovu administrativu, a já se teď vrátím k tomu, co se o Americe traduje – že tam de facto vévodí bankovní kruhy, vojenskoprůmyslový komplex a takzvaný Deep State. Nebo ono to dohromady tvoří takzvaný Deep State. A myslím si, že v prvním volebním období Donalda Trumpa to byla jeho největší bitva, kterou musel svést. Myslíš si, že se mu podařilo tu svou administrativu přece jen prosadit proti tomuto obrovskému konglomerátu?

Dušan Neumann: Ten se porazit úplně nedá, samozřejmě, to je vyloučené, bohužel. Dnes je státní struktura všech takzvaných civilizovaných zemí tím tak prorostlá, že se to dá jen nějakým způsobem redukovat.

Martina: I my máme svůj malý Deep State.

Dušan Neumann: No ale Trumpovi se to opravdu podařilo redukovat tím, že se mu podařilo prosadit hodně deregulací. A to je velmi důležité. Myslím, že to i zmínil v Davosu a že se mu podařilo docela – že každou novou regulaci, já nevím, osmdesát se zrušilo, a tak dál. Je to snaha, je to cítit, zejména ty deregulace v energetickém průmyslu, ty jsou podstatné, a tam se mu to podařilo.

Ten zbrojní průmysl – musíte být vděční, že do něj investuje, protože předchozí vlády do něj vůbec neinvestovaly. Teď – jel jsem do Norfolku, do největší námořní základny ve Spojených státech, tak tam asi dvě třetiny lodí jsou potažené polyethylenovou fólií a používají se akorát jako zdroj náhradních dílů. Proto Trump s tím plánem na postavení dvou nových – on tomu říká bitevních lodí, ten formát samozřejmě neexistuje – ale dvou námořních válečných lodí, aby znovu předehnal čínskou iniciativu. Protože Číňané staví, nevím, kolik lodí ročně, válečných, ale určitě desetkrát tolik než Spojené státy, možná víckrát.

Z Kalifornie se stěhují statisíce lidí, ale počet registrovaných voličů paradoxně roste

Martina: Ty, když jsi mluvil o deregulacích – Donald Trump jako mezi prvními zrušil politiku DEI, tedy diverzita, rovnost, inkluze, svatý triumvirát progresivistů i v zemích Evropské unie, a argumentoval tím, že jde o vysoce nákladnou položku pro americkou ekonomiku. Jakým způsobem na to reagovali Američané?

Dušan Neumann: Opět, on to může zrušit jen tam, kde má federální pravomoc. To znamená vlastně jenom v armádě a někde ve financích. Ale jinak je to na jednotlivých státech. Takže DEI samozřejmě omezoval, rušil na televizních obrazovkách, ale v takové Kalifornii se nestalo vůbec nic.

A je to na nich znát – přestože tam přibývají imigranti, tak loni se z Kalifornie vystěhovalo 750 000 lidí, a to zejména těch vyšších daňových poplatníků. A to znova, jak já tvrdím, ten hlavní problém bude v té volební registraci, protože ať v Kalifornii ubývají voliči registrovaní, tak jich za poslední roky přibylo 1,5 milionu voličů. Populace se zmenšila, přibyli voliči. Tak si to nějak vysvětlete.

Nejjednodušší – kdo chce se na tohle podívat – je to demografické srovnání: počet obyvatel a počet voličů. A uvidíte, že tam jsou ty nesrovnalosti, a ty jsou dány oficiálními statistikami. Akorát se to musí hledat. A ty diskrepance tam opravdu jsou.

Kennedy není antivaxer – zredukoval počet vakcín z dvaasedmdesáti na jedenáct podle dánského vzoru

Martina: Velká kritika se na hlavu Donalda Trumpa snáší z univerzit, což v mnoha případech není divu, protože mnohé americké univerzity byly doslova líhní progresivistických myšlenek a mládeže. Ale je kritizovaný taky za to, že ruší vědecké programy, ruší stáže, ruší výzkum a podkopává práci vědeckou a univerzitní. Zase, já to čtu u nás v novinách – co čteš ty v novinách v Americe?

Dušan Neumann: Je to tak, ale on to úplně neruší, ale ty programy se pozastaví. Pozastavují se ty, které jsou financovány z federálních rozpočtů. Ani ne z těch státních, a pokud se ukáže, že to je k něčemu, že ten federální rozpočet nefinancuje výzkum homosexuálních problémů vačnatců v Jižní Africe, tak se to třeba pustí. Tam je velké tažení a velké nedorozumění třeba v zdravotnictví, kde velké farmaceutické firmy skutečně drží celý ten trh.

A problém toho očkování – nejen okolo covidu – se tvrdí, že ministr Kennedy je antivaxer, což samozřejmě není pravda. On to jenom redukuje – do jednoho roku věku dítěte bylo dodnes a ještě to mnohde je aplikováno těm miminkům asi sedmdesát dva různých vakcín.

Martina: Do 18 let mohly obdržet až 85 dávek, pokud byli rodiče aktivní v tom.

Dušan Neumann: Pravdu to má. A Kennedy adoptoval dánský vzorec, kde těch vakcín bylo pouze devět v tom prvním roce, a dnes je jich ve Státech jedenáct, není jich těch devět jako v Dánsku, ale rodiče, kteří trvají na tom, že jejich děti budou očkovány, tak samozřejmě k tomu mají přístup a stále zadarmo.

Jenomže se opravdu ukazuje, že to není tak černobílé, jako to bylo, a začínají se dělat skutečně otevřené výzkumy. Ty výzkumy, které nesouhlasí, konfrontují s těmi původními, které souhlasí, a dochází – a to musím říct, že je to díky Trumpově administrativě – k vědecké konfrontaci, a nikoliv konsensu. Protože vědecký konsensus je nesmysl. A vědecká konfrontace je vlastně vědecká práce.

Postoj Američanů k povinnému očkování se výrazně otočil, vyhození vojáci se vrátili i se zpětným platem

Martina: Přesto všechno, má proti sobě Kennedy a v tomto případě i třeba Donald Trump velké oponenty? Protože když se podívám na to, jak u nás diskuze na téma covidu a vakcinace funguje jen velmi stěží, velmi ztuha, a je spíš tendence nediskutovat a dospět k vědeckému a politickému konsenzu, nikoliv diskuzi, tak v Americe některé státy třeba podaly žaloby – některé na vládu, Texas, jiné na farmaceutické firmy, Missouri žalovala Čínu. Je ta situace v Americe na toto téma otevřenější?

Dušan Neumann: Určitě je otevřenější, a tím i nepřehlednější. Ale ten postoj k povinnému očkování proti covidu se výrazně změnil. V době, kdy se s tím začalo, většina Američanů to přijímala jako nutné, povinné. Když se ukázaly i ty negativní vlivy a to, že třeba Pfizer vůbec neprošel kritickým zhodnocením před tím, tak se ta nálada obrátila.

A dnes je to – ať se ten stát rozhodne jak – a z federálního hlediska samozřejmě Trump do toho vstoupil tím, že všichni příslušníci ozbrojených sil a federálně sponzorovaných hasičských sborů, kteří byli vyhozeni z práce, protože se nenechali očkovat, byli přijati nazpátek, a někteří dokonce zpětně i s platem.

Martina: Připomenu, že nedávno konaný seminář o covidu na půdě Sněmovny vyvolal značné vášně mezi těmi, kdo tehdy stáli na vakcinační straně, dokonce budou padat, nebo padají žaloby. Myslíš si, když se podíváš na situaci u nás, že jsme vůbec schopni se otočit zpět a chtít odpovědi na nezodpovězené otázky?

Dušan Neumann: Myslím, že je to celkem nutné, a ne tolik pro ten minulý přístup, ale aby se zabránilo podobnému v nějaké budoucnosti, když pravděpodobně k něčemu podobnému může zase dojít. Globalizace se bohužel týká i pandemií, nejen volného obchodu.

Fakt je – teď se vracím ke Státům – říkal jsem ti to, myslím, po covidu, že třeba v okrese Schuylkill, kde já žiji v Pensylvánii, tam se žádná škola nezavřela, nic, protože místní, kteří mohli hrát roli místních komisařů, si to spočítali, zjistili, že to nemá žádný vliv, a skutečně počet úmrtí v okrese ve srovnání s těmi zavřenými byl úplně stejný.

V roce 2021 byl za konspirátora každý, kdo mluvil o amerických laboratořích v Číně

Martina: Ty jsi tady zmínil Tuckera Carlsona, že jsi ho měl rád a že teď ho vnímáš za takového konspirativního komentátora, ale tím se člověk může stát velice snadno. Ty jsi jím byl například v roce 2021, když už jsi v některých článcích třeba pro Neviditelného psa dokladoval, že s takzvanou covidovou pandemií je to jinak, než tvrdila oficiální místa ve Spojených státech a samozřejmě také u nás. A že šlo o americké laboratoře v Číně, které umělou cestou vylepšovaly ony viry. A v té době jsi byl konspirátor. Do jaké míry ten názor rezonoval v Americe, protože já bych řekla, že u nás si mnozí dodnes myslí, že to je konspirace.

Dušan Neumann: Já jsem se s nějakými, dalo by se říct, nenávistnými útoky přes internet vůbec nesetkal. Přece jen to americké publikum je otevřenější širšímu spektru názorů než jenom jedinému. Kromě těch progresivních univerzit – tam je to prostě „my jsme mládež, nová mládež Stalinova“ – nebo to tam funguje takovým způsobem. Taková mládež Newsomova, tedy tak.

Martina: Musím říct, že když jsi zmínil „my jsme mládež, nová mládež“, tak se mi vybavil zážitek, kdy jsem šla do kina na velmi protěžovaný film Jedna bitva za druhou. Film teď dostal Zlatý glóbus, a já musím říct – ty to asi oceníš, to srovnání – že ani Třicet případů majora Zemana nemělo svou agitku vystavěnu tak detailně. Viděl jsi ten film?

Dušan Neumann: Ne, ne. Neviděl.

Martina: Když to trošku zkrátím, jde o nelegální migraci, teroristé jsou ovšem kladní, američtí bossové jsou veskrze šílenci, vojáci jsou záporní a odporní. A tento snímek sklízí jednu cenu za druhou. Dokonce tam ústy Leonarda DiCapria znovu ožívá slovo soudruh. Je ještě pořád ta měkká síla Hollywoodu tak účinná?

Dušan Neumann: Já si myslím, že ne. Je třeba se podívat na kasovní úspěch těch filmů. A ten je velmi rozdílný od nominací na Oscary a podobně. Poslední z takových opravdu dobrých politických filmů byl Vrtěti psem, což byl podle mě geniální a stále platný. A když se podíváš na hollywoodskou produkci – není jediný film za posledních dvacet let, kde CIA nebyli zločinci. Takový film neznám. Vždycky je to negativní, ta síla protilidská. Nepamatuji si, kde by byli agenti jako ti dobří. A pokud tam nějací jsou, tak jsou ostrakizováni svými šéfy. To je takový film, kde Russell Crowe hrál šéfa a DiCaprio byl někde na Středním východě, a ten to chudák furt dostával.

Martina: Tak je pravdou, že třeba ve filmu Po přečtení spalte nedostává úplně dobrou vizitku, ale přece jen nakonec dobro zvítězí a nad americkými vlajkami přeletí stíhačky.

Dušan Neumann: Ale ono jich tolik není. Já si pamatuji na Tři dny Condora – tam to končí do ztracena, vlastně.

Martina: To je pravda.

Dušan Neumann: Dobro zvítězí na chvilku.

Martina: Ale to už je opravdu hodně, hodně starý film. Spíš mě jenom zajímalo, jestli má ten Hollywood stále takový vliv na populaci Američanů, kterou ty můžeš znát, potkávat. Protože mně se zdá, že ano. Když vidím, jak tento film Jedna bitva za druhou, protěžovaný, kam vstoupí na jakýkoliv festival…

Dušan Neumann: Tam těžko můžu říct. Ale když jsem se přestěhoval do Pottsville, v okolí bylo takových dvanáct až patnáct kin. Teď je tam jedno. A poloprázdné.

A já nemám předplacené filmové kanály, protože to bych nedělal nic jiného, než se koukal na televizi, takže nevím, jak to je. Ale říkám, je třeba si někde najít tu statistiku těch kasovních úspěchů, protože ta ukáže, kdo a kolik lidí se na to dívá. A to samozřejmě ještě neříká, kolik těch filmů se těm lidem líbí a jak s tím souhlasí.

Teď třeba takový malér byl – uvedl se dokumentární film, já jsem ho neviděl, Melania, a je to o manželce prezidenta Trumpa. Všechny kritické stránky v hlavních médiích, v tištěných i v televizi tvrdily, že to je naprostý propadák, to se nikdo nebude koukat, to když to za celou dobu udělá tři miliony, tak se to ani nezaplatí. První den devět milionů.

Rubio by po Trumpovi zjemnil styl, ale Vance kopíruje jeho agresivní vystupování

Martina: Ty jsi zmínil, že Donald Trump je nervózní z toho, že nemá dost času. Má už jenom jedno volební období, pokud nezmění Ústavu.

Dušan Neumann: To může, ale ani to ne – do těch příštích voleb mezitermínových, to znamená už necelý rok.

Martina: Jaká je atmosféra, co se týká jeho nástupce? J. D. Vance se netají tím, že by byl žhavým kandidátem, hovoří se ale také o velké rivalitě mezi Marcem Rubiem a J. D. Vancem, a kdyby vyhrál Marco Rubio toto klání, tak by to poměrně změnilo americkou vnitřní politiku.

Dušan Neumann: Myslím, že by ji to nezměnilo, ale zjemnilo. Osobně bych dával přednost Rubiovi před J. D. Vancem, přestože ho považuji za dobrého a rovného politika, ale jeho projev je daleko bližší tomu agresivnímu vystupování Trumpovu než tomu hladšímu, uhlazenějšímu Rubiovu, a to na mezinárodní scéně už není potřeba. Protože Trump to rozbombarduje. A příští prezident to musí dát dohromady.

Myslím si, že je dobře, že to Trump rozbombarduje. Protože to byl takový zahnívající rybník, mezinárodní politika, zejména té naší atlantské, nebo křesťanské civilizace. A je třeba to skutečně zchladit. Je v zájmu Spojených států mít silnou Evropu. Zejména vojensky. A jak se tvrdí, že Spojené státy chtějí rozbít Evropskou unii – pokud Spojeným státům něco jde, tak je to omezit eurounijní byrokracii, ale ne Unii samotnou. A ta byrokracie bohužel Evropskou unii dusí.

Martina: Ty jsi řekl, že Trump to rozbombardoval, ale je čas na rukavičky?

Dušan Neumann: Ještě ne. Ale třeba hned včera – a všichni tvrdili, že k tomu nedojde – podepsal dohodu s Indií, ve které se Indie zavázala, že nakoupí za 500 miliard dolarů amerického zboží. Co je v tom pozadí, já nevím. Ale to je významný krok. Protože Módí byl ještě před měsícem vyloženě protiamerický, jednal s Putinem, jednal s Čínou, a najednou tohle.

Právě proto je třeba ty Trumpovy výstupy filtrovat a snažit se zjistit, co je v tom pozadí. A to pozadí je úplně jiné, nebo podstatně jiné. A zejména v té investiční politice, kterou já považuji za důležitou z toho hlediska, že Spojené státy ty peníze nemají a investice jsou nutné, aby se z toho na stole ležícího bankrotu vylízaly.

Česká politika pořád připomíná Kocourkov, kde všechno končí komickým výstupem

Martina: Ty jsi teď několik týdnů strávil v Česku. Když se tě zeptám, jak hodnotíš naši politiku – a vlastně jestli už tě nepotkal ten případ, jak se říkalo, toho ruského žida: jak vždycky když byl v Rusku, tak se moc těšil do Izraele, a když byl v Izraeli, zase se těšil do Ruska, a nakonec zjistil, že je šťastný jenom na cestě.

Dušan Neumann: To je můj případ. V letadle, to se těším. Ale mně nepřísluší, abych českou politiku tak kritizoval, protože ji opravdu nesleduji do hloubky, a jenom když jsem tady a okolo Vánoc – stejně to dál nejde – ale musím říct, že mi to pořád připomíná Kocourkov. Že na rozdíl třeba od těch jiných evropských států, kde to jde občas do vážných důsledků, tak tady to nakonec vždycky končí nějakým komickým výstupem.

Martina: Co tě nejvíc pobavilo naposledy?

Dušan Neumann: Střet mezi panem Macinkou a panem prezidentem. To bylo takové hezky české, no.

Martina: Dušane Neumanne, já ti moc děkuji za zevrubný pohled na americkou současnost a úsměvný pohled na tu naši. Děkuji ti mnohokrát.

Dušan Neumann: Nedostali jsme se k jedné věci…

Martina: Ano…

Epsteinovy spisy odhalují chobotnici, o jejímž skutečném rozsahu nemá tušení téměř nikdo

Dušan Neumann: Která myslím, že bude mít ještě těžkou dohru, a to jsou Epstein Files.

Martina: A to je pravda.

Dušan Neumann: Jo.

Martina: To je pravda, hm.

Dušan Neumann: A to tedy – z toho mi nabíhá husí kůže. Když vidím, jaká je to chobotnice, jak je to rozlezlé – tam nejde o to, že tam vidíš Epsteina, Clintona s Mickem Jaggerem někde u stolu, ale ten Mubarak, třeba, vliv izraelských zpravodajských služeb v tom. A vlastně Ghislaine Maxwellová, dcera toho Maxwella, která má kořeny tady v Ostravě – to je takový ten Murdochův konkurent, který se utopil, spadl z lodi, a 80 % lidí a novinářů je přesvědčeno, že ho utopil Mosad.

Martina: To byla velká kauza.

Dušan Neumann: To byla.

Martina: Která ale vyvanula.

Dušan Neumann: Jistě. Takže teď se znova tyhle věci, to podhoubí otevírá. Já nevím, jestli ses na to podívala – ono jde tam ten archiv FBI, tam už jsou tři miliony různých e-mailů a dokumentů, jsou tady lidi, kteří do toho koukají a publikují na internetu, zaplať pánbůh, ale je to tedy větší, než jsem si myslel. Ale vlastně tam o ty holčičky ani tak moc nejde.

Martina: Je to děsivé, je to děsivé.

Dušan Neumann: Je to děsivé.

Martina: Co tato společnost umožnila, že tady v podstatě existovala satanistická sekce, nebo nevím, jak to správně nazvat.

Dušan Neumann: Takový ten Bohemian Grove jsou proti nim amatéři.

Martina: Ano. A že to vypadá, jako kdyby si zadal prakticky každý – viděno zpětně.

Dušan Neumann: Švédská princezna. Ne, norská princezna. Švédská šéfka Handelshögskolan.

Martina: To byla ta Merit, Merit.

Dušan Neumann: No. A další. To je neuvěřitelné, jak to bylo prorostlé, to podhoubí, a pochopil jsem, že když to Trump na začátku slíbil, tak netušil, o co jde. A když zjistil, o co jde, tak se mu do toho nechtělo. Ne kvůli němu, ale kvůli tomu, co všechno v tom je.

Martina: Myslíš si, že by to mohlo zbořit základy většiny vlád a organizací? Má to ten potenciál?

Dušan Neumann: Myslím, že to ten potenciál má. A že to je skutečně daleko horší, než jsme si všichni, co se kdysi o tom dozvěděli, mysleli.

Martina: Jde to ještě zamést pod koberec?

Dušan Neumann: Ne. Jde to omezit, nějakým způsobem, ale ne napořád. Jakmile se to odhalí a budou tam ta začerněná jména, o kterých se tvrdí, že je to proto, že jsou to jména obětí a těch ještě neuzavřených soudních případů – kterých musí být tisíce – tak za čas to někdo objeví a ta jména vyplavou navrch. To nejde úplně utajit navždy. Protože už se našla cesta k tomu. A bylo odsouhlaseno, že to bude publikováno. A z toho, co vyplývá – to je tedy, musím říct – to jsme naprosto netušili. Že taková kabala existuje.

Martina: Čeká nás asi rozsáhlá ztráta iluzí.

Dušan Neumann: To bohužel k tomu dochází, no.

Martina: Dušane Neumanne, jsem ráda, že se s tebou loučím podruhé, protože jsem ráda, že jsi tento případ vzpomněl, a těším se na tvou další návštěvu v Česku, abychom se podívali na zoubek jak vám, tak nám. Díky moc.

Celý rozhovor s Dušanem Neumannem o americké politice za Donalda Trumpa, budoucnosti evropsko-amerických vztahů, covidové vakcinaci a Epsteinových spisech si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.